2016 v běhu bylo – 2017 bude

Co napsat k roku již minulému roku 2016? Předem řeknu, že moc pozitivního se z hlediska běhu neudálo. Rok předtím mě provázela stagnace a plán byl na její poražení a trochu zlepšování. Bohužel rok 2016 patřil opět stagnaci následovanou podzimním zhoršením se zraněním. Prostě samá pozitiva a žádné novinky. Teď trochu podrobněji.

Plán byl pokusit se na maraton pod 2h40m a s ním si pokud možno zlepšit časy na všech kratších tratích. Hned z jara jsem se vrhl do tréninku podle připraveného plánu, jenž vrcholil květnovým PIMem v Praze. Až do půlky února šlo vše podle plánu, ale pak mi začal stávkovat žaludek a jen málo tréninků se mi podařilo odběhnout podle plánu. Nejvíc mě mrzely tréninky rychlosti, které mi prostě nevycházely vůbec.

Prvním testem, jestli jde příprava dobře, bylo vyzkoušení rychlosti začátkem března na Kbelské desítce. Věřil jsem si na čas pod 34 minut, i trénink na něm byl situovaný. Bohužel mě značně překvapila trať, spatně jsem si rozložil síly a vysněný čas se mi nepodařilo zahlédnout ani z okna. Alespoň se mi povedl osobák o nějaké vteřiny a pod 35 bylo. Kbely mě naštvaly, takže došlo hned na hledání náhrady. Volba padla koncem března na Vaší ligu – Hamr, který se jako poslední až do podzimu startoval dopoledne. Konkurence moc nepřijela, trať pěkná, ale po Kbelech jsem byl v nějaké únavě, tak jsem alespoň doufal v čas pod 35 minut, který se se štěstím podařil. Stačil i na druhé místo celkově.

Dál v plánu moc závodů před maratonem nebylo. Hamr byl neplánovaný, až tak, že jen po dnu volna mě po něm čekal závod doma Kolem Harrachovky. Každoroční velikonoční tradice. Totálně bez ambic se mi nějakým záhadným způsobem podařilo všem utéct a vyhrát. Po dlouhé době vítězství zpět doma v Táboře. 🙂 Pak před maratonem už jenom 25 km kolem Hluboké, kde jsem chtěl vyzkoušet maratonské tempo. Nic víc, nic míň se od závodu něčekalo. Vůbec se nepodařilo, žaludek nespolupracoval (dokonce do křoví jsem musel) a jen jsem to nějak doběhl. PIM o tři týdny později dopadl podobně, vlastně jako přes kopírák, až na to, že byl o trochu delší. Po půlce mi došlo, že na plánovaný čas nemám, tak už jenom doklusání…

Zklamání za zklamáním. Motivace na nule, prostě o ničem. Po maratonu dovolená, na ní se mi podařilo přibrat, běh byl těžkopádný… no žádná sláva. S motivací šílené boje.

Totálně bez motivace jsem se přihlásil na 6 h běh ve Stromovce koncem května. Hlavní cíl byl rozhýbat organismus zpět k ideální váze, na kterou je tělo zvyklé. Zázračně se mi podařilo umístit, i přes výsledek o hodně nižší oproti očekávání. Ale organizace a běh krásné, asi se budu vracet. Krátce po stromovce opět každoroční Vlast (která mi 2017 nevyjde kvůli svědkovským povinnostem), kde mě převálcovali staří muži severu, jak jim říkám, a bral jsem až pátý flek. Naštěstí stačil na kategorii. 🙂

Vůbec nebyla chuť na závodění, ale na konci června jsem na místní pouťáky u Tábora prostě musel. Vyhrál jsem si krátkého Radimovického Koňáka (už podruhé, snad se 2017 povede hattrick) a tři dny po něm první ročník Boreckého běhu v Plané nad Lužnicí. Hřebínek mi trochu vyrostl a bylo třeba ho opět srazit. Postarali se o to vrchaři v Sedleci-Prčici. Prvně v životě pokus běhu do vrchu a nehorázný klepec (i od hodně starších běžců). Tento typ běhu není pro mě…

Následoval už prakticky poslední závod roku – 24h v Kladně. Rychlost v nohách nic moc, vytrvalost jsem cítil a dost jsem si věřil. Ale u nevyzkoušeného doporučuji nikdy nedělat plány na předpokládaný výsledek. Totálně mě tento typ okruhového závodu rozsekal, zradila hlava, a byl jsem rád za trapných 161 km. Nějak moc dlouhé točení na mě, zlatých 6 hodin.

Kladno jsem původně bral jenom jako trénink vytrvalosti, ale nakonec bylo posledním závodem. Chtěl jsem běžel na konci září ve Splitu Dalmacija ultratrail, ale na dovolené v Rakousku jsem si podle všeho na ferratách odrasil nohy, což později vedlo k dluhodobějším problémům. Běh ani podobné vůbec nešlo. Podrobněji zde, nemá cenu se opakovat. Prostě jsem neběhal a vše šlo ještě více do kopru.

A přišel konec roku – Silvestrák v Jistebnici. Každoročně se mi na něm daří, ale letos po zranění na podzim, které následovala krátká chřipka a v závěsu po ní problém s průduškami, se žádný extra výsledek čekat nedal. Sice jsem doufal, ale bohužel. Nejhorší čas za všechny mé účasti a i umístění. Víc k závodu v pozdějším reportu. Ale aspoň se mi podařilo spravit si chuť na Nový rok při 5 km kolem Sídliště nad Lužnicí. Sice nakonec druhý, ale až v cílové rovince. Rok 2017 začal bednou. O průběhu opět v reportu.

Tolik k roku 2016, který ke mě vůbec nebyl příznivý. Lehce jsem uvažoval nad trenérem, ten by mě mohl někam posunout, ale došlo mi, že se mi za něj nechce platit. Snad se mi letos podaří smůlu zlomit a nějaké výsledky budou.

Rok 2016 řečí čísel a grafů:

  • Celkově naběháno – 4130 km (i přes zranění o cca 400 km víc než rok předtím)
  • Průměr za měsíc – 344 km
  • Závodních kilometrů – 391,1 km

Graf z Dailymile na němž je krásně vidět výpadek a pak i snaha o návrat před Silvestrem. 🙂

Jak dopadly mé sny a touhy (plány) na 2016:

  • Konečně maraton pod 2:40 (trénink připravený je). – Nesplněno. Viz. výše.
  • Uspořádat vlastní běžecký závod (již je v běhu a pracuje se na něm 🙂 ) – Splněno. Táborský trail (2017 nový název – Táborský půlmaraton).
  • Více se zapojit do běžecké komunity. – Řekl bych že nesplněno. Od srpna stagnace…
  • Více cestování, jak na závody, tak relaxovat, a hlavně navštěvovat kamarády. – Splněno. 🙂

Co mě v roce 2016 nadchlo kromě bodů výše:

  • Dařilo se v práci a hlavně mě to v ní baví.
  • Uspořádání závodu. Opakuji se, ale dělání charity mě prostě bavilo.
  • Super dovolená v Rakousku.

Sny a touhy (plány) na 2017:

  • Pokud možno nepřestat běhat a výkonnostně se vrátit a snad i zlepšit nějaké osobáky.
  • Podruhé zorganizovat závod a tentokrát úplně bez chyb.
  • Více cestovat a navštěvovat běžecké kamarády.

Běžecké zhodnocení 2015

Nebudu lhát, minulý rok patřil z hlediska běhu ke stagnaci. Nepřišel žádný posun, spíše zhoršení. Ale hezky popořadě.

Rok začal tak nějak zvláštně. První týdny, asi to začíná být pravidlem, na mě dosedla nějaká únava. Neběhalo se dobře, nohy se nechtěly točit, no šílené, trénink nestál za nic. S tím jsem i zahájil prvním závodem Půlmaraton na Blaník z Vlašimi. Vůbec se nepovedl, byl jsem pomalý, kopce mě ubily, celkově se mi trať a průběh moc nelíbil…

Po něm jsem si dal chvilinku pauzu a tělo zregneroval. Věděl jsem jistě, že se z únavy chci vyhrabat a na jaře si zaběhnout osobáky od 5 km po maraton. Na ten jsem cílil celý trénink, který v té době sestával hlavně z fartleků, čas od času dráhy a hodně dlouhých běhů kolem 30 kilometrů. Vždy mě to neuvěřitelně posunulo. Nechci se chlubit, ale to jaro tento trénink opět fungoval. Na desítce v Pečkách jsem zažil sice malé zklamání, čekal jsem jí rychlejší, ale alespoň mi došlo jak trénink upravit.

Hned za necelý měsíc mi na domácím závodě kolem Harrachovky došlo, že úprava se povedla. Necelých 7,5 km v tempu 3:20/km se mi moc líbilo. Nohy byly plné síly. Už zbývalo jen lehce poladit rychlost s vytrvalostí a maratonek mohl pod těch 2:40 být. Jenže pak zafungoval běžecký osud, spíš špatný strečink a zranění mě totálně vyřadilo asi týden po Harrachovce z tréninku. Bolel běh, bolela chůze a někdy přišla bolest i v noci nebo při sezení.

Trvalo mi, než se mi podařilo objevit řešení – vnější hlava čtyřhlavého stehenního svalu táhla čéšku ke koleni a ta způsobovala nesnesitelnou bolest. Řešení jednoduché, jen nohu přitahovat křížem k druhé hýždi. Bohužel už bylo po maratonu. Během léčby, ze začátku jen klid, jsem si zaběhl i Radimovického koňáka (mini závod vedle Tábora), nikdo rychlý nepřijel a já tam přes bolest vyhrál. Nespokojené vítězství. Na příčinu potíží se přišlo až někdy v červenci (hodiny a hodiny s knihou anatomie), takže výpadek byl značný. Tou dobou se mi hlavou honilo hodně myšlenek o skončení se závoděním, že bych si jen tak pobíhal a běh byl prostě na úplně vedlejší koleji. Nebudu lhát, myšlenky byly vážně těžké a hlavně lákavé. Ta lehkost, prostě skončit a už tuhle stránku života neřešit…

Naštěstí se mi z černoty podařilo vyhrabat. Vždy si připomenu všechny lidi na vozíku, s nějakou nemocí svalů nebo jiným problémem zněmožňující pohyb, kteří by chtěli, ale nemůžou, vždy si dám facku, že zahazovat život někde u piva není prostě můj styl, jsem zdravý a hýbat se jednoduše musím. Zase přišel postupně lepší trénink a s ním i závodění. A proč nezačít rovnou ve velkém stylu, že? S měsícem tréninku se rovnou vrhnout na maraton v Písku a ještě doufat v čas pod 3 hodiny. Jak jsem dopadl, je zde. I přes neúspěch mě ale opět chytla „chrtí“ slina a touha vítězit. Naštěstí o návratech něco vím a bylo mi rovnou jasné, že ten rok se už ničeho nedočkám, vytrvalost pryč a o rychlosti nemluvit. Vytrvalost se poměrně rychle vrátila. Hodně mi k ní pomohlo proběhnutí kolem Vlastibořic pořádané nejlepším pořadatelem – Dušanem. 50 km v lehce zvlněném terénu už s návratem vytrvalosti něco udělá.

Po tom malém ultra jsem jen poklusával a nějakých 10 dní po něm si zaběhl Půlmaraton ve Velešíně. Čas pod 1:19 mě osobně nijak nenadchl (rok předtím byl rychlejší), ale aspoň se mi podařilo splnit limit na PIM 2016. Celkem štěstí bylo, že nepřijeli jihočeští chrti, takže se mi nějakým zázrakem podařilo doběhnout druhý a byl jsem druhý i na mistrovství jižních Čech v půlmaratonu. S rychlostí to ještě moc špatné nebylo. Začal jsem na ní lehce pracovat, hlavně fartleky a tempa, no a na Silvestra se úsilí povedlo zúročit. Třetí místo na Silvestrovském běhu v Jistebnici (kde se mnou běžel i Vítek Pavlišta, i když on si běžel svůj vlastní závod 😀 ). Třetí místo pěkné, ale že jsem o druhé přišel o pouhých 13 vteřin mě ještě teď hodně štve. Alespoň se mi potřetí v řadě povedl traťový osobáček. Navíc se mi podařilo nastydnout (jen blbec si v mrazu a větru nevezme na závod čepici!), takže první tři dny roku 2016 bez běhu, v nich i neběžená novoroční pětka kolem Sídliště nad Lužnisí (start mám 200 metrů od domu).

Rok 205 řeší čísel a grafů:

  • Celkově naběháno – 3755 Km (o necelý tisíc méně než v roce 2014 – zranění)
  • Průměr za měsíc – 312 km   :-/
  • Zábodních kilometrů – 119,1 km   🙁 málo

Opotřebování bot během roku:

 

  • Inov8 Road X-Treme 138 – 587,75 km (vyhozené)
  • Vivobarefoot Breatho – 23,74 km
  • NB MT10v1 – 267,01 km
  • Vivobarefoot Evo Lite M 4.0 Blue – 285,63 km
  • NB MR20 – 696,81 km (vyhozené)
  • Inov8 X-Talon 212 – 34,59 km
  • Adidas Adipure Adapt M – 56,39 km
  • Saucony Hattori – 617,67 km (vyhozené)
  • NB MR10v2 – 573,27 km
  • Salming Distance A2 – 550,91 km
  • Naboso – 61,62 km

Graf z Dailymile na němž je krásně vidět výpadek a pak i návrat. 🙂2015

Průměrné tempo se moc nevyvíjelo. Myslím v dobrém. Na konci cca 4:50/km.tempo2015

A nový graf, počet aktivit ve dnech. Je zajímavé se na to kouknout takhle komplexně.aktivity2015

Toliko k minulému roku. Tímto za ním dělám tlustou čáru! A čeho bych rád v běhu dosáhl v roce 2016? Stále stejné – desítku pod 34 minut, půlmaraton k 1:15 a maraton pod 2:40. K tomu uspořádat závod a hlavně stále běhat a co nejvíc se setkávat s běžeckými kamarády. Hlavně vydržet. Howgh!

 

Rekapitulace 2015 a plány 2016

Jak dopadly mé sny a touhy (plány) na 2015:

  • Čas na maraton pod 2:40 hodiny by mi udělal radost. Netrvám na něm. – Nesplněno .Bohužel se nepodařilo. Dostalo mě ranění a byl jsem rád, že jsem vůbec na podzim maraton uběhl (čas 3:03 a nějaké drobné není nic, na co bych byl hrdý).
  • Opět běhat bez zranění. – Nesplněno. Koleno (respektive sval) mě vyřadilo z tréninku na skoro 4 měsíce.
  • Udržet si motivaci k běhu, poslední dobou s ní mám problémy. – Splněno. I přes zranění se povedlo, z toho mám radost. Chvíli byla totiž velká krize jestli s běháním skoro neseknout.
  • Opět někam vycestovat s kamarády, tentokrát ale běžeckými. – Nesplněno. Cestování s kamarády nějak nevyšlo. Mohlo za to mé pracovní vytížení.
  • Více se setkávat s kamarády z běhání. 😉 – První polovina roku splněno, střed nic moc a na podzim to ušlo. vlastně se rozjely společné běhy v Táboře, takže splněno.

Co mě v roce 2015 nadchlo kromě bodů výše:

  • Změna práce z masérství na projekční činnost. Víc volna, hlavně víkendy. (Masérství mám jako přivýdělek a hlavně pro zábavu a vypnutí.)
  • Více jsem díky zraněním a tak poznal své tělo. Poznámka, správný strečink zabrání prakticky všemu a nebo člověka jiný pohyb při strečinku z problémů dostane. Vážně.
  • Cesta do Itálie na kole byla super zkušenost. Moc se mi líbila, i přes to, že jsem jel sám. Hodně jsem si při ní utřídil myšlenky.

Sny a touhy (plány) na 2016:

  • Konečně maraton pod 2:40 (trénink na t připravený je).
  • Uspořádat vlastní běžecký závod (již je v běhu a pracuje se na něm 🙂 )
  • více se zapojit do běžecké komunity.
  • Více cestování, jak na závody, tak relaxovat a hlavně navštěvovat kamarády.

 

Jak koukám, každý rok je těch snů a tužeb na příští rok méně. Člověk se asi někam posouvá.

Opožděně všem přeji do Nového roku jisté nohy a lehký krok! Hlavně zdraví ať drží! 😉

Běžecké zhodnocení 2014

Minulý rok se mi běžecky velmi vydařil. Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok a já tohle tvrzení mohu s klidem v mém běžeckém srdci potvrdit. Zahájil jsem pátým místem na krátkém závodě Kolem Sídliště nad Lužnicí, v kategorii třetí. Jaro poté moc dobře ze začátku nevypadalo, ale začal jsem víc běhat závody JBP a výsledky byly někdy až překvapující.

Štěstí přálo, možná to není o štěstí, ale o technice, žádné zranění se letos nedostavilo. Párkrát se vždy něco na těle tvářilo, že je to namožené nebo natažené, ale vždy naštěstí planý poplach. I přes to, že jsem oproti roku 2013 naběhal dvakrát více kilometrů.

Zúčastnil jsem se celkem 24 závodů a z toho bylo bohužel jedno DNF. Jediné ultra, kterého se chci pokud možno každoročně zúčastnit je Šutr54 v Praze, ale letos jsem měl nějaké problémy a po dvou kolech radši ukončeno. Osobně beru jako DNF. Oproti předminulému roku padlo rozhodnutí, že se zaměřím na rychlost, takže všechny ultra závody byly předem vetované. Jsem mladý, musím zapracovat na rychlosti. Na nějaké dlouhotrvající pobíhání, skoro rychlostí turisty, bude času v budoucnu habaděj. Nevím proč, ale nějak mám ze všech závodů momentálně nejraději silniční maratony, takže zaměření padlo na ně a celkově jsem se zúčastnil čtyř: Mercury (který vůbec nedopadl podle představ), Bratislava (příjemně překvapila), Benešov u Semil (podobně jako Mercury jedno velké zklamání) a nakonec Florencie (podle mě nejpovedenější závod roku). Nakonec se mi čas podařilo posunout na 2:46:17, se kterým jsem velmi spokojený.

Trénink na všechny maratony byl pro mě velmi náročný. Nabíhal jsem objemy. Ve srovnání s ostatními běžci mé objemy nestojí za nic, ale jak mi jednou řekl Vítek: „Lepší běhat méně a víc kvality, než více kilometrů a nekvalitně.“ Toho se držím a zatím mi to nese ovoce.

Kromě maratonů a Šutru jsem se účastnil samých kratších závodů. Rád bych vystihl těchto pár, které se zatím staly mými stálicemi a nebo se na ně budu vracet vždy kdykoli to bude možné: 25 km kolem Hluboké nad Vltavou (skvělá rovná rychlá trať, super lidi, parádní ceny, jen mě mrzí, že letos nebudu kvůli posunutému termínu PIM), 1/2M Okolo Vlasti (prakticky DM závod organizovaný Dušanem, nikde jinde není tak pěkná atmosféra, i když letos byla oproti loňsku trochu chudší), Běh o Kolo Svaté Anny (nádherný kros uprostřed léta kde se mi letos podařilo doběhnout na čtvrtém místě jak celkově, tak i v kategorii), Velešínský půlmaraton (pro mě srdcovka kde se mi prozatím pokaždé podařilo zaběhnout osobák. Letos před Florencií hodně významný, protože mi zvedl sebevědomí a celkové třetí místo také potěšilo) a nakonec můj oblíbený závod Silvestrovský běh v Jistebnici (vloni se mi podařilo vyhrát, letos sice až čtvrtý, ale v horších podmínkách o hodně lepší čas, takže spokojenost veliká a bedna nakonec taky byla; odkaz dodám časem až napíši článek).

Za rok opět oběháno hodně bot, konečné číslo na konci roku se zastavilo na sedmi aktivně využívaných párech bot v mém botníku. Naběhal jsem 4690,9 km, což je o cca 1700 km víc než předloni. Řečí čísel:

  • Celkově naběháno – 4690,9 km

  • Průměrně za měsíc – 390,8 km

  • Závodních kilometrů – 431,1 km

Opotřebování bot:

  • Inov8 Road X-Treme 138 – 1166,9 km

  • Vivobarefoot Evo Lite M 4.0 Yellow – 981,5 km

  • Vivobarefoot Breatho – 291,6 km

  • Nike (normálně používám na chození) – 4,3 km

  • NB MT10v1 – 555,3 km

  • Vivobarefoot Evo Lite M 4.0 Blue – 1077,2 km

  • NB MR20 – 484,5 km

  • Inov8 X-Talon 212 – 14,2 km

  • Adidas Adipure Adapt M – 104,6 km

  • Naboso – 11,11 km

Přehledný graf z Dailymile, kde je vidět bezproblémový průběh roku. Za duben a květen může pracovní vytížení a za prosinec regenerace po Florencii, která zabrala více času, než jaké bylo očekávání.
Snímek obrazovky pořízený 2015-01-07 11:57:04

Graf vývoje průměrného tempa během roku ze serveru Runners.pub. Krásně se mi podařilo dostat se ze 4:50/km na 4:28/km na konci roku. Snad se mi to podaří udržet.Snímek obrazovky pořízený 2015-01-12 15:28:01

S běžeckými časy, tempy a závody maximální spokojenost. Tedy až na Mercury a Benešov, ale jak se říká, nemůže být každý den posvícení. Překvapilo mě, kolik běžeckých přátel se mi podařilo potkat a hlavně, že se mi dařilo se setkávat i s těmi z minulosti. Lidi, mám vás všechny rád, vždycky člověka tak nabijete energií, až mi to připadá, že bych měl tím množstvím prasknout. Jen díky lidem jsem s tím snad ještě nesekl.

A běžecké plány na rok 2015? Hlavně si udržet motivaci k běhu. Poslední dobou s ní hrozně bojuji. Stává se pokaždé, když se mi podaří překonat nějaký pro mě dříve neskutečný čas a chvíli si myslím, že už asi posunout nepůjde. Letos se týkalo prakticky celého prosince, naštěstí snad už tyhle stavy přešly a momentálně je chuť do tréninku zase obrovská. Co se týká časů, opět se pokusím zrychlit, takže čas na maratonu by byl hezký pod 2:40 (pod 2:42 by se také líbil), půlmaraton se pokusit stáhnout k 1:15 (pod by se líbilo více), desítku dát kolem 34 minut (opět cokoliv pod by bylo z říše snů) a 5 km za 16 by byla paráda. Objemově snad ani tolik jako letos naběhat nechci, klidně méně, hlavně chci u běhání vydržet a běhat mě musí stále bavit!

Rekapitulace 2014 a plány 2015

Jak dopadly mé sny a touhy (plány) na 2014:

  • Čas na maraton pod 3 hodiny by mi udělal radost. Natrénováno by mělo být. – Splněno dvakrát, prvně v Bratislavě a podruhé ve Florencii (2:46:17)
  • Trávit více času se svými blízkými. – Do srpna super, pak se krapet pokazilo, ale zas víc času jsem trávil s prarodiči. Celkově hodnotím za splněné.
  • Pokusit se uspořádat běžecký závod. – Bohužel. Plánů je hodně, snad brzy.
  • Žádná zranění. – Splněno!
  • Cestování s kamarády – aspoň 2x do zahraničí. – Splněno. Párkrát za hranice do Rakouska a jednou do Itálie.
  • Více se věnovat blogu. – Řekl bych, že splněno.

 

Co mě v roce 2014 nadchlo kromě bodů výše:

  • Vloni jsem myslel, že jsem přišel na to, co chci v životě dělat. Po roce podnikání mi došlo, že to není to pravé. Ale teď tuším, že se živím činností, která mě zcela naplňuje a stále víc a víc baví.
  • Spousta pěkných umístěních na závodech. Byla sranda.

 

Sny a touhy (plány) na 2015:

  • Čas na maraton pod 2:40 hodiny by mi udělal radost. Netrvám na něm.
  • Opět běhat bez zranění.
  • Udržet si motivaci k běhu, poslední dobou s ní mám problémy.
  • Opět někam vycestovat s kamarády, tentokrát ale běžeckými.
  • Více se setkávat s kamarády z běhání. 😉

 

Do celého roku 2015 přeji jisté nohy a lehký krok! Hlavně ať se vše plní jako doposud! 😉

Běžecké zhodnocení 2013

Opět více než zajímavý běžecký rok. Zahájení bylo zase se zraněním, ale co se dá dělat. Za tu plantar fasciitis mohly tvrdé povrchy v Sydney, kde jsem až do třetiny února pobýval. Hned po návratu jsem jí začal pořádně řešit. V průběhu března už byla dá se říci v pořádku a já mohl konečně začít tak nějak trénovat.

Během roku se mi podařilo opět dostat únavovou zlomeninu. A jelikož nejsem žádný troškař, rovnou se jednalo o holenní kost. Nevím, jak se mi to podařilo, ale myslím si, že nárůst kilometráže byl prostě moc rychlý a neodpovídala tomu strava a doplńování minerálů. Je to vidět na grafu, květen a červen vysoká kilometráž a pak najednou úpadek, to se totiž 7. 7. ohlásila zlomenina. Díky ní mám i své úplně první DNF z půlmaratonu v Liberci. Myslel jsem, že já DNF nikdy mít nebudu a hle, je tady.

Loňský rok nebyl ani jeden maraton. V roce 2012 jsem si totži řekl, že příští maraton, který poběžím, bude pod tři hodiny a já cítil, že na to rychlostně nemám. Zato jsem se účastnil tří ultramaratonů – jarního Šutr54, Krakonošova 100 a Ultra Cavalls del Vent v Katalánsku. Na to Katalánsko byl plán trénovat přes léto na maratonech, ale díky zlomenině trval můj trénink prakticky jenom měsíc. Což je, přiznejme si to, na takový závod opravdu na nic. Taky jsem si při závodě pěkně nadával, ale nakonec se mi nějak dohrabat do cíle podařilo.

Kromě ultra jsem se jinak účastnil jenom kratších závodů, moc jich nebylo. Na každém půlmaratonu, kromě Vlastibořic, byla snaha na čas pod 1:30. Jako naschvál se nikde nedařilo, ale nakonec se mi tato pro mě tehdy magická hranice prolomit podařila na půlmaratonu ve Velešíně. Po úspěšném ultra v Katalánsku se mi nohy daly do pořádku a od té doby se ani jednou neozvaly a já mohl konečně zase běhat bez bolestí. Do tréninku jsem se pořádně opřel, ale přitom si dával pozor na i sebemenší píchnutí. Začal jsem dokonce běhat intervaly na dráze a mimo dráhu, které mi dříve přišly jako zbytečné a ztráta času. Jak já se mýlil! Vyplatilo se, o čemž svědčí čas na půlmaratonu za 1:22:59 a vyhraný Silvestrovský závod na 15 km v Jistebnici.

Za rok jsem vystřídal několik bot a naběhal 2951 km, což je přesně o 120 km méně než v roce 2012. Můj běh řečí čísel:

  • Celkově naběháno – 2951 km
  • Průměrně za měsíc – 245.9 km
  • Závody – 429.434 km

Jak jsem opotřeboval boty:

  • Vivobarefoot Evo Lite 4.0 – 795.93 km
  • Vivobarefoot Breatho II – 376 km
  • Inov-8 Road-X Treme 138 – 155.42 km
  • NB Minimus MT10 – 678.105 km
  • Vibram FiveFingers – 885.788 km
  • Vivobarefoot Achilles – 4.62 km
  • Naboso – 55.303 km

Níže je přehledný graf z DailyMile, na kterém je vidět, kdy jsem se dostával ze zranění a úžasná poslední třetina roku.

Snímek obrazovky pořízený 2014-01-08 09:19:10

S běžeckými časy jsem naprosto spokojen. V prvních dvou třetinách roku to nevypadalo nijak slavně, ale podzim se povedl a já si zaběhl osobáky na všech tratích kratších maratonu. Nejvíce mě ale nadchnulo, kolik se mi podařilo udělat běžeckých přátel. Tolik nových přátel jako vloni, se mi snad nepodařilo potkat za celý předchozí život. A letos to bude ještě kvalitnější. Mám prostě běžeckou komunitu v ČR rád.

A co plánuji na rok 2014? Mám v plánu zaměřit se na rychlost, takže se ultra závodům budu vyhýbat, nějaké poběžím, ale minimum. Co se týká běžeckých časů: maraton výrazněji pod 3 hodiny (stejně jako minulý rok), půlmaraton stáhnout pod 1:20, desítku k 37 minutám a pětku k 17 minutám. Nijak na tom netrvám, ale udělalo by mi to radost. Každopádně hlavní cíl je zůstat zdravý a hlavně si běh pořád užívat!

Rekapitulace 2013 a plány 2014

Jak dopadly mé sny a touhy (plány) na 2013:

  • Pokud možno běhat bez zranění, více a co nejvíc s radostí. – Bohužel se nepodařilo. Tento rok byly problémy s plantar fasciitis a přes léto únavová zlomenina holenní kosti.
  • Čas na maraton pod 3 hodiny by mi udělal radost. – Neběžel jsem ani jeden maraton. Přesunuto na rok 2014.
  • Alespoň jedno horské ultra. – Splněno: Krakonošova 100 a Ultra Cavalls del Vent.
  • Začít studovat navazující studium – dálkově. – Splněno.
  • Konečně začít podnikat. – Splněno: www.probeh.cz.
  • Trávit více času se svými blízkými. – Splněno.
  • Pokusit se uspořádat běžecký závod. – Nesplněno. Je stále v plánu.

Co mě v roce 2013 nadchlo kromě bodů výše:

  • Spousta věcí, nejvíc asi nepočitaně nových běžeckých kamarádů a mnoho nových známostí i mimo běžecký svět.
  • Vyhrál jsem Silvestrovskou 15 v Jistebnici. Report bude. 🙂

Z čeho v roce 2013 nadšený nejsem:

  • Z letní únavové zlomeniny. Stále nevím proč vznikla a už se asi nedozvím…

Sny a touhy (plány) na 2014:

  • Čas na maraton pod 3 hodiny by mi udělal radost. Natrénováno by mělo být.
  • Trávit více času se svými blízkými.
  • Pokusit se uspořádat běžecký závod.
  • Žádná zranění.
  • Cestování s kamarády – aspoň 2x do zahraničí.
  • Více se věnovat blogu.

Všem čtenářům mého blogu přeji, ať si splníte své přání a sny na příští rok a také ať jste úspěšnější než letos a vydrží vám zdraví! 😉