První venkovský a farmářský trh v Táboře

Právě proběhlý víkend se konaly v Táboře první trhy. Byly hned dva, krásně si konkurovali. Nemohl jsem jinak a na obou mě lidé potkali za stánkem s medem jako prodejce. Mohli jste ode mě slyšet věty jako: „Dobrý den, ochutnejte pravý táborský med!“, „Med z okolí Tábora, ochutnejte!“, „Pravý místní med!“ a tak podobně. Hlášky jsem často měnil. Krátce oba trhy zhodnotím.

Sobotní trh byl nazván Venkovský. Bylo to proto, že Farmářský trh dostala na starosti i s dotací jiná agentura a tento konkurenční byl zaregistrován až druhý v pořadí. Konal se v centru Tábora u hotelu Palcát a byl od osmi ráno do dvou odpoledne. Nic velkého, dohromady něco kolem patnácti stánků. Já jsem od pořadatelů dostal k dispozici dva stoly. Hezky jsem si na ně vyskládal dvě pyramidy s medy, jedna s nektarovým a druhá s pastovaným, a začal lákat lidi na ochutnávku. Při tom volání jsem si připadal jako babka na trhu. Ale když už lidé ochutnali, většinou koupili. Nechci se vychloubat, ale med máme opravdu dobrý. Jelikož se jednalo o první trh u Palcátu, ještě o něm moc lidí nevědělo. Takže za celý den, dle mého reálného odhadu, přišlo na trh něco okolo několika stovek lidí v průběhu celého dne. Dobré bylo, že všichni přišli s úmyslem nakoupit. Z toho vyplývá, že i prodeje byly krásné. V průběhu celého dne se prodalo opravdu dost medu. Byl jsem spokojený. Další krásnou věcí tohoto trhu je, že se pořádá každý víkend.

Trh v neděli byl pod záštitou města a jím vybrané pořadatelské agentury. konal se v odpočinkovém areálu Komora, hned vedle Sídliště nad Lužnicí. domlouvání s organizátory byly o hodně obtížnější než u výše popsaného trhu, ale nakonec jsem na něj také vyrazil. I přes to, že jsem nakonec nebyl jediný prodejce medu, jak mi bylo původně slibováno. Pořád nemůžu pochopit, proč mi toto pořádající agentura nezajistila. Proč v okrese Tábor dostali přednost prodejci s medem pocházejícím ze Středočeského kraje a ze Šumavy?! Místní zemědělci a výrobci by vždy měli být upřednostňovaní. Řeknu to rovnou: „Trh se mi nelíbil a moc spokojený s ním nejsem.“ To, že jsem stál hned vedle kapely a nemohl jsem díky ní lákat lidi, jsem ještě překousl, ale návštěvníky trhu už ne. Pro lidi byl trh určitě dobré odreagování, ale pro prodejce medu hrůza. Oproti sobotě se na tento trh přišlo podívat určitě několik tisíc lidí. Konal se totiž hned vedle velikého sídliště, takže se není čemu divit. Co by také měli všichni v neděli dopoledne lepšího na práci, že? Jenže prodej byl o hodně horší než v sobotu, nebyl vůbec špatný, ale ne takový, jaký by člověk s takovou návštěvností čekal. Lidé se totiž přišli jen ze zvědavosti podívat a pobavit, většina z nich nepřišla vůbec s úmyslem nakupovat. A to byla ta hlavní chyba.

Pokud oba trhy porovnám, vyhrává na celé čáře Venkovský trh před Palcátem. Sice tam měli dražší cenu za místo, ale sorta lidí, která se přišla podívat, měla jasný cíl nakupovat kvalitní potraviny. Ano, bylo o hodně méně lidí, ale prodeje byly lepší. Ze stránky komunikace s organizátory vyhrál opět trh u Palcátu. Jako místnímu včelaři mi rádi zaručili místo jediného prodejce s medem. Teď už jenom doufám, že ho budu mít po celou sezónu. Ale věřím jim. Pokud se na trhy podívám z pohledu odkud pocházeli prodejci, vyhrál opět trh u Palcátu s převahou místních.

Jako beránci

Víkend byl opět ve znamení včel. Sobotní dopoledne jsem pomáhal tátovi s přednáškou pro místní včelaře. Sešlo se jich něco okolo 40 z celkového počtu cca 120. O žádné mladíky se vážně nejednalo, převážná většina vypadala tak, že se na místě složí a budou potřebovat záchranku. Naštěstí nepotřebovali. I přes svůj vzhled byli všichni nakonec až překvapivě vitální. Přednáška se dle mého velmi povedla, byla převážně o nástavkových úlech langstroth a větších včelařských provozech.

V neděli jsme byli zase po delší době v našich včelách a musím je pochválit. Když je srovnám s těmi dědovými, tak u mě mají naše včelky maximálních sto bodů. Probíhal jednoduchý zákrok. Jelikož se včely v podletí krmily cukrem (poprvé po sedmi letech), tak se musely horní nástavky protočit se spodními. Jednalo se vlastně o taková včelařská škatulata, hejbejte se. Zimujeme totiž na čtyřech nástavkách a ty se musí kompletně  navzájem protočit, spodní nástavek šel úplně nahoru a horní zase místo něj, dva prostřední si jenom vyměnily pozice. To znamená, že jsme včelám prakticky vždy na pár minut celý úl sebrali a po přeskládání postupně vrátili. I přes to jsme nedostali ani jedno žihadlo. Lezly všude, po nohou, po rukou, mě i po hlavě, ale nebodla ani jediná. Jsou prostě krásně hodné. Vyšlechtěné včely se poznají, nezlobí. Ne jako ty dědovo agresivní na Šumavě.

Dohromady jsme udělali osmnáct úlů, z toho šest jsem jich udělal já a zbytek táta. Holt to má v rukou, zkušenosti se poznají a je jednoduše rychlejší. Ale baví mě to čím dál víc. 🙂

Proč jíst pravý český med

Co med je, jak vzniká a jaké druhy máme, tím se zabývat nebudu. O tom se toho dá na internetu najít spousta. Ovšem informace, proč vůbec jíst med hlavně z naší vlasti, moc dobře sepsané nejsou.

Nejdůležitější složkou v medu jsou určitě cukry. Ovšem, musíme si uvědomit, že se nejedná o ten samý produkt jako je průmyslově vyráběný cukr z řepy. Cukry vytvořené včelami jsou pro naše tělo prospěšné. Naše tělo je umí téměř všechny plně využít. V medu jsou jak jednoduché (glukóza, fruktóza) tak i složité cukry (sacharóza). Jak jistě všichni ví, jednoduché cukry jdou do krve prakticky okamžitě přes žaludeční stěnu, naproti tomu složité cukry potřebují pro zpracování játra. Z toho vyplývá, že med je velmi přínosný pro sportovce, jak z pohledu okamžitého dodání energie tak i díky jeho funkci při regeneraci po výkonu. V medu jsou i velmi složité cukry (dextriny), které se ale za krátkou dobu trávení v těle nestihnou rozložit. Jejich hlavní vlastností je skvělé působení na kůži a sliznici. V dřívějších dobách se obvazy s medem přikládaly na čerstvé otevřené rány nebo popáleniny a ty se potom díky medu skvěle hojily. Moderní medicína se k těmto starým technikám začíná pomalu vracet. Nedávné výzkumy dokázaly, že cukry z medu vytvářejí v trávicím traktu (střevech) speciální mikroflóru a ta má účinky proti tvorbě nádorových buněk.

S cukry bývá často spojované tzv. „cukernatění“ medu. Spousta lidí si myslí, že včelaři do medu přidávají cukr a díky němu jim potom med doma ztuhne. Rád bych tuto lež vyvrátil. Včelaři nepřidávají, nikdy nepřidávali a nikdy přidávat cukr do medu nebudou. V Čechách je to i zakázané. „Cukernatění“ medu totiž patří mezi přirozené zrání medu a správný výraz pro tento proces je „krystalizace“. Med je totiž složen z krystalků a ty se prakticky okamžitě po vytočení začínají spojovat. Některé medy hodně rychle, jiné pomaleji a najdou se i takové, které nekrystalizují prakticky vůbec.

V medu se nachází i spousta minerálů. Kromě Selenu jsou v medu ve stopovém množství prakticky všechny prvky nacházející se běžně v přírodě. Mezi nejdůležitější určitě patří draslík, vápník, fosfor, hořčík a železo. Proč si tedy potom kupovat drahé doplňky stravy, když všechny jsou krásně obsažené v medu?

Rád bych se vrátil k vápníku. Mezi lidmi je zažitá nepravda, že konzumace medu u dětí (i u dospělých) zvyšuje riziko zubního kazu. Často jsou o tom přesvědčeni i samotní zubní lékaři. Ještě jednou opakuji, že to není pravda. Pokud konzumujeme uměle vyráběný řepný cukr, musí se k jeho využití uvolnit vápník a fosfor z těla. Proto mají malé děti zkažené zuby. Med si tyto dvě složky ale nese již v sobě a tudíž je tělo nemusí dodávat externě z vlastních zásob. Při konzumaci medu vzniká v ústech mikroflóra, která vzniku zubního kazu přímo zabraňuje. A pokud se podíváme na med vs. řepný cukr z historického hlediska, zjistíme, že dokud lidstvo neznalo uměle vyráběný cukr, neznalo ani zubní kaz. Proto určitě doporučuji všem sladit medem.

Pro sportovce další dobrá zpráva. Med je plný bílkovin. Musím dodat, že se nejedná pouze o bílkoviny rostlinné, ale i živočišné. Nejde o žádné závratné hodnoty bílkovin, ale je jich dost. V minulosti měli naši vrcholoví sportovci v jídelníčku speciální koktejl složený z medu, citronů, mléka a žloutků. (Sám jsem nezkoušel, ale dost mě to láká.)

Další hodně důležitým prvkem medu je určitě pyl. Ten se do medu dostává při zpracovávání nektaru včelami. Jeden z hlavních důvodů proč jíst med z okolí našeho bydliště je ten, že při konzumaci do sebe dostáváme i pyl. Díky tomu posilujeme imunitu a léčíme přírodní cestou pylové alergie.

Med má v sobě ovšem i spoustu jiných cizích příměsí. Jedná se o různé spory, zárodky hub, již zmíněný pyl, mikroorganismy a podobně. Na celém světě ovšem není znám případ onemocnění, za které by mohl med a tyto příměsi. Větším problémem v medu jsou rezidua. Zbytky po antibiotikách používaných k léčbě včel, pozůstatky po různých postřicích používaných v zemědělství a po různých průmyslových chybách. Problém reziduí pocházejících z antibiotik je ovšem jen u medů z ciziny. U nás je léčení antibiotiky zakázané a ostatní parametry jsou také velmi přísně hlídané. Toho bych se nebál. Medy nesoucí označení z ES a mimo ES (většinou ve všech obchodech) bych si osobně nikdy nekoupil. Jsou to totiž medy, u kterých se nedá zjistit odkud pocházejí. Vetšinou se vyrábějí tak, že se vezme několik tun medu třeba z Argentiny, dalších několik tun z Číny, k nim se přidá třeba ještě med z dalších států Jižní Ameriky a Asie, vše se promíchá, často i pastuje, a pak prodává. Často se do medu přidávají další látky na zvětšení objemu a úpravu vlastností. Tímto způsobem se totiž splní všechny tabulkově dané hodnoty a může se směle prodávat. To, že je téměř nezjistitelné co všechno ta hmota obsahuje je vedlejší, hlavně, že ten „med“ lidé kupují a jsou spokojení. Hlavně z tohoto důvodu doporučuji pravý český med, nejlépe prodávaný přímo ze dvora od včelaře.

Med léčí i celou řadu nemocí. Jen namátkově: anémie, vysoký tlak, nemoci trávicího traktu, onemocnění jater, alergie, onemocnění ledvin, nemoci dýchacích cest, cukrovku (jde o typ)… Určitě doporučuji přečíst si knížečku, ze které jsem hlavně čerpal, bude uvedená pod článkem.

O medu by se dalo psát ještě dlouho. Snad jen, doporučuji med každému. Jedná se opravdu o lék, který skvěle chutná. Konzumace medu se doporučuje již přes 25 století, takže na něm opravdu něco bude…

Čerpáno (zdaleka ne všechno) hlavně z knihy Včelí produkty očima lékaře, kterou napsala Jana Hajdušková. Doporučuji k přečtení, jedná se o tenkou knihu, která člověka hodně obohatí.