Běžecké zhodnocení 2012

Minulý rok byl pro mě běžecky hodně zajímavý. Zahájen byl sice léčením únavové zlomeniny a tedy začal až v únoru, ale nějak extra to nakonec nevadilo. Poznal jsem spoustu skvělých lidí, běžel zajímavé tratě (i když jich mohlo být o hodně více…), zaběhal si na třech kontinentech a celkově si ho užil.

Zahájení nového běžeckého roku s nějakými zdravotními problémy pro mě začíná být celkem tradiční. Letos (přesněji včera) mě bez jakýchkoliv předsvěstí nebo náznaků chytil lehký zánět Plantar fasciitis. Prostě zánět šlachy pod patou a šíleně to bolí! Nebo alespoň celých 24 hodin bolelo jak čert, že ani chodit nešlo. Teď už to naštěstí nevypadá tak moc hrozně (prakticky chodím bez bolesti) a snad to tentokrát nebude problém na týdny, ale dny. Pár dní klidu mě nezabije. I když odpočinek byl plánován až na přelom ledna a února. Rád bych do něj ještě něco naběhal, protože ta plánovaná pauza je nevyhnutelná – bude se totiž cestovat.

Kromě půlmaratonů a jiných kratších závodů se mi podařilo zúčastnit i tří maratonů, z toho dva v zahraničí. Od mého maratonského debutu předloni v pražské Stromovce se mi podařilo zlepšit můj čas o celou hodinu a 19 minut. Přiznávám, že úvodní laťka nebyla nastavena moc vysoko – 4 a půl hodiny, ale i tak mě zlepšení těší.

Řečí čísel:

  • Celkově naběháno – 2910,3 km
  • Průměrně za měsíc tedy – 242,5 km
  • Vibram FiveFingers – 2047,5 km
  • New Balance Minimus – 759,5 km
  • Naboso – 96,5 km
  • Závodní kilometry – 200,5 km

V minulém roce mě potkaly celkem dvě závažnější zdravotní komplikace, jejichž léčení si vyžádaly delší dobu. V lednu doléčování původně přeběhávané únavové zlomeniny v kotníku a v červnu přes měsíc se vlekoucí problémy s okosticí na pravé noze. V následujícím grafu je to dobře vidět. Třetí výkyv v srpnu má na svědomí cestování. Graf je z mého Endomonda a můžete se tam pokochat i počtem spálených kalorií a celkovým časem běžeckého tréninku. Jde pouze o běh, jiné sporty jsem nezapisoval.Běh 2012

Poslední 4 měsíce se mi podařila přímo snová kilometráž. Důvod je jednoduchý. Celou dobu co chodím v Sydney do práce, tak do ní a z ní běhám. Prakticky to vypadá tak, že ráno do práce běžím krátkou trasu, každý den stejné 4 km, a z práce mám potom pravý trénink, který má různé délky. Díky tomu mě ani ten běh nebaví, běhám to spíš ze zvyku a povinnosti. Už se těším zpět do ČR na normální trénování.

K běhání v Sydney. Na první pohled se může zdát, že se jedná přímo o běžecký ráj, ale doporučuji nenechat se oklamat. Po delší době člověk zjistí, že zde má k dispozici pouze pár stále stejných tras a k tomu navíc stále stejný povrch, přesněji beton. Najde se pár šťastlivců bydlejících u větších parků, ale jinak bída. Navíc samé roviny a k tmu se běžci nezdraví, je jich zde opravdu hodně. O polních cestách, skalách, lesích a podobných chuťovkách si tady člověk může nechat jenom zdát… Lidí s batohem běžících do práce nebo z práce je možno denodenně vidět desítky, z časového vytížení nemají lidé někdy ani jinou možnost kdy běhat. Výběr možných závodů také o ničem. S běžeckou komunitou a prostředím doma v ČR se prostě nedá srovnávat.

Co se týká běžeckých časů, tak u maratonu naprostá spokojenost. Zato půlmaratonská vzdálenost mě nepotěšila. Byly snahy o čas pod hodinu a půl, což se mi v tréninku jednou podařilo, ale na závodě nikoliv. Takže oficiálně neúspěch. V příštím roce snad napravím.

A mé běžecké plány na rok 2013? Jednoduše: Maraton pod 3:00, 1/2maraton pod 1:25, kratší tratě pokud možno zlepšit a k tomu všemu si zaběhnout alespoň jeden delší trail někde v kopcích. A co když se něco nesplní nebo to nezvládnu? Nic se neděje, hlavně aby mě běh stále bavil!

Rekapitulace 2012 a plány 2013

Jak dopadly mé sny a touhy (plány) na 2012:

  • Pardubický vinařský půlmaraton a PIM maraton v Praze (snad nebudu mít zdravotní problémy). – Půlmaraton se nekonal, byl jsem místo něj ve Francii. PIM v Praze splněn.
  • Alespoň jeden maraton v zahraničí (nejradši bych Stockholm, ale ten těžko vyjde – prošvihl jsem registraci). – Splněno. Dokonce dvakrát. Poprvé Marathon de Nantes a podruhé Sydney Marathon.
  • Uběhnout alespoň jeden maraton pod 3 hodiny 45 minut (snad se to podaří). – Splněno. V Sydney čas 3:11:42. Maximální spokojenost!
  • Zúčastnit se nějakých MTB závodů a maratonů. – Nesplněno. Nakonec se horské kolo nekonalo.
  • Úspěšně složit státnice a získat Bc. titul. – Splněno. Ani to nebolelo. 🙂
  • Na delší dobu vycestovat do zahraničí (blíže k tomu teď nic dodávat nebudu) a naučit se jazyk. – Splněno. Dokázal jsem si, že přežít v Austrálii pro mě není problém. Jazyk tedy nevím, ale domluvím se.
  • Celkově více cestovat. Co nejvíce s kamarády. – Splněno. Něco po Čechách, opět Chorvatsko, Singapore a Austrálie.
  • Udržet průměrnou naběhanou měsíční kilometráž nad 120 km. – Splněno. Naběháno i přes dvě dlouhé pauzy průměrně 238 km za měsíc. (Běh více shrnu v jiném článku.)

Co mě v roce 2012 nadchlo kromě bodů výše:

  • Opravdu jsem v sobě vzal dost odvahy a odletěl do Austrálie. Kde jsem vše ustál.
  • Přišel jsem na to, co chci v životě dělat a mám v plánu se o to v brzké době pokusit.

Z čeho v roce 2012 nadšený nejsem:

  • Opět vztahy nic moc, ale i přes to lepší než vloni.
  • Dvakrát stopka při běhu. Jednou únavová zlomenina a podruhé velmi nepříjemný zánět okostice.
  • Austrálie. Překvapení i pro mě, ale je to pravda. Není to země pro mě…

Sny a touhy (plány) na 2013:

  • Pokud možno běhat bez zranění, více a co nejvíc s radostí.
  • Čas na maraton pod 3 hodiny by mi udělal radost.
  • Alespoň jedno horské ultra.
  • Začít studovat navazující studium – dálkově.
  • Konečně začít podnikat.
  • Trávit více času se svými blízkými.
  • Pokusit se uspořádat běžecký závod.

Všem čtenářům mého blogu přeji, ať si splníte své přání a sny na příští rok a také ať jste úspěšnější než letos a vydrží vám zdraví! 😉

Rekapitulace 2011 a plány 2012

Co se povedlo 2011:

  • Celkově studium. Nemám si na co stěžovat ohledně známek apod.
  • Dovolené – moře v Chorvatsku, voda na Slovensku, hory v Itálii a vody v Čechách.
  • Uběhnutý první maraton v životě.
  • Konečně jsem si pořídil Vibram FiveFingers a kolo GT Zaskar Comp.
  • Akademie Cesty Síly je před spuštěním.
  • Překonal jsem deprese.
  • Spousta akcí s kamarády a mými blízkými.
  • Přesunul jsem blog na WordPress a vlastní doménu.

Z čeho v roce 2011 nadšený nejsem:

  • Na plánovanou dovolenou do Turecka jsem se nedostal.
  • Pracovně to také nebyl nejlepší rok.
  • Vztahy nic moc – jak s holkami tak s kamarády doma v Táboře (nějak se to všechno rozpadlo).
  • Zjistil jsem, že studuji obor, který mě naprosto nenaplňuje.
  • Nedostal jsem se z vlastní blbosti na 10 km závod Nike Run Prague.
  • Trápily mě zdravotní potíže ze zády a chodidly. Naštěstí se mi je podařilo překonat, ale i tak z nich nemám radost, protože důvod bolesti zad jsem nezjistil.
  • Prázdninová stáž dopadla všelijak, jen ne moc dobře.
  • Nepovedlo se rozběhnout ani jedno podnikání (ale to ani moc nevadí, času na to v životě pořád hodně).

Sny a touhy (plány) na 2012:

  • Pardubický vinařský půlmaraton a PIM maraton v Praze (snad nebudu mít zdravotní problémy).
  • Alespoň jeden maraton v zahraničí (nejradši bych Stockholm, ale ten těžko vyjde – prošvihl jsem registraci).
  • Uběhnout alespoň jeden maraton pod 3 hodiny 45 minut (snad se to podaří).
  • Zúčastnit se nějakých MTB závodů a maratonů.
  • Úspěšně složit státnice a získat Bc. titul.
  • Na delší dobu vycestovat do zahraničí (blíže k tomu teď nic dodávat nebudu) a naučit se jazyk.
  • Celkově více cestovat. Co nejvíce s kamarády.
  • Udržet průměrnou naběhanou měsíční kilometráž nad 120 km.

Všem čtenářům mého blogu přeji, ať si splníte své přání a sny na příští rok a také ať jste úspěšní a vydrží vám zdraví! 😉

Nostalgický a vzpomínkový den

31. srpen ve mně zatím vždy vyvolává podivnou nostalgii. Pokaždé zavzpomínám nad minulostí, jak ten čas šíleně rychle utíká, a potom zhodnotím své léto. Rozhodl jsem se to udělat znovu, a tentokrát i zveřejnit zde. Tím se také vrátím k pravidelnější publikaci, po té letní pauze.

Co se týká práce, zítra bych měl jet naposledy do Písku osobně. Z původně plánované několikatýdenní stáže se vyklubala celkem pravidelná práce na, bez šesti dní, celé dva měsíce. Úkolů jsem dostal několik a naštěstí se mi je podařilo všechny celkem bezproblémově zvládnout, takže zítra bych měl dostat zaslouženou odměnu. Spokojenost…

Co se týká společenského života… celkem ušel. Nic extra, mohlo to být lepší. Poznal jsem hromadu nových lidí, zažil s nimi několik krásných akcí a doufám, že vztahy budou fungovat i nadále. Což by neměl být snad problém, pivo prostě sbližuje.

Z hlediska cestování a poznávání světa nakonec žádná sláva. Pouze dvě podařené vody v našich krásných jižních Čechách (Otava a Vltava) a jeden prodloužený víkend v Chorvatsku s kamarády, který se mimochodem povedl na více než 100 %. Obě vody byly prakticky celé o alkoholu, jen pro představu, na Otavu s námi jelo cca 110 piv na pět lidí a na Vltavu jsme ve 12 lidech táhli 260 piv a k tomu se ještě chodilo na točené. Do Chorvatska se jelo hlavně na prodloužení toho krásně teplého zakončení léta, po celou dobu jsme tam měl cca 32 – 36 °C ve stínu. Podle mě nejlepší zakončení léta, které ani moc nestálo. Jedna z povedenějších, atmosféru krásně vystihujících fotek…

Mezi cestování zařazuji i druhý sraz s Jediisty, který se konal v Karlštejně. Pro upřesnění, ano, jedná se o tu vesnici, která se rozkládá pod hradem Karlštejn. Jeden člen našeho společenství tam totiž momentálně pracuje a bydlí. Dům má veliký a všichni jsme se tam bezproblémově vešli. Byl to krásný víkend. Zaprvé skvělí lidé a zadruhé ta okolní příroda. Tamní příroda je prostě úžasná, vůbec se nedivím, že se tam Karlovi IV. tak líbilo. Zato se divím turistům, že se zaměřují hlavně na hrad. Neměli by…

A jiné věci? První celý týden v září ještě pojedu na vodu, tentokrát na Slovensko. Hodně se na to těším, jedna z krásných akcí s kamarády, kde konečně nebude hrát hlavní roli několik set piv. Protože jedu s lidmi z vysoké, takže žádní velcí alkoholici a chlístači. Jen parta skvělých lidí, kteří si chtějí hlavně užít přírodu ve Slovensku.

Víc už snad na srdci nemám. Snad jen, že se už úplně nesmírně těším až mi začne pátý semestr…

Poslední den roku MMX

Opět je zde tento den. Poslední den v roce, je jedno v jakém. Zjistil jsem, že ho nemám moc rád. Protože moje vzpomínky na několik posledních se vážou k tomu, že mi zkolaboval nějakým způsobem, je jedno jak, vztah, který jsem tou dobou měl. Prakticky to vychází na každý rok jiný. Takhle zpětně to vypadá dost blbě, když to píšu. Nevím proč, ale asi je pro mě tento den začarovaný. Doufám, že na mě nědko v minulosti neuvalil nějakou kletbu. 😀

Naštěstí letos to vypadá na nejpohodovější silvestr. Takže se ničeho nebojím. Nevím co by se muselo stát, aby mi to i tentokrát kikslo. Nic takového snad není. (Zaklepal jsem to. :-D)

Všechny silvestry co jsem měl ve vlastní režii s kamarády se pokaždé hrozně zvrhly. Až tak daleko, že jsem minulý rok držel pod krkem jednoho pořadatele blbé oslavy a několik jeho kamarádů se na mě chtělo vrhnout. Všichni, kteří tam byli se mnou, bohužel už celí zklamaní odešli pryč. Takže to byla sranda… Výpadek paměti se mi podařil snad na každé oslavě příchodu nového roku. Ale letos jsem si řekl dost, budu se krotit. Daří se mi to posledních několik měsíců, tak snad nebude problém ani dneska. I když se trošičku bojím. 😀

Snad už jenom: Úspěšný zbytek roku, jiskru v oku, sílu v rozkroku, jistotu ve skoku, nebýt bez floku a nebát se ROKU 2011.