Bude se slavit a odpočívat (chvilku)

Taky je proč. Podařilo se mi úspěšně složit prakticky nejtěžší zkoušku v celém mém bakalářském studiu. Fyzikálně mechanické vlastnosti dřeva není zrovna předmět, který bych studoval dobrovolně. A zkouška je na objem učiva nepopsatelná. Jedná se o naší odbornou školu, nebudeme přece jen srovnávat s právy nebo medicínou. Deset dní celkem intenzivního učení se mi vyplatilo, byl jsem vyhozen pouze jednou. Napoprvé se mi totiž nepodařilo vytáhnout dobrý příklad na počítání. Průběh zkoušky je totiž následující. Nejdřív si člověk losuje zadání příkladu, který musí vypočítat. Jako pomůcky je povoleno cokoliv, i vypočítané příklady z minulých let. Jenže nešlo ani tak o výsledek, jako o to příkladu rozumět. A na tom jsem napoprvé vyletěl. Po příkladu byly 4 příklady s teorií, převážně grafy. Nenechal jsem se prvním neúspěchem odradit a hned druhý den jsem byl nastoupený před třídou znovu. Když mě učitel spatřil, dostal výtlem a hned se počítalo. Zadařilo se, počítání vyšlo, a teorie už byla jen taková formalita. Tu jsem měl v hlavě dobře. Dokonce po mě chtěli radu i všichni ostatní kdo se mnou prošli k teorii. Všem jsem pomohl jak bylo v mých silách. Osobně si myslím, že za C není vůbec špatný výsledek.

Zas až tak moc jsem se neučil, podařilo se mi přečíst všechny díly trilogie Milénium od Stiega Larssona. Můj sytém učení je totiž takový, že se 20 – 60 minut učím a pak stejnou dobu relaxuji. Hlavně žádný stres. Určitě všechny knihy Larssona doporučuji. Málem se mi nepodařilo od knih odtrhnout. Hlavně kvůli nepřetrvávajícímu napětí až do konce. Autor si zasluhuje znovu mé uznání. Druhý díl (Dívka, která si hrála s ohněm) krásně navazuje na první a hodně prostoru v něm dostává Lisbeth. Bez přečtení prvního nebudete vědět o koho se jedná. A třetí díl (Dívka, která kopla do vosího hnízda) je krásné rozuzlení prvních dvou, ale na napínavost děje to nemá vliv. I když člověk tuší jak se děj bude ubírat, stejně je vždy něčím překvapen.

Podařilo se mi zhlédnout i zfilmované verze výše popsaných knih a musím uznat, že pro někoho, kdo knihy nečetl, se musí jednat o slušný guláš. Neznamená to ale, že se jedná o špatné filmy. Ani v nejmenším. Vynikající zpestření nudné záplavy hollywoodských filmů, které většinou nestojí za zmínku a dějově se sobě všechny podobají. Musím uznat, že švédská filmografie se ani v nejmenším nemá za co stydět. Méně známí, pro normálního diváka prakticky neznámí, švédští herci dávají svými skvělými výkony filmovému počinu pořádný impuls. Přece jen, dívat se konečně na něco jiného, než ty neustále dokola omílané herce z Holywoodu, je skvělý požitek.

Mám v plánu koupit si nějaké dobré pití a slavit. Minimálně do konce víkendu nebudu nic dělat. Potom začne učení na scia. Přihlásil jsem se na ně a přitom zjistil, že mám velké mezery ve vzdělání. 😀 Ty ZSV nejsou nic hezkého. Hlavně pro člověka, jehož koníček ani obor to nikdy nebyl. Takže budu šrotit, abych je dobře dal. Přece jen, proč si nedat dvě vysoké najednou, když má člověk čas, ne?

Stieg Larsson – Muži, kteří nenávidí ženy

Za posledních několik týdnů se mi podařilo přečíst několik knih ze série Úžasné Zeměplochy od Terryho Pratchetta. Při čtení poslední jsem se přistihl, že už mě to tolik nebere. Přece jenom číst stále stejný styl v několika knihách za sebou se nedá. Po dočtení Posledního regimentu došlo tedy k rozhodování co číst dál? Volba padla na Stiega Larssona a jeho detektivní román Muži, kteří nenávidí ženy.

Na seznamu k přečtení se mi tato kniha objevila někdy na podzim. Již v té době jsem si všechny díly trilogie nahrál do čtečky a od té doby v ní čekaly na svou chvíli. Zaujala mě spousta kladných recenzí na internetu a hlavně podivné okolnosti okolo autorovo smrti. Debaty ohledně toho, jestli autorem byl Stieg nebo převážně jeho družka, bych si nevšímal. Kniha je napsaná, prodává se a je vynikající. A to je hlavní.

Moc knih o žurnalistech v hlavní roli jsem totiž nečetl. Od začátku má děj knihy spád, který mě ke knize téměř připoutal. Rozsudek pro Mikaela Blomkvista, velmi zajímavá nabídka práce v odlehlé vesnici na ostrově, jeden zvrat za druhým ve více dějích najednou, až do konce vyšetřování čtenář netuší kdo za vraždami stojí, další zvrat týkající se vyšetřované Harriet Vangerové, jakž takž očekávaný konec ohledně Mikaelovo hlavního nepřítele. Do toho všeho zážitky a příběh vynikající a hodně podivínské detektivky a hackerky Lisbeth Salanderové. (I dobrý novinář a spisovatel se může dopustit chyby ohledně záměny slov hacker a cracker. Bohužel k tomu došlo v celé knize. Možná se jednalo o záměr. Přece jen ve všeobecném užívání je slovo hacker pro ty špatné.) Stieg Larsson a jeho žena věděli jak udržet čtenáře v napětí. Posledních několik kapitol jsem přečetl v jednom kuse plný očekávání jak vše nakonec dopadne. Podobný pocit při čtení jsem dlouho nezažil. K tomu ještě u detektivky, která vůbec není můj žánr.

Před uměním autora a jeho stylem smekám. Někdo by mohl k stylu psaní a vyprávění Stiega Larssona mít nějaké námitky, ale pro mě je geniální. Prostý, lehce čitelný a přitom obsažný. Přesně ten styl, který mám rád.

Momentálně mám rozečtený druhý díl Dívka, která si hrála s ohněm a vůbec se nenudím, i když první díl byl o něco lepší. Spíš měla poutavější začátek. Knihu určitě všem doporučuji. I lidem, kteří normálně moc nečtou.

Hong Sung-hwa – První kjú

Poslední dobou mě hra Go docela hodně pohltila a tudíž jsem tento titul nemohl ponechat nepovšimnutý. Když jsem si v létě kupoval goban a kameny (zmínka zde), vzal jsem s nimi i knihu První kjú autora Sung-hwa. Hned při prvním čtení se zařadila na čelo mého pomyslného žebříčku oblíbených knih.

V knize hraje velkou roli hra Go, ale to neznamená, že je dobrá jen pro hráče této hry. Úžasný a silný příběh se bude líbit každému, alespoň podle mého názoru. Oficiální text prodejců ke knize zní takto:

Korejský chlapec Uk se náhodou seznámí s hrou go. Ta ho uchvátí natolik, že se po čase rozhodne, že se stane profesionálním hráčem. Podobný cíl však měly v 60. letech, kdy se děj odehrává, v Koreji stovky dalších hráčů. Naplnit ho se podařilo však jen několika málo vyvoleným. Uk se přesto rozhodne vyměnit prestižní školu, rodinu a jisté zázemí za nejistý příjem z hazardního go a touhu stát se profesionálem. Tento strhující příběh o cestě go, ale také o přátelství na život a na smrt a o lásce, si nyní můžete přečíst v češtině.

Goistům, ale i negoistům, doporučuji knihu určitě zakoupit a přečíst. Je tedy těžší jí sehnat, ale za tu trochu námahy to určitě stojí. Zrovna jsem jí dočetl podruhé a v brzké budoucnosti to vidím napotřetí. Nakonec výňatek z knihy (ten samý je i na přebalu knihy):

„Jak to, že holky i špatní hráči pokaždé, když je člověk zničí, chtějí ještě?“ zabručel Uk, když sáhl do kapsy napěchované zmačkanými penězi, které za noc vyhrál. Šlo o dvojsmyslnou narážku, jelikož korejský slangový výraz pro soulož a drtivou porážku v go byl stejný. S uspokojením se usmál, když si vzpomněl na madam Kang, kterou před dvěma dny několikrát „zničil“ a na pana Stupida, jehož během celonočního klání rozdrtil v bezpočtu partií. Oba si vyžádali další utkání, a to co nejdřív. Ano, mezi ženami a špatnými hráči je pozoruhodná podobnost. Uk, který se živil hazardem, vyloudil na tváři pobavený úsměv.