Tvůj příběh

Mladá fronta DNES spustila pro mladé lidi zajímavý projekt – pojmenovali ho Tvůj příběh. Jedná se o otevřenou soutěž pro mladé ve věku od 18 do 24 let. Každý v tomto věkovém rozpětí se může přihlásit se svým životním snem a má možnost vyhrát 100 000 Kč, když ho do svých 25. narozenin splní. Jakmile se člověk přihlásí, čeká, až ho odborná porota vybere z těch tisíců jiných zaslaných snů a zařadí ho mezi vybraných sto příběhů. Tím ale zájemce ještě nevyhrál. Jakmile je ve zmíněné stovce, nastane druhé kolo soutěže. Čtenáři Mladé fronty DNES budou mít rozhodující slovo, z původně vybrané stovky snů porotou jich vyberou polovinu, tito vybraní již budou mít místo v soutěži jisté a jejich snaha o získání odměny může začít. MF DNES tedy celkově rozdá pět milionů korun, jedná se o čisté peníze, které úspěšní dostanou. Abych nezapomněl, přihlásit se mohou i skupiny, nejen jednotlivci.

Sám jsem se také přihlásil. Ještě mě nevybrali, stále můžu jen doufat. Musím jen podotknout, že slibovaná odměna by mi hodně pomohla, ale svůj životní sen si splním klidně i bez ní. Raději se o něm zatím zmiňovat nebudu, ale až přijde čas, určitě článek nadatluji. Abych zhodnotil životní sny ostatních, které vybírá porota. Porota má opravdu hodně těžkou práci, protože porovnávat životní sny je opravdu nevděčné, vždy se najde někdo kdo nebude spokojený a bude závidět. Někdo chce zhubnou, bojovat po světě, postavit hotel v Alpách, fotografovat, cestovat, dostat se na olympiádu, doktorkou se stát, lékařská zařízení, vyučovaní ostatních a ještě spousta dalších. Sny jsou to opravdu hezké, ale nějaké vzhledem k velikosti odměny zvláštní. Třeba již zmíněný hotel v Alpách, do 25 let vybudovat fungující hotel je velmi veliké přání, troufám si říci nesplnitelné. Přece jen, na takový sen musí člověk sehnat opravdu hodně peněz, v poměru s nimi je nabízená odměna opravdu směšná. Ovšem sen je to krásný a za sny by si měli lidé jít. Stejný poměr výhra kontra pořizovací náklady je u vybudování lékařského zařízení kde budou lékaři a sestry spolupracovat. Takových příkladů by se našlo určitě ještě hodně. Vypadá to, že to těm lidem nepřeji, ale to není pravda. Já jim přeji, ať se jim jejich sen splní a slíbené peníze dostanou, ale v porovnání s ostatními, kteří si dle mého zvolili lehce splnitelné sny (určitě se nejedná o všechny), se tito lidé přihlásili s příliš vysokými cíli.

Okolo soutěže se vyrojilo i mnoho nespokojených komentářů v diskuzích. Většinou jde o starší lidi, někdy i padesátileté, kteří všude vykřikují slovo diskriminace. Na tyto nespokojené, troufám si říci zapšklé a závistivé lidi, mám dva názory a vlastně i vzkazy. Za prvé: Nejedná se o diskriminaci. Společnost Mafra je soukromý podnikatelský subjekt a jako takový se rozhodl motivovat své čtenáře a mladé lidi soutěží, pro kterou prostě zadal určité podmínky. Za druhé, motivace mladých je to schválně. Proč motivovat starší (nic ve zlém), kteří si již většinou vše co chtěli splnili, nebo měli možnost? A prosím, neříkejte mi, že ta možnost nebyla. Každý jí minimálně jednou v životě dostane, buď jí využije, nebo o ní přijde a promarní jí. Myslím si, že všichni tito stěžující si lidé, tu svou šanci v životě dostali, v ten daný okamžik jí nevyužili a teď závidí štěstí všem okolo. Proč motivovat životem ostříleného člověka, ten by se měl dokázat motivovat sám ze svých vlastních zážitků a zkušeností. Ani třicetiletí lidé by si neměli stěžovat, ti už mají většinou svůj život v nějakých kolejích, mají zázemí, často rodiny a ví co chtějí. Podle mě je věková skupina zvolená pro soutěž dobře, jde o lidi ve věku, kdy je dobré uvědomit si, co chtít v životě dělat.

Doufám, že se po přečtení mého článku ještě někdo do projektu přihlásí, čas je již jen do 2. října. Nebo alespoň soutěž sledujte a nějakým zajímavým příběhem se inspirujte. Dobré určitě je, uvědomit si, co chtít v životě podniknout, znát vlastní životní sen. Co jsem se ptal svých kamarádů a známých, nikdo z nich jen tak z hlavy svůj životní sen neřekne, protože ho nevědí. To je vždy výmluva typu, že se takovými kravinami nemají čas zaobírat. To určitě ne, ale také by se jim potom mohlo stát, že je to bude od určitého věku štvát, že něco nestihli a budou mít v životě prázdné místo.

Prostě nejsou… – doporučení článku

Na televizi prakticky nekoukám, rádio neposlouchám a tištěné noviny nečtu. Jediný zdroj informací a zpráv jsou pro mě internetové stránky českých periodik – idnes.cz, novinky.cz, ihned.cz, lidovky.cz a spousta dalších.

Na idnesu čtu mimo oficiálního obsahu i obsah blogů. Tamní blogeři mají totiž dost často velmi zajímavé názory. Díky tomu jsem narazil i na několik článků poukazujících na nedostatek mužů a žen pro dobrý vztah. Nejvíce mě trefností a pravdou zaujal příspěvek Daniela Puschmana – Prostě nejsou: muži, ženy, gentlemani, a kdo za to může.

Ve svém krátkém zamyšlení se věnuje nejčastějším společenským výmluvami ohledně navazování nových vztahů nebo udržení stávajících. Logickými argumenty nebo vlastním pozorováním okolí těch několik společenských výmluv doslova rozebírá a dělá je nepoužitelnými.

Těch několik odstavců od Daniela Puschmana určitě doporučuji k přečtení. Velmi zajímavá je i diskuze pod článkem, která ani není tak ostrá, jak u podobně laděných textů bývá.

Jak změnit jídelníček

Pro mnoho lidí, i mě donedávna, nepředstavitelná věc. Neustále jsem hledal nové a nové výmluvy, proč ne. Ale, jak už jsem psal minule. Vzal jsem to tentokrát do pevných rukou.

Hlavní ukazatel jak jídelníček upravit je, co změnou vyžadujeme. Já osobně požaduji nabrání svalové hmoty. Takže se zaměřuji na jídla, která mají hodně kvalitních bílkovin a sacharidů. Tukům se tak nějak snažím celkově vyhýbat. Pokud bude chtít někdo zhubnout, bude asi jíst jídla jak bez tuků, tak i bez sacharidů. (O hubnutí toho moc nevím.)

Číst si v obchodech složení jednotlivých potravin se asi nikomu nechce. Mě tedy osobně ani trochu, takže jsem se to snažil vyřešit pomocí internetu. A hle, povedlo se. Našel jsem super stránky, kde jsou všechny potřebné informace o jídlech napsány, a dokonce ne jenom všeobecně, ale i se zaměřením na výrobky jednotlivých značek a obchodních řetězců. Vše najdete na www.lucy.cz v sekci Kompletní energetické tabulky. Stačí si vybrat druh potraviny a pak už jenom najít tu konkrétní.

Pokud se někdo snaží také nabrat v posilovně a je líný vymýšlet si jídelníček, může se inspirovat na různých diskuzních fórech. Já asi nejčastěji chodím na www.ronnie.cz.

Bezproblémové internetové nakupování

Docela dlouho jsem se tomu vyhýbal a dařilo se mi žít bez nich, ale nakonec i já se nechal strhnout proudem. Nemluvím o hip hopu, ani facebooku. Hip hop nesnáším a fb jsem rušil před již hodně dlouhou dobou a nechybí mi. Mluvím o eBay a paypalu. eBay je internetový inzertní portál (podobné je Aukro) a paypal je bezpečné placení na internetu, aby vám někdo někde neukradl číslo platební karty a nevytuneloval účet.

Netuším, proč jsem se těmto portálům tak dlouhou dobu vyhýbal. Nakupování na eBay je naprosto skvělé. Stačí si najít prodejce z Asie a téměř cokoliv se dá sehnat s 50 ti až 80 ti procentní slevou než u oficiálních prodejců v tom našem zapadákově. Třeba hodinky, které u nás stojí 2200 Kč se dají sehnat za 850 Kč i s poštou. Poštovné z Asie do České republiky je většinou zdarma, ale určití prodejci preferují přepravní službu UPS, kterážto normální rychlostí dodání stojí 10 dolarů = cca 180 Kč. Stejná cena jako Česká pošta, ale o hodně rychlejší i přes půl světa. Založení účtu na eBay trvá chvilku, takže nemůžu jinak než doporučit. Před samotnou koupí ještě doporučuji ověřit si důvěryhodnost prodejce, jeho hodnocení. Většina prodejců si snaží udržet dobrou pověst, v tom to je dobré, ale i pár výjimek se může najít…

A proč paypal? Protože díky němu vám zaplacení položek na eBay a ve spoustě jiných internetových obchodech bude trvat dobu tří kliknutí. Je to nejbezpečnější a nejprimitivnější forma placení. Samotného mě až překvapilo, jak to je snadné… Při registraci se vyplní pouze pár osobních údajů (jako je jméno a adresa) a číslo platební (kreditní) karty. O bezpečnost dat bych se nebál, paypal je ve světě nejlepší a nejpoužívanější. Problém s únikem osobních dat by ho položil a to si nemůžou dovolit. Takže no stress. Po dokončení registrace si paypal strhne z účtu kontrolní sumu, čímž se ověří funkčnost a platnost karty. Suma je pak připsána ke konkrétnímu paypal účtu.

Odkazy: www.ebay.com a www.paypal.com. Pokud si při registraci nebude jisti se svojí angličtinou, doporučuji použít www.translate.google.com kam stačí vložit celou adresu stránky, kterou potřebujete přeložit, a po zmáčknutí tlačítka Přelož naběhne strojově přeložená stránka. A i strojový překlad stačí k vyplnění těch pár údajů. Kdo nechce dělat tak složitě překlad, doporučuji nainstalovat prohlížeč Google Chrome, ten má překladač zabudovaný a stránka v libovolném jazyce se přeloží jediným kliknutím na příslušnou ikonu v prohlížeči, která se sama nabídne.

Má šachová historie a současnost

Naučil jsem se je jako malý klučina. Myslím, že mi bylo kolem šesti, ale nejsem si jistý. V té době jsem skoro nehrál, alespoň co si pamatuji. Více hraní přišlo až na mé druhé základní škole.

Na již výše zmíněné druhé základní škole to teprve začalo. O přestávkách, o hodinách, prostě vždy, když to šlo jsem hrál se spolužáky, hlavně s Kalim. Byly to partie ne moc dobré, ale hlavní bylo, že nás hra bavila. Více zlepšovat a pronikat do hry jsem začal na druhém stupni, na mé třetí základní škole. Na konci devítky se mi už nikdo na škole nerovnal. Všechny jsem měl prokouklé a v klidu je porážel. Ani ti, kteří chodili do školního šachového klubu, na mě neměli. Alespoň s jejich nejlepším jsem hrál a o těžkou hru nešlo. Šachový klub jsem v páté třídě zkoušel navštěvovat, ne školní, a nebylo a není to nic pro mě. Soutěžní tlak mě vůbec nezaujal. Vystřídal jsem tři základky a ani na jedné nebyli žádní pořádní soupeři. Radši to upřesním, soupeři byli dobří, ale vždy jen chvilku, po pár partiích jsem byl vždy o kousek výš než oni.

Střední škola byla ještě lepší. Nejednalo se ani tak o školu, jako o intr. Začalo to hned první den. Na pokoj jsem dostal jednoho starého kamaráda, Harryho, a on si hned první večer musel zahrát. Celou dobu na mě po dobu hry machroval jak se od našich dřívějších her na základní škole zlepšil, hrál jsem s ním naposledy v šesté třídě na mé druhé základce. Uznal jsem,. že se hodně zlepšil, ale ani to mu nepomohlo. Hodně velkou rychlostí se o mě rozneslo, že hraji šachy a jsem dobrý. V tom měl asi prsty Harry, protože byl naštvaný, že prohrál, a stále mi vodil lepší a lepší soupeře, i on se skoro každý den snažil. Štěstí se mě ale drželo a já téměř všem odolal. Za čtyři roky na intru se podařilo pouze sedmi lidem uštědřit mi byť i jedinou porážku. A, že jsem za ty roky hrál spousty her, pár set jich bylo. Až na několik všechny vítězně. V té době jsem byl do hry úplně nejvíce „zažraný“, pomyslná třešnička na dortu byla, když jsem od matky dostal k vánocům velkou přenosnou šachovou soupravu. Zúčastnil jsem se i meziškolního týmového turnaje, hrál jsem na první nejtěžší šachovnici. Úplně jsem musel přemlouvat ředitele aby nás pustil, vůbec nevěřil, že máme nějakou šanci. Trofej se nám přivézt podařilo, i přes tu nedůvěru. Jeli jsme tam totiž jako outsideři, ale hned po prvním kole jsme si vybojovali zasloužený respekt u soupeřů.

Poslední dobou už můžu hrát šachy bohužel jen na internetu. Reální soupeři v mém okolí nejsou, a ti kdo hrají, nechtějí hrát se mnou. Do klubu se mi jít nechce, berou to v nich na mě až moc vážně, a na vysedávání po hospodách nemám moc času a ani žádné kde se hraje neznám. Naživo se mi podařilo zahrát naposledy tak před rokem, možná to je i déle. Bez internetu bych se šachy skončil…

A teď to hlavní, co mě celé roky u šachů drželo. Přišlo to kolem šesté třídy a stále mi to zůstalo. Byly i doby kdy jsem s šachy chtěl seknout, ale vydržet jsem. Pomohla mi moje fantasie. Vždycky, když hraji, tedy jen v zahajovací fázi partie, představuji si proti sobě stojící armády a místo normálních figurek vidím vojáky a při braní soupeřových nebo i mých figurek si představuji ten boj. Úplně stejně jako to je v intru ke hře Age of Empires II. Kdo ho nezná, doporučuji najít na youtube. Za skouknutí určitě stojí, a ti kdo zmíněnou hru dříve hráli určitě zažijí nával nostalgických vzpomínek. Je to sice dětinské představování, ale již dlouho mě baví a asi jen tak nepřestane.

Blog jedné holčiny o životě a hlavně vztazích

Na její blog jsem narazil úplnou náhodou. Projížděl jsem blogy přes stránky www.pravednes.cz a na jednom byl článek o tří českých blozích zabývajících se osobními věcmi a zážitky. První dva mě nezaujaly, ale do toho třetího se prostě musí začíst každý. Nejdřív jenom aktuální nejnovější článek a hned po něm jsem se přes archiv vrátil a četl hezky od začátku.

Adresa: http://citovaprostitutka.blog.cz/.

Blog je o zážitcích jedné mladé dívčiny, která podle všeho studuje v Praze. Nikdy jsem jí neviděl, ale nejspíš se jedná o takový ten typ holky, která se líbí všem. Nevím jestli by u mě pochodila, ale asi určitě ne. Moc na takový ty mediální sexbomby nejsem. Každopádně píše hlavně o svém sexuálním a citovém životě a hlavně beze lží a zábran. Pro chlapa docela extrém číst její stránky, jestli je to všechno pravda. Několik sexuálních partnerů najednou a všichni se pro ní můžou přetrhnout. Má to dobře zařízené a umí v tom chodit holka.

To si pak jenom říkám, že pokud se takhle jako ona myslí a chová většina holek, tak se průměrný kluk může na všechno rovnou vykašlat. Možná to může znít, že něco proti promiskuitě a podobnému stylu života mám, ale není to tak. Je to každého volba, jak k tomu bude přistupovat. Někdo má klidně víc partnerů najednou a někomu stačí jeden. Proti gustu… Dobré je, že se konečně našel odvážlivec, který o všem píše pravdu a nic nepřikrášluje. Za to autorce děkuji. Ale stejně si neodpustím, že její blog potvrzuje větu, kterou si mezi sebou chlapi (hlavně když jsou připití) dost často o ženách říkají… Tím ovšem nechci nikoho urazit a nikoho tím přímo nemyslím.

Určitě si pár článků přečtěte a udělejte si svůj názor. Já jen doufám, že ne všechny ženy jsou takové.

Doporučení jednoho blogu a něco z mé hlavy ohledně studia

Když se nad tím tak zpětně zamyslím, nechat si přidat do rozvrhu ještě jeden předmět nebyl dobrý nápad. Jedná se sice o předmět Včelí produkty, takže to celkem umím, ale všechno má své mouchy. Je to sice za 6 kreditů, to je úplná paráda, a všechno co se slyší na přednáškách je maximálně zajímavé, ale zato jsou prakticky všechny přednášky i cvičení povinné. Takže mám středu úplně rozbitou a díky tomu nebudu stíhat chodit do Go klubu. S tím se snad nějak smířím. Dále musím udělat, to mě dost štve, nějaký protokol a seminární práci. A nakonec ústní zkouška. Když tu seminárku přidám k ostatním, které mě čekají z dalších předmětů, začínám mít pomalu pocit, že prvák není ten nejtěžší rok…

Na netu jsem narazil díky diskuzi na stránkách lide.cz na blog jedné holčiny, která studuje prezenčně univerzitu v Glasgow ve Skotsku. O samotném studiu zatím napsala jen jeden článek, ale i ten mluví za vše. V porovnání s ní si žiji jako v pohádce. Oproti tamnímu studiu je to na Mendelce úplný leháro. A to zdaleka nejsem na nejlehčím předmětu. Jen si také počtěte, třeba to někoho inspiruje: http://www.strike-it-down.cz/. Ta holčina je sice členkou Mensy, ale myslím si, že to zas až tak moc velkou roli nehraje. Kde jsem mohl být kdybych uměl jazyky.

V úterý mě dostala jedna naše vyučující. Někdo se jí při hodině zeptal, co vlastně budeme mít za titul až dostudujeme náš obor (pro ty kteří neví, studuji Stavby na bázi dřeva). Jelikož se jedná pouze o tříletý bakalářský obor, nebudeme mít po dokončení navazujícího magisterského studia nárok na kulaté inženýrské razítko. Na to mají nárok pouze lidé, kteří mají hotový čtyřletý bakalářský obor, takže stavaři z ČVUT, VUT apod. My budeme mít sice titul Ing., ale v oboru nebude mít takovou váhu. Prakticky budu technik zaměřený na dřevostavby, ze začátku bez autorizace. Ale jelikož mám střední se zaměřením na Dřevěné konstrukce (tedy stavebně zaměřenou) měl bych mít nárok na autorizaci, tedy titul Autorizovaný technik. Žádná velká výhra. Autorizovaný inženýr by se mi líbil víc, snad bude potom někdy v budoucnu. Gymnazisti studující s námi náš obor mají smůlu úplně, jelikož nemají střední v oboru, nemají nárok na autorizaci. Rozdíl mezi autorizovaným technikem a autorizovaným inženýrem je popsaný níže v citaci z dokumentu, který vytvořil pan Pavel Ježek (osobně ho neznám):

Ze stavebního zákona vyplývá, že vést realizaci stavby může pouze osoba, která předepsaným způsobem prokázala zvláštní způsobilost k této činnosti. Znamená to, že tato osoba musí
a) mít osvědčeni zvláštní způsobilosti pro realizaci staveb
b) být autorizována v příslušném oboru. Autorizací se rozumí oprávněni fyzických osob k výkonu odborných činnosti ve výstavbě.Toto řeší zákon č. 360/1992 Sb. ze dne 7. května 1992 o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povoláni autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě včetně změn 164/1993 Sb. a 275/1994 Sb.
Právnické a fyzické osoby podnikající podle příslušných předpisů mohou vykonávat vybrané činnosti ve výstavbě pouze tehdy, zajišťují-li výkon těchto činností autorizovanými osobami podle tohoto zákona. Mezi tyto činnosti patří i vedeni realizace staveb.
Autorizovanými osobami ve smyslu tohoto zákona jsou
a) autorizovaný architekt,
b) autorizovaný inženýr,
c) autorizovaný technik.
Autorizovaný architekt je ten, komu byla udělena autorizace podle tohoto zákona a je zapsán v seznamu autorizovaných architektů vedeném Českou komorou architektů. Autorizovaný architekt je mimo jiné oprávněn provádět autorský nebo technický dozor nad realizací stavby a vést realizaci jednoduché stavby.
Autorizovaný inženýr je v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace, oprávněn vykonávat tyto vybrané a další odborné činnosti:
a) vypracovávat projektovou dokumentaci staveb
b) podílet se na vypracování projektové dokumentace pozemních staveb, které jsou označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné a které jsou vypracovávané autorizovaným architektem,
c) vypracovávat územně plánovací podklady a příslušné části územně plánovací dokumentace, d) provádět statické a dynamické výpočty staveb,
e) provádět stavebně technické nebo inženýrské průzkumy,
f) provádět zkoušeni a diagnostiku staveb, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak,
g) vydávat odborná stanoviska, zpracovávat dokumentaci a posudky, pro dílčí hodnocení vlity staveb na životní prostředí
h) vést realizaci stavby,
i) provádět geodetická měřeni pro projektovou činnost a vytyčovací práce, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak,
j) provádět autorský nebo technicky dozor nad realizaci stavby,
k) zastupovat stavebníka, popř. navrhovatele na podkladě zmocněni při územním, stavebním nebo kolaudačním řízeni,
1) vykonávat v orgánech státní správy odborné funkce na úseku stavebního řádu nebo územního plánování, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
Autorizovaný technik je v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro který mu byla udělena autorizace, oprávněn vykonávat tyto vybrané a další odborné činnosti:
a) vypracovávat příslušné dílčí části projektové dokumentace,
b) podílet se na vypracováni projektové dokumentace zpracovávané autorizovaným architektem nebo autorizovaným inženýr
c) provádět stavebně technické průzkumy,
d) vést realizaci stavby,
e) provádět autorský nebo technický dozor nad realizaci stavby,
f) řídit příslušné odborné stavební a montážní práce,
g) zastupovat stavebníka na podkladě zmocnění při stavebním nebo kol. řízeni
h) vykonávat odborné funkce v orgánech státní správy na úseku stavebního řádu.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě uděluje osobám autorizaci pro obory
a) pozemní stavby,
b) dopravní stavby,
c) vodohospodářské stavby,
d) mosty a inženýrské konstrukce,
e) technologická zařízeni staveb,
f) technika prostředí staveb,
g) statika a dynamika staveb,
h) městské inženýrství,
i) geotechnika.
K zajištění řádného výkonu odborných činností, přesahujících rozsah oboru, popřípadě specializace, k jejímu výkonu byla autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna vyzvat ke spolupráci autorizovanou osobu.

Tolik k zodpovězení otázky: Co ze mě bude až dostuduji? Úplně nejhorší to zase není. Celkem v pohodě vyhlídky. Pokud bych se dozvěděl něco nového nebo upřesňujícího, určitě se o tom v budoucnu zmíním.