Singapur – Kuala Lumpur – Sydney

Už zbyly jen poslední dva lety. Letět nízkorozpočtovými aerolinkami má své velké nevýhody. Hlavní je, že člověk nedostane žádné jídlo (pokud si ho předem neobjednal), pití a ani jiné věci, jako je deka a polštářek.

První let ze Singapuru do Kuala Lumpuru byl opět menším Airbusem, tentokrát A320-200. Zvenku ani zevnitř letadlo nevypadal nijak extra. Jediné mé štěstí bylo, že jsem opět dostal místo u okýnka a tak jsem si mohl užívat pohledu na západ slunce a přibližující se bouři plnou blesků. Letadlo opravdu nebylo v nic moc stavu, přísahám, že jsem při startu slyšel hodně divně vrzat trup a cítil letecké palivo. A vůni podobnou benzínu snad ještě poznám. Ale naštěstí se při startu, následující hodině letu a ani přistání nic nestalo a já si tak mohl užít letiště v Kuala Lumpuru řádnými doušky.

Škoda, že jsem si ho nevyfotil. Pokud to srovnám s letištěm v Singapuru, tak Singapur je 23. století a Kuala Lumpur 20. století. Až takový rozdíl mezi ne moc vzdálenými hlavními městy je. Nejdřív si mě díky špatnému značení a trochu mé zmatkovitosti přehazovalo několik imigračních úředníků, až musela zakročit jedna policistka a ta mě poslala výtahem na správné místo. Vůbec té jejich angličtině nebylo rozumět. Pak už jen kontrola a čekání na otevření brány č. 16. Naštěstí mají na svém letišti alespoň 3 hodiny internet zdarma, takže jsem mohl dopsat reporty ze Singapuru. Po otevření brány jsem šel k odbavení jako první, ale úřednici se něco nelíbilo a pořád se mě na něco ptala. Opět jí bylo úžasně rozumět, pochytil jsem každou třetí větu. Naštěstí přišel australský úředník a zcela jednoduše se mě zeptal na víza. Tak jednoduché a ta ženská to nemohla vymáčknout. Chlapík mě ještě chvilku podusil, což mi ještě víc ubralo kus dobré nálady a konečně jsem si mohl jít sednout do čekárny.

Nahnali nás do obrovského letadla Airbusu A330-300 a nechali nás sedět. Já opět u okénka, jaké to štěstí. Vedle mě ob sedadlo Australan a hned co přišel nějaké hlášky. Bohužel měl tak divně hluboký tón hlasu, že jsem se na něj radši jen usmíval. Čas odletu uplynul a stále nic. Najednou nás z letadla zase vyhnali pryč, asi byla nějaká závada. Nevím a Australan vedle mě také ne, tak moc bylo těm reproduktorům rozumět. Naštěstí bylo zpoždění dlouhé jen hodinu a čtvrt. Za dalších 8 hodin jsem konečně stanul nohou na letišti v Sydney. Úžasný pocit…

Singapur 2/2 – neděle (běh), pondělí

Poznámka na úvod: Fotek je více, proto jsou všechny v galerii pod příspěvkem.

Jedna z hlavních věcí, které jsem si alespoň jednou nechtěl nechat v Singapuru ujít, bylo běhání. V den příjezdu nebyly síly a v sobotu zase chuť, takže jediný vhodný čas byl dnes, tedy v neděli, brzy ráno. Budíček v 5:50 ráno, v ČR nebyla ještě ani půlnoc. Taky jsem se na ní cítil, jeden den aklimatizace není nic moc. Rychlá hygiena, převléknutí do sportovního, nazutí bot a s lahví v ruce se šlo ven. I když byla tma a šest hodin ráno, venkovní teplota byla na 27°C a vlhkost vzduchu jsem radši nezjišťoval. Trasu jsem měl předem naplánovanou, našel jsem jí od jednoho běžce na endomondu k dispozici. Vedla kousek od mého hostelu okolo jednoho kanálu, který vedl až do moře. Teoreticky jsem vše věděl, prakticky to bylo horší. Orientace v singapurských ulicích není žádný med, tuplem za běhu. Po chvilce bloudění a jednom zastavení a kouknutí na GPS (běžel jsem správně, tedy jakž takž) jsem kanál přibližně po 20 minutách našel, pak už byla orientace jednoduchá a já se mohl soustředit pouze na běh. Žádný luxus to nebyl, i pocity byly úplně jinde. To horko bylo v pohodě, ale s tou vlhkostí jsem vůbec nevěděl a stále nevím jak bojovat. Nevím jak to popsat, ale asi nejbližší by byl pokus o běh v parní lázni. I přes tyto podmínky jsem potkal neuvěřitelné množství sportujících místních a cizinců. Většina z nich opětovala pozdrav a usmála se. Ještě musím dodat, že hodně jich už jenom končilo, ti museli vstávat v úplně jinou hodinu než já. První polovinu běhu jsem ze začátku bloudil, ale cestou zpět už jsem běžel tak, jak jsem si to původně nad mapami naplánoval. Pár stavenišť mi to krapet znemožnilo, ale skoro to bylo na 100 %. Celkem bez pár metrů 13 km. Dostal mě i můj stav po doběhnutí, věci byly promočené asi tak, jako kdybych s nimi skočil do vody. Proto jsem se na běh v pondělí ráno vykašlal, potřeboval jsem je suché do kufru. Na behej.com jsem četl článek o běhání v Singapuru a ten pán tam psal, že se po běhu ještě neuvěřitelně dlouho potil, jak bylo tělo přehřáté a musel neustále chodit do sprchy. Opět s tím nesouhlasím, já si dal tři studené sprchy hezky po sobě, pak byl jen chvilku v klimatizované ložnici a pohoda. Ale i tak na maraton nebo i jen půlmaraton do Singapuru pojedu až po hodně letech tréninku. Odkaz na můj běh v Singapuru zde: http://www.endomondo.com/workouts/78290687.

Můj hlavní plán, ostrov Sentosa, padl již první den a já pořádně netušil kam se ten druhý den podívat. Naštěstí je internet všemocný a poradil mi ZOO Singapur, pátou největší zoologickou zahradu na světě. Kdo by takovou šanci nevyužil, že? Tak se jelo. Cesta byla složitější s několika přestupy, ale vůbec mi to nevadilo. Kousek od druhého přestupu bylo pár obchodních domů, kde měli k dispozici boty Vibram Fivefingers, které jsem si také chtěl v SIN koupit. 

Po půlhodině hledání a tak půllitru potu jsem byl konečně v plánovaném obchodním domě. Jaké bylo ale mé překvapení při zjištění, že obchody v neděli otevírají v tomto obchodním domě až ve dvanáct hodin? Obrovské, já si myslel, že jsem v Asii a tam obchodníci prakticky nespí. Očividně jsem se spletl. Namířil jsem si to tedy k druhému obchodnímu domu s pětiprsťáky, ten byl od tohoto kousek. Přibližně další půllitr potu. Jelikož se jednalo o menší obchoďák, měl jen čtyři patra a na každém nepočítaně obchodů. Naštěstí už tam měly obchody otevřeno, asi jiná čtvrť. Podle plánku měl být obchod s mnou hledanými botami na patře kde jsem se právě nacházel. Ale i když jsem ho celé prošel dvakrát, prostě jsem ho nenašel. Tak jsem začal procházet i ostatní patra. Opravdu byl ten obchodní dům veliký, opět mě šíleně bolely nohy. Ještě jednou jsem se rozhodl projít to původní patro a pak jít pryč. Měl jsem štěstí, při prvních dvou kolech jsem si nevšiml jedné odbočky, kde bylo ještě několik obchodů a mezi nimi i ten, který jsem hledal. Bylo to zbytečné, boty nemám. NE, že by je neměli, jen byly hrozně drahé. Staly 200S $, což je cca 3000 Kč. Za tu cenu bych si je koupil i doma. Takže mě zase čeká ebay.com a zaslání bot do Austrálie v přepočtu za 800 Kč. Tolik k nákupu bot v Singapuru.

Vystát frontu ani nebylo tak zlé. Ta půlhodina utekla dost rychle, i když musím uznat, že konec se přímo vlekl. Pak jsem vyplázl 20S $ a šel si užívat umělé přírody. Už jen řeknu, že ZOO v Singapuru opravdu stojí za podívání. Mě zabrala asi 3 hodiny času, protože jsem šel prostě rychleji. Více řeknou už jen fotky.

Ze ZOO jsem na hostel dorazil až k večeru totálně unavený a zpocený. Sedl jsem si a chvíli si jen četl. Pak zase ven na večeři, tentokrát jsem se netrefil a dal jsem si čistě vegetariánské jídlo. A večer už jen chvilka čtení zpráv na internetu a pak už jen čtení knihy. Dobře, přiznám, že došlo chvilku i na učení angličtiny.

V pondělí už jen přebalení kufru, rozloučení se s domácí a směr letiště. Tam na mě čekalo překvapení, z mé třídenní jízdenky mi vrátili 10S $ deposit, takže se tato karta určitě vyplatí koupit. Nejdřív jsem si to nemyslel, ale po tom vrácení depositu už ano.

Už jen snad drobnosti, na které jsem předtím zapomněl. O pití se není v Singapuru potřeba moc starat, pitná voda je na všech toaletách k dispozici a často jsou ve městě pítka. Toalety jsou po celém Singapuru k dispozici zdarma, všechny jsou luxusní a uklizené. Pokud někdo chce jet do Singapuru za pěknými holkami asi ho zklamu. Při mém pohybu po městě jsem prošel všelijaké čtvrti a na moc pěkných holek jsem nenarazil. Spočítal bych je na jedné ruce. Ovšem nepočítám cizinky ze západních zemí, ty byly pěkné snad všechny. Ještě co se týká složení obyvatel Singapuru. Nejčastěji člověk potká místní asiaty (ono se to špatně pozná, i když poznávací znaky jsou) a po nich je nejvíc Indů. Pak jsem si ještě dost jistý Turky, těch bylo také velké množství. Určitě i jiných národů ze zbytku Asie bylo hodně, ale nejsem si jistý, že bych je poznal, takže jsem je započítal mezi místní asiaty. Navíc jsou všichni, naprosto všichni, milí, usměvaví a přívětiví. Příjemná změna oproti Evropě.

Co se týká bezpečnosti, řeknu jen, že západní státy mají hodně co dohánět. Příklad z praxe. V jednom indickém občerstvení kousek od hostelu jsem zapomněl fotoaparát s celodenními fotkami. V klidu jsem došel domů, zapnul počítač, udělal si pití a četl zprávy na internetu. Po chvíli, cca tři čtvrtě hodiny, jsem sáhl pro foťák s tím, že stáhnu fotky do počítače. A on v kapse ani na stole nebyl. Napadla mě hned to občerstvení, fotil jsem si tam jídlo. Tak jsem nechal věci na stole jak byly a šel se tam podívat. Moc jsem tomu nevěřil, už jsem se s foťákem v duchu rozloučil. Majitel mě hned viděl a fotoaparát mi podával. Ještě se u toho smál a div se mi neomlouval. Po srdečném poděkování jsem se šťastný vrátil na hotel. Víc k bezpečí asi nemám co dodat.

Ještě jsem stále plný dojmů, takže jsem možná na něco zapomněl. Kdyžtak se ptejte. Teď už jen pár hodin v letadle a vysněná Austrálie!

Singapur 1/2 – pátek, sobota

Pár věcí, kterých jsem si jako prvních všiml a předem na ně zapomněl: jezdí se vlevo, hrozné horko a vlhko, opravdu hodně lidí, místní obyvatelé se skoro vůbec nepotí, dokonalá organizace, všichni umí alespoň trochu anglicky, anglicky je i vše v MHD, skoro každý má Iphone, hrozně moc hodinek G-Shock a velké množství všelijakých národností.

Informace na začátek a pro šťouraly. Kurz singapurského dolaru byl v okamžiku psaní článku cca 15 Kč.

Jak už jsem psal minule (odkaz), tak nejhorší bylo prvotní zorientování na letišti. Prak už je to snadné. Celkem rychle jsem bez problémů zjistil, že platit si jednotlivé jízdy po ty tři dny nemá cenu a koupil si speciální turistickou jízdenku, která mi platila od soboty do pondělí – tedy tři dny. Stála 30S $, poměrně hodně, ale věřil jsem, že se mi vyplatí. Ještě k tomu jsem si na tu jednu jízdu v pátek koupit normální jízdenku – ta stála 2,90S $. Dohromady 32,9S $ a ještě jsem se nedotkl nohou země v Singapuru. To je dobré, že?

Letiště Singapur 1
Letiště Singapur 2
Letiště Singapur 3

I když to na první pohled nevypadalo, tak hostel byl dost luxusní. Zvenku dům vypadá přímo otřesně, ale uvnitř je to parádní. Ovšem, fotky mluví za vše. A to se jedná o jeden z nejlevnějších hostelů ve městě. Až na poslední noc byli mí spolubydlící úžasní. Tu poslední noc přijela nějaká šestičlenná rodina a byla dost hlučná, hlavně ráno. Ale nějak extra mi to nevadilo.

Hostel zvenku
Hostel uvnitř 1
Hostel uvnitř 2
Hostel uvnitř 3

Jelikož v den příletu (pátek) na mě padla divná únava, připadlo poznávání Singapuru až na sobotu. Předem jsem věděl, že chci jet na ostrov Sentosa podívat se do podmořského světa a pak zbytek dne strávit bloumáním po městě a obchodech. Jak jsem chtěl, tak taky proběhlo. Cesta na ostrov Sentosa (taková rekreační a zábavní oblast pro Singapur) mi zabrala asi hodinu. Poslední kousek na ostrov jsem vzal autobusem a musel jsem platit 2S $. Později mi internet sdělil, že se jednalo o vstupné. Sice to mělo být 8A $, ale že to bylo méně mi vůbec nevadí. Nejdříve jsem si začal ostrov procházet a hledal již zmíněný podmořský svět po svých. Přibližně hodina chození a stále nic, jen další a další atrakce, až z toho šla hlava kolem. Po té hodině se poštěstilo, nenašel jsem sice akvárium, ale zato úžasné písečné pláže. Jelikož jsem v něco podobného doufal, byly plavky připravené v batohu. Už jen najít nějakou převlékárnu. To se po chvilce také povedlo a byla opravdu luxusní. Kabinky na převlékání, sprchy, záchody, klimatizace, fukary na nohy a omývání nohou. Prostě to na mě zapůsobilo, a ještě ke všemu byly tyto převlékárny k dispozici zdarma. Co mám povídat, na pláži bylo nádherně. Opět za vše mluví fotky. Strávil jsem tam přibližně hodinu a půl, pak se zatáhlo a já chtěl ještě stihnou jiné věci. Na dovolenou v jakékoliv době ale tyto pláže doporučím určitě, voda byla jako kafe. Jelikož je v Evropě léto, tak byly i pláže přímo úžasně prázdné, tedy až na jednu hlučnější skupinu Němců.

Dominanta Sentosy
Opravdu jsem tam byl

Po nádherném koupání došlo opět na hledání podmořského světa. Chtělo to ho najít co nejrychleji, protože bylo na moři vidět, jak se žene poměrně hustý déšť. Bohužel jsem to nestihl a parádní možnost vychutnat si tropický déšť nastala. Nejdřív jsem se před ním schoval a čekal až to přejde, ale bohužel bych tam stál asi ještě dneska, tak jsem se na to vykašlal a vychutnal si procházku v dešti. Tak se mi podařilo přejít celý ostrov až na další stranu a tam jsem zjistil, že pláž, kde bylo tak nádherné koupání, je vlastně hned vedle akvária a já tak mířil v tom dešti celou dobu na druhou stranu. Jelikož na mě začala padat únava, šel jsem totálně promočený na autobus s tím, že těch pár dolarů za přejetí ostrova mě nezabije. Příjemné zjištění bylo, že autobusové linky na ostrově jsou zdarma. Jako blbec jsem si jenom nepřipadal… U akvária za chviličku, tam nákup lístku, který mi prodal nějaký Angličan před frontou. Nejdřív jsem mu nevěřil, ale pak jsem to riskl a nakonec jsem zjistil, že jsem ho měl o něco levněji než z prodejního okénka. Jen 25S $. Teď k podmořskému světu, akváriu a vodní show. Bylo to parádní. Obrovské akvárium, ve tvaru tunelu se žraloky a všemi možnými rybami s tím, že pod ním člověk jede na posuvném chodníčku, je prostě parádní. Sice jsem čekal, že bude o něco větší, ale i tak dobré. K tomu nečekaně show s delfíny a lachtany. Sice jsem při čekání na její začátek málem třikrát usnul a při tom si měl možnost rozbít tlamu, ale líbila se mi. Byla chytře vymyšlená a vtipná.

Po tomto úžasném zážitku následovala cesta zpět do města a plánované obchody s bloumáním. Mé štěstí je nevyčerpatelné a ještě na ostrově mě stihla chytit úžasná tropická přeháňka, jako by na mě někdo vylil kýbl. Jak to ti místní dělají, že mají tak suché oblečení? Můj plán byl, že ve městě prohlédnu pár obchodních domů a pak budu bloumat. Nakonec ten obchoďák stačil jeden a v něm jen dvě patra, pak už jsem byl totálně vysílený. Tak obrovský jsem v životě neviděl, ani nevím kolik měl pater. Bloumání jsem pak provedl tak, že jsem vystoupil o jednu zastávku dřív a užíval si plnými doušky na normální život místních lidí. Četl jsem nějaký článek, kde bylo popisováno, že ten cestovatel jel na nějaké sídliště až 20 km od centra aby se podíval na život normálních lidí. No prostě blbost. Já byl od centra cca 3-5 km a toho normálního života kolem mě bylo více než dost.

Večer jsem si na hostelu už jen na chvilku sedl k internetu a pak vzal do ruky čtečku a četl si. Při té příležitosti jsem zjistil, že mám k dispozici úplně úžasné masážní křeslo. Pod pojmem masážní křeslo si prosím nepředstavujte takové ty natřásající se věci, které se v ČR prodávají. Tohle bylo masážní křeslo s velkým M. Mělo několik možností masáže – od nohou po krk plus hromadu komplexních programů. Z nich se mi nejvíce líbila švédská masáž. Abych ještě upřesnil, křeslo se vůbec netřáslo, mělo v sobě všelijaké páky a hejblata, až jsem při zavřených očích přímo cítil lidské ruce. No prostě kus luxusního vybavení. Bohužel jsem zapomněl vyfotit.

Vrátím se k jídlu. Kuchyně všech národností, ceny opravdu lidové (do 60 Kč obrovské porce), chuťově vynikající a restaurace na každém rohu. Dál od centra pochopitelně jídlo levnější. Nesmím zapomenout na džusy, člověk si vybere druh ovoce a přímo před očima mu je džus vymačkán a udělán. Ale jaký džus, hezky v něm plavou kousky ovoce a ta chuť se s žádným u nás prodávaným nápojem nedá srovnat. Opravdu chuť ovoce. Samotný džus a kousek melounu mi stačil jako jídlo na celé dopoledne. Abyste si nemysleli, že jsem celou dobu žil ze vzduchu, tak tady je první polovina koutku pro labužníky:

Snídaně – papájový džus a meloun
Oběd – rýže, asi houby a smažené nějaké maso
Večeře – indické jídlo (garnátci, rýže, asi nějak upravené brambory a chilli omáčka)

Praha – Singapur

Cesta začala 1. srpna z nádraží Praha-Florenc se StudentAgency do Berlína. Vlastně jsem vyjel směr Praha s ČD již ve půl čtvrté odpoledne, ale to nijak nepočítám. Tak tedy autobus s mírným zpožděním v 11 hodin večer vyrazil. K mému nemilému překvapení se jednalo o ještě starší typ, než se kterým jsem jel na jaře do Francie. Nejsem zrovna největší postavy, ale kolena jsem měl napasovaná na sedačce přede mnou. Hned po vyjetí na mě padla příjemná únava a já si liboval jak celou cestu prospím. To bych ale nesměl dostat super spolucestujícícho, nějakého celkem tlustého Rusa (to mi došlo až po hodině a půl, že je rus, protože si hrozně huhlal pod vousy), který se pořád na něco ptal, nebylo mu rozumět a při každé příležitosti někam šel. Nic příjemného. Takže cesta, při které bylo v plánu se vyspat na Berlín spíš unavila a já v Berlíně vystoupil unavenější než kdy dřív.

Vyznat se v Berlíně je také kapitola sama pro sebe. Autobus nás tam vyhodil s půlhodinovým zpožděním ve čtyři ráno na menším autobusovém nádraží a hned zase odfrčel. A postarejte se o sebe sami. Nu což. Nejdřív mé kroky směřovaly do budovy nádraží, ale tam jsem bohužel na nic kloudného nepřišel. Ono tam taky moc lidí (bezdomovce nepočítám) po čtvrté ráno ochotných nebylo. Tak mé kroky vedly k nejbližší autobusové zastávce, kde už plán mhd studovala jedna česká dvojice, která byla slušně v koncích. I když u mě šlo spíš o začátky konců. Vypsaný itinerář mi moc nepomohl. Nic se mi tam nepodařilo na zastávce vykoukat, tak jsem se přesunul k další a hledal číslo autobusu, které jsem potřeboval. Tam také nebylo a tak jsem proces hledání zopakoval na všech čtyřech zastávkách co tam byly, každá na svém cípu křižovatky. Pak mi najednou došlo, zase po několikaminutovém zírání do plánku, že bych se mohl popovézt s S-Bahn a pak si chytit speciální autobus na letiště Tegel. Hledání stanice nadzemky mi zabralo další čtvrthodinu a opět projití značného kusu okolí, nakonec se mi jí podařilo objevit. Ale ještě nebylo pět a já si neměl kde koupit lístek, v pět otvírali v jednom obchůdku nad tratí. Za pár minut otevřeli, já si koupil lístek a pomalu sešel s kufrem v ruce schody dolu k trati. A co tam nebylo, parádní automat na jízdenky, který bral i bankovky. Tolik k tomu čekání na otevření krámku… Cesta nadzemkou byla jen na druhou zastávku a pak jsem hned přesedl na BUS 109, který mě dovezl hezky k letištní budově. A mohlo začít několikahodinové čekání na mé letadlo. Na letiště jsem přijel v 6:30 ráno a letadlo plánovaný odlet ve 12:10.

Pohled na plochu
Kdyby se někomu chtělo někam jinam…

Letiště Tegel je dost malé. Celé se dá prohlédnout za 10 minut svižnější chůze. Z toho vyplývá, že lidí hodně (protože Berlín), míst na sezení málo a tedy žádné místo kam se natáhnout a trochu se prospat. A vlastně se mi ani moc nechtělo. Tak jsem se snažil číst, čas od času koukl na tabuli s odlety a zase si četl. Ještě jsem to prokládal procházkami a postupným konzumováním baget, které jsem si na cestu udělal. Poznámka pro příště: Vajíčka na měkko sice v bagetě skvěle chutnají, ale po delší době rozmočí housku a jsou spíš na škodu. Nejhorší je, že při delším cestováním mě vždycky začnou hrozně bolet oči, ale to je asi nejspíš hlavně z nevyspání. Opět bolely, takže přestávky mezi čtením byly stále delší. Nakonec padlo čtvrt na jedenáct a konečně začali odbavovat můj let na bráně A14. Chvíli to zabralo a konečně jsem se mohl další hodinu loudat po letišti bez toho otravného kufru. Hrozně omezoval. Vylezl jsem si na pár věží (všude skla, ven se člověk nedostane), podíval se na letiště z výšky a pak se opět začal nudit. I ty letadla člověka po chvíli omrzí…

Konečně letenky
Náš malý Airbus
Opravdu menší letadlo

Let do Helsinek byl pak už pohodový. Naposledy jsem letěl do Thajska a to už je dobrých 11 let, takže to pro mě byla vlastně taková novinka. Typ letadla byl jeden z menších Airbusů, přesně nevím. Ale i přes to, že se jednalo o menší letadlo (na každé straně letadla po dvou sedačkách), bylo uvnitř místa dost. Hlavně na nohy, tentokrát šly i natáhnout. Pohled z okna byl něco, opravdu jsem si ho užil. Ještě, že se mě ta slečna při odbavování zeptala kde chci sedět a já jí pochopil. Jenže z Berlína do Helsinek je to co by kamenem dohodil a ty dvě hodiny uběhly jako voda. A ani svačina nebyla vůbec špatná.

Svačina
Pohled z okýnka na Finsko

Samotné Helsinky z výšky jsou úchvatné. Takhle zelené a rozložité město jsem už dlouho neviděl. Jinak letiště je tak nějak o ničem. Je sice obrovské (oproti letišti Tegel vážně obrovské) se spoustou krámků a wifi zdarma, ale výhled z něj nestojí za nic. Na všechny strany je cca 1 km rovina s dráhami a za nimi stěna stromů nebo travnatá pláň. Prostě o ničem. Bohužel jsem si lety dal tak, že musím v Helsinkách čekat celých 11 hodin. A to se mi ještě hodina ubrala časovým posunem. To je holt ta moje opatrnost. Ale všechno se dá přežít, i takhle dlouhé čekání. Ono to jde s notebookem a neomezeným množstvím literatury v pohodě. Teď už jen skoro 17 hodinový let do Singapuru. Bože, jen ať sedím zase vedle nějakého hubeného člověka, jako při letu z Berlína…

Výhled z letištní haly v Helsinkách
Z Helsinek o něco větším letadlem

Tak jsem se s tím časem opět sekl. Nebyl to 17 hodinový let, ale pouze necelých 11 hodin. Opět časový posun ubral těch 6 hodin, které byly na letence. Nevadí. Letělo se velikým Airbusem A340-300 a já měl to štěstí, že jsem zase seděl u okna. Díky velikosti letadla nebylo skoro vůbec cítit zrychlení při startu, na rozdíl od menšího Airbusu z Berlína. Obě dvě jídla vynikající, dost mě to překvapilo. Úplně se bojím asijských aerolinek a jejich jídel, se kterými poletím ze Singapuru. Prostě nemám letu ani personálu co vytknout. možná jen to, že první jídlo začali podávat přibližně půl hodiny po startu, takže jsem se do jeho snědení musel donutit, chtělo se mi totiž šíleně spát. Jinak byl let až na pár otřesů letadla naprosto klidný.

Opravdu luxusní sezení
Večeře – kuřecí s těstovinami
Snídaně – brambory, omeleta a masové kuličky

Po čistém, sotva citelném, přistání s Singapuru jsem odjel z letiště nadzemkou směr město. Ale přiznám se, že to nebylo tak jednoduché. Dobrou hodinu jsem bloudil po letišti a hledal odkud nadzemka jezdí. Ale opět se mi podařilo zorientovat, pomocí milých slečen na informacích, a odvoz z letiště našel. Srandu při kupování lístků snad ani nezmiňovat, ale podařilo se a mám v kapse permanentku až do pondělí. Na hostel jsem dorazil bez problémů a i když vypadá dům, ve kterém se hostel nachází, naprosto hrozně, je uvnitř celkem luxusní. Spolubydlícího znám zatím jenom jednoho, nějaký Turek, který už v této části Asie 7 měsíců pracuje. Možná jich ani o moc víc nepoznám, protože má angličtina je stále ještě dost bídná… To je prozatím vše, nějak nemám sílu víc psát. Časový posun udělal své. Ale zítra se do poznávání města vrhnu po hlavě.

Momentka ze Singapurské MHD
Momentka z MHD 2