Bezproblémové internetové nakupování

Docela dlouho jsem se tomu vyhýbal a dařilo se mi žít bez nich, ale nakonec i já se nechal strhnout proudem. Nemluvím o hip hopu, ani facebooku. Hip hop nesnáším a fb jsem rušil před již hodně dlouhou dobou a nechybí mi. Mluvím o eBay a paypalu. eBay je internetový inzertní portál (podobné je Aukro) a paypal je bezpečné placení na internetu, aby vám někdo někde neukradl číslo platební karty a nevytuneloval účet.

Netuším, proč jsem se těmto portálům tak dlouhou dobu vyhýbal. Nakupování na eBay je naprosto skvělé. Stačí si najít prodejce z Asie a téměř cokoliv se dá sehnat s 50 ti až 80 ti procentní slevou než u oficiálních prodejců v tom našem zapadákově. Třeba hodinky, které u nás stojí 2200 Kč se dají sehnat za 850 Kč i s poštou. Poštovné z Asie do České republiky je většinou zdarma, ale určití prodejci preferují přepravní službu UPS, kterážto normální rychlostí dodání stojí 10 dolarů = cca 180 Kč. Stejná cena jako Česká pošta, ale o hodně rychlejší i přes půl světa. Založení účtu na eBay trvá chvilku, takže nemůžu jinak než doporučit. Před samotnou koupí ještě doporučuji ověřit si důvěryhodnost prodejce, jeho hodnocení. Většina prodejců si snaží udržet dobrou pověst, v tom to je dobré, ale i pár výjimek se může najít…

A proč paypal? Protože díky němu vám zaplacení položek na eBay a ve spoustě jiných internetových obchodech bude trvat dobu tří kliknutí. Je to nejbezpečnější a nejprimitivnější forma placení. Samotného mě až překvapilo, jak to je snadné… Při registraci se vyplní pouze pár osobních údajů (jako je jméno a adresa) a číslo platební (kreditní) karty. O bezpečnost dat bych se nebál, paypal je ve světě nejlepší a nejpoužívanější. Problém s únikem osobních dat by ho položil a to si nemůžou dovolit. Takže no stress. Po dokončení registrace si paypal strhne z účtu kontrolní sumu, čímž se ověří funkčnost a platnost karty. Suma je pak připsána ke konkrétnímu paypal účtu.

Odkazy: www.ebay.com a www.paypal.com. Pokud si při registraci nebude jisti se svojí angličtinou, doporučuji použít www.translate.google.com kam stačí vložit celou adresu stránky, kterou potřebujete přeložit, a po zmáčknutí tlačítka Přelož naběhne strojově přeložená stránka. A i strojový překlad stačí k vyplnění těch pár údajů. Kdo nechce dělat tak složitě překlad, doporučuji nainstalovat prohlížeč Google Chrome, ten má překladač zabudovaný a stránka v libovolném jazyce se přeloží jediným kliknutím na příslušnou ikonu v prohlížeči, která se sama nabídne.

Má šachová historie a současnost

Naučil jsem se je jako malý klučina. Myslím, že mi bylo kolem šesti, ale nejsem si jistý. V té době jsem skoro nehrál, alespoň co si pamatuji. Více hraní přišlo až na mé druhé základní škole.

Na již výše zmíněné druhé základní škole to teprve začalo. O přestávkách, o hodinách, prostě vždy, když to šlo jsem hrál se spolužáky, hlavně s Kalim. Byly to partie ne moc dobré, ale hlavní bylo, že nás hra bavila. Více zlepšovat a pronikat do hry jsem začal na druhém stupni, na mé třetí základní škole. Na konci devítky se mi už nikdo na škole nerovnal. Všechny jsem měl prokouklé a v klidu je porážel. Ani ti, kteří chodili do školního šachového klubu, na mě neměli. Alespoň s jejich nejlepším jsem hrál a o těžkou hru nešlo. Šachový klub jsem v páté třídě zkoušel navštěvovat, ne školní, a nebylo a není to nic pro mě. Soutěžní tlak mě vůbec nezaujal. Vystřídal jsem tři základky a ani na jedné nebyli žádní pořádní soupeři. Radši to upřesním, soupeři byli dobří, ale vždy jen chvilku, po pár partiích jsem byl vždy o kousek výš než oni.

Střední škola byla ještě lepší. Nejednalo se ani tak o školu, jako o intr. Začalo to hned první den. Na pokoj jsem dostal jednoho starého kamaráda, Harryho, a on si hned první večer musel zahrát. Celou dobu na mě po dobu hry machroval jak se od našich dřívějších her na základní škole zlepšil, hrál jsem s ním naposledy v šesté třídě na mé druhé základce. Uznal jsem,. že se hodně zlepšil, ale ani to mu nepomohlo. Hodně velkou rychlostí se o mě rozneslo, že hraji šachy a jsem dobrý. V tom měl asi prsty Harry, protože byl naštvaný, že prohrál, a stále mi vodil lepší a lepší soupeře, i on se skoro každý den snažil. Štěstí se mě ale drželo a já téměř všem odolal. Za čtyři roky na intru se podařilo pouze sedmi lidem uštědřit mi byť i jedinou porážku. A, že jsem za ty roky hrál spousty her, pár set jich bylo. Až na několik všechny vítězně. V té době jsem byl do hry úplně nejvíce „zažraný“, pomyslná třešnička na dortu byla, když jsem od matky dostal k vánocům velkou přenosnou šachovou soupravu. Zúčastnil jsem se i meziškolního týmového turnaje, hrál jsem na první nejtěžší šachovnici. Úplně jsem musel přemlouvat ředitele aby nás pustil, vůbec nevěřil, že máme nějakou šanci. Trofej se nám přivézt podařilo, i přes tu nedůvěru. Jeli jsme tam totiž jako outsideři, ale hned po prvním kole jsme si vybojovali zasloužený respekt u soupeřů.

Poslední dobou už můžu hrát šachy bohužel jen na internetu. Reální soupeři v mém okolí nejsou, a ti kdo hrají, nechtějí hrát se mnou. Do klubu se mi jít nechce, berou to v nich na mě až moc vážně, a na vysedávání po hospodách nemám moc času a ani žádné kde se hraje neznám. Naživo se mi podařilo zahrát naposledy tak před rokem, možná to je i déle. Bez internetu bych se šachy skončil…

A teď to hlavní, co mě celé roky u šachů drželo. Přišlo to kolem šesté třídy a stále mi to zůstalo. Byly i doby kdy jsem s šachy chtěl seknout, ale vydržet jsem. Pomohla mi moje fantasie. Vždycky, když hraji, tedy jen v zahajovací fázi partie, představuji si proti sobě stojící armády a místo normálních figurek vidím vojáky a při braní soupeřových nebo i mých figurek si představuji ten boj. Úplně stejně jako to je v intru ke hře Age of Empires II. Kdo ho nezná, doporučuji najít na youtube. Za skouknutí určitě stojí, a ti kdo zmíněnou hru dříve hráli určitě zažijí nával nostalgických vzpomínek. Je to sice dětinské představování, ale již dlouho mě baví a asi jen tak nepřestane.

Blog jedné holčiny o životě a hlavně vztazích

Na její blog jsem narazil úplnou náhodou. Projížděl jsem blogy přes stránky www.pravednes.cz a na jednom byl článek o tří českých blozích zabývajících se osobními věcmi a zážitky. První dva mě nezaujaly, ale do toho třetího se prostě musí začíst každý. Nejdřív jenom aktuální nejnovější článek a hned po něm jsem se přes archiv vrátil a četl hezky od začátku.

Adresa: http://citovaprostitutka.blog.cz/.

Blog je o zážitcích jedné mladé dívčiny, která podle všeho studuje v Praze. Nikdy jsem jí neviděl, ale nejspíš se jedná o takový ten typ holky, která se líbí všem. Nevím jestli by u mě pochodila, ale asi určitě ne. Moc na takový ty mediální sexbomby nejsem. Každopádně píše hlavně o svém sexuálním a citovém životě a hlavně beze lží a zábran. Pro chlapa docela extrém číst její stránky, jestli je to všechno pravda. Několik sexuálních partnerů najednou a všichni se pro ní můžou přetrhnout. Má to dobře zařízené a umí v tom chodit holka.

To si pak jenom říkám, že pokud se takhle jako ona myslí a chová většina holek, tak se průměrný kluk může na všechno rovnou vykašlat. Možná to může znít, že něco proti promiskuitě a podobnému stylu života mám, ale není to tak. Je to každého volba, jak k tomu bude přistupovat. Někdo má klidně víc partnerů najednou a někomu stačí jeden. Proti gustu… Dobré je, že se konečně našel odvážlivec, který o všem píše pravdu a nic nepřikrášluje. Za to autorce děkuji. Ale stejně si neodpustím, že její blog potvrzuje větu, kterou si mezi sebou chlapi (hlavně když jsou připití) dost často o ženách říkají… Tím ovšem nechci nikoho urazit a nikoho tím přímo nemyslím.

Určitě si pár článků přečtěte a udělejte si svůj názor. Já jen doufám, že ne všechny ženy jsou takové.