Dva místní pouťáky – dvě vítězství

Radimovický koňák 2016

U mě už každoroční závod, který mám hodně rád. Také se jednalo o už třetí účast v řadě. Letos pro mě byla důležitá, protože se mi podařilo na loňském ročníku zvítězit a pozici jsem chtěl obhájit. Navíc mi hrálo oproti loňsku hodně věcí do karet – pohodovější práce než vloni, poslední měsíc celkem bezproblémový trénink, potíže se žaludkem vyřešeny a chuť vyhrát a běžet byla.

Přiznám se, že jsem neočekával žádnou těžkou konkurenci, tak jsem si dal týden před závodem hodně do těla. Několik dlouhých běhů, nějaká tempa, prostě nic odpočinkového. Taky jsem si řekl, že na nějaké 2 míle se přeci nemusím nijak extrémně připravovat. Možná den odpočinku před závodem mohl být…

Konec prvního kola - náskok už byl
Konec prvního kola – náskok už byl

Průběh závodu jsem hezky surově popsal na DM, takže budu citovat:

To je tak když vyhraješ a jsi maximálně nespokojený. Třetí účast, podruhé se mi podařilo vyhrát. Podruhé nespokojenost s výkonem a svým výsledkem. Prvně s Garminy na ruce, díky nim zjištění, že jedno kolo neměří 1600 metrů, ale asi 1670 metrů, což je přeci jenom rozdíl. Vloni čas 11:57, letos 12:17 (pořadatelé mi naměřili 12:34, ale v tomhle na 100% věřím svým stopkám). Letos tedy šílené vedro (asi tak 33°C ve stínu), šel jsem z plného tréninku a navíc nebyl nikdo kdo by mi pomohl závod roztáhnout. Za mnou prvních 800 metrů pověšený nějaký junior, mi došlo, že na pohodu nevyhraji, tak jsem za to musel vzít a utéct mu. Náskok nakonec asi minuta. Jsem ale nespokojený s časem, o 20 vteřin pomalejší než vloni mě šíleně štve! Kde vzali čas organizátoři vážně netuším… V neděli si spravím chuť!

Je jasně poznat, že spokojenost nebyla. Zpětně po nějakém čase hodnotím závod pozitivně. Nakopl mě zase k tomu lehce něco dělat s rychlostí. A dodal zjištění, že v horku se vážně špatně běhá… Loni 23°C a čas 11:57, letos 34°C a čas 12:17.DSC_0176

Ještě musím dodat, že jsem se po dlouhé době vytrestal vlastní blbostí. Padla volba na boty Vivobarefoot a k nim jedna blbost. Jedná se přeci o Viva, ponožky nejsou třeba. Taková začátečnická chyba! Nevěřit Vivám! Po těch necelých třech a půl kilometrech mi milé botky totálně sedřely kůži na chodidlech. Na levém tak špatně, že se nedalo do pořádku ještě teď. Ono se vždy rána přes noc lehce zatáhne a pak jí hned při tréninku zase strhnu. Ale už se blížím k vyléčení. 😀

Borecký běh – první ročník

První ročník závodu, který měl navíc start v Plané nad Lužnicí hned vedle mé práce. 😀 Povinnost se zúčastnit. Moc toho k němu není, pořadatelé totiž neudělali běhu žádnou reklamu, tak přišli prakticky jenom místní. Většina příchozích se přihlásila na 5 km trasu a tak 9 km moc lidí neběželo. Pro mě škoda, celé jsem si musel odtáhnout sám.384308__

Zábava po závodě
Zábava po závodě

Start byl rychlý, hned jsem šel do čela. Ještě před ním jsem se bavil s jedním běžcem, který byl hrozně vystajlovaný a vypadal hodně nebezpečně. Po sto metrech jsem se otočil a on už celkem daleko za mnou. Nebudu lhát, vypálil jsem na Tábor trochu zostra, první kilometr á 3:18. Pak lehké cílené zpomalení, protože začalo mírné asi 3,5 kilometrové stoupání. Trasa pro mě suprová, mám jí celkem naběhanou z tréninků. Na polovině lehký zlom a dva kilásky z mírného kopečku. Kontroloval jsem si vystajlovaného, ale nebylo se čeho bát, daleko za mnou nikdo. Na rovince před občerstvením jsem se pořád otáčel, až nakonec úspěch a objevil se za mnou. Mohl být minimálně 500 metrů za mnou a určitě se nepřibližoval, spíš naopak. Po občerstvení už jen dva kiláky a cíl. Bylo tam lehké stoupání na most přes dálnici (podobné jako na prvním kilometru), ale nějak nevadilo. Do cíle jsem si ještě zaspurtoval a nakonec 9.31 km za 34:17. Čas, který jsem si s aktuální formou předpovídal. Tak nějak jsem čekal, že nebude s kým běžet. Náskok na druhého nakonec necelé 3 minuty.13550986_10205347705326669_1243123474_n

SK Běžci kalichu

Jednalo se o první závod, kde bylo kompletní mužské osazení našeho nového amatérského klubu SK Běžci kalichu. Já první místo na 9 km trase celkově, Lukáš Boháč 2. v kategorii M39 na stejné trase. Na pětce zazářil Lukáš broukal krásný 2. místem celkově a ještě Matěj Věncek doběhl 3. v kategorii M39. Jelikož máme v plánu soustředit se hlavně na okres a jižní Čechy, tak jsme zatím moc spokojení. Jde to dobře.

SK Běžci kalichu - mužská část
SK Běžci kalichu – mužská část

Počtvrté ve Vlasti

20160611-130719-©ZdenekMikula-530aneb jak klučina z jihu dostal klepec od mužů severu. A dvou Pražáků. Grrr!

Minulý ročník mi bohužel nevyšel kvůli práci, o to více bylo těšení na letošek. Vlastibořice jsou jediná akce, kam každoročně přijede nejvíce lidí z Dailymile. Jedná se o úžasné setkání se starými běžeckými známými, ke kterým každoročně přibude několik nových. Do Vlastibořic se vždy jedu dobít pozitivní energií, ze všech tam přímo sálá. Nemyslím jenom z běžců, ale hlavně z místních lidí a organizátorů. Celou akcí přímo žijí. Letošek nebyl výjimkou a celé akci vdechli snad ještě více domáckosti a srdce. Netušil jsem, že by to bylo ještě víc možné.

Renča, Lůca, Dušan a Terka u registrace
Renča, Lůca, Dušan a Terka u registrace

Jako předloni jsem se domluvil s Jirkou, že ho v Praze vyzvednu a pojedeme na závod spolu. Tentokrát ale se správně nastavenou navigací, cestování po všelijakých vesničkách bylo posledně dost a dost. Ale nebyl bych to já, abych alespoň jednou špatně neodbočil. Podařilo se mi zdárně díky opravě dálnice minout sjezd na Mladou Boleslav. Naštěstí záležitost necelých pěti minut, než se nám podařilo otočit na prvním sjezdu a jet správným směrem. Dobře se nám povídalo, tak nám ani nevadila přibližně 10 minutová kolona kousek za Boleslaví.

Start půlmaratonu
Start půlmaratonu

Na místo klidný příjezd asi hodinu před startem. Člověk vyleze z auta a hned potkává známé. Jedna z krás Dušanovo akce. Připadám si vždy jako doma. (Kdybych neměl tak rád Tábor, hned bych se přestěhoval.) Po příchodu k registraci si mě hned všiml moderátor celé akce – Pavel Svačinka – a hned ze mně udělal favorita. Opravdu děkuji! Přijdu si zazávodit a hned dostanu na ramena břemeno favorita. Naštěstí ho Jirka dostal také. Hned se lépe neslo. 😀 Dobře, přiznám se, že jsem si z něj nic nedělal. Určité choutky na vítězství byly, ale hlava zůstávala při zemi. Když se mě Lída, Satan, Jíťa, Pavel nebo kdokoliv zeptal, přiznal jsem barvu, že bych rád vyhrál a budu se snažit. Počasí přálo, žaludek a střeva naprosto v klidu a v nohách síla jak už dlouho ne. Ideální podmínky. Přiznám, že důvěra sama v sebe byla. Kdo by si taky nemyslel, že nevyhraje, když nepřijel Radek, Jirka je momentálně mimo formu a nikdo jiný rychlý podle Jirky nebyl na místě. I když o někom se zmiňoval, ale já mám vždy ve jménech bordel, takže vytěsníno. Ideální předzávodní stav, který se už neobjevil ani nepamatuji…

cca 2. km
cca 2. km

Ještě chvíli před startem jsem si nechal změnit název týmu u registrace v počítači. Už žádný Tábor nebo JKM. S kamarádem Lukášem jsme den předem založili nový amatérský běžecký tým – SK Běžci kalichu. Vlast byla tedy oficiálně úplně prvním startem. 🙂

Prý úsměv. Tss...
Prý úsměv. Tss…

20160611-104132-©MartinSmija-155Jedenáct dopoledne a klasický výstřel. Start byl svižný, hezky hodně rychle dopředu. I když mi připadalo tempo rychlejší než obvykle, hned mě předběhl Jirka a držel se v čele. Nijak mě nerozhodil, vím, že má rád fotky jak vede startovní pole. Hezky roztočit nohy a pomalu se vzdalovat ostatním. Takový byl plán. Kilometr za mnou, tempo kolem 3:50 (není špatné na to, že start vede do táhlého kopce) a organismus se pomalu zahříval. Jedna skutečnost mě malinko zarazila, stále byly slyšet kroky pár metrů za mými zády. A co víc, nevzdalovaly se, dělaly pravý opak! Na dalším kilometru se trať vrátila do vesnice, moc příjemná změna a oživení o diváky, kterou všichni přímo proletěli, běželo se totiž hezky z kopce. Pak už se trasa vrátila na osvědčenou starou variantu a mezi poli se pokračovalo do lesa. Na hranici třetího kilometru přišlo co mělo přijít, předběhli mě chrti. Jeden, druhý, třetí a dokonce čtvrtý! Pozice se z první změnila na pátou a navíc mi bylo najednou trochu těžko a hůř se dýchalo. Skoro jako bych přepálil začátek. Nezbylo nic jiného, než držet tempo a čekat až stav přejde.

Pronásledovatel hned za mnou!
Pronásledovatel hned za mnou!

První občerstvovačka v Sychrově a voda. Pomohla! Proběhnutí zámkem a za ním rovinka. Všichni stále přede mnou na dohled, bez přiblížení bohužel. Ovšem běžec za mnou mě začal nějak dotahovat. Na sedmém kilometru (na zemi napsáno v kolečku 7 a u něj – ASI TAK) se mu podařilo pověsit se na dva metry za má záda a tam se mu nějak zalíbilo. Naštěstí začalo táhlé nejdelší klesání a mě se najednou zase roztočily nohy. Valilo to cca 3:00/km a týpek za mnou se začal úspěšně vzdalovat. Byly trochu obavy z následné rovinky podél říčky, jestli udržím pozici, ale podle všeho se nohy zase přestaly točit mému momentálnímu soupěři. K mé radosti. A pak přišla změna, kterou jsem nečekal, neznaje předem trať a ani si jí nenastudoval. Stoupání nad Radostín opět k okraji Sychrova. Tedy, tušil jsem, že tam stoupání je. Ale ne takové! Totální rozsekávačka nohou, ve které se soupeř v zeleném opovážlivě přiblížil. Nahoře navíc Dušan připravil vtípek a prý „Usměj se. Fotograf.“ Ha, ha. Na občerstvení voda a poslechnout rozkaz kam dál, slečna ukazovala doleva a říkala doprava. Tak si vyber. 😀 Z kopce terénní vložkou se mi to podařilo krásně rozbalit. Zase se mi podařilo víc cuknout pronásledovateli. Očividně mu seběhy dělaly potíže. Já to taky rval hlava nehlava, kořen nekořen.20160611-113028-©ZdenekMikula-286 20160611-113046-©ZdenekMikula-288 20160611-113124-©ZdenekMikula-289

Dál by se jednalo o starou klasiku, ale Dušan změnil trať opravdu hodně. Trasa najednou ze silnice odbočila na louku a běželo se nádherně kolem potoka Mohelka. Příjemná změna, i když díky spoustě zatáček tempo hodně spadlo. Přede mnou na dohled běžec, na hodinkách cca 3:30/km a nepřiblížil se ani o metr. Co se to dělo? (S tímhle tempem dost často stačím na jihu bojovat s čelem závodu o první umístění. Drsný sever!) Přišel krásný výběh Trávníčáku (cca 1 km akousek dlouhý prudký kopec) s motivačními citáty od Dušana. V paměti mi zůstaly tyto data z tabulky: 5:00/km – RUN, 6:00/km – RUN, 7:00/km – RUN a 8:00/km = WALK. Při pohlédnutí na hodinky tempo 8:30/km. 😀 Dál proběhnutí statkem a už jenom poslední kilometry do cíle. Změnou trati bohužel přišly poslední kilometry o svou drsnou tvář. Výběh kopce z malého údolíčka vždy pekelně bolel. Místo jsem si bez větší námahy podržel až do cíle a doběhl na celkově pátém místě v čase 1:25:59. Čas vzhledem k převýšení cca 430-450 m+ pro mě dobrý.

Že by 15. až 16. km?
Že by 15. až 16. km?

Pak následoval odpočinek, občerstvení, povídání s ostatními a zabíjení času mezi dalším závodem. Taky lehká oslava návalu endorfinů, po zjištění, že mé umístění stačilo na druhé místo v kategorii. Předběhli mě staříci! 😀 Chvíli se mi i podařilo být za otravu celému okolí. To když jsem všechny sháněl na společnou fotku. Lidi omluva, ale já tu fotku prostě chtěl. :p Snad se všem líbí stejně jako mně. Navíc bonusová fotka z drona! Zbytek odpoledne utekl šíleně rychle. Na přání Lůci a Dušana jsem odtáhl 800 m běh pro Terezu (prý na děti moc vysoké tempo, ale mě nepřišlo – první holčina byla nějaká rychlá a sotva se mi jí na mých olověných nohách podařilo utéct!) a po něm ještě 8 km kros Za Vlast. Běh pro Terezu hrozně bolel, ono po docela vyšťavujícím půlmaratonu běžet naplno osmistovku není zábava. A po těchto dvou extrémech se mi už vážně nechtělo na krosu závodit (umístění v kombinaci by stejně nebylo lepší), takže boty před startem spontánně hezky dolů a vyklusat si naboso. Úžasná trať! Spousta terénů, seběhů, dlouhých výběhů a hlavně 4 znatelně hluboké brody! Každý maximální užívačka bez bot. Tahle trasa je vymyšlená parádně a Dušanovi patří velká poklona. U Dušana vlastně standard – viz . Trasa půlmaratonu. Sice nějací běžci u brodů fikslovali po lávkách, ale je to jen jejich škoda. Připravili se o zážitek.

Hon na lišku - já byl liška :-D
Hon na lišku – já byl ta liška 😀
Jeden z brodů krosu
Jeden z brodů krosu

A co bylo po zbytek odpoledne? Hned po doběhu šplouchání se v koupališti – nádherně ledová voda. Byla super, co víc si přát? A dál… Pilo se, jedlo se, povídalo se a hlavně se smálo (přišlo mi, že celý víkend se jen směju – fotky potvrzují). Maximální nabití baterek na několik dalších týdnů. To jsou prostě Vlastibořice! Už se těším na podzimní Strom ultramaraton. Dušane, děláš závod s nejlepší atmosférou co znám. Děkuji!

První bedna za tým
První bedna za tým SK Běžci kalichu
:)
🙂

Výsledky a report sepsán mou maličkostí na BěhejSrdcem.