Víno dělá divy a stávkující technika

Páteční večer pohodové posezení s Jančou a Filipem. Nechal jsem je spolu hezky pokecat o samotě a schválně se dostavil s hodinovým zpožděním. Přece jen, už dlouho si spolu pořádně nepopovídali. Opět se sedělo v Kamenném džbánu s vínkem. Musím uznat, že ve vínu je opravdu pravda. Co se zase všechno probíralo a řeklo, to není ani možné. Hlavně Janča, té nějak zachutnalo a lila ho do sebe jako vodu. Bílé víno je opravdu něco neskutečného, hlavně když je kvalitní. Dát si doušek, užívat si jedinečnou skvělou chuť a vědět, že z něj mě hlava bolet nebude. Úžasný pocit, ke kterému se rád vracím. Koncentrované paprsky slunce se mu neříkají pro nic za nic. Jak to píši, úplně na něj dostávám chuť. Bohužel zrovna doma žádné nemám. Tuhle chybu musím co nejdřív napravit.

Ten večer mi Janča vymazala z mobilu jednu fotku (mimochodem její) a dost mě tím naštvala. Normálně mě donutila si na mobilu zamknout klávesnici. Ve třeťáku na střední jsem jí taky kvůli zvědavosti kluků zamkl a pak jsem toho litoval. Moje milá nokia se totiž pobláznila a úžasný kód nechtěla přijmout. Snažil jsem se o prolomení několik hodin, různé restarty, vyndavání baterky, domlouval jsem i mlácením, ale s klávesnicí to ani nehnulo. Plný zoufalství jsem si kód napsal na papírek, vzal jsem mobil, dal ho Vagimu a řekl ať to zkusí. Před mýma očima heslo namačkal a mobil se odemkl. Prej: „Cos tady simtě bláznil? Vždyť to jde…“ Fakt jsem si připadal jako idiot. Ale co, hlavní, že se mobil odemkl a přestal stávkovat. Kvůli téhle zkušenosti se mi do toho nechtělo, ale i přes to jsem ho zamkl. A co čert nechtěl, deset minut a stejná situace. Chvílu jsem se snažil o odemknutí, ale po pár pokusech jsem ho radši vypnul a nechal v kapse. Stejně nebyl potřeba. No a druhý den ráno přijdu k mobilu, zapnu, zadám kód a vuala, klávesnice odemknuta. Hned došlo na zrušení hesla.

Mám techniku rád, ale s mobily jsem si nikdy nesedl. Vždycky mi nějak stávkovaly nebo nedělaly co měli. Je to pro mě pomalu přítěž, vždycky se s tím verkem uděje nějaký problém a člověk se akorát stresuje. Nemám to vůbec zapotřebí. Čekám až mi tenhle krám doslouží a budu používat jenom jednoduché mobily, já hromadu funkcí nepotřebuji. K čemu taky, fotky nekvalitní, na videa se koukat na tak malé uhlopříčce také nedá, ze čtení bolí oči kvůli velikosti písmenek a když to je drahá hračka, aby se o ní člověk jenom strachoval. Začal semi líbit Vagiho přístup: „Když mobil, tak takový, kterým si klidně otevřu pivo a žíly mi to trhat nebude.“ 😀

Všechno možné, hlavně z mé palice

Týden byl na můj vkus až nějak moc plný školních povinností. Vůbec se mi to nelíbí. Pořád ve škole a i na víkend máme hodně úkolů. Ale naplánoval jsem si to, takže to v pohodě zvládnu. Ale i tak to nebude nic lehkého. Kalendář na googlu mám zcela zaplněný školními věcmi a k nim ještě hromadou jiných povinností. Nějak jsem se ten kalendář naučil používat a už si to bez něj neumím představit. Jen kdyby to všechno sepsané na jednom místě nevypadalo tak hrozivě.

Hodně jsem přemýšlel nad svojí finanční situací a snažil jsem se najít si tady v Brně zase nějakou brigádu. Alespoň na ten pátek, sobotu a neděli, které mám volné. Poslal jsem opět několik životopisů a čekal. Jenže jsem tvrdě narazil. Ne v tom, že by se neozvali, to mi hezky volali a jednou dokonce asi minutu po odeslání mailu s životopisem. Ale narazil jsem hlavně na neflexibilitu pracovní doby požadované od zaměstnavatelů. Ve všech inzerátech to znělo krásně: Práce časově ideální pro studenty – pojďte k nám. Ale reálné požadavky měli jiné. Vždy chtěli několik dní v týdnu a ještě k tomu normální pracovní doby, osm hodin denně. Jenže to já prostě nejsem schopný ve svém časovém rozvrhu nikde najít. Nejsem žádný Hermiona z Harryho Pottera, abych se vracel v čase. Snažil jsem se najít i jednorázové víkendovky, ale i s těmi je to nevalné. Buď vůbec nic a nebo hned obsazené. I když jsem na netu dost často, tak bohužel většinou ne v době, kdy se inzeráty nejčastěji na web zadávají. Takže výsledek snažení = je to pořád stejné, ani ve třetím semestru si ke studiu nemůžu přivydělat. Snad ve čtvrtém…

Pěkně mě to štve, že nemám žádný vedlejší příjem peněz ke studiu. Být pořád závislý na rodičích se mi nelíbí. Jak bylo v létě finančně krásně… Většinu peněz jsem totiž dal teď na začátku školního roku do rozjezdu školy (dobře, úplně všechno ne, také jsem si hodně užíval života) a nezbylo mi prakticky nic. To bylo plateb. A teď to také není o nic lepší, prakticky všechno jde na studia a platby okolo. Ani mou vysněnou věc si nemůžu koupit. A to už po těch pár letech co jí chci nestojí deset tisíc, ale jenom tři. Víc už dolů jít nemůže. Chci čtečku knih s technologií E-ink. Mám vyhlídnutý Kindle 3 od Amazonu. Podle mě úplně dokonalý přístroj pro čtenáře. V počítači mám stovky knížek, ale zařízení na čtení mi od Vagiho narozenin jaksi pořád schází. Takové roky čtečku chci a když už je konečně za dobrou cenu, tak pro změnu nemám prostředky. No nenaštvalo by to? Ale já to jen tak nevzdám, doufám, že do měsíce, maximálně dvou, jí budu mít doma.

Alespoň, že v osobním životě se mi pro změnu celkem daří. Až jsem dokonce spokojený. Což nevím jestli jsem vůbec kdy předtím byl. Asi mi není souzeno být spokojený ve všem. Vždycky musí být něco na druhé straně váhy. Jin a Jang jsou holt všude… Do toho všeho se konečně dostalo na každodenní učení angličtiny a také to psaní. Hodně se snažím. Naproti tomu k rodokmenu už jsem se delší dobu nedostal = znovu jsem zamrzl na mrtvém bodě a aby toho nebylo málo, ani číst si nestíhám. To jsou samý skripta a na knížku on Janči se nenachází vůbec čas. To, že nemám čas na filmy, seriály a rodokmen beru, ale to čtení mě prostě a jednoduše štve!

Jsem si postěžoval a hned mi je líp. 😀 Dělám si srandu, je to jenom každodenní realita, která mě už fakt naštvat nemůže.

Nově zde na blogger.com a nový externí HDD

Trpělivost s bloguje.cz (začal jsem tam blogovat a měl jsem tam blog s adresou rascal.bloguje.cz) mi došla. V budoucnu budu tady, nikde jinde. Důvody jsem popsal v posledním postu na bloguje, ale ty hlavní určitě připomenu. Tedy proč:

  • určitě snazší uživatelská správa
  • požaduji mít příspěvek označený pod více rubrikami (bloguje neumožňuje)
  • větší a snadnější variabilita se vzhledem blogu (HTML psát opravdu neumím a učit se nechci)
  • do budoucna možnost přesměrování na vlastní doménu (přiznám se, že nevím jestli to bloguje umí) a určitě snazší přenos na wordpress (je v plánu)
  • nezaznamenal jsem zde žádné výpadky (což o bloguje bohužel říct nemůžu)
  • vše zde mám pod jedním účtem
  • na psaní používám program Windows Live Writer (ten na bloguje nefunguje)

Nová adresa a stejný rascal. Co víc dodat, snad jen, že doufám ve větší zapojení vás čtenářů. Možnost komentování tady není pod těmi články pro nic za nic. Tím vás do toho nechcu nutit, jen připomínám vaše právo na blogu. O blogu už dost.

Jinak jsem se ouplně zapomněl zmínit, konečně jsem se dokopal a koupil si externí harddisk. Po zkušenosti s tím posledním mi odhodlávání trvalo hodně dlouho. Až to bylo v mém miláčkovi neúnosné, ani krapet místa na disku a ještě s riskem, že o data přijdu. Můj notebook přece jenom není nejmladší, pár zim už se mnou zažil. Potřeboval by inovovat chudáček, ale myslím (tedy vím), že se toho nedočká. Byla by to na jeho původní cenu až moc velká investice. Jen proč jsem se tak dlouho odhodlával. Měl jsem totiž dříve externí HDD značky Western Digital model My Book o velikosti 500 GB. Byl opravdu dobrý, jen se mi po roce a půl pokazil a já přišel o kompletně všechny data. Většinu jsem někde měl, ale fotky ne. Všechny moje fotky za střední a základku vzaly během pár sekund za svý. Peníze mi sice vrátili, ale důvěra se ztratila. Naštěstí Vagi (největší kopírovač dat co znám) i přes moje bezpečnostní opatření kompletně celý disk překopíroval, takže fotky mám schované celé roky u něj. Ještě, že mě neposlechl. Hodnej Vagi…

Exterák jsem koupil už včera, jen jsem na něj vůbec neměl čas. Nejdřív se kluk ušatá šíleně opil a dnes byl celý den až do večera ve škole. Myslel, že umře. Tak mu bylo špatně a divně. Abych se vrátil k disku, jedná se o značku ADATA, speciální exterák s protinárazovou a protiživlovou úpravou. Prej i potápět se s ním můžu. Tak mi snad v té zásuvce nějaké roky vydrží funkční. Kopíroval jsem na něj soubory a přemýšlel jak to udělat automaticky. Chvíli jsem hledal pomocí strejdy Googla dobrý synchronizační program, ale nedařilo se. Nakonec jsem úplnou náhodou zjistil, že dobrou synchronizaci má v sobě zabudovanou Total Commander. Takže až budete potřebovat udržovat dva disky se stejnými daty, nemusíte nic dalšího hledat. Já tedy nic instalovat nemusel, TCčko mám v compu vždycky, a jen to spustil. Jednoduché nastavení složek, pár parametrů a už jen kopírování. Trvalo déle než jsem čekal, bez pár minut celé tři hodiny. Ale je překopírované všechno jak má být. někdy totiž s větším počtem malých souborů bývají problémy, a že moje sbírka hudby hodně souborů má…

Teď už se jenom těším až se dokopu a zajedu za Vagim pro všechny ty fotky. 🙂

Zase jednou doma a další vyhraná sázka

Víkend je za mnou. Konečně! Bylo to bohužel jen měsíc od mé poslední návštěvy. Myslím, že delší časové období vůbec nebude vadit.

Přijedu domů a všude plno novinek. Rozepisovat je všechny nebudu. Pátek večer bylo naplánovaný posezení v jedné mojí už řadu let nejvíc oblíbené hospůdce. Oblíbené hlavně proto, že tam vždy měli sudové víno vožené z Moravy. Chuť na něj byla veliká a tudíž i zklamání. Můj oblíbený Blus bar asi změnil majitele a tím i nabídku. Rozlévané víno po litrech zmizelo z nabídky, už jenom dvojky a ještě k tomu na můj vkus moc drahé. Co se dalo dělat, pilo se pivo. Alespoň, že v té hospodě skoro každý den čistí trubky. Původně mělo přijít pokecat jen pár lidí, co vím, měli být tři, maximálně čtyři. Jenže večer se nějak rozjel a najednou nás tam bylo deset. Pochopitelně jsem se v jednu chvíli dostal i ke své oblíbené sázce pivo vs rohlík. Bořek normálně odběhl a deset minut sháněl před půlnocí rohlík. Sehnal, jen se lžící pro mě byl problém. Nakonec se dohodnulo, že budu mít jen třetinku kozlíka a budu jí jíst čajovou lžičkou. Vsadili jsme se jen o pivo, tak jsem na to přistoupil. Zas tak velkou ostudu jsem si neudělal, bagroval jsem co to šlo a i celá hospoda stála na mojí straně. Bohužel, prohra byla neodvratná. Čajová lžička je na podobné sázky opravdu malá, nedoporučuji zkoušet. A několikáté pivo čajovkou dá fakt hodně… Taky jsem se za ten večer naučil hodně hospodských sázek, musím někdy vyzkoušet.

Dokonce se v Bluesku vyskytnul člověk, kterému už několik let nemůžu přijít na jméno. Pozdravení, pár slov k minulosti a víc jsem si ho nevšímal. Opravdu ho ze srdce nenávidím a po určitých událostech už si ho nikdy k tělu nepustím. Pár lidí ví o co jde a jak jsem na to v té době zareagoval. Myslím, že dneska by to probíhalo krapet jinak.

V sobotu večer se nic moc extra nedělo, domluvil jsem definitivně hory a pak jsem s několika kamarády koukal na film v HD rozlišení, byl to Harry Potter 3. Bylo to poprvé, co jsem to v takové kvalitě viděl, a musím uznat, že fakt zážitek. Hláška, která mi uvízla v paměti. Harry hladil v jednou záběru svojí sovu Hedviku a já řekl: “Takovou sovu jsem jako malej hrozně chtěl…” A připitej Filip na to řekl: “Já mám taky rád sovy… pečený, s bramborem… hmm…” No byli jsme mrtvý, a to byla jen jedna z mnoha hlášek. Ty hory v únoru budou luxus.

V neděli k babi na oběd. Celkem to ušlo, prakticky jsem se tam jenom otočil. Ale i v té chvilce se toho hodně stihlo. Podařilo se mi všechny oslnit svým čírem, to zaprvé. A za druhé, nachytal jsem sestřenku na rohlík a polívku. Sice v sázce byly bratrovo vlasy, ale to je detail. Peťa prohrála a musí si nabarvit hlavu, hezky barevné pruhy. Střídavě svítivě jedovatá zelená se zářivě oranžovou. 😀 Kdyby prohrál brácha, tak by si musel ostříhat svojí x-letou hřívu na ježka. Já nic. 😀 Dobrou hlášku měl strejda. Taky se stříhá dohola. Přišel, viděl mě, přejel mi rukou po hlavě a řekl: “Vítám tě do klubu. Drhneš!” A pak už jen domů a dál do Brna…