Běžecké zhodnocení 2015

Nebudu lhát, minulý rok patřil z hlediska běhu ke stagnaci. Nepřišel žádný posun, spíše zhoršení. Ale hezky popořadě.

Rok začal tak nějak zvláštně. První týdny, asi to začíná být pravidlem, na mě dosedla nějaká únava. Neběhalo se dobře, nohy se nechtěly točit, no šílené, trénink nestál za nic. S tím jsem i zahájil prvním závodem Půlmaraton na Blaník z Vlašimi. Vůbec se nepovedl, byl jsem pomalý, kopce mě ubily, celkově se mi trať a průběh moc nelíbil…

Po něm jsem si dal chvilinku pauzu a tělo zregneroval. Věděl jsem jistě, že se z únavy chci vyhrabat a na jaře si zaběhnout osobáky od 5 km po maraton. Na ten jsem cílil celý trénink, který v té době sestával hlavně z fartleků, čas od času dráhy a hodně dlouhých běhů kolem 30 kilometrů. Vždy mě to neuvěřitelně posunulo. Nechci se chlubit, ale to jaro tento trénink opět fungoval. Na desítce v Pečkách jsem zažil sice malé zklamání, čekal jsem jí rychlejší, ale alespoň mi došlo jak trénink upravit.

Hned za necelý měsíc mi na domácím závodě kolem Harrachovky došlo, že úprava se povedla. Necelých 7,5 km v tempu 3:20/km se mi moc líbilo. Nohy byly plné síly. Už zbývalo jen lehce poladit rychlost s vytrvalostí a maratonek mohl pod těch 2:40 být. Jenže pak zafungoval běžecký osud, spíš špatný strečink a zranění mě totálně vyřadilo asi týden po Harrachovce z tréninku. Bolel běh, bolela chůze a někdy přišla bolest i v noci nebo při sezení.

Trvalo mi, než se mi podařilo objevit řešení – vnější hlava čtyřhlavého stehenního svalu táhla čéšku ke koleni a ta způsobovala nesnesitelnou bolest. Řešení jednoduché, jen nohu přitahovat křížem k druhé hýždi. Bohužel už bylo po maratonu. Během léčby, ze začátku jen klid, jsem si zaběhl i Radimovického koňáka (mini závod vedle Tábora), nikdo rychlý nepřijel a já tam přes bolest vyhrál. Nespokojené vítězství. Na příčinu potíží se přišlo až někdy v červenci (hodiny a hodiny s knihou anatomie), takže výpadek byl značný. Tou dobou se mi hlavou honilo hodně myšlenek o skončení se závoděním, že bych si jen tak pobíhal a běh byl prostě na úplně vedlejší koleji. Nebudu lhát, myšlenky byly vážně těžké a hlavně lákavé. Ta lehkost, prostě skončit a už tuhle stránku života neřešit…

Naštěstí se mi z černoty podařilo vyhrabat. Vždy si připomenu všechny lidi na vozíku, s nějakou nemocí svalů nebo jiným problémem zněmožňující pohyb, kteří by chtěli, ale nemůžou, vždy si dám facku, že zahazovat život někde u piva není prostě můj styl, jsem zdravý a hýbat se jednoduše musím. Zase přišel postupně lepší trénink a s ním i závodění. A proč nezačít rovnou ve velkém stylu, že? S měsícem tréninku se rovnou vrhnout na maraton v Písku a ještě doufat v čas pod 3 hodiny. Jak jsem dopadl, je zde. I přes neúspěch mě ale opět chytla „chrtí“ slina a touha vítězit. Naštěstí o návratech něco vím a bylo mi rovnou jasné, že ten rok se už ničeho nedočkám, vytrvalost pryč a o rychlosti nemluvit. Vytrvalost se poměrně rychle vrátila. Hodně mi k ní pomohlo proběhnutí kolem Vlastibořic pořádané nejlepším pořadatelem – Dušanem. 50 km v lehce zvlněném terénu už s návratem vytrvalosti něco udělá.

Po tom malém ultra jsem jen poklusával a nějakých 10 dní po něm si zaběhl Půlmaraton ve Velešíně. Čas pod 1:19 mě osobně nijak nenadchl (rok předtím byl rychlejší), ale aspoň se mi podařilo splnit limit na PIM 2016. Celkem štěstí bylo, že nepřijeli jihočeští chrti, takže se mi nějakým zázrakem podařilo doběhnout druhý a byl jsem druhý i na mistrovství jižních Čech v půlmaratonu. S rychlostí to ještě moc špatné nebylo. Začal jsem na ní lehce pracovat, hlavně fartleky a tempa, no a na Silvestra se úsilí povedlo zúročit. Třetí místo na Silvestrovském běhu v Jistebnici (kde se mnou běžel i Vítek Pavlišta, i když on si běžel svůj vlastní závod 😀 ). Třetí místo pěkné, ale že jsem o druhé přišel o pouhých 13 vteřin mě ještě teď hodně štve. Alespoň se mi potřetí v řadě povedl traťový osobáček. Navíc se mi podařilo nastydnout (jen blbec si v mrazu a větru nevezme na závod čepici!), takže první tři dny roku 2016 bez běhu, v nich i neběžená novoroční pětka kolem Sídliště nad Lužnisí (start mám 200 metrů od domu).

Rok 205 řeší čísel a grafů:

  • Celkově naběháno – 3755 Km (o necelý tisíc méně než v roce 2014 – zranění)
  • Průměr za měsíc – 312 km   :-/
  • Zábodních kilometrů – 119,1 km   🙁 málo

Opotřebování bot během roku:

 

  • Inov8 Road X-Treme 138 – 587,75 km (vyhozené)
  • Vivobarefoot Breatho – 23,74 km
  • NB MT10v1 – 267,01 km
  • Vivobarefoot Evo Lite M 4.0 Blue – 285,63 km
  • NB MR20 – 696,81 km (vyhozené)
  • Inov8 X-Talon 212 – 34,59 km
  • Adidas Adipure Adapt M – 56,39 km
  • Saucony Hattori – 617,67 km (vyhozené)
  • NB MR10v2 – 573,27 km
  • Salming Distance A2 – 550,91 km
  • Naboso – 61,62 km

Graf z Dailymile na němž je krásně vidět výpadek a pak i návrat. 🙂2015

Průměrné tempo se moc nevyvíjelo. Myslím v dobrém. Na konci cca 4:50/km.tempo2015

A nový graf, počet aktivit ve dnech. Je zajímavé se na to kouknout takhle komplexně.aktivity2015

Toliko k minulému roku. Tímto za ním dělám tlustou čáru! A čeho bych rád v běhu dosáhl v roce 2016? Stále stejné – desítku pod 34 minut, půlmaraton k 1:15 a maraton pod 2:40. K tomu uspořádat závod a hlavně stále běhat a co nejvíc se setkávat s běžeckými kamarády. Hlavně vydržet. Howgh!

 

Rekapitulace 2015 a plány 2016

Jak dopadly mé sny a touhy (plány) na 2015:

  • Čas na maraton pod 2:40 hodiny by mi udělal radost. Netrvám na něm. – Nesplněno .Bohužel se nepodařilo. Dostalo mě ranění a byl jsem rád, že jsem vůbec na podzim maraton uběhl (čas 3:03 a nějaké drobné není nic, na co bych byl hrdý).
  • Opět běhat bez zranění. – Nesplněno. Koleno (respektive sval) mě vyřadilo z tréninku na skoro 4 měsíce.
  • Udržet si motivaci k běhu, poslední dobou s ní mám problémy. – Splněno. I přes zranění se povedlo, z toho mám radost. Chvíli byla totiž velká krize jestli s běháním skoro neseknout.
  • Opět někam vycestovat s kamarády, tentokrát ale běžeckými. – Nesplněno. Cestování s kamarády nějak nevyšlo. Mohlo za to mé pracovní vytížení.
  • Více se setkávat s kamarády z běhání. 😉 – První polovina roku splněno, střed nic moc a na podzim to ušlo. vlastně se rozjely společné běhy v Táboře, takže splněno.

Co mě v roce 2015 nadchlo kromě bodů výše:

  • Změna práce z masérství na projekční činnost. Víc volna, hlavně víkendy. (Masérství mám jako přivýdělek a hlavně pro zábavu a vypnutí.)
  • Více jsem díky zraněním a tak poznal své tělo. Poznámka, správný strečink zabrání prakticky všemu a nebo člověka jiný pohyb při strečinku z problémů dostane. Vážně.
  • Cesta do Itálie na kole byla super zkušenost. Moc se mi líbila, i přes to, že jsem jel sám. Hodně jsem si při ní utřídil myšlenky.

Sny a touhy (plány) na 2016:

  • Konečně maraton pod 2:40 (trénink na t připravený je).
  • Uspořádat vlastní běžecký závod (již je v běhu a pracuje se na něm 🙂 )
  • více se zapojit do běžecké komunity.
  • Více cestování, jak na závody, tak relaxovat a hlavně navštěvovat kamarády.

 

Jak koukám, každý rok je těch snů a tužeb na příští rok méně. Člověk se asi někam posouvá.

Opožděně všem přeji do Nového roku jisté nohy a lehký krok! Hlavně zdraví ať drží! 😉

Běžecké zhodnocení 2014

Minulý rok se mi běžecky velmi vydařil. Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok a já tohle tvrzení mohu s klidem v mém běžeckém srdci potvrdit. Zahájil jsem pátým místem na krátkém závodě Kolem Sídliště nad Lužnicí, v kategorii třetí. Jaro poté moc dobře ze začátku nevypadalo, ale začal jsem víc běhat závody JBP a výsledky byly někdy až překvapující.

Štěstí přálo, možná to není o štěstí, ale o technice, žádné zranění se letos nedostavilo. Párkrát se vždy něco na těle tvářilo, že je to namožené nebo natažené, ale vždy naštěstí planý poplach. I přes to, že jsem oproti roku 2013 naběhal dvakrát více kilometrů.

Zúčastnil jsem se celkem 24 závodů a z toho bylo bohužel jedno DNF. Jediné ultra, kterého se chci pokud možno každoročně zúčastnit je Šutr54 v Praze, ale letos jsem měl nějaké problémy a po dvou kolech radši ukončeno. Osobně beru jako DNF. Oproti předminulému roku padlo rozhodnutí, že se zaměřím na rychlost, takže všechny ultra závody byly předem vetované. Jsem mladý, musím zapracovat na rychlosti. Na nějaké dlouhotrvající pobíhání, skoro rychlostí turisty, bude času v budoucnu habaděj. Nevím proč, ale nějak mám ze všech závodů momentálně nejraději silniční maratony, takže zaměření padlo na ně a celkově jsem se zúčastnil čtyř: Mercury (který vůbec nedopadl podle představ), Bratislava (příjemně překvapila), Benešov u Semil (podobně jako Mercury jedno velké zklamání) a nakonec Florencie (podle mě nejpovedenější závod roku). Nakonec se mi čas podařilo posunout na 2:46:17, se kterým jsem velmi spokojený.

Trénink na všechny maratony byl pro mě velmi náročný. Nabíhal jsem objemy. Ve srovnání s ostatními běžci mé objemy nestojí za nic, ale jak mi jednou řekl Vítek: „Lepší běhat méně a víc kvality, než více kilometrů a nekvalitně.“ Toho se držím a zatím mi to nese ovoce.

Kromě maratonů a Šutru jsem se účastnil samých kratších závodů. Rád bych vystihl těchto pár, které se zatím staly mými stálicemi a nebo se na ně budu vracet vždy kdykoli to bude možné: 25 km kolem Hluboké nad Vltavou (skvělá rovná rychlá trať, super lidi, parádní ceny, jen mě mrzí, že letos nebudu kvůli posunutému termínu PIM), 1/2M Okolo Vlasti (prakticky DM závod organizovaný Dušanem, nikde jinde není tak pěkná atmosféra, i když letos byla oproti loňsku trochu chudší), Běh o Kolo Svaté Anny (nádherný kros uprostřed léta kde se mi letos podařilo doběhnout na čtvrtém místě jak celkově, tak i v kategorii), Velešínský půlmaraton (pro mě srdcovka kde se mi prozatím pokaždé podařilo zaběhnout osobák. Letos před Florencií hodně významný, protože mi zvedl sebevědomí a celkové třetí místo také potěšilo) a nakonec můj oblíbený závod Silvestrovský běh v Jistebnici (vloni se mi podařilo vyhrát, letos sice až čtvrtý, ale v horších podmínkách o hodně lepší čas, takže spokojenost veliká a bedna nakonec taky byla; odkaz dodám časem až napíši článek).

Za rok opět oběháno hodně bot, konečné číslo na konci roku se zastavilo na sedmi aktivně využívaných párech bot v mém botníku. Naběhal jsem 4690,9 km, což je o cca 1700 km víc než předloni. Řečí čísel:

  • Celkově naběháno – 4690,9 km

  • Průměrně za měsíc – 390,8 km

  • Závodních kilometrů – 431,1 km

Opotřebování bot:

  • Inov8 Road X-Treme 138 – 1166,9 km

  • Vivobarefoot Evo Lite M 4.0 Yellow – 981,5 km

  • Vivobarefoot Breatho – 291,6 km

  • Nike (normálně používám na chození) – 4,3 km

  • NB MT10v1 – 555,3 km

  • Vivobarefoot Evo Lite M 4.0 Blue – 1077,2 km

  • NB MR20 – 484,5 km

  • Inov8 X-Talon 212 – 14,2 km

  • Adidas Adipure Adapt M – 104,6 km

  • Naboso – 11,11 km

Přehledný graf z Dailymile, kde je vidět bezproblémový průběh roku. Za duben a květen může pracovní vytížení a za prosinec regenerace po Florencii, která zabrala více času, než jaké bylo očekávání.
Snímek obrazovky pořízený 2015-01-07 11:57:04

Graf vývoje průměrného tempa během roku ze serveru Runners.pub. Krásně se mi podařilo dostat se ze 4:50/km na 4:28/km na konci roku. Snad se mi to podaří udržet.Snímek obrazovky pořízený 2015-01-12 15:28:01

S běžeckými časy, tempy a závody maximální spokojenost. Tedy až na Mercury a Benešov, ale jak se říká, nemůže být každý den posvícení. Překvapilo mě, kolik běžeckých přátel se mi podařilo potkat a hlavně, že se mi dařilo se setkávat i s těmi z minulosti. Lidi, mám vás všechny rád, vždycky člověka tak nabijete energií, až mi to připadá, že bych měl tím množstvím prasknout. Jen díky lidem jsem s tím snad ještě nesekl.

A běžecké plány na rok 2015? Hlavně si udržet motivaci k běhu. Poslední dobou s ní hrozně bojuji. Stává se pokaždé, když se mi podaří překonat nějaký pro mě dříve neskutečný čas a chvíli si myslím, že už asi posunout nepůjde. Letos se týkalo prakticky celého prosince, naštěstí snad už tyhle stavy přešly a momentálně je chuť do tréninku zase obrovská. Co se týká časů, opět se pokusím zrychlit, takže čas na maratonu by byl hezký pod 2:40 (pod 2:42 by se také líbil), půlmaraton se pokusit stáhnout k 1:15 (pod by se líbilo více), desítku dát kolem 34 minut (opět cokoliv pod by bylo z říše snů) a 5 km za 16 by byla paráda. Objemově snad ani tolik jako letos naběhat nechci, klidně méně, hlavně chci u běhání vydržet a běhat mě musí stále bavit!