Pět dní vody na Slovensku

Právě uběhlý týden se mi podařilo strávit se skvělými lidmi na třech slovenských řekách – Váh, Poprad a Dunajec – a v jejich okolní nádherné přírodě. Jednalo se o zájezd, který organizovala Mendelova univerzita pro jakékoliv zájemce, takže se nejednalo jen o studenty, ale i lidi dlouho pracující. Složení party bylo opravdu různorodé, od 21 let do cca 75. Jednalo se opravdu o super partu, která mě mile překvapila v tom, že v těch cca 30 lidech nebyl ani jeden kuřák, samí sportovně a aktivně založení lidé. To se už dneska jen tak nevidí. Díky částečné organizaci školou byla cena za tento nádherný zážitek minimální, pouhých 1700 Kč + peníze za kempy a stravu.

Pohled z vrcholu Tri Koruny (foceno mobilem)

V pondělí po několikahodinové cestě autobusem z Brna, mimochodem opravdu úmorné, jsme v podvečer ještě nasedli do lodí a jeli Váh. Sice pouhé dvě hodiny plavby, ale bohatě stačili. První dojmy – Slováci se o povodí řek nestarají stejně jako u nás. Na úseku Váhu, který jsme sjížděli – cca 10 km, nebyl ani jeden jediný jez a břeh řeky byl neupravovaný s dost odpadky. Vody moc nebylo a teplota vzduchu i vody se opravdu za ideální označit nedala. Během pár minut jsem byl zmrzlý jak sobolí… Jelikož jsem byl lehčí, než spolužák Venca, tak jsem vyfasoval místo háčka, a ten nikdy není suchý. Příroda nádherná a cílový kemp také. Jen to počasí, být prakticky dvě hodiny v kuse promoklý a úplně zmrzlý nebylo opravdu nic příjemného. Ale i přes to byl ten první sjezd nádherný.

Pohled z vrcholu Tri Koruny (foceno mobilem)

V úterý byl naplánovaný přesun do Červeného kláštora, ale ještě před ním byl v plánu čtyřhodinový sjezd řeky Popradu, úsek nad městem Poprad. Do lodí jsme s Vencou nasedli s jasným cílem necvaknout se. Bylo by se nám podařilo ho splnit, ale došlo k malé kolizi, díky které jsme ve vodě skončili asi po pěti minutách jízdy. V celkem ostré a hodně zúžené zatáčce před námi nějak podivně uvízly dvě lodě a nedalo se kolem nich projet. Místo bylo pouze na pravé straně, tak jsme to zkusili, a bohužel jsme se přepočítali. Zprava se přes nás převalila vlna, díky ní byla najednou loď plná vody, no a díky té vodě došlo k potopení. Musím ale říct, že z vody jsme byli na břehu prakticky okamžitě. Ona taky cca desetistupňová voda není v přibližně 17 °C ve stínu nic příjemného, ještě k tomu foukal studený vítr a mraky před sluncem zajisté nechyběly. Další čtyři hodiny jsou naprosto nezapomenutelné, sedět v lodi, klepat zuby a doufat v rychlý konec toho utrpení. Super bylo i to, že když se mi vždy podařilo tak nějak uschnout, přišly další peřeje a zima se okamžitě vrátila. Nechtěla odejít mrcha. Ale abych popsal samotnou řeku. Jedná se o rychle tekoucí řeku, voda a břehy jsou bohužel hodně zaneřáděné bordelem. V bezprostřední blízkosti řeky je totiž hodně romských ghett, vedle nichž byly úplné vodopády odpadků, vyhazovaných směrem do řeky. Normálně je to nepředstavitelné, ale slovenští romové si dělají z řeky skládku. Břehy řeky opět neupravované a nečištěné, na všech keřích a stromech okolo toku byly vodou nanesené odpadky z výše zmíněných ghett. V některých místech mají břehy podhrabané bagrem kvůli povodním, ale myslím si, že se jedná o čistě vyhozené peníze, protože první větší voda takto podhrabaný nezpevněný břeh podemele a odnese pryč. Jezy žádné, alespoň, že peřejí a zajímavých úseků bylo požehnaně. Pokud by ve Slovensku zapracovali na odpadcích a březích řeky, jednalo by se o nádherné místo na trávení dovolené. Takto bohužel tento úsek Popradu nehodnotím kladně, mám z něj spíš záporné pocity, ale i přes ně jsem si to užil. Zklamaný určitě nejsem.

Pohled z vrcholu Tri Koruny (foceno mobilem)

Ve středu se jel konečně Dunajec. Rovnou řeknu, že ten se mi líbil nejvíce. Nikde žádné odpadky, příroda nádherná a peřeje asi nejlepší ze všech třech řek. Asi té čistotě pomáhá i to, že v tom úseku, který byl naplánovaný, vozí Slováci a Poláci na takových jako pontonech turisty z celé Evropy, jedná se o velmi známou atrakci. Vyjelo se od přehrady nad Červeným kláštorem. Dopoledne jsem si to dal na raftu, protože jsem nechtěl být zmrzlý jako v úterý. Ukázalo se, že jsem klidně mohl do kanoe, protože celé dopoledne bylo nádherně – svítilo slunce a nefoukal vítr. Po obědě, který proběhl v našem kempu, se jelo další asi hodinu a půl. Tu jsem strávil na kajaku. Trochu jsem se ze začátku přecenil, protože jsem si myslel jak mi to nepůjde, dříve jsem na kajaku párkrát jel, a ono to nebylo tak lehké si vzpomenout. První co mě překvapilo, bylo udržet se v těch celkem velkých peřejích a ustát nápor vln, které se některé přelévaly až přes hlavu. Suchá jsem rozhodně nebyl, k mému štěstí se hned po obědě zatáhlo a začalo mírně mrholit. Nějak mi to pak ani nevadilo, stejně jsem byl celý mokrý. Alespoň, že voda v řece byla krásně teplá, dopoledne ji prohřálo slunce.

Pohled z vrcholu Tri Koruny (foceno mobilem)

Ve čtvrtek byl sjezd poměrně krátký, od našeho kempu v Červeném kláštoru po polské městečko Krościenko nad Dunajcem (alespoň myslím, že cíl byl tam, jistý si nejsem). Polovina trasy totožná se středeční, takže nádherné peřeje. Druhá půlka nic moc, spíš voleje. Ale příroda opět uchvacující. Zato teplo ve čtvrtek moc nebylo, abych to řekl přesněji, byla největší zima z celého týdne. Naštěstí se jelo opravdu jen krátce, nebo mi to krátké připadalo. A protože bylo ještě málo hodin, rozhodlo se přeložení pátečního programu na zbytek odpoledne – udělal se výšlap na Tri Koruny (Trzy Korony). Krásný výšlap na 982 m.n.m. vysoký kopec, na jehož vrcholu je postavená vyhlídková plošina, ze které je vidět mnoho kilometrů na všechny strany, jak do Polska, tak na Slovensko. Podle ukazatele pod kopcem by měl výšlap zabrat bez pěti minut 2 hodiny, my to nahoru zvládli za necelou hodinu. Musím uznat, že tempo bylo hodně tvrdé a po naší první šestici dorazili další až za cca 15 minut. Vstup na plošinu normálně stojí půl eura, ale díky tomu, že jsme vyrazili nahoru až po čtvrté hodině odpoledne, tak se vstupné platit nemuselo. Moc pěkný zážitek, ten výhled opravdu stojí za to.

Pohled z vrcholu Tri Koruny (foceno mobilem)

Páteční program doznal výrazné změny. Díky přesunutí výšlapu na čtvrteční odpoledne se neplánovaně rozhodlo o návštěvě termálních lázní. Za 4.80 euro to byla krásně strávená hodina. Voda 35 °C, sauna, pára, vířivka, infra sauna a to vše se skvělými lidmi. Všichni byli nadšení z tak krásného závěru parádního týdne. O jaké termální prameny se jednalo bohužel nevím. Pak už nás čekala jen mnohahodinová cesta zpět do Brna. Návrat byl naplánovaný kolem sedmé hodiny, ale díky poruše vleku na lodě jsme dorazili až v půl desáté večer. Nejdřív na dálnici muselo být vyměněno levé kolo, po jeho opravě bohužel za pár kilometrů bouchlo druhé a my museli čekat déle než hodinu, než se vyřeší oprava a bude se moci jet dál. A to už to bylo do Brna jen 63 km. Díky tomuto zdržení se nám (mě, Vencovi a Markétce) podařilo vyrazit z Brna směr jižní Čechy až v půl jedenácté. Naštěstí nebyl žádný provoz a díky risku po dálnici (neměl jsem dálniční známku) jsme byli doma ve třičtvrtě na jednu. Hned jsme vyrazili na slavnosti, ale o těch v jiném článku.

Díky poměrně krátce trvajícím sjezdům byla spousta volného času. Ten vyplňovalo kopaní s míčem, házení frisbee, vaření, hraní karet a k tomu i nějaké to pití. Osobně jsem víc jak pět piv za večer nevypil, ale byli i tací, kteří si každý večer užili opravdu hodně. Já se rozhodl pít jen na chuť, protože jsem si tu vodu chtěl užít hlavně ze sportovní stránky věci. I když jeden večer, při popíjení s holkami, jsem šel spát celkem napitý, což ovšem i ony. Abych zhodnotil vybavenost restaurací, jsou pěkné, jen mě naštvalo, že se v žádné, do které jsme šli, nedalo platit kartou. Najít bankomat bylo taky šílené, povedlo se mi to až ve čtvrtek, ale to už bylo na všechno pozdě, protože už jsem měl peníze půjčené od Venci, a navíc jsem si zapomněl kartu ve stanu. Prostě šikovnost. Doporučuji jet s hotovostí, což jsem já bohužel neudělal, než se spoléháním na kartu. Slovenská piva všechny celkem dobrá, tedy až na jedno – Šáriš, ten se opravdu nedá pít, tak přeslazené pivo jsem ještě nikde nepil. V hospodách hodně točí česká piva – Staropramen, Kozel, Pilsner Urquell a další. Kozla natočit opravdu umějí, musím se přiznat, že jsem na Slovensku pil zatím nejlepšího Kozla 11° ve svém životě. Nevzpomínám si, že by ho v ČR, kde jsem si Kozla dával, měli tak dobrého. Každopádně se jednalo o parádní týden, takových chci prožít ještě hodně…

Nostalgický a vzpomínkový den

31. srpen ve mně zatím vždy vyvolává podivnou nostalgii. Pokaždé zavzpomínám nad minulostí, jak ten čas šíleně rychle utíká, a potom zhodnotím své léto. Rozhodl jsem se to udělat znovu, a tentokrát i zveřejnit zde. Tím se také vrátím k pravidelnější publikaci, po té letní pauze.

Co se týká práce, zítra bych měl jet naposledy do Písku osobně. Z původně plánované několikatýdenní stáže se vyklubala celkem pravidelná práce na, bez šesti dní, celé dva měsíce. Úkolů jsem dostal několik a naštěstí se mi je podařilo všechny celkem bezproblémově zvládnout, takže zítra bych měl dostat zaslouženou odměnu. Spokojenost…

Co se týká společenského života… celkem ušel. Nic extra, mohlo to být lepší. Poznal jsem hromadu nových lidí, zažil s nimi několik krásných akcí a doufám, že vztahy budou fungovat i nadále. Což by neměl být snad problém, pivo prostě sbližuje.

Z hlediska cestování a poznávání světa nakonec žádná sláva. Pouze dvě podařené vody v našich krásných jižních Čechách (Otava a Vltava) a jeden prodloužený víkend v Chorvatsku s kamarády, který se mimochodem povedl na více než 100 %. Obě vody byly prakticky celé o alkoholu, jen pro představu, na Otavu s námi jelo cca 110 piv na pět lidí a na Vltavu jsme ve 12 lidech táhli 260 piv a k tomu se ještě chodilo na točené. Do Chorvatska se jelo hlavně na prodloužení toho krásně teplého zakončení léta, po celou dobu jsme tam měl cca 32 – 36 °C ve stínu. Podle mě nejlepší zakončení léta, které ani moc nestálo. Jedna z povedenějších, atmosféru krásně vystihujících fotek…

Mezi cestování zařazuji i druhý sraz s Jediisty, který se konal v Karlštejně. Pro upřesnění, ano, jedná se o tu vesnici, která se rozkládá pod hradem Karlštejn. Jeden člen našeho společenství tam totiž momentálně pracuje a bydlí. Dům má veliký a všichni jsme se tam bezproblémově vešli. Byl to krásný víkend. Zaprvé skvělí lidé a zadruhé ta okolní příroda. Tamní příroda je prostě úžasná, vůbec se nedivím, že se tam Karlovi IV. tak líbilo. Zato se divím turistům, že se zaměřují hlavně na hrad. Neměli by…

A jiné věci? První celý týden v září ještě pojedu na vodu, tentokrát na Slovensko. Hodně se na to těším, jedna z krásných akcí s kamarády, kde konečně nebude hrát hlavní roli několik set piv. Protože jedu s lidmi z vysoké, takže žádní velcí alkoholici a chlístači. Jen parta skvělých lidí, kteří si chtějí hlavně užít přírodu ve Slovensku.

Víc už snad na srdci nemám. Snad jen, že se už úplně nesmírně těším až mi začne pátý semestr…