Hodnocení brněnských čajoven

Můj osobní pohled na čajovny, kde si člověk může objednat vodní dýmku. Jde čistě o mé osobní názory a připomínky. Blíže k jednotlivým čajovnám na jejich oficiální stránkách, pokud nějaké mají, budou uvedené. 

Nejdříve popíši umístění, poté lehce vnitřní uspořádání vzhledem k soukromí, následuje obsluha, nabídka (ohledně používaných uhlíků a trochu i čajů) a nakonec mé osobní dojmy.

Čajovna Probuzený slon (www.probuzenyslon.cz)
  • Umístění čajovny je na Veveří. Blíže k němu na oficiálních stránkách v sekci Kontakt.
  • Vyznat se v čajovně je lehké, vstoupí se do čistě čajové části a vzadu za centrální přípravnou je malá kuřárna. Pokud by bylo v kuřárně více lidí, soukromí moc není.
  • Obsluha je velmi příjemná, ráda poradí a mluví o čajích. Nelze nic vytknout.
  • Cenově průměr.
  • Vodní dýmky dělají s kokosovými uhlíky (pro mě velmi důležité). Klasické orientální čaje.
  • Navštívil jsem pouze jednou, dojmy mám pozitivní, ale kvůli horší dostupnosti nenavštěvuji. Jde pouze o mou vlastní pohodlnost.
Čajovna Inaris (www.inaris.cz)
  • Umístěna u tramvajové zastávky Hrnčířská.
  • Za vznik prostorů posloužil starý průjezd. Z toho vyplývá, že čajovna je podlouhlá, po jedné straně s uličkou a na druhé se sezením. To je umístěné v malých boxech, u kterých se dají kvůli většímu soukromí zatáhnout velké těžké závěsy. Určitě plusové.
  • Jelikož jsem navštívil jen jednou, obsluhu moc hodnotit nemůžu, ale pamatuji, že byla příjemná.
  • Cenově velmi dobrá. Menu (dýmka + čaj) již za 100 Kč.
  • Samozřejmostí jsou kokosové uhlíky. Musím podotknout, že dýmka nám moc nechutnala. Nevím proč, ale cítili jsme z ní podivnou pachuť. Možná to byla jen nahodilá chyba. Nevím. Jinak klasická nabídka orientálních čajů.
  • Opět jsem byl pouze jednou. Dostupnost dobrá, ale nic mě zpátky nelákalo. Přišlo mi, že byl uvnitř mírný průvan. Nic, co by se mi líbilo. Nezaujala mě, dojem nic moc. Takový pochmurný spíše.
Dobrá čajovna (http://www.tea.cz/cajovna/)
  • V Brně asi nejznámější čajovna. Umístěna v patře domu na Františkánské ulici. Tři minuty chůze od hodin na hlaváku.
  • Prostory jednoduše řečeno obrovské a velmi příjemné. Velké místnosti se spoustou místa. Člověk se rád vrací. Jak říká kamarádka: ,,Nejlepší čajovna na válení a relax.“ Soukromí zaručeno tzv. ztrátou v davu. Místnosti bývají narvané, ale na soukromí tento poznatek podivuhodně nemá téměř žádný vliv.
  • Obsluha jednoduše příjemná. Někdy, když je narváno, trvá obsloužení delší dobu, ale v tak příjemném prostředí to člověku prostě vadit nemůže.
  • Cenově opět průměr. Menu od 130 Kč do 175 Kč, podle druhu použitého tabáku. Mají na výběr z více firem. V nabídce i úplně nové vodní dýmky Medusy, k normální ceně připočteno + 100 Kč. Musím poznamenat, že připlacení stojí za to. Tak luxusní dýmku jen tak někde nedostanete, plus minimálně tříhodinová výdrž také není k zahození.
  • Kokosové uhlíky samozřejmost, před dohořením přinášejí zadarmo další. Dýmky velmi dobré, mám je v brně asi nejraději. Kromě klasických exotických čajů i normálnější pití, např. džusy apod.
  • Navštěvuji pravidelně. Téměř štamgast. Podle mě nejlepší dostupnost v Brně a nejpříjemnější prostředí.
Kavárna a čajovna na Moravském náměstí
  • Čajovna, na kterou mě upozornila kamarádka. Webové stránky jsem nenašel. Nachází se za zastávkou šaliny 1 směrem na Semilaso. Přejde se přechod a za ním doprava asi 30 m. Nejde minout.
  • Dvě veliké místnosti. V jedné pohodlné křesílka a v druhé s proutěnými sedacími soupravami. Spíše na posezení s více kamarády nebo na učení. Soukromí se zde moc dosáhnout nedá.
  • Cenově nejlepší v Brně. Vodnice s kokosovými uhlíky stojí 95 Kč a menu je za 125 Kč. Uhlíky přinášejí zdarma další. Všechny čaje v nabídce mají jednotnou cenu, a to 57 Kč. Nabízejí klasické exotické čaje, speciální ovocné a k tomu i klasická nabídka kavárenská. Jejich ovocné čaje jsou louhované z kousků ovoce a jednoduše jedinečné. To musí člověk zkusit, nedá se popsat. — Musím doporučit vodní dýmky s názvem DeLuxe. Jako kotlík pro tabák je totiž použitá vydlabaná půlka jablka. Při spalování uhlíků se pálí i jablko a dohromady to vytváří skvělou chuť. Musíte vyzkoušet. K tomu určitě čaj s názvem Babiččina zahrádka, lepší ovocný čaj jsem nepil. Také se špatně popisuje.
  • Navštěvuji několikrát do měsíce. Většinou, když nemám v plánu posedět moc dlouho.
Chajovna (www.chajovna.cz)
  • Umístěna je kousíček od Špalíčku. Projde se průchodem v jednom domu a za dvorkem v další budově se jde po menších schodech dolů přímo do prostoru čajovny.
  • Čajovna určena spíše k pití čaje. Dýmkárna je jenom malá místnost, která bývá velmi často zaplněná. O soukromí se moc mluvit nedá. Pódium kde se dá ležet pouze jedno malé a zbytek místnosti nevelké stolky s nepříliš pohodlným sezením.
  • Ceny opět v průměru. Velkou nevýhodou je, že na vodní dýmky dávají pouze rychlozápalné uhlíky. Kokosové nemají kde zapalovat. Pokud jsem dobře informován, hlavně exotické čaje.
  • Prakticky nenavštěvuji. Rychlozápalné uhlíky nevyznávám.
Čajovna a kavárna Baghdad

Z Náměstí 28. října (zastávky šaliny) vzdálená přibližně pět minut pomalé chůze po ulici Drobného.
Bohužel se mi nikdy nepodařilo posedět, neustále plno. Vodní dýmky mají určitě s kokosovými uhlíky. Bohužel netuším jestli ještě fungují, protože jim přestaly fungovat internetové stránky (www.baghdad.cz).

Čajovna Nefertiti

Naleznete v Domě pánů z Lipé na Náměstí Svobody v prvním patře.
Bohužel jsem neměl čest, ale vodní dýmky mají.

Čajovna Shahrazad

Stejně jako u Nefertiti. (Názor kamarádky je, že se z Nefertiti stalo zvláštní doupě. Prý tam dokonce hraje techno. Co je na tom pravdy, nevím. Mám jen z doslechu. Jak jsem nakoupil, prodávám dál.)

Chybějící informace u třech posledních určitě doplním. Tedy pokud se mi podaří je navštívit.

Zklamání

Celý týden jsem čekal až mi dorazí objednaná vodnice z aukra. Samou nedočkavostí jsem ani nemohl dospat. Nakonec v týdnu nepřišla, tedy přišla, ale v pátek odpoledne, ale to už jsem byl doma v Táboře. a vodnička si poležela víkend sama v Brně. Takže otevřít balík se mi podařilo až dnes. Hrozný týden, člověk natěšený, lednice plná různých tabáků se všelijakými příchutěmi, kokosové uhlíky koupené, alobal jakbysmet a co chybí? To nejdůležitější… samotná dýmka.

Bohužel se dostavilo zklamání. Předmět vůbec neodpovídal popisu vyhrané aukce. Prodejce vodničku krásně vychválil, popsal její kvality a přednosti. Bohužel je realita jiná. Tělo vůbec není z oceli, je z plechu. Tvar těla je úplně jiný než na fotce. Vše je nekvalitně svařované. Srdce dýmky je z plechu a navíc je tělo složeno ze tří pofidérních dílů. Kvalitativně hodně špatně vyrobeno. Takže už je dýmka zabalená a zítra poputuje zpátky.

Bohužel i takové věci se stávají. Rozhodl jsem se, že si koupím dýmku u profesionálů a budu mít jistotu kvality. Dvouletá záruka také není k zahození. Zítra si pro dýmku dojdu. Zvolil jsem úplně klasickou Aladinku, model Blackmoon v tmavě modré barvě, velikost 26 palců. Díky osobnímu vyzvednutí v Brně vyhrál obchod www.vodnidymky.cz.

Věřím, že s touto dýmkou již budu spokojený. Dříve jsem měl podobnou, takže šlápnutí vedle nehrozí. Stará ověřená klasika nakonec vyhrála. Každopádně, již zítra bych jí měl mít doma, takže uvidím. 🙂

Nová láska

Nic není jisté. To je jediná jistota, kterou mám. Pár měsíců celkem nadějně vypadající vztah a už není. Nevím, něco mi celou dobu v tom vztahu chybělo. Ta správná jiskra prostě nebyla. Uteklo pár týdnů a je opět po dalším vztahu. Nevadí, už jsem si na podobné konce zvykl. Musím začít hledat znovu. Třeba se mi příště ten dlouhodobý vztah konečně povede.

Když se mi podařilo ve středu vystřízlivět, kapánek jsem se nudil a lehce surfoval na internetu. Tam hledal a prohlížel vodnice. Jen ze zvědavosti, nic jsem nepotřeboval. A najednou na Aukru bum, trefa do černého. Úplně nádherná dvoušlauchová vodárnička z Indie, na první pohled jsem se zamiloval. Hned jela ke mně. Je vysoká skoro 70 centimetrů. To bude pokouřeníčko…

Konečně v Go klubu

Minulou středu jsem se konečně odhodlal navštívit brněnský Go klub. Ano, Go mě tak chytlo, že už chodím do klubu. Podle jejich stránek jsem tam čekal hrozně moc lidí, ale naštěstí to byl pravý opak. Se mnou tam bylo ještě šest lidí. Mají tam úplně úžasnou přátelskou atmosféru. Hrál jsem několik her, z toho úplně prvně na desce 19×19, a bylo z toho několik drtivých porážek. Pro mě. Já, ze šachů zvyklý pomalu na samé výhry, najednou prohrávám a k mému údivu mi to vůbec nevadí. Hlavní je ten požitek ze hry.

Včera večer jsem tam byl opět a bylo to ještě lepší. Trochu víc lidí a s nimi i víc zábavy. Zalíbilo se mi tam, určitě do tohoto klubu budu chodit. Sice pořád prohrávám, ale to se časem podá. Neustále se zlepšuji.

Jinak jsme s kamarády v Brně udělali v týdnu několik dost vydařených akciček a o víkendu jsem se po dlouhé době zase podíval domů. Do svého rodného města. S pár kamarády jsme podniknuli skvělý večer v čajovně se spoustou čaje, jak jinak, a dvěma vodnicemi. U vodnice jsem povyprávěl Bořkovi o tom jak se Go hraje. Hodně se mu Go zalíbilo a dokonce je i pro to v budoucnu u nás ve městě založit Go klub. Žádný totiž nemáme. V okolních městech jsou, ale u nás stále nic. Do toho se ale vrhnu až to budu trochu lépe umět hrát…

A jelikož jsem byl po dlouhé době doma, tak jsem se konečně dokopal k tomu si na Go udělat pořádnou desku. Podařilo se mi totiž najít na netu rozměry jak gobanu tak i jeho políček. Šířka gobanu je 424,4 mm a délka je 454,5 mm. Rozměr políček je zleva doprava 22 mm a shora dolů 23,7 mm. Chtěl jsem udělat nějakou pořádně silnou desku se soustruženými nožičkami, ale nakonec jsem se spokojil s tenčí deskou z BIO-desky. Pořádnou desku si vyrobím, až přijdu na to jak na dřevěnou plochu nakreslit síť, aniž by se rozpila. Teď je to pořád takové nic moc na pár místech rozpité, ale už se tomu dá říkat goban. Až budu dělat ten pořádný, tak celý postup řádně zdokumentuju a publikuju.