25. týden 2011

Týden jsem strávil v Brně. Nebudu lhát, byla to dost velká nuda. Až na pár nákupů se nic extra nestalo (notebook a nový victorinox). I když, několik zářijových dní strávených v září na Slovensku už je jistých na 100 %. Pojedu na vodu, a co jsem tak koukal, na hodně zajímavé řeky – Dunajec, Poprad a Váh. Na Slovensko se mi ještě nepodařilo podívat, takže se šíleně těším. Premiéra! Slovensko těš se!!

Jinak novinky k stáži. Až do úterního večera se mi podařilo vydržet s čekáním na odpověď. Jenže v úterý večer byl celý v režii budoucích architektů/tek (koncert bicích z Jamu pořádaný v Metru – mimochodem naprosto skvělý) a pod rouškou alkoholu se mi podařilo pánovi z firmy poslat druhý naléhavý mail. Večer se krapet protáhl a já ještě po návratu domů koukal několik hodin na himym. Nějak se mi podařilo u tohohle seriálu zaseknout na několik hodin. V kontakt, nedej bože telefonát, jsem vůbec nedoufal. Jenže přišel, a dřív než bych čekal. Ve čtvrt na osm ráno! Zrovna se mi zdál úplně úžasný sen (to si moc dobře pamatuji) a začal mi řinčet mobil. Hned jsem věděl kdo to bude. Ale díky alkoholovému probuzení se mnou moc zajímavá řeč asi nebyla, můj krk byl totálně vyschlý a tudíž ochraptělý. Jak v nejhorší fázi chřipky, taky jsem se na ní vymluvil. No co, jakž takž se mi podařilo hovor zmáknout. Hned potom jsem zase pustil himym, spát se mi už nechtělo.

A od té doby nic, čekám a čekám… I přes ujištění pána, že mi druhý den zavolá. Nic. No co, pomalu se začínám smiřovat s tím, že z toho možná nic nebude. Předtím jsem na sebe musel znovu připomenout, to se mi opakovat nechce, byl bych vlezlý a navíc vypadal zoufale. Jsem ochotný počkat do příští středy, pak odjedu pryč stopem. Nebudu si přeci zbytečně ničit prázdninové volno.

Znovu fotograf?

Dne 30. 5. 2011 mi oficiálně začalo zkouškové období. Ale já už slavím, dnes se mi podařilo úspěšně udělat poslední (šestou) zkoušku. Musím poznamenat, že na tu jsem se poctivě učil. Pan inženýr mě totiž napoprvé vyhodil, tudíž byl dnešní pokus již druhý. Naštěstí úspěšný. Podařilo se mi dostat za D, ale otázku jsem uměl na A. Zkazila mi to totiž otázka kolegy, který byl se mnou. Vždy, když něco nevěděl, byla odpověď na mně. Bohužel mi otázky neseděli a proto zhoršená známka o několik písmenek. Ale nevadí, jsem spokojený, že to mám. I´m Happy!

Minulý týden jsem se opět rozhodl si koupit fotoaparát a hned poté proběhla realizace objednávky na internetu. Hlavní důvod koupi fotoaparát je plánované cestování v budoucnu, již za měsíc budu na cestě do Gruzie. Nemůžu se dočkat. Rozhodování bylo lehké, buď kompakt nebo EVF (elektronická zrcadlovka, jinak ultrazoom). Jakmile jsem narazil na Fujifilm Finepix S1600 za 3,5k bylo jasno. Nejlevnější a dostatečně kvalitní EVF s pěkným gripem na trhu. Nerozhodoval jsem se jen cenově, ale i vzhledově a parametry. Kupoval jsem na e-shopu Fotolabu.

Během pár dnů dorazila na prodejnu. Vyzkoušel jsem, zalíbila se, dokoupil jsem k ní ještě dobíjecí baterky Sanyo Eneloop a šel domů. Večer ještě dokoupena v Tescu brašna, spíš větší pouzdro. Velikost výběru obalů a brašen v tomto supermarketu mě až překvapila. Začala nejoblíbenější fáze – zkoušení a zjišťování co vše nová hračka dovede. Makro umí exklusivně, tomu se nedá nic vytknout. Horší je to se světelností. S1600 začíná na f3,1, což je poměrně vysoké číslo (2,8 by se mi líbilo více). Při focení detailů na makro nebo venku na slunci nehraje světelnost roli, ale při focení v místnostech se okamžitě projeví největší slabina Fuji S1600. Fotky jsou dost šumivé, sice jsem se naučil pohrát s nastavení, takže není šum tak velký, ale stejně je znatelný. Ostatním by možná ani nepřišel, ale já dřív (2007 – 2009) vlastnil zrcadlovku Canon 400D s dobrými objektivy a vidím ho dost jasně. Možná jsem neobjektivní, přece jenom zrcadlo je něco jiného a já jsem z něj zhýčkaný. Teď mlátím hlavou o zeď, že jsem tenkrát ten Canon prodával. Asi jsem ho v té době nedokázal plně využít, na lepší vysvětlení se mi nedaří přijít.

Focení mě začíná opět velmi bavit. Hodně se bojím, že si do pár let znovu tu zrcadlovku pořídím. Kdo jednou zkusí, nechce nic jiného…

Pár fotek na makro s novým Fuji. První tři bez blesku, poslední pokus s bleskem. Stále se učím ovládání, i když tyhle fotky jsou na automatiku. Na fotkách figuruje můj Pepa. 😀

 

 

Zklamání

Celý týden jsem čekal až mi dorazí objednaná vodnice z aukra. Samou nedočkavostí jsem ani nemohl dospat. Nakonec v týdnu nepřišla, tedy přišla, ale v pátek odpoledne, ale to už jsem byl doma v Táboře. a vodnička si poležela víkend sama v Brně. Takže otevřít balík se mi podařilo až dnes. Hrozný týden, člověk natěšený, lednice plná různých tabáků se všelijakými příchutěmi, kokosové uhlíky koupené, alobal jakbysmet a co chybí? To nejdůležitější… samotná dýmka.

Bohužel se dostavilo zklamání. Předmět vůbec neodpovídal popisu vyhrané aukce. Prodejce vodničku krásně vychválil, popsal její kvality a přednosti. Bohužel je realita jiná. Tělo vůbec není z oceli, je z plechu. Tvar těla je úplně jiný než na fotce. Vše je nekvalitně svařované. Srdce dýmky je z plechu a navíc je tělo složeno ze tří pofidérních dílů. Kvalitativně hodně špatně vyrobeno. Takže už je dýmka zabalená a zítra poputuje zpátky.

Bohužel i takové věci se stávají. Rozhodl jsem se, že si koupím dýmku u profesionálů a budu mít jistotu kvality. Dvouletá záruka také není k zahození. Zítra si pro dýmku dojdu. Zvolil jsem úplně klasickou Aladinku, model Blackmoon v tmavě modré barvě, velikost 26 palců. Díky osobnímu vyzvednutí v Brně vyhrál obchod www.vodnidymky.cz.

Věřím, že s touto dýmkou již budu spokojený. Dříve jsem měl podobnou, takže šlápnutí vedle nehrozí. Stará ověřená klasika nakonec vyhrála. Každopádně, již zítra bych jí měl mít doma, takže uvidím. 🙂