Recenze Salming Speed

Dlouho to netrvalo a už jsou v mém botníku druhé boty od Salmingu. Rád bych podotkl, že nedostávám boty ani jiné vybavení zadarmo a nemám ani žádné speciální slevy. Salming prostě umí a já si ho okamžitě oblíbil. Koupil jsem loňský model Speed ve slevě a musím uznat, že se jedná o skvělou botu. Ve Speedech mám naběháno přes 200 km a cítím se tedy s botami dost sehraný na to ohodnotit je.

Po vybalení z krabice
Po vybalení z krabice

První výběh byl trochu rozpačitý, ale rychle jsme se spolu sžili. Pomalu je začínám brát z botníku častěji než SD2. chudinky se asi cítí trochu staře a zapomenutě. Co se mi na botě oproti SD2 hned zalíbilo, byla výška paty. Trochu nižší a co to udělá. Na noze sedí lépe a s příjemnějším pocitem. Za mě palec hore.

Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze

Jedná se o užší botu, v porovnání s objemovým modelem SD2 hodně úzkou. Miloš Škorpil o nich píše, že i přes jeho rozťáplou nohu s nimi nemá žádný problém, ale osobně bych je bral trochu širší. Já s šířkou lehký problém mám, noha je v nich moc stažená. Asi mám rozťáplější nohu než Miloš, a to nemám naběhán ani zlomek jeho kilometráže. Pro milovníky NB MT10 nebo MR20 bude šířka bot zklamáním. Dá se na ní zvyknout, ale i po více kilometrech se boty moc nerozšlápnou. Prakticky vůbec. Na fotografii je vidět, že špička jde více do špičata než u širokých SD2.

SD2 (cca 1000 km) a Speed (nové)
SD2 (cca 1000 km) a Speed (nové)

Co se týká tvrdosti bot, nelze jim nic vytknout. Ovšemže se boty nesrolují jako například Vivobarefooty, ale podrážka mi přijde dostatečně pružná a tím tedy i poddajná. Při došlapu na jakémkoliv terénu se cítím jistě. Mé Speedy mají něco k 250 km a oděr podrážky minimální. To u SD2 po 1000 km začínám trochu podrážku postrádat. Nějak netuším, jak v nich Miloš mohl naběhat 1500 km a stále mu podrážka vepředu vypadá jako nová. Asi máme každý naprosto jiný pohled na došlap přes přední část chodidla. 😉 Každopádně Speedy používám převážně k fartlekům, úsekům, rychlým tempům (někdy k 3:00/km) a čas od času k rychlejšímu dlouhému běhu 30-35 km. Vše zvládají na jedničku, ale asi nejvíc jim sedí rychlost. Jak taky jinak, že?

SD2 po 1000 km
SD2 po 1000 km
Podrážka drží lépe než u mých SD2
Podrážka drží lépe než u mých SD2 (lehce jiný materiál proti oděru – podle výrobce – je znát)

Svršek drží snad lépe než u SD2. U těch bylo třeba udělat s pomocí jehly a nitě domácí opravu, lehce se mi po cca 800 km začaly rozešívat zevnitř nad palcem. Chvilička s jehlou a botky fungují bez problémů dál. Speedy mají svršek udělaný trochu jinak a zatím to nevypadá, že by někde povolovaly nebo se objevovaly rozšití. Jak se říká: „Drží jak židovská víra.“

Svršek jako nový a spodek to samé
Svršek jako nový a spodek to samé

Úplně bych zapomněl na tkaničky. Nevím jak to v Salmingu dělají, ale umí je skvěle. Opět bezproblémově drží jen na jeden uzlík, ani by nepotřebovaly druhý pro jistotu. Ještě se mi nerozvázaly. Například ve Vivobarefootu by se od Salmingu mohli hodně naučit o tom, jak se dělá bota, která vydrží a nejsou s ní problémy.

A jsme na konci. Obrázky vypovídají o všem a k tomu pár mých osobních poznámek a plků. Stejně je musíte vyzkoušet sami. Ale ode mě mají v Salmingu velké plus. Salming běžecké boty „zatím“ dělat umí. Uvidíme co nám ukáží v budoucnosti. Víme jak se hodně značek změnilo. Ale to je vedlejší. Botky prostě super.

Recenze Salming Distance A2

Boty jsem si pořídil těsně před SUMem a po více než 100 naběhaných kilometrech v nich přišel čas na jejich zhodnocení. Koupeny přes Slevomat v akci. Poslední dobou mám velkou spotřebu bot a proto vyhlížím slevy všude možně. Vyzvednutí v Praze na Karlínské prodejně Jednadvacítka proběhlo bez problémů. V obchodě možnost boty vyzkoušet na pásu je sice dnes již standard, pro mě ale vždy super věc, většinou totiž kupuji boty přes internet. V Táboře koupit běžecké boty je přímo nemožná věc.

Podruhé na noze
Podruhé na noze

První pocit z bot byl rozporuplný. Přeci jenom něco úplně jiného než jsem zvyklý. Salming se v reklamách ohání přirozeným během, ale každý kdo proběhal několikery pětiprsťáky a Vivobarefooty musí uznat, že tento model má do přirozeného běhu konstrukčně trochu daleko. Narážím na sklon pata špička (sice jen 5 mm, ale znám hodně běžců, kteří ani ten nesnesou) a hlavně na tloušťku podešve. Na takovou tlumící vrstvu už leta zvyklý nejsem. Takový byl první pocit z pohledu naživo v ruce. Ve velikosti UK8 mají 235 gramů, takže ani mezi nejlehčí se nemohou řadit. Zajímavé ale je, že i přes celkem bytelnou konstrukci jsou boty pocitově hodně lehké. Což mě hodně překvapilo.

Lehce rozporuplné pocity převládaly i po vyzkoušení na pásu. Přiznám, podmínky měly od ideální daleko – boty prvně na noze, nezvyk na běžecký pás a k tomu v riflích. Jsem typ běžce, který hodně piluje techniku, snaží se i ke konci maratonu došlapovat na přední část chodidla a prostě technika bosoběhu je mi velmi blízká. Ovšem, 99% všech kilometrů naběhám v minimalistických botách různých značek. První kroky nejisté (oproti jiným minimalistickým botám mají Salmingy vyšší patu, na kterou nejsem zvyklý), dokonce jsem při dopadu i cítil, že pata lehce drhne. Za to podle mě mohl jen nezvyk na takovou výšku tlumení. Stačilo pár kroků a došlap se srovnal. Prostoru pro prsty dost, noha v botě držela, tlumení po pár letech bez gumou pod nohou pocitově zajímavé, ale v pohodě. Boty jsem i přes lehce skeptické pocity vzal a dal jim šanci.

Výška paty - Distance A2, NB Minimus MR10v2, Inov8 Road-X-Lite 138 a Adidas Adipure adapt M (taková ponožka s podrážkou)
Tlumení pod patou – Distance A2, NB Minimus MR10v2, Inov8 Road-X-Lite 138 a Adidas Adipure adapt M (taková ponožka s podrážkou)

Prvně jsem je na běh vzal na výklus po SUMu (pro neznalé, Strom ultramaraton je nový ultra trail o délce cca 51 km kolem Vlastibořic). Nevím jestli za to mohla únava z předchozího dne nebo jen nezvyk na nové boty, ale první běh mi vůbec nesedly. Noha mi přišla neohrabaná a kontakt se zemí nedostatečný. Normálně cítím každý kamínek a najednou nic! Na silnici ale seděly dobře (jasně poznat, že na ní patří) a pocity se lehce zlepšily. První běh měl něco málo kolem 5 kilometrů a trval celkem dlouho. Celé tělo toho mělo po předchozím dni dost.

Podpora paty - Salmingy jednoznačně nejvyšší
Podpora paty – Salmingy jednoznačně nejvyšší (Adidasy také, ale jsou naprosto měkké a poddajné)

Na boty jsem nezanevřel a celý další týden v nich odběhal každý běh. Nejdřív kratší tréninky do 15 kilometrů a po regeneraci ze SUMu i delší štreky ke 30 km. Tempa různá od společenského cupitání s kamarády po tréninky rychlosti a ladění na závod pod 4:00/km. Hned druhý běh byl o hodně lepší než první, jako by boty potřebovaly trochu obouchat, změknout chcete-li. Opravdu mi přijde, že terén cítím trochu víc. Každopádně jsem si na boty zvykl a trénuji v nich hodně často. V posledních dvou týdnech je mám na nohou nejvíce.WP_20151105_19_25_13_Pro

Velmi důležité u těchto bot je ale mít je zavázané až na poslední dírku. U jiných výrobců jsem zvyklý, že boty tak nějak sedí na noze samy, V Distance A2 mi ale první běhy přišlo, že se mi noha posouvá dopředu a není zaražená do paty, jak by měla správně být. Zavazování na poslední dírku problém vyřešilo a noha se v botách ani nehne. Tkaničky udělali soudruzi ve Švédsku na jedničku. Na závod bych pro jistotu dvě smyčky udělal, ale normálně běhám všechny tréninky na klasické jednoduché zavázání a ještě se mi nerozšněrovaly. Takový malý zázrak, snad první boty, které se mi nerozvazují.

Šířka - nevypadají, ale jsou široké dost
Šířka – nevypadají, ale jsou široké dost

Co mě překvapilo, je šířka boty. Jako člověk zvyklý na opravdu široké boty v nich nemám nejmenší problémy. Na první pohled se prostě nezdají, vypadají úzce, ale klamou tělem. Podrážku hodnotím neutrálně, na silnici naprosto super, v terénu má mezery, ale co také od silniček čekat, že… Výdrž podrážky nemůžu zatím hodnotit, ale myslím si, že dřív se rozpadne svršek (můj nejčastější problém).

Podrážka (Inov8 půjdou brzy do věčných lovišť...)
Podrážka (Inov8 půjdou brzy do věčných lovišť…)

Úplně bych zapomněl napsat, co mě přimělo k jejich koupi. V posledním roce se mi podařilo doslova uběhat do rozpadnutí dvoje boty (NB Minimus MR20 – celkově bota, které moc nevydrží svršek, MR10 jsou jiná káva; Saucony Hattori – takový pokus, u nich se naopak prošoupala podrážka) a podle Lenky Horké vydrží Distance A2 opravdu spoustu kilometrů, prý v jedněch už má 2500 km a stále toho mají hodně před sebou. To mě opravdu rozhoupalo boty vyzkoušet. Zatím to vypadá na super rozhodnutí. Ovšem, tyto boty budu používat pouze na trénink, závod si s nimi nějak nedovedu představit. Navíc mám momentálně speciální boty pro závodění.

Salming se u mě vyšvihl hodně vysoko, uvidíme po delším čase a více kilometrech. Pevně doufám, že 2000 minimálně dají. Na jaře budu potřebovat nové závodky na maratony a půlmaratony, takže určitě vyzkouším jejich další modely.

Lehké zhodnocení výdrže minimalistických a hlavně barefoot bot

Zastánci klasické obuvi často jako důvod proč neběhat v botách simulující běh naboso uvádějí jejich výdrž. Podle nich ty tři až pět milimetrů hmoty u barefoot obuvi nic nevydrží a po několik stovkách kilometrů jsou na vyhození. Rád bych tuto demagogii v tomto krátkém příspěvku vyvrátil. Tuším, že spoustě lidem se možná mé názory nebudou líbit a že jsem se pustil na horkou půdu, ale já musel. Jedná se totiž o mé osobní zkušenosti a postřehy z užívání.

První barefoot boty jsem si pořídil na konci roku 2011 a byly to Vibram Fivefingers koupené na Ebay.com z Číny. Podle všeho nešlo o originály. Od té doby jsem je z Ebay koupil ještě dvakrát, tudíž mi sloužily tři páry. Celkově jsem za ty roky v pětiprstech naběhal 1736 km. Nejsem si jistý kolik v každém páru, ale dejme tomu, že průměrně mi vydržely 600 km jedny. Nic moc výsledek, ale převážně sloužily na asfaltu a tvrdých površích, kde se rychle opotřebovaly, navíc stály pouze cca 1100 Kč pár. Nevýhoda byla, že než si boty sedly, měl jsem trochu sedřené nárty. Kritická místa – trhliny z boku svršku a vždy jako první prošoupaná podrážka pod malíčkem. Fotky nemám bohužel k dispozici, vždy jsem je po jejich dosloužení dal na hraní psovi. Další detail, který se mi za roky běhání v prsťácích nepodařilo vyřešit, je zapáchání. Stačilo cca 100 km a boty dost nesnesitelně voněly, ani několikeré praní nepomáhalo. To, že nedávají moc volnosti prstům a hodně špatně je chrání snad ani nemusím zmiňovat.

S pětiprsty jsem vždy, převážně v zimě při mrazech, střídal New Balance MT10, úplně původní průkopnický model. Koupil jsem ho ve stejné době jako první FiveFingery. Pomalu nemám co těmto botám vytknout, sloužily a ještě stále mohou sloužit, pro mě spíš už jenom na chození. Naběháno v nich mám zatím něco přes 1400 km. Snad jediné, co mi na nich vadí je, že přibližně po 900 km začaly být cítit přes podrážku kameny a všechny nerovnosti na cestách. Každou chvíli mi nějaký kamen zajel do prstů na noze, vždy mi to přišlo, že se zařízl až do kosti. Kritické místo je žlutá nechráněná guma podrážky v přední části u špičky, na fotkách dobře vidět, jde i o nejošoupanější místo. Další věc, která přišla s unavenou podrážkou a byla předtím nemyslitelná, je únava plosek nohou. Nevím proč, ale při delších bězích (maraton a víc) mě šíleně v těchto botách trápí přední plocha chodidel. Nejvíc jsem si asi užil na posledních 20 km závodu Krakonošova 100. I přesto, že nemají prakticky žádnou technologii v podrážce, je její opotřebování znát na funkčnosti. Spokojený jsem ale s výdrží svršku, jen trochu odrbaný, ale žádná díra, trhlina a ani nic podobného.

IMG_2430IMG_2434

Od září 2013 jsou v mé stáji boty od Vivobarefoot. Přesněji multiterénní model Evo M 4.0. Hned po prvním výběhu mě boty nadchly. Spousta místa pro nohy, prsty volnější než v pětiprstech, a přitom lepší ochrana. Na podrážku jsem koukal s despektem, ale překvapila mě. Těch blbých 5 mm se za celou dobu používání skoro neopotřebovalo. Po prvních pár desítkách kilometrů mě trochu vyděsila kvalita zpracování, lehce se mi odchlípla podrážka od svršku, cca 2 mm miniaturního odlepení na délku a tak milimetr do hloubky. Podle výrobce je to prý normální a nebrání užívání. Nevěřil jsem, ale po půl roce můžu potvrdit, že se mi ta původní rozlepená místa už více nerozlepila. Prostě drží a hotovo. Botky jsem používal jako hlavní tréninkové, takže jsem v nich naběhal nejvíc, převážnou většinu tréninků. Od září mají natočeno cca 1240 km. A jak po nich vypadají? Podrážka, jak už jsem psal, překvapila, je stále dobrá, i v mokrém terénu pořád celkem drží. Ale zklamal mě svršek, ten už po cca 800 km začal z vnitřní strany nártu praskat, až z toho vznikla jedna velká trhlina (k vidění na fotkách), která ovšem vůbec nebrání užívání. I ve sněhu a bahně k mému překvapení v pohodě. Svršek boty je totiž ze dvou vrstev a ta druhá se mi zdá oproti venkovní přímo nezničitelná, nějaká hrubá kvalitní síťovina. Oproti pětiprstům se nekonal ani zápach a už vůbec ne nějaké dření kůže na nártu, boty jsou maximálně pohodlné hned napoprvé, nemusí se nějak rozcházet nebo na ně zvykat. Navíc stejné pocity jako na začátku jsou po celou dobu užívání. Takže až na roztrhnutý bok hodnotím boty na jedničku a v těch svým ještě něco naběhám. Snad jediná škoda je, že Vivobarefoot bude ukončovat výrobu této multiterénní podrážky, prý je moc minimalistická a málo barefoot. Budu si je muset koupit do zásoby.IMG_2437IMG_2439 IMG_2440

Vivobarefoot Breatho II M používám stejně dlouho jako Evo. Ale oproti nim v nich mám naběháno pouze přibližně 483 km. Jejich podrážka je prostě do terénu a toho, přiznejme si, se v Čechách zas tak moc nenachází, kor kolem Tábora. Hned na první nazutí pocity jako v bačkorách. Po jejich ozkoušení na 10 km mi hned posloužily při závodě Ultra Cavalls del Vent 2013 – 100 km libůstka v Pyrenejích v Katalánsku. Žádný puchýř ani nepříjemné pocity, prostě jako druhá kůže. Od té doby žádný problém. I když jednu výtku mám, a to k předku boty. Spojení podrážky s vrškem mi přijde, že je moc nízko. Při trénincích v Chorvatsku v kopcích nad Makarskou jsou úžasné terény, ale hodně z nich s velmi ostrými kameny. Jednou jsem si nedal pozor, noha se mi zachytila za špičku a podařilo se mi natrhnout několik milimetrů podrážky od svršku po obvodu. Naštěstí nic vážného ani hlubokého a na funkci opět žádný vliv, stejně jako u modelu Evo. Podrážka prakticky bez opotřebení (a to není oděruvzdorná jako u modelu Evo), nevadí jí ani těch několik kilometrů po asfaltu, které mám mezi domovem a terénem. Za mě opět ideální botky do terénu. Myslím si, že minimálně ten 1000 km s nimi bez problémů dám.IMG_2432IMG_2433

Poslední speciálka, kterou jsem si pořídil, jsou Inov-8 ROAD-X-TREME 138. Prakticky nic nevážící boty určené k použití na tvrdém a hladkém povrchu, nejlépe silnice. Původní záměr byl běhat v nich pouze závody, ale ten brzy vzal za své. Běhání v nich je prostě až moc lákavé. Podle všeho bych potřeboval o půl čísla větší, ale naštěstí se dá vyndat vložka a bez ní mi jsou botky akorát. Jejich váha 138 g opravdu na noze není znát. V porovnání s Vivobarefoot jsou ale o hodně užší, zvykání chvíli trvalo… V botách zatím naběháno 403 km a není to na nich znát, pokud se tedy nebere v potaz lehké zašpinění síťoviny, podrážka není opotřebovaná ani trochu. Mám dojem, že udávaných 600 mil výrobcem (960 km) vydrží s přehledem. Lehké překvapení mi ale udělaly při Mercury marathonu. Jejich podrážka je opravdu hodně tenká a daly nohám pořádně zabrat – popraskala mi zespodu za prsty kůže a z boku prstů bylo pár puchýřů. Léčení trvalo skoro další dva týdny po maratonu. Na boty jsem ovšem nezanevřel, běhá se mi v nich parádně, do vzdálenosti půlmaratonu podle mě ideální boty. Maraton v nich zkusím ještě jednou určitě, příště si ale nohy namažu nějakou mastí, třeba to pomůže. Pro závody na silnici do vzdálenosti půlmaratonu neznám lepší volbu.IMG_2435IMG_2436

Co z mého článku plyne? Barefoot boty mají minimálně stejnou výdrž, jako boty normální. Oproti normálním (rozumíme se zbytečným tlumením pod patou) si ale až do rozpadnutí drží stále stejné vlastnosti a beze změny nechávají chodidlo pracovat tak, jak je fyziologicky uzpůsobené. Oproti avizovaným cca 800 km, kdy se mají podle prodejců klasické boty obměňovat, protože ztrácí své vlastnosti, mi to přijde jako velmi pozitivní zjištění. Tolik moje zjištění z dlouhodobého užívání.

Reklamní sdělení: ProBěh.cz

 

ProBěh.czSdělení pro všechny Jihočechy. Slavnostně oznamuji otevření prvního běžeckého obchodu v jižních Čechách – ProBěh.cz.

V obchodě lze koupit:

  • běžecké, lifestyle a společenské boty značky Vivobarefoot
  • běžecké boty, batohy a ledvinky značky Inov-8
  • funkční oblečení písecké značky Progress
  • funkční oblečení vyráběné v České republice značky Sensor
  • čelovky a svítilny značky Silva
  • potravinové doplňky Penco
  • potravinové doplňky Nutrend
  • v nabídce také zelené potraviny a med přímo od včelaře

Můžete mě navštívit na prodejně: Šafaříkova 27, 391 01 Sezimovo Ústí I. Otevírací doba: Po-Pá 10:00-18:00 a o víkendu po domluvě předem po e-mailu info@probeh.cz a nebo telefonicky na čísle +420 776 307 133.

Pro prohlédnutí kompletního sortimentu navštivte stránky obchodu www.probeh.cz. Obchod je v začátcích, tak prosím o shovívavost. Když se podíváte, budu rád, když nakoupíte, budu ještě radši. Osobní návštěva na prodejně mě potěší nejvíce.

Vybavení na Krakonošovu 100 připravené

Dnes je den D. Den, na který připadla letošní Krakonošova 100. Závod/pochod okolo Krkonoš o délce 100 Km. Blíže k závodu až v reportu. Necelých jedenáct hodin do startu a já mám konečně připravené všechny věci, které bych měl potřebovat.

Všechno v kupě (chybí energetické tyčinky)
Všechno v kupě (chybí energetické tyčinky)

Seznam:

  • Batoh s camelbackem 1.5l
  • Dlouhé nepromokavé kalhoty
  • Bunda (zatím stále cyklistická)
  • Funkční triko
  • Funkční teplejší triko s dlouhým rukávem místo mikiny
  • Elastické kraťasy
  • Energetické tyčinky (Nutrend)
  • Čelovka (Silva L3)
  • Mobilní telefon (nabitý)
  • Fotoaparát
  • Náhradní ponožky
  • Náplasti
  • Papírové kapesníčky 2x
  • Magnesiové tablety
  • Endiaron
  • Švýcarský nůž
  • Obinadlo
  • Kšiltovka a čelenka
  • Sluneční brýle
  • Občanský průkaz a peníze

Hlavní je, že mám snad vše. Pravá noha sice moc v pořádku není – zlobí achillovka a při jejím léčení jsem si omylem udělal spáleninu 2. stupně (blbá alternativní medicína, nebo spíš špatné aplikování), ale i s tou to snad půjde. Tož s chutí do toho a půl je hotovo. 🙂