AUS – Prostě poslední dva týdny, bylo toho dost…

Chinatown Night Market (19. 10.)

Kdo se dostane někdy do Sydney, tuhle atrakci by neměl vynechat. Každý pátek večer od 16:00 je ve čtvrti Chinatown noční market. A jelikož se nachází přibližně 3 minuty chůze od mé školy, čas od času se tam zajdu projít. V pátek večer po škole mám dost času a tohle je pěkný relax. Tedy když je nálada.

Většina stánků je o jídle, ale dá se nakoupit i všelijaké oblečení, hračky, suvenýry, kosmetické a hygienické potřeby a spousta dalších věcí. Do toho hudebníci a jiní umělci. Prostě docela slušný zážitek. Navíc ceny jsou v pohodě, přeci jen jde o čínskou čtvrť.

Night Marketu patří první 4 fotografie.

Bronte Beach (20. 10.)

Minulou sobotu mi štěstí konečně přálo a bylo nádherné počasí. Dlouhé čekání se vyplatilo a já konečně mohl zajet v sobotu hodit válečku na pláž. Jako prvně jsem v klídku došel do centra na Museum Station a nasedl do prvního autobusu směr Bondi Beach. Začtený do knihy od Paula Coelha jsem vůbec nevnímal okolí, až asi po 15 minutách rozhlédnutí a zjištění, že ty ulice okolo si od posledně nějak nepamatuji. Autobus jel opravdu jinak, ale nějak mi to nevadilo. Na něm byl nápis Beach a tak na ní musel dojet.

Také dojel, jen ne na Bondi Beach, ale na Bronte Beach. Vůbec mi to nevadilo. Tuto pláž mi párkrát doporučili ve škole jako dobrou na grilování a musím uznat, že je na to jako dělaná. Oproti Bonde Beach je hodně malá a víc uzavřená, což se mi moc líbí. Od tak 200 metrů dlouhé písčité pláže je chodníkem oddělený prostor na ležení na trávě, který po několika desítkách metrů přechází v místo se stoly na grilování a setkávání s přáteli. Vládne tam skvělá atmosféra. Sprchy a sociály k dispozici, co víc si přát.

Vydržel jsem tam něco přes tři hodiny. Ono taky bylo 32°C ve stínu a na obloze ani mráček. První opalování celého těla a celkem jsem chytl. Ne moc, ale chytl. Slunce je zde opravdu o hodně silnější než v Evropě. Kůže o sobě pak dávala vědět ještě 5 dní.

Fotografie: 5 – 7.

Sydney Fish Market (27. 10.)

Něco pro milovníky ryb a všelijakých jiných mořských potvor a plodů. Sydney Fish Market mám přibližně 8 minut chůze od domu. A jelikož jsem měl konečně chuť se tam jít podívat (po víc než 10 týdnech pobytu v Pyrmontu), tak jsem při té příležitosti udělal i nějaké fotky. Doufám, že se trefím mnoha lidem na správnou notu a do chuti.

Otvírací doba je příjemná, celý týden cca od půl páté ráno do tří odpoledne (tím si nejsem jistý, možná do čtyř odpoledne). Ceny sice nejsou nic moc, v čínské tržnici mají nižší (s menším výběrem), ale všechno vypadá moc dobře.

Fotografie: 8 – 14.

Mega Halloween-Birthday-Barbeque party (27. 10.)

Ještě než Luis odešel na prázdniny, tak mě pozval na barbeque. A jelikož jsem si s tímhle brazilským klukem padnul do noty, tak odmítnutí nepřipadalo v úvahu. V určenou hodinu a den jsem byl na místě. Velký rodinný dům ve čtvrti Kensington. Tři veliké pokoje, obývák, veliká kuchyně, dvě koupelny a obrovská zahrada (tedy největší, kterou jsem zatím v Sydney navštívil). V porovnání s tímhle domem musím říkat mému bydlišti chatrč, označení dům si snad ani nezaslouží.

Nikde nikdo a všude výzdoba na Halloween. To mi Luis nenapsal, že si mám vzít kostým. No co, hlavní je se bavit. První hodinu nás tam bylo asi deset, pilo se, grilovalo všelijaké maso a seznamovalo. Což byla fakt sranda, ale po dvou skleničkách červeného to šlo úplně samo. Jazyk se rozvázal ještě víc než obvykle. A začali chodit lidé, proud prakticky neustával. Převážně Brazilci, ale i jiné národnosti se čas od času našly, sice poskrovnu, ale byly jsme tam.

Bylo mi řečeno, že se očekává kolem 60 lidí, čemuž jsem vůbec nevěřil, ale jak večer pokročil, ukázalo se, že to číslo bylo podstřelené. Osobně odhaduji 70 – 80 lidí a z toho dobrá polovina v kostýmech. Nehorázný masakr. Na soukromé akci takové velikosti a tohoto typu jsem byl poprvé  v životě. Opravdu se tomu nic co jsem kdy zažil v ČR nevyrovná.

Dokonce tam byla i jedna Slovenka v kostýmu čarodějky. Tušil jsem to od začátku, ale promluvit jsem si s ní šel až asi po hodině.  Hezky pomalu jsem se přišoural a začal rozhovor v angličtině, protože tam byla ještě se dvěma kamarádkami. Po otázce odkud je mi potvrdila Slovensko a bavili jsme se dál. Jen se nějak nezeptala odkud jsem já. Tak jsem si z ní chvíli dělal srandu a pak na ní spustil česky. Koukala jak čerstvě vyoraná myš. Byla maximálně překvapená. Prý se nezeptala odkud jsem, protože prý vypadám jako Brazilec a tak si mě mezi ně automaticky zařadila. To jsem slyšel prvně, prý Brazilec! I když je pravda, že mi lidi čas od času doma tipovali nějakou přímořskou národnost. No, seznámili jsme se, hned jsem dostal kontakt na ksichtí knihu, předběžná domluva menšího bbq a šlo se pokračovat v party.

Maximálně vydařená akce! Jen škoda, že jsem musel odejít brzy. Původní plán byl v devět večer, ale ten jsem nakonec posunul na desátou. Práce v neděli je někdy pěkně na nic. Po probuzení pocity na umření, toho alkoholu bylo nějak moc, pocity z práce si nechám pro sebe, jen dodám, že ani teď odpoledne ještě nejsem úplně ready. Ale bral jsem to jako oslavu poloviny pobytu zde, takže se to dá omluvit.

Pár fotek:  15 – 20. Na první já a Luis, pak pár dobrých masek a oslavenec je na čtvrté s Luisem – měl 20tiny.

Slíbené bramboráky

A na posledních fotkách slíbené bramboráky pro Veroniku. Na to, že je musím dělat kompletně růčo bez robota jsou dost dobré.

Není čas, ale na svařáček se vždycky najde

Konečně jsem si našel trochu času něco zase napsat. Poslední dobou toho mám totiž nějak moc do školy. To byla pořád pohodička a lehákro, no a najednou se všechno nějak nahromadilo a termíny odevzdání se kvapem blíží. Takže práce je najednou hodně a času málo. Naštěstí tu nejtěžší seminárku jsem už dodělal, takže zbývají už jenom ty lehčí věci.

Sranda byla tenhle pátek. Byl první den s otevřenými vánočními trhy na Svoboďáku. Kamarádi mě pozvali a prostě jsem nemohl odmítnou. Byla zima, ale naštěstí se dala dobře vyvážit svařáčkem. Pozvánku na slavný „turbomošt“ jsem odmítl. Jak zpívá Harlej: „Mám ráááád svařené víno červené. Já mám rááááád, rád svařák!“ Sice jsem tam za něj nechal pár stovek, ale bylo to příjemné. A když začalo před devátou sněžit, byla to ta pravá „vánoční“ atmosféra. Horký svařáček v ruce, umrzající prsty na nohou, zábava s dobrými lidmi a do toho první sníh v Brně. Lepší to být nemohlo. Jen toho pitiva bylo potom nějak moc. Druhý den ráno byl malinký bolehlav, ale naštěstí nic velkého.

Spát jsem šel kolem jedné ráno, ale sníh si podle všeho oddech nedal. Ráno pohádkový výhled do zahrady. Vše krásně přikryté sněhovou peřinou. Chvílu jsem se kochal a pak šel něco dělat do školy. Za tenhle víkend jsem udělal skoro vše. Zbývá mi pouze jedna jediná seminárka, ani se nedá říkat seminárka. Dvě A4 textu s obrázky by měly stačit. Zhodnotit podkroví na obyvatelnost snad víc nezabere.

Poslední dva týdny byly problémy s Pepou. Pro ty co neví, Pepa je padesáticentimetrová užovka červená. Vůbec se nechtěl nechat brát do rukou a pořád na mě útočil. Dokonce mě i jednou kousl. Naštěstí to nebolelo. Pomalu jsem se začínal bát, že Pepa patří k agresivním hadům, ale naštěstí ne. Něco jsem o tom načetl na internetu a šlo jen o nezvyk na ruku. Dneska jsem na vyndavání šel opatrněji, aby zase neútočil. Byl sice v obranné pozici, ale nezaútočil. Pomalu jsem k němu dal ruku, pár minut jí nechal u jeho čumáku a potom ho opatrně podebral a vyndal. Půl hodinky byl venku na ruce a pak šel zpátky. Musí si jednoduše zvyknout na pach páníčka. Vypadá to dobře.

Víkend za námi, první krmení Pepy a ve škole se nějak přiostřuje

Víkend byl hodně zajímavý. Zase jednou doma, ale tentokrát ne sám. Pozval jsem i Janču a ta souhlasila, k mému velkému údivu, a dokonce pak i jela (ještě větší údiv). Dá se říct, že to byla taková zatěžkávací zkouška. 😀 Páč úplně echt to doma přece jenom nemám. Žádná velká moderní vila apod. Celý víkend jsem se s ní snažil strávit víc „v pohybu“ než normálně, když jezdím domů, ale ukažte někomu město za 48 hodin. To se vážně nedá! Možná, že bych jí ukázal z města a okolí víc, ale to bychom zase nemohli vyspávat každý den do oběda. A to si přece nenecháme jen tak vzít. Alespoň, že jsme stihli katakomby a oldies disko v Apollu, plus předtím v pátek pár hospod po městě. Ty kecy cos měl si s tebou ještě vyřídím, Bořku! Z katakomb mám i jednu super fotku, ale myslím si, že kdybych jí zveřejnil, tak se mnou už Jani nepromluví. Na oldiesku velká sranda, Janča nikdy na podobné diskotéce nebyla a vůbec nevěděla jak se pohybovat a tancovat na ty staré super šlágry, takže opravdu sobotní večer nakonec zábavy moc… Dokonce jsem o víkendu zasejc jednou vařil. Udělal jsem pečeni s americkými bramborami. Na to, že jsem jí dělal poprvé se docela povedla, nebyla sice úplně nejšťavnatější, ale mě osobně chutnala a snad i Janče. V neděli potom trocha stresu při stíhání autobusu a dále už zase jenom klídek. Prostě jak zpívá Bobby McFerrin – Don’t Worry Be Happy…

Vlastně nevím jak se Janči líbilo. Budu muset zjistit. Podle mého to vůbec nebyl nejhorší víkend, až na páteční večer (bohužel nám nevyšla diskotéka) celkem povedený a alespoň nějaká změna od toho stereotypu normálně.

Pepa s námi bydlí už skoro týden, je zabydlený, vypadá to, že se má dobře a tudíž došlo na čas prvního krmení. Chtěl jsem už minulý čtvrtek, ale ve zverimexu měli bohužel jenom holata potkanů a tak z toho nic nebylo. Naštěstí znám díky Janě čas, kdy ve zverimexu u Mendláku mají „čerstvá“ holátka myší. Dojel jsem tam a jedno koupil. Původně byly v plánu dvě, ale po zhodnocení jejich velikosti se plán rychle změnil. Cestou jsem si dal dvojku červeného burčáku, ale už to nebylo ono, ještě hodinu jsem ho v sobě cítil. Nějaká divná šťáva. Kdepak, na ulici už si burčák nekoupím. Hned co jsem se vrátil domů, šel jsem krmit. Vytáhl jsem Pepu ven z terárka na ruku a jen tak na druhé dlani jsem mu hole nabídl. Nečekal jsem, že by to mohlo vyjít, protože na internetu hodně lidí psalo jaké mají s krmením problémy a jaké všelijaké alternativní způsoby používají a fungují. Jenže Pepa není žádný chcípák, sotva k myšeti čichl a dvakrát se před ním zatřáslo, měl úplně jasno. Vystartoval po něm jako blesk. V tom okamžiku jsem se až bál, že se mi omylem zahryzne do ruky. Naštěstí to není žadný slepoň a trefil se přesně. Sotva ho pevněji držel, položil jsem ho zpět do terária a už jsme ho jenom pozorovali jak do sebe to obrovské sousto láduje. Dosoukal ho tam, chvilku si upravoval vyhozenou čelist a hned koukal jestli nebude ještě. Měl smůlu, možná příště… Martin ho chtěl při jídle fotit, ale přišlo mi, že blesk by ho mohl vyděsit, takže fotky nemáme. Uvidíme při dalším krmení. Každopádně to vypadá, že je u nás spokojený.

Normálně po mě a všech ostatních ve škole pomalu chtějí, abychom něco dělali. Vůbec se mi to nelíbí. To je pořád nějaký rýsováni, počítání, čtení odborných knih k seminárkám a psaní těch seminárek. Prý i testy teď budou. No fujtajbl! Do toho všeho se snažím pořád něco psát a konečně jsme se pustil do již dříve zmiňovaného samostudia angličtiny. Zábava pomalu začíná nabírat obrátky…

Střípky Brna, aneb kam (čas od času) chodím

Začal bych asi diskotékami. V poslední době nejčastěji chodím do Tabarínu a do Metra. Oblíbenější z těchto dvou je u mě určitě Metro. A to z toho důvodu, že tam hrají muziku podle mého gusta. Jsem totiž víc na rockovou muziku a v Metru hrají převážně jí. Oproti tomu Tabarín je spíš klub s hodně moderní hudbou. Není to v něm špatné, ale co se týká taneční hudby, tak se mi tolik nezamlouvá. Jinak ceny pití jsou v obou klubech podle mého plus mínus stejné. Prostě předraženo.

Hodně rád chodím i do čajoven. Kterých je v Brně naštěstí požehnáno. Na rozdíl od mého rodného města, tam je jenom jedna bohužel. Určitě můžu doporučit Dobrou čajovnu, najdete jí na ulici Františkánská 6. Velké prostory, obrovský výběr čajů a skvělé a levné vodnice. Nenašel jsem prostě žádné mínus. Jinak čajovna vedle Špalíčku je také pěkná. Taková malá, jen s jednou menší místností na kouření, ale s příjemnou atmosférou.

Pokud jde o sportovní vyžití, nemůžu jinak než doporučit sportpark Balkán na Jugoslávské. Osobně tam chodím na ping pong, ale letos plánuji chodit i na squash. Ceny jsou různé, podle toho jak moc dopředu se zarezervují prostory. Ping pong vychází i na 6 Kč za tři čtvrtě hodiny, když se zarezervuje dobře. (Koukal jsem a stolní tenis nemají na jejich rezervačních stránkách k dispozici, tak nevím jestli ho náhodou přes prázdniny nezrušili.) Squash je na tom cenově také dobře, pro studenty v dopoledních hodinách jen 80 Kč za 45 minut. Prostě lidové ceny.

Co se týká bowlingu, tak určitě nákupní centrum Olympie. Od pondělí do pátku do 18:00 je cena pro studenty jen 120 Kč za hodinu, potom je to za 240 Kč. Pro nestudenty je to během dne cenově různé, více informací mají na svých stránkách. Kulečník se dobře hraje v herně na Biskupské. Je tam k dispozici jak biliard (asi 8 stolů) tak karambol (2 stoly). Skvělá herna je i v hotelu Slovan na Lidické ulici. Nevím kolik stolů, opravdu hodně, a spousta prostoru. Ceny za pití jako jinde.

V Brně je toho prostě spousta a stále objevuju něco nového. Poslední dobou to nabralo hodně rychlý spád.