Bratislava Marathon 2014 – Konečně pod 3!

logo_bratislavamarathon_03Dva dny po maratonu a já jsem stále plný dojmů. I přes to, že několik dní před závodem se mi z jídelníčku a celé přípravy stala anarchie, se mi podařilo zaběhnout úplný čas snů. Lehká anarchie začala už ve středu, kdy jsem dostal od CSFD vstupenku na premiéru Captain America: The Winter Soldier a tu jsem si nemohl nechat ujít. Celé to bylo spojené ještě s následujícím popíjením a ne moc spánku ze středy na čtvrtek. Ze čtvrtka na pátek lehké dospání, v pátek dopoledne poslední před-maratonský běh a večer zase anarchie, tentokrát bowling a po něm beer-pong. Ono by se to i dalo, ale díky sobotnímu odjezdu do Bratislavy ve 4:30 ráno jsem naspal necelé čtyři hodiny. Původně jsem plánoval spát po cestě, ale bohužel se mi nepodařilo usnout…

Zorientovat v Bratislavě se mi podařilo pár minut po příjezdu a hned směr registrace. Najít obchodní centrum Eurovea mi nedělalo žádné větší potíže, ale najít tam registraci už ano. Přišel jsem totiž z druhé strany a po celém obchodním centru nebylo nikde žádné značení. No, nakonec se zadařilo a registraci jsem našel, ale dalo to zabrat. Registrační balíček nic moc. V propozicích byl slíben účastnický batůžek a lístek na sobotní pasta párty. Asi jsem špatně koukal nebo nevím, ale ani jedno se mi nedostalo. Pokud tedy pořadatelé nechtějí té igelitce se dvěma provázky říkat účastnický batůžek. Nevadí, přebral jsem a šel se vykydnout na břeh Dunaje a čekat na kamarádku. Díky stávkující elektronické komunikaci dostala mou sms až hodinu po odeslání a další hodinu jí trvala cesta, ale nějak mi to nevadilo. Podařilo se mi totiž na hodinku vytuhnout. Kolem chodili lidi, já si spal, no idylka. Ještě než kamarádka přišla, tak se mi podařilo vyběhnout si na stánku Fa deodorant, takže aspoň k něčemu bylo to čekání dobré.

Pak oběd a rychlá ukázka města, která se protáhla na dobré tři hodiny. Viděl jsem všechno možné, většinu se mi podařilo okamžitě zapomenout. Ovšem, na fakultu Farmakologie, na které Lucka studuje, jen tak nezapomenu. Stará oprýskaná budova s profukujícími okny, uvnitř opadanou omítkou a vším omláceným, no od výstavby podle mě do té školy neinvestoval nikdo ani jednu slovenskou korunu a eura už vůbec ne. Ještě větší kontrast byl v porovnání s vedle stojícím Zimním stadionem Ondřeje Nepely. Opravdu zážitek. V porovnání s tím jsou Brněnské školy o století jinde.

Každopádně po prohlídce školy jsem byl už totálně zničený, takže směr vysokoškolské koleje. Tam se mi podařilo na dvě hodiny dát šlofíka, potom jsem zaplatil nocleh, který mě vyšel jako studenta na neuvěřitelnou pálku 2,5 Eur! (hostely ve městě kolem 20 Eur za noc) a šlo se směr město. Bylo domluvené sushi – sněz co můžeš. Přiznám se, že jsem na něčem podobném byl prvně. Několik metrů dlouhý stůl ve stylu švédského, kde nebylo jen sushi, ale i různá jiná asijská jídla, ovoce, zákusky a i oddělení se syrovými mořskými plody, které si člověk vybral podle chuti a kuchaři mu je udělali s omáčkou podle vlastního výběru. Prostě super zážitek. Mé veganské stravování šlo naprosto stranou a já jen jedl a jedl. Totálně se mi podařilo přejíst, až mi bylo těžko. Jednu pozitivní stránku to mělo, převážně se jednalo o sacharidy. Nebudu lhát, byl jsem ubitý jako pes, takže jsem usnul hodně brzy.

Vstávání na pohodu, cesta taky. V MHD bylo plno běžců. Nějak mě cestou píchalo v pravé noze, jakoby holeň, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, nic co by po rozehřátí nezmizelo. Na místě už byla spousta lidí, fronty na záchody delší než jsem čekal, takže když mi Lucka při převlékání řekla, že je 9:35, hodně jsem zrychlil. Dost mě naštvalo hledání úschovny, já prostě nikde neviděl žádné značení a pořád jsme jí nemohli najít. Až, když jsme se podruhé zeptali, tak nás poslali správně. To už ale nebylo moc času, tak jsem tam nechal Lucku s báglem a sám se šel rozběhat. Dohromady to nemohl být ani kilometr, ale cítil jsem, že mi to stačí a píchání v pravé holeni ustalo. Ještě jsem se snažil najít Lucku u úschovny, ale nepodařilo se. Alespoň jsem potkal Míru Vostrého a pokecal s ním. Je to blázen, v sobotu půlmaraton a v neděli maraton.

Cílová rovinka poprvé
Cílová rovinka poprvé

Lucka nebyla ani na domluveném místě u fontány a tak jsem se přesunul do startovního koridoru. Trochu pozdě, do startu zbývaly asi tři minuty a koridory se už promíchaly. Ke stratu jsem to měl dobrých 150 m. Prodíral jsem se davem, ale po pár desítkách metrech už to nešlo. Stál jsem někde u vodiče na 3:45. Prostě úplně špatně. Vykašlal jsem se na to, přelezl závory a celou tu masu lidí předběhl až dopředu. Hezky kousek za vodiče na 3 hodiny, kterého jsem se hodlal většinu závodu držet. Sotva jsem se uklidnil, bylo odstartováno. Všude kolem mě pípaly hodinky a všichni začali poklusávat na místě. Přišlo mi to zbytečné a tak jsem ještě těch dobrých 15 sekund šel. Hodinky mě taky netrápily, ležely totiž zapomenuté doma na pracovním stole. Nějak mi to nevadilo, plán byl jednoduchý, držet se na dohled vodičům na tři hodiny a kolem 35. km vystartovat a nahnat nějaký čas. Vysněný čas byl 2h 58m. Počasí přímo stvořené pro běh, oproti sobotě, kdy bylo neuvěřitelně dusno, byl vzduch svěží, díky mrakům nepražilo slunce a ani vítr nefoukal, možná malinko, ale ne tolik, aby nějak ovlivnil výsledný čas. Ve srovnání s Nantes naprosté bezvětří. Vodiči mi mírně utekli, ale stále jsem se jim bez problémů držel na dohled a jen si užíval okolí trati a sledoval jsem běžecké styly kolem mě. Ráno jsem totiž na DM četl Zdendův příspěvek styly se zaobírající a prostě mi uvízl v hlavě. Abych se přiznal, nic moc, u nějakých lidí jsem se jenom divil, že je nic nebolí. A to ani první stovka, když nás míjela nebyla nějaká úžasná. Hodně z těch nejrychlejších mělo vystrčenou hlavu dopředu jako takové ty sošky s kývající hlavou. Prostě hrozný pohled. Fakt by mě zajímalo, jak vypadám při běhu já. Tempo mi přišlo výklusové a pomalu jsem se začal přibližovat k vodičů. Ale stále jsem si říkal: „Neblbni! Drž se zpátky! Nechceš skončit jako na Mercury!“ K vodičům jsem se dostal na 9. km, ale hned mi zase odběhli, musel jsem totiž na malou. Stačilo pár minut a někde za 10. km už jsem běžel s nimi. Čtvrt pomalu za námi a já necítil ani náznak sebemenších problémů nebo únavy. Neskutečně jsem si závod užíval. Trať oproti loňskému ročníku nevedla přes most, ale starým městem. Ten úsek mi přišel z celé tratě nejhezčí a i lidé tam nejvíc fandili. Poté přišel rovný úsek podél vody před otočkou 3 km do cíle celý v protivětru, který mi ale nijak nevadil, protože poslední následující 3 km do cíle byly s větrem v zádech. Půlmaraton jsem probíhal hned za vodiči v čase 1:29:33.

Cílová rovinka podruhé
Cílová rovinka podruhé

Pořád v pohodě. Ale pro jistotu jsem si párkrát ucucl z energy gelu, který jsem celou dobu nesl od startu v rukou a přehazoval ho z jedné ruky do druhé. Běželo se mi tak krásně, že jsem si i povídal s ostatními běžci ve skupince, která oproti první půlce pěkně prořídla, půlmaratonci už skončili. Někde kolem 28. km jsme doběhli Petra Kaňovského, který nevypadal moc dobře, očividně procházel krizí. Na 31. km jsem se Petra zeptal na čas a nevěřil jsem svým uším. Už mi bylo stoprocentně jasné, že pod tři hodiny to nebude problém. Stále jsem cítil, že energie je dostatek a tak mi 31. km přišel dobrý na nástup rychlejšího tempa. Prostě jsem se odpoutal od skupinky a běžel. Za nedlouho už jsem vodiče neviděl a posledních 10 km si neskutečně užíval. Předbíhal jsem jednoho běžce za druhým a přitom se smál a všechny povzbuzoval. Za každou podanou vodu poděkoval a prostě si to celkově užil. Jedna dobrovolnice na 35. km nevěřila svým očím, prý: „On mi za tu vodu poděkoval a ještě se u toho smál. Jako by byl na procházce!“ To mi vlilo ještě víc energie do žil. Nejvíc super to bylo poslední tři km, když jsem se na 39. km dozvěděl, že do tří hodin zbývá 11 minut a já pořád zrychloval. Cílová rovinka byla jedna velká užívačka, hezky jsem si jí odsprintoval. Nevěřil jsem vlastním očím, já to dal v oficiálním čase 2:56:39! Necelou minutu za mnou doběhla 3. žena maratonu. Tu jsem taky povzbudil úsměvem, když jsem jí míjel a řekl jí, že krásně běží. Prostě a jednoduše jsem hodně dlouho lepší závod nezažil!

Cílová rovinka potřetí
Cílová rovinka potřetí

Výsledky bych rozepsal, ale podle mě budou obrázky lepší:Snímek obrazovky pořízený 2014-04-06 21:26:32Snímek obrazovky pořízený 2014-04-06 21:26:34 Snímek obrazovky pořízený 2014-04-06 21:26:42 Snímek obrazovky pořízený 2014-04-06 21:26:48

Takže s klidným srdcem můžu Bratislavský maraton doporučit, má nádhernou trať a slabší organizace se dá odpustit. Moje anarchie před závodem taky nebyla špatná a vidím to tak, že před příštím maratonem se opět večer nehorázně přejím. Prostě se všechno povedlo, já se dobře vyspal, dobře předtím jedl, počasí vyšlo a atmosféra byla úžasná. Ani puchýře se neudělaly, i přes to, že jsem běžel ve stejných botách jako Mercury, tedy šlupky Inov-8 Road-X-Treme 138. Super víkend! Jen houšť! Že bych příště zkusil atakovat čas 2:50? 🙂

S Luckou, která si nehorázně užila fandění
S Luckou, která si nehorázně užila fandění

PS: Video z cílové rovinky přidám brzy v dalším příspěvku. 😉

Gary Yourovsky – Aktivista, jehož názor by měl vyslechnout každý

Vždycky v minulosti jsem byl k podobným prohlášením a řečem velmi kritický, ale člověk nemůže být skeptik do nekonečna, když ho zavalí nevyvratitelnými argumenty. Po shlédnutí tohoto videa (nebylo v něm pro mě moc nových informací) jsem ale usoudil, že na veganství něco bude…

GY

Již delší dobu řeším stravu, opravdu víc než všichni mí blízcí. Hlavně z důvodu mého pobíhání a lehkého sportování. Uvědomil jsem si totiž, že maso mi moc neprospívá a tak jsem ho ze svého jídelníčku skoro všechno vypustil. Ne úplně, čas od času si ještě nějaké dám. Mléko a mléčné výrobky, těm se vyhýbám jako čert kříži již delší dobu. Hlavně potom co mi táta před několika lety přečetl výzkum, že pro jeho strávení bere tělo fosfát z kostí a přitom přichází tělo i o vápník. To pro mě nebyla od Garyho nová informace. Ovšem ohledně vajíček mě dostal. Je pravda, že ty jím spíš ze zvyku, nemají pro mě žádný význam. Pokud se stalo, že jsem je v lednici třeba měsíc neměl, nic se nedělo. Tak nějak jsem si tohle uvědomil a po shlédnutí videa přišlo rozhodnutí zkusit to. Prostě živočišné výrobky vysadím a uvidím co se stane. Zatím jenom jako pokus, ale pokud to jen trochu půjde, rád bych u této stravy zůstal.

Velkou inspirací je pro mě Scott Jurek, jehož knížka Jez a běhej mi toho k přemýšlení dala opravdu hodně. Třeba bude veganská strava výkonnostně víc prospěšná, než jsem si do teď myslel.

Doufám, že se nenecháte odradit délkou videí a alespoň jednou je shlédnete. Nemusíte se jimi řídit, klidně vše řečené v nich hned hoďte za hlavu, ale jestli se nad problematikou alespoň na chvilku zamyslíte, budu rád.

Slavná Garyho přednáška:

http://www.youtube.com/watch?v=zMuJ-bDs30M

Otázky a odpovědi po přednášce, bez nich by bylo předešlé video neúplné:

http://www.youtube.com/watch?v=0-Q6cBdftIU

Pokračujeme v mohutnění

Nedávno jsem dost rapidně změnil svoje stravovací návyky kvůli nabrání svalové hmoty. Za pár dní to bude měsíc a už pozoruji první změny. Nečekal jsem, že to bude tak rychlé. V posilovně se mi za ten měsíc podařilo pokročit kupředu rychleji než za celý půlrok předtím. Zvedám víc, v lepším tempu a i víc mě to baví. Co se týká nárůstu svalové hmoty, přibral jsem za ty tři týdny okolo 2,5 kg svalové hmoty. Tedy myslím, že je svalová, protože do tuků nic nešlo. To člověk ještě pozná. 🙂

Je to až neuvěřitelné, ale je to tak. Cítím se lépe než kdykoliv předtím. Jím osm jídel denně a pomalu, ale jistě, mohutním. Nejedná se o žádný extrémně rychlý nárůst, ale je tam. Jako v bajce o želvě a zajíci. Nemá cenu na to nějak spěchat.

Abych řekl pravdu, dávám si i dvakrát denně proteinový nápoj. Vždycky jsem si myslel, že podobné věci nefungují, ale dnes na sobě samém vidím opak. Pro rejpaly, jedná se o čistou bílkovinu, sacharidy a aminokyseliny. Ty aminokyseliny jsou trošičku anabolické, to přiznám, ale osobně neberu žádné extrémní množství, takže nemám žádný strach z nějakých následků. Dokonce se mi i zlepšilo trávení.

Vše je vázáno na všem. Jím víc, zato menší porce a kvalitnějších potravin = výživnějších, více cvičím, díky pravidelným jídlům mám lépe zorganizovaný den a vše jde jak po másle. S tím vším se prostě lepší nálada dostavit musela. A nejlepší na tom je, že mě to nestojí ani o korunu víc než můj životní styl předtím…

Jak změnit jídelníček

Pro mnoho lidí, i mě donedávna, nepředstavitelná věc. Neustále jsem hledal nové a nové výmluvy, proč ne. Ale, jak už jsem psal minule. Vzal jsem to tentokrát do pevných rukou.

Hlavní ukazatel jak jídelníček upravit je, co změnou vyžadujeme. Já osobně požaduji nabrání svalové hmoty. Takže se zaměřuji na jídla, která mají hodně kvalitních bílkovin a sacharidů. Tukům se tak nějak snažím celkově vyhýbat. Pokud bude chtít někdo zhubnout, bude asi jíst jídla jak bez tuků, tak i bez sacharidů. (O hubnutí toho moc nevím.)

Číst si v obchodech složení jednotlivých potravin se asi nikomu nechce. Mě tedy osobně ani trochu, takže jsem se to snažil vyřešit pomocí internetu. A hle, povedlo se. Našel jsem super stránky, kde jsou všechny potřebné informace o jídlech napsány, a dokonce ne jenom všeobecně, ale i se zaměřením na výrobky jednotlivých značek a obchodních řetězců. Vše najdete na www.lucy.cz v sekci Kompletní energetické tabulky. Stačí si vybrat druh potraviny a pak už jenom najít tu konkrétní.

Pokud se někdo snaží také nabrat v posilovně a je líný vymýšlet si jídelníček, může se inspirovat na různých diskuzních fórech. Já asi nejčastěji chodím na www.ronnie.cz.

Posilování…ale konečně vážně!

Nedalo mi to a prostě o něm budu psát. Mám k němu totiž již hodně dlouhodobý vztah. S posilováním jsem začal už před sedmi lety. Tou dobou jsem měl totiž přístup zadarmo do skvěle vybavené téměř rodinné posilovny.

Začínal jsem tak nějak jako každý. Trénink podle pocitů, ale žádný velký systém. Čas od času byla nějaká rada od zkušených spolucvičenců v posilovně, ale ne zas moc často. Ani jsem nezvedal velké váhy. Stál jsem spíš o zlepšení postavy, než hodně svalů. Ano, v té době mělo moje milé tělo docela slušnou zásobu tuku. Bylo víc než dost zakulacené a s tím přišlo rozhodnutí, že to už tak dál nejde.

Dvakrát týdně jsem chodil do posilovny a dával si do těla. Když na to kouknu zpětně, tak opravdu zbytečná snaha. Přece jen jsem byl ještě ve vývinu (9. třída) a s mým přístupem to bylo špatné. Zlepšilo se to až se střední školou. Posilovna ve škole zadarmo a navíc i kamarádi, kteří chodili se mnou. Cvičení dostalo celkem řád, ale naproti němu, jídelníček byl víc než žalostný. Kamarád, který se o jídelníček staral, se po určité době přetvářel celkem rychle. Zato já byl umíněný a myslel si, že stačí přetvořit ty zásoby tuků, které jsem ještě stále měl. Velká chyba, kéž bych neměl tak tvrdou hlavu a trochu poslouchal rady jiných…

Postavu se mi sice podařilo přetvořit z obalené na dobrou sportovní, ale svalová hmota jako by se mi stále vyhýbala. Stravu jsem neřešil a tečku se mi podařilo zasadit pravidelným běháním. Aerobní aktivita třikrát týdně a k tomu třikrát posilovna. Dobrotu to nedělalo. Váha se mi usadila na 62,5 kg a tam se udržuje prakticky stejná dodnes. Je jedno kolik jsem toho jedl, váha se ani nehnula. Dnes vím, že jsem jedl samé „sračky“, které můj organismus vůbec nevyužil. Nakonec jsem se i přestal nějak moc v posilovně snažit a dělal jen „udržovací“ cviky. Hlavně cvičení s vlastní vahou. To znamená, že postava se vyrýsovala ještě víc a dokonce mi i rodina a kamarádi začali říkat, že jsem vyhublý. Přitom jsem na tom ještě lépe fyzicky nebyl.

V posledních pár měsících se mi láska k posilování vrátila, ale tentokrát s vážnějšími úmysly. Nedávno se mi totiž podařilo sehnat staré údaje svých tělesných proporcí, které jsem před rokem zapsal do jednoho svého profilu na jedněch stránkách o posilování doma, a nestačil se divit. Svalové partie (lýtka, stehna, hrudník) se zvětšily v obvodu o několik centimetrů, pas se zase zmenšil. To je skvělé. Jenže ruce zůstaly i po roce úplně stejné, nebo jen s úplně nepatrnou změnou. A to mě naštvalo. O váze se vůbec nezmiňovat, stále beze změny, možná krapet dole.

Začíná úplně nový přístup k tréninku. Změnil jsem si jídelníček, začal v posilovně cvičit úplně jiný posilovací plán a více se ve věcech týkající se posilování vzdělal. K tomu si pořídil protein. Jak a co jsem přesně změnil napíšu příště, třeba i změny, kterých si budu všímat.