Neumí to, aneb jak jsou Brňáci každoročně připraveni na zimu

Minulý rok to bylo takové a letos opět stejné. Napadne pár centimetrů sněhu a v Brně je totální kolaps. Já, člověk zvyklý přezouvat pneumatiky kolem října, nemůžu pochopit tu nepoučitelnost. Stejně jako vloni je vidět na ulicích nepočítaně aut, které hrabou i jen na několika milimetrech, když se snaží rozjet na rovině před světly. Co potom na deseti centimetrech!

Dnešní cesta ze školy byla fascinující. Skončili jsme hezky dřív o deset minut, takže jsem se těšil, jak budu brzy doma a udělám si večeři. Nastoupil jsem do troleje. Po patnácti minutách, co se nám nepodařilo dojet ani k druhé zastávce, mi bylo jasné, že mě brzká večeře nečeká. Dostala mě jedna babka co stála vedle mě, několikrát se mě zeptala jestli nevím co se tam ve předu děje, i po tom co jsem jí prvně odpověděl, že nevím. Jako by si nevšimla, že stojím vedle ní a nasedal jsem také s ní. Nespokojená a ještě s pomalejším myšlením. Deset minut po projetí první zastávky jsem uprostřed ulice vystoupil a šel pěšky k zastávce šaliny na kterou přesedám. Po těch neprohrnutých chodnících ten cca kilometr byl opravdu zábavný. Vůbec jsem neměl plné boty sněhu. Ten zákon o údržbě chodníků městem musel vymyslet opravdu nějakej inteligent. Dole pod kopcem bylo centrum všech potíží. Jedna tramvaj nemohla nějak vyjet do kopce a šprajcla celou křižovatku. Vůbec to není důležitá tepna. Po dalším patnácti minutovém čekání v chumelenici se konečně podařilo tramvaji odjet a už to bylo v cajku. Za chviličku doma. Cesta ze školy, která mi normálně trvá 15 minut, se protáhla na krásnou hodinu.

Každý rok je stejný. Jako by si tady v Brně prostě lidé mysleli, že se jich sníh netýká. I vloni byla doprava po Brně díky sněhu úplné umění. Takovouhle nepoučitelnost a nepřipravenost jsem snad ještě jinde neviděl…

Stránky počítající veřejný dluh České republiky

Už se jen podívat na http://www.verejnydluh.cz/ a doufat, že s tím ta nová vláda tedy něco udělá. Snad to není nemožné sci-fi jako vždycky… 😀

Pěkná sobota a jedno velké znepříjemnění

Po hodně dlouhé době jsem šel s matkou na oběd a doufal jsem v klidné odpoledne. Jenže to bysme nesměli být v Brně. Když jsme procházeli kolem pátého auta plného těžkooděnců, přišlo nám to trošičku divné a mami začínala být hodně nervózní a bála se. Dorazili jsme do restaurace, nad městem začal kroužit vrtulník, o dvě ulice dál troubili a bubnovali nějací demonstranti, všude postávali těžcí policisté a o klidném prostředí se opravdu mluvit nedá. Servírka nám po našem zeptání sdělila, že je dnes pochod naší milé čtyřprocentní menšiny. Paráda, ale proč zrovna v sobotu kolem oběda? Kvůli hluku jsme se pomalu neslyšeli, ale přetrpěli jsme to a v těch pár vzácných chvilkách ticha to byl nakonec i celkem v pohodě oběd. Sílu na to jít jinam jsme už bohužel neměli. Naštěstí nedošlo k žádným výtržnostem ze strany oblíbených člénů (i nečlenů) našich „oblíbených“ krajně pravicových stran.

Gayové a lesbičky jsou kapitola sama o sobě. Přiznám se, že je vůbec nemám rád, ale dokáži je respektovat. Ať si každý dělá doma co chce a s kým chce. Co ale nepochopím je, jaký s tou jejich sexuální orientací dělají všude ve světě cavyky. Tak mají rádi osoby stejného pohlaví, no a co?! Já mám zase rád holky a vdolky, ale pochody a nějaký velký tyátr kvůli tomu nedělám. Vlastně si nedokážu vzpomenou kdy a nebo jestli vůbec se někdy konal podobný pochod heterosexuálů. Co vím, tak ne.

Takže naše čtyřprocentní menšino, prosím, zamyslete se nad sebou, nechte si to na doma a neotravujte s tím slušný normální lidi!