Jiří Kulhánek – Vyhlídka na věčnost

Vydání této knihy se mi dařilo sledovat již od prvních zmínek před několika lety – Jiří Kulhánek je totiž jeden z mých oblíbených českých autorů. Přišla dokonce doba, kdy se má naděje na dočkání se vydání blížila bodu mrazu. Na internetu se totiž několikrát od “důvěryhodných” zdrojů objevila informace o údajně přesném datu vydání. Jaké pak bylo vždy zklamání, když v očekávaném termínu najednou přišlo na svět oznámení, že tisk knihy se odkládá na neurčito, protože mistr prý údajně potřebuje na rukopise ještě něco předělat. Nevím, jak moc se vždy jednalo o pravdivé informace, ale každopádně vydání mistrova díla jsme se nakonec dočkali.

Přiznám se, že poslední dobou mé sledování knihy ochablo, že je vydaná jsem zjistil s asi měsíčním zpožděním. Co se mi podařilo zameškat, jsem se snažil co nejrychleji dohnal. Oblibu v Kulhánkovi máme s bratrem společnou, a jelikož tomu zahájení prodeje neuniklo, věděl jsem, že už bude mít přečteno a knihu si tedy budu mít od koho půjčit. Nemýlil jsem se, bratr knihu zrovna dočetl a tak mi jí mohl půjčit. Trochu mě zamrzelo, že mi o ní nedal vědět dřív… Hned po otevření knihy a přečtení pár řádků jsem věděl, že toho v noci moc nenaspím. Mistr opět předvedl své umění v plné síle. Přijde mi, že každou další knihou se více a více zlepšuje.

V knize je hlavní hrdina považován ze začátku za záporáka, což je u Kulhánkovo knih běžné. Jenže, jak kniha pokračuje, hlavního hrdinu si člověk zamiluje. Nájemný zabiják, který se změní v zachránce lidstva – oblíbené téma mistrovo knih. První kapitola mě sice krapet vylekala, jestli držím v ruce správnou knihu a v tiskárně neudělali chybu, ale hned v další kapitole se vše dostalo do normálních očekávaných kolejí současnosti. O ději se nebudu, ostatně jako vždy, nijak blíže rozepisovat, takže jen v rychlosti. Značná část knihy je opět v ČR, jinak děj probíhá prakticky po celém světě v místech, které byly často součástí dřívějších autorovo knih. Hlavní hrdina (pan Mluvčí) je ze začátku stíhán FBI – je masový vrah, nájemný zabiják – jehož zatčení se zvrtne a po zajímavých událostech stojí česká agentka najednou na jeho straně a životem se protlouká s ním. Připletou se k zajímavé práci, podívají se do pekla a pak hodně dlouho musí čelit následkům své návštěvy – všude po Zemi pochodují oživlé mrtvoly, které se snaží pana Mluvčího dostat zpět do pekla. Nakonec se povede vše napravit, jakpak by také ne, že? Vždyť se jedná o Kulhánkovo typ nepřemožitelného hrdiny.

Zajímavé na knize je určitě i autorovo dobírání si myšlenky posmrtného života křesťanů. Toto dobírání se mi na knize hodně líbí. Mistrovo znázornění posmrtného života je velmi pěkně pojaté, až přímo inspirující k filosofickým debatám. Celá jeho myšlenka vychází z Dantovo Pekla. Trochu se podobá Kopřivově Zabíjení, ale těch podobností tam je opravdu minimum, například celé peklo vypadá úplně jinak a je i zcela jinak pojaté. Celkem se s Kulhánkovo pohledem ztotožňuji. V knize jsou zábavné prakticky všechny kapitoly, ale v hlavě mi nejvíce utkvěla scéna s démony z poslední kapitoly. Nad tou se směji pokaždé, když si na ní vzpomenu.

Z mého krátkého popisu musí být zřejmé, že knihu určitě doporučuji k přečtení. Pokud se někdo považuje za čtenáře sci-fi, tento kousek by mu ve sbírce opravdu chybět neměl. A když už nebude ve sbírce, tak alespoň přečtení je povinnost.

Born to run

Aneb český název: Zrozeni k běhu. Autorem je Christopher McDougall.

Při pročítání stránek a diskuzních fór o běhání jsem na tuto knihu narazil před poměrně dlouhou dobou. Nepřipadala mi nějak důležitá, takže moje pozornost šla jinam. Jenže nedávno v nějakém příspěvku v diskuzi na běhej.com někdo tu knihu hodně chválil. Nedalo mi to a šel jsem do vlákna založeného přímo o ní a nestačil jsem se divit, všichni na ní pěli chválu. Její nákup proběhl o den později.

Kniha má pevnou vazbu s (dle mého) nádherným přebalem. Běžec stojící na vrcholu nějaké skály a nad ním už jen obloha. Nevím čím, ale ten obrázek mě prostě dostává.

K obsahu knihy. Kdo čeká běžeckou příručku, měl by raději hledat jinde. V této knize jde především o skvěle napsaný vlastní příběh autora. Popisuje, jak se od jednoduché bolesti v chodidle, se kterou nemohl běhat, dostal do Měděných kaňonů v Mexiku na padesátimílový závod s nejlepšími běžci planety. Už jen toto samotné by stačilo na skvělou knihu, ale McDougall se s tím nespokojil. Čas od času odbočí z příběhové linie k jiným běžeckým problematikám. Dozvěděl jsem se třeba mnoho pravdivých informacích o běžecké obuvi, o běhu naboso, o vývinu člověka, lovu během a spoustu dalších zajímavých informací. Vše pravdivě popsáno a zdokumentováno. Kde bylo potřeba i s odkazy na citace. Na internetu se dají nalézt z tamních běhů i fotografie.

Knihu určitě doporučuji k přečtení a zařazení do knihovny. A je úplně jedno jestli si knihu koupí běžec či neběžec. Bavit se s ní bude určitě každý…

Stopařův průvodce Galaxií

Dnes popíši jednu z mých nejoblíbenějších sci-fi sérií. Mám jí přečtenou již několikrát a nepřestávám objevovat nové věci, kterým jsem dříve nevěnoval pozornost a tudíž si jich nevšiml.

Autorem této série knih je Douglas Adams. Bravurní anglický spisovatel, humorem určitě nešetřící. Je jediný, který své čtenáře naučil, že trilogie má pět dílů. Adamsovo původním záměrem bylo napsat klasickou trilogii, jenže po třetím díle cítil, že ukončení není správné a tak pokračoval dalšími. Po pátém díle bohužel roku 2001 zemřel, ale vědělo se, že chtěl napsat ještě šestý, opravdu poslední.

Celý příběh se točí kolem obyčejného člověka Arthura Denta. Na začátku všeho mu jde jen o to, že mu chtějí zničit dům a on se tomu snaží zabránit, ale díky jeho příteli Fordu Prefectovi se mu to nepovede. O dům sice přijde, ale sám přežije. Planeta Země je totiž ve stejném okamžiku zničena kvůli stavbě galaktické dálnice. Arthur měl štěstí na kamaráda, Ford Prefect je totiž vesmírný stopař (umí donutit každou vesmírnou loď, aby ho svezla), který se rozhodne vzít Arthura s sebou do vesmíru a tím mu zachránit život. Postupně se Arthur smiřuje se svým novým životním údělem a při sledu neskutečných událostí se sžívá s vesmírem a vůbec.

Knihy nemají moc stránek, a tudíž je mohu směle doporučit i lidem méně ochotným číst. Určitě dobré je, že z knih se člověk dozví všechny nejdůležitější vlastnosti ručníku. Ručník je totiž nedůležitější věc ve výbavě stopaře. Všech pět dílů původní série:

  • Stopařův průvodce Galaxií 1.
  • Stopařův průvodce Galaxií 2. – Restaurant na konci vesmíru
  • Stopařův průvodce Galaxií 3. – Život, vesmír a vůbec
  • Stopařův průvodce Galaxií 4. – Sbohem, a dík za ryby
  • Stopařův průvodce Galaxií 5. – Převážně neškodná

Původní série jsem napsal schválně, o žádný omyl se nejedná. Před několika měsíci byl totiž v češtině vydaný šestý závěrečný díl s názvem Stopařův průvodce galaxií 6. – A ještě něco…. . Na žádost bývalého agenta Adamse a s požehnáním žijící Adamsovo manželky ho sepsal Eoin Colfer. Irský spisovatel a komik, autor knižní série o Artemisu Fowlovi. Nutno dodat, že Colfer z úcty k zesnulému Adamsovi původně odmítl, ale nakonec byl přemluven. Doslova donucen. Sám říká: „Váhal jsem, ale pak jsem si uvědomil, jak bych litoval, kdyby takovou knihu napsal někdo jiný.“

Na počest Adamsově památce se celosvětově 25. května slaví Ručníkový den. Všichni jeho příznivci u sebe celý den nosí na viditelném místě ručník. Nezbývá než dodat „Don´t panic!“ a hlavně si nezapomeňte svůj ručník.

Více o spisovateli a jeho tvorbě – legie.info