Rekapitulace 2015 a plány 2016

Jak dopadly mé sny a touhy (plány) na 2015:

  • Čas na maraton pod 2:40 hodiny by mi udělal radost. Netrvám na něm. – Nesplněno .Bohužel se nepodařilo. Dostalo mě ranění a byl jsem rád, že jsem vůbec na podzim maraton uběhl (čas 3:03 a nějaké drobné není nic, na co bych byl hrdý).
  • Opět běhat bez zranění. – Nesplněno. Koleno (respektive sval) mě vyřadilo z tréninku na skoro 4 měsíce.
  • Udržet si motivaci k běhu, poslední dobou s ní mám problémy. – Splněno. I přes zranění se povedlo, z toho mám radost. Chvíli byla totiž velká krize jestli s běháním skoro neseknout.
  • Opět někam vycestovat s kamarády, tentokrát ale běžeckými. – Nesplněno. Cestování s kamarády nějak nevyšlo. Mohlo za to mé pracovní vytížení.
  • Více se setkávat s kamarády z běhání. 😉 – První polovina roku splněno, střed nic moc a na podzim to ušlo. vlastně se rozjely společné běhy v Táboře, takže splněno.

Co mě v roce 2015 nadchlo kromě bodů výše:

  • Změna práce z masérství na projekční činnost. Víc volna, hlavně víkendy. (Masérství mám jako přivýdělek a hlavně pro zábavu a vypnutí.)
  • Více jsem díky zraněním a tak poznal své tělo. Poznámka, správný strečink zabrání prakticky všemu a nebo člověka jiný pohyb při strečinku z problémů dostane. Vážně.
  • Cesta do Itálie na kole byla super zkušenost. Moc se mi líbila, i přes to, že jsem jel sám. Hodně jsem si při ní utřídil myšlenky.

Sny a touhy (plány) na 2016:

  • Konečně maraton pod 2:40 (trénink na t připravený je).
  • Uspořádat vlastní běžecký závod (již je v běhu a pracuje se na něm 🙂 )
  • více se zapojit do běžecké komunity.
  • Více cestování, jak na závody, tak relaxovat a hlavně navštěvovat kamarády.

 

Jak koukám, každý rok je těch snů a tužeb na příští rok méně. Člověk se asi někam posouvá.

Opožděně všem přeji do Nového roku jisté nohy a lehký krok! Hlavně zdraví ať drží! 😉

Rekapitulace 2014 a plány 2015

Jak dopadly mé sny a touhy (plány) na 2014:

  • Čas na maraton pod 3 hodiny by mi udělal radost. Natrénováno by mělo být. – Splněno dvakrát, prvně v Bratislavě a podruhé ve Florencii (2:46:17)
  • Trávit více času se svými blízkými. – Do srpna super, pak se krapet pokazilo, ale zas víc času jsem trávil s prarodiči. Celkově hodnotím za splněné.
  • Pokusit se uspořádat běžecký závod. – Bohužel. Plánů je hodně, snad brzy.
  • Žádná zranění. – Splněno!
  • Cestování s kamarády – aspoň 2x do zahraničí. – Splněno. Párkrát za hranice do Rakouska a jednou do Itálie.
  • Více se věnovat blogu. – Řekl bych, že splněno.

 

Co mě v roce 2014 nadchlo kromě bodů výše:

  • Vloni jsem myslel, že jsem přišel na to, co chci v životě dělat. Po roce podnikání mi došlo, že to není to pravé. Ale teď tuším, že se živím činností, která mě zcela naplňuje a stále víc a víc baví.
  • Spousta pěkných umístěních na závodech. Byla sranda.

 

Sny a touhy (plány) na 2015:

  • Čas na maraton pod 2:40 hodiny by mi udělal radost. Netrvám na něm.
  • Opět běhat bez zranění.
  • Udržet si motivaci k běhu, poslední dobou s ní mám problémy.
  • Opět někam vycestovat s kamarády, tentokrát ale běžeckými.
  • Více se setkávat s kamarády z běhání. 😉

 

Do celého roku 2015 přeji jisté nohy a lehký krok! Hlavně ať se vše plní jako doposud! 😉

Plán na první polovinu 2015

Tak nějak se stále dávám do pořádku po posledním pro mě úspěšném maratonu ve Florencii. Nohy se netočí, o rychlosti si můžu leda tak nechat zdát. Můžu tak leda běhat pro radost, radši si tréninky vůbec neměřím. Snažím se prostě dát do kupy před příští sezónou. Spíš před Silvestrem, chci se totiž pokusit obhájit loňské vítězství v Jistebnici. Každopádně, už jsem moc odbočil. Prostě regenerace jde po totálním vyždímání pomaleji než jsem čekal.

Od nového roku se mi krapet změní pracovní rozvrh a to pro mě hlavně znamená méně závodů. Budu mít volné pouze dva víkendy v měsíci. Takže jsem se rozhodl, že jich bude opravdu méně a budu na ně více ladit. Původně jsem chtěl celé jaro ladit na PIM, ale nevypadá to s ním díky posunutí termínu organizátory vůbec pozitivně. Nejvíc pravděpodobný je teď pro mě asi Rotterdam Marathon. Sice zase celkem dlouhé cestování, ale doufám, že se mi podaří dát do kupy stejně pošetilou partu bláznů a zas nepojedu sám. Tentokrát ale běžečtí blázni, takže se klidně hlaste. 😉 A jak víme, na maraton se musí člověk někde naladit na půlmaratonu nebo nějakém podobně dlouhém závodě. Při prohlížení termínovky mě mrzí, že nebudu na 25 km kolem Hluboké nad Vltavou a nebo v Pardubicích. Holt bude to krušné. Nakonec mi z toho vychází pouze půlmaraton ve Zlíně na začátku března. U toho ale opět nemám jistotu účasti z určitých osobních důvodů. Pevně věřím, že v termínovce na běhej.com ještě spousta závodů chybí a nějaké v ideálním termínu se tam objeví. Ještě uvažuji na Pečetskou desítkou dva týdny po Zlínu, ale nad tou stále váhám.

Také hodlám malinko změnit přístup k tréninku. Už nebude pouze jednostranně zaměřený. Hodlám přidat cyklistické vložky na nízkých tepech. Čistě běžeckou kilometráž uberu a budu jí víc běhat kolem ANP a také víc intervalů. Prostě úplně změním přístup. Ovšem, pár dlouhých běhů kolem 35 km v měsíci si nechám. Co se osvědčilo měnit nehodlám. Každopádně doufám, že jeden den v týdnu věnovaný dlouhým vyjížďkám na kole, časem snad až 150 km, na nízké tepovce nebude na škodu.

Každopádně první polovina roku nevypadá z hlediska závodění nijak slavně. Opravdu asi jen tři závody. O kratších nic nevím, prakticky žádný z termínovky JBP mi nevyhovuje. Takže je snad jasné, že ani poháru se účastnit nebudu. Snad se ještě dostanu na Okolo Vlasti, ale jinak vážně hlavně o tréninku a asi běhání pro radost. Pokud se mi tedy v tom Rotterdamu podaří přiblížit k 2h40m. Pokud ne, zkusím natrénovat ještě jednou na podzim. A když ani na podzim, přesedlám na 100 km závody. Ale co, stejně na ně přesedlám, i když se to nepovede. 🙂

Hejt o běhu a trochu víc

10171917_788494767850651_1140351262435591135_nJenom lehce zareaguji na Zbyňův hejt. Prostě musím, když už zareagovala i Jíťa (odkaz). Vyjádřím několik svých názorů a i lehce zahejtuji. Proč taky ne, dnes je moderní hejtovat na vše.

Všeho všudy se Zbyňkem souhlasím. Až na to, že já mezi běžci rozlišuji tedy trochu víc. Taky mi vadí, že se vyrojilo tolik nových blogů, kde se píše o každém kroku těchto Sluníčkových běžců, jak je Zbyněk pojmenoval, ale zase je pravda, že nás je nikdo nenutí číst. Tolik k tématu jejich blogů. K tématu běžců. Již dříve jsem svůj názor napsal na Běhej.com v diskuzi, kterou založil Maraton3r (tamní uživatel, už má změněný nick). Zasvěcení vědí, byla to sranda číst ty sci-fi v jeho vlákně. A kdo je tedy podle mě běžec? Je to každý, kdo je schopný několikrát týdně trénovat za každého počasí, je jedno jestli třikrát nebo dvacetkrát, ale dává do toho vše a připravuje se po celý rok. Nejsou to pro mě běžci, kteří si obují boty jenom několikrát do roka na závod a pár dní před ním, jinak ani neví, že je doma mají. Co to jako je několikrát do roka si obout boty a říkat o sobě, že jsem běžec? Lidi, máte soudnost?! Úplně to shazuje všechny ty ostatní, kteří běhu dávají skoro hromady času, nevěnují pozornost počasí, nemocem, hlídají si jídelníček, vyhýbají se alkoholu, odpírají si všemožné radosti a to vše je z lásky k jejich sportu. Vůbec nejde o tempo jakým ti běžci trénují, ať si klidně běží tempem kolem 8 minut na kilometr, jde prostě o tu výdrž v tréninku a potom o snahu prodat vše na nějakém závodě. Tohle je podle mě definice běžce/sportovce. A nemluvím zde o začátečnících, všichni jsme začínali stejně. Mluvím o těch, kteří u sportu vydrželi nebo alespoň říkají, že sportují dlouho.

Co mi dále vadí? Vadí mi, že spousta běžců nemá soudnost. Jak to myslím? Jde mi hlavně o závody. Vezměte si můj pohled. Celý rok tvrdě trénuji, makám na sobě, pomalu cedím krev při tréninku tempa a intervalů a potom tohle vše chci prodat na nějakém závodě. Jenže co se nestane, na závodě si přede mě stoupne někdo jiný, kdo na první pohled vypadá jako úplně jiná výkonnostní třída, tak ho tam nechám a jsem rozhodnut si na něj dávat pozor. Jaké je pak ale mé překvapení, když mi po startovním výstřelu překáží a já musím investovat energii do jeho oběhnutí, někdy člověk musí použít i lokty a to je o hodně víc energie. Přiznám se, že se mi tohle více stávalo dříve, teď už vím do čeho jdu a taky lépe odhaduji soupeře. Ještě více je tahle nesoudnost vidět například na PIMu. Hned za elitními běžci stojí štafetáři. Dost často se jedná o „běžce“ z předcházejícího odstavce a nebo lidi, kteří umí desítku za 45. Jenže oni si neuvědomují, že lidé hned za nimi běhají maraton pod a kolem 3 hodin startují o hodně rychleji a ti se pak nimi musí prodírat. U maratonu se jedná o extrémní ztrátu energie, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Lidi, buďte soudní a naučte se startovat z pozic, na které máte. Oni pak ti milí běžci, kterým překážíte, najednou vůbec nejsou milí.

Tolik omílané téma zdravení během běhu. K němu nejde moc co napsat. Lidé prostě nekoukají, mají sluchátka v uších, hlavu skloněnou a nic je nezajímá. Můžu se uzdravit a stejně nic. A když už mě vidí, tak na mě koukají jako na někoho z vesmíru. Co si to vůbec dovoluji? Nějaký spratek a bude na mě mávat a ještě se u toho blbě smát. Jo, prostě to jsem já. Ale abych jenom nehanil, někdy také sám nezdravím. A kdy? Když trénuji fartleky nebo tempo blízké závodnímu. Stíhám vnímat maximálně svůj dech, své tělo, cestu, auta a psy. Na ty se zaměřuji, ale to asi každý běžec chápe. Třeba páníčky už vůbec nevnímám a už vůbec ne jejich obličeje. A ani nestíhám zdravit. Omluva všem, které prostě nepozdravím, ne vždy na to mám mozkové kapacity a nebo si všimnu. Možná to má spousta běžců podobné. Tím by se pak vysvětlovalo nezdravení ostatních. Ale moc tomu nevěřím. Snad poznám na výrazu jestli někdo proti mně běží na krev nebo ne. Zas tak dobří herci nikdo nejsme.

Trochu jsem ten hejt protáhl a možná je z něj nakonec úvaha, ale je mi to jedno. Za vším zde napsaném si stojím a rád si o problému popovídám i někdy osobně.

„Dělej, co miluješ; miluj, co děláš.“

Jeden z nejznámějších citátů, kterým se v dnešní době neustále lidé ohánějí. Podle mého za to může hlavně vliv východních filosofií. Přiznám se, že sám jsem tomuto citátu nevěřil ani za mák. Vždy mi totiž rodiče a vlastně všichni říkali, že zábava a práce se neslučuje a ten kdo má to štěstí, že dělá co ho vážně baví, patří mezi výjimky potvrzující pravidlo. Je to těžký život, když už od malička člověk žije s vědomím, že ho podle všeho jeho práce nebude bavit a bude do ní chodit s nechutí, jako většina lidí v dnešní společnosti.

Do oslavy mého čtvrtstoletí mi ani nepřišlo na mysl, že bych někdy mohl milovat a těšit se na každou minutu strávenou v práci. Do té doby jsem se stále hledal, každou chvíli pracoval někde jinde, cestoval, s nechutí dostudoval bakaláře v oboru, který mě ke konci víc než jenom nudil, pokusil se podnikat… Spousta se toho dá přečíst ve starých článcích zde na blogu, nemá cenu se o té době více rozepisovat. U podnikání se tedy s dovolením na pár vět zastavím. Jak se na mém blogu dá poznat, jsem dlouholetý vášnivý běžec a když mě v Austrálii napadlo, že bych si mohl po návratu otevřít běžecký obchod a ani po několika měsících mě to nepřešlo, dal jsem se s chutí do realizace. Obchody šly dobře dokud bylo zboží, jenže pak mi selhal jeden z nasmlouvaných distributorů, delší dobu neměl v republice zboží a mě už nebavilo čekat jak se situace vyvine. Dá se říci, že situace přišla jako na zavolanou, protože už mě delší dobu tento typ podnikání duševně nenaplňoval, i přes to, že se dají celkem lehce vydělat zajímavé peníze. Uvědomil jsem si, že peníze pro mě nejsou všechno…

Dal jsem si tu práci, trochu zahledal a zjistil, že slova v nadpisu jsou lehkou obměnou slov Carly Fioriny (Američanka narozená 1954 v Austinu v Texasu. Jako první dokázala, že i ženy mohou řídit největší světové firmy.), která řekla: „Miluj to, co děláš, nebo to nedělej… Vyber si něco, co zaujme tvé srdce stejně jako tvou mysl.

Na tu kratší verzi se mi podařilo narazit díky facebooku před necelým rokem a hned mi začala vrtat v hlavě. Každý den se mi ta slova x-krát zhmotňovala před očima a ne a ne je dostat pryč. Až si červík cestu našel a já začal přemýšlet kam dál se životem. Konečně ale vážně, už mě prostě přestaly bavit ty věčné začátky. Taky jsem chtěl být v něčem dobrý a časem i třeba patřit mezi nejlepší. Co čert nechtěl, odpověď se mi během pár dnů objevila na obrazovce počítače, jak taky jinak, když se člověk živý internetovým obchodem. reklama na rekvalifikační masérský kurz. Jelikož jsem o něm už přemýšlel před x lety, rozhodnutí bylo rychlé.

Hned první den kurzu mi došlo, že tohle je ono, tahle činnost mě vážně baví. A postupující čas, když nám lektoři ukazovali i spoustu technik navíc, které se běžně neučí, mi můj prvotní pocit jen utvrdil. Kurz zdárně zakončen ne úplně nejlehčí zkouškou a mohl jsem se vrhnout do masírování. Jelikož už jsem živnostenský list měl, nejednalo se o žádnou těžkou administrativu. Krásně se mi mobilní masírování doplňovalo s obchodem. Jenže problém byl, že obchod mi bral hodně energie a jenom mě zbytečně stresoval. Až jsem se prostě po necelém roce rozhodl ho zavřít úplně. To bylo v době, kdy se mi podařilo dostat místo maséra v jednom táborském hotelu. Nebylo to nejsnazší, člověk musel ukázat prakticky, že něco dovede, ale podařilo se. Já, masérské batole, jsem byl přijat do exkluzivního wellness náležejícímu k hotelu. Člověk by tomu ani nevěřil. Tam mi tedy rychle z očí spadly růžové brýle. Ono totiž masírování není žádná romantická práce, ale z velké většiny pěkná rasovina a dřina. Odmasírovat třeba osm hodinových masáží denně chce opravdu morál a výdrž. Taky hodně dobrou techniku, ale to bych už zahýbal moc do podrobností. Takové ty představy, že si člověk udělá kurz, otevře salon a pak už jenom chodí lidé, jsou vážně k smíchu a všem doporučuji na tento scénář zapomenout. Možná bude fungovat v nějaké vesničce, kde není žádná konkurence, ale ve městě vážně ne.

Při masírování se člověk musí neustále vzdělávat, zdokonalovat techniky, zjišťovat novinky a podobně, vlastně jako ve všech jiných oborech. Kdo nejde s dobou, má prostě smůlu. Dodělat si víc kurzů je samozřejmostí, ale zase jich podle mě člověk nemá mít moc. Jsem zastánce kvality a ne kvantity, proto mě lidé, kteří se chlubí co největším počtem dovedností přímo odrazují. A ovšem, vše stojí peníze. Když jsem dostal první výplatu, měl jsem co dělat udržet poker-face. Suma byla vážně směšná a sotva mi pokryla náklady spojené s cestami do práce. Ale vytrval jsem, protože mě prostě každá minuta práce bavila. Druhá výplata už lepší a ty další už úplně neuvěřitelné. Nikdy mě nenapadlo, že bych si mohl něčím, co mě baví a naplňuje mohl vydělat takové peníze. Dokonce i mí blízcí pochopili, že už jsem se našel a nesnaží se mě odradit. Celou dobu se totiž snažili a mysleli si, že se zase jedná jen o nějaký koníček, kterým zbytečně ztrácím čas. Ale já na jejich názory nedal, i přes to, že některé měsíce při kombinování masírování a obchodu s běžeckým zbožím pomalu nebyly peníze ani na jídlo, což byl největší argument lidí kolem mě. To je pak těžké nepřemýšlet o nějaké nudné práci, která člověka zajistí finančně. Vnitřně mi ale bylo jasné, že tohle je ono, že se mi konečně podařilo najít co mé srdce přesně chtělo.

A proč o tomhle všem takhle obšírně píši. Jen chci poukázat, že ti lidé, kteří člověka vychovali a nebo lidé, kteří za sebou mají třeba úspěšný život a myslí si, že na něj mají návod, nemusí mít vždycky pravdu. Na svém příkladu chci ukázat na to, že je možné z koníčka vybudovat slušnou kariéru. Jde jen o to překonat počáteční obtíže a vydržet. Když se tenčí finance a člověk se dlouhou dobu pohybuje na hraně, jedná se o nejtěžší chvilky, ale ta odměna po jejich překonání…

Na internetu je spousta motivačních videí i úžasně motivačních filmů z Hollywoodu, ale ani jedno z nich není nad osobní zkušenost. Prostě jsem musel napsat svůj příběh, který ovšem neustále pokračuje. Momentálně trávím v práci i přes 180 hodin měsíčně, ale ani jediné té hodiny nelituji. Každá chvilka strávená v práci mě neskutečně naplňuje a díky tomu jsem lepší a lepší. Přímo mě masírování díky tomu naplnění a zábavě nutí pracovat na 120%. A přiznejme si to, takového zaměstnance chce mít ve firmě každý zaměstnavatel. Někoho, kdo i přes to, že jede třeba šestou 12 hodinovou směnu za sebou, je schopný dodávat energii ostatním, protože on sám získává energii při své práci. To je podle mě pocit, který by měl člověk mít při všem, co dělá. Chodit z práce plný energie a ne totálně vyždímaný. Takhle se podle mě pozná, když člověk dělá, co miluje, a miluje, co dělá. Každý takovou práci může mít, protože každého baví něco jiného…

Videa Ralpha Smarta na youtube: https://www.youtube.com/watch?v=DMvw18Gi5Q4 a skvělý film s Willem Smithem o cestě za životním snem: http://www.csfd.cz/film/221903-stesti-na-dosah/.

Rekapitulace 2013 a plány 2014

Jak dopadly mé sny a touhy (plány) na 2013:

  • Pokud možno běhat bez zranění, více a co nejvíc s radostí. – Bohužel se nepodařilo. Tento rok byly problémy s plantar fasciitis a přes léto únavová zlomenina holenní kosti.
  • Čas na maraton pod 3 hodiny by mi udělal radost. – Neběžel jsem ani jeden maraton. Přesunuto na rok 2014.
  • Alespoň jedno horské ultra. – Splněno: Krakonošova 100 a Ultra Cavalls del Vent.
  • Začít studovat navazující studium – dálkově. – Splněno.
  • Konečně začít podnikat. – Splněno: www.probeh.cz.
  • Trávit více času se svými blízkými. – Splněno.
  • Pokusit se uspořádat běžecký závod. – Nesplněno. Je stále v plánu.

Co mě v roce 2013 nadchlo kromě bodů výše:

  • Spousta věcí, nejvíc asi nepočitaně nových běžeckých kamarádů a mnoho nových známostí i mimo běžecký svět.
  • Vyhrál jsem Silvestrovskou 15 v Jistebnici. Report bude. 🙂

Z čeho v roce 2013 nadšený nejsem:

  • Z letní únavové zlomeniny. Stále nevím proč vznikla a už se asi nedozvím…

Sny a touhy (plány) na 2014:

  • Čas na maraton pod 3 hodiny by mi udělal radost. Natrénováno by mělo být.
  • Trávit více času se svými blízkými.
  • Pokusit se uspořádat běžecký závod.
  • Žádná zranění.
  • Cestování s kamarády – aspoň 2x do zahraničí.
  • Více se věnovat blogu.

Všem čtenářům mého blogu přeji, ať si splníte své přání a sny na příští rok a také ať jste úspěšnější než letos a vydrží vám zdraví! 😉

Rekapitulace 2012 a plány 2013

Jak dopadly mé sny a touhy (plány) na 2012:

  • Pardubický vinařský půlmaraton a PIM maraton v Praze (snad nebudu mít zdravotní problémy). – Půlmaraton se nekonal, byl jsem místo něj ve Francii. PIM v Praze splněn.
  • Alespoň jeden maraton v zahraničí (nejradši bych Stockholm, ale ten těžko vyjde – prošvihl jsem registraci). – Splněno. Dokonce dvakrát. Poprvé Marathon de Nantes a podruhé Sydney Marathon.
  • Uběhnout alespoň jeden maraton pod 3 hodiny 45 minut (snad se to podaří). – Splněno. V Sydney čas 3:11:42. Maximální spokojenost!
  • Zúčastnit se nějakých MTB závodů a maratonů. – Nesplněno. Nakonec se horské kolo nekonalo.
  • Úspěšně složit státnice a získat Bc. titul. – Splněno. Ani to nebolelo. 🙂
  • Na delší dobu vycestovat do zahraničí (blíže k tomu teď nic dodávat nebudu) a naučit se jazyk. – Splněno. Dokázal jsem si, že přežít v Austrálii pro mě není problém. Jazyk tedy nevím, ale domluvím se.
  • Celkově více cestovat. Co nejvíce s kamarády. – Splněno. Něco po Čechách, opět Chorvatsko, Singapore a Austrálie.
  • Udržet průměrnou naběhanou měsíční kilometráž nad 120 km. – Splněno. Naběháno i přes dvě dlouhé pauzy průměrně 238 km za měsíc. (Běh více shrnu v jiném článku.)

Co mě v roce 2012 nadchlo kromě bodů výše:

  • Opravdu jsem v sobě vzal dost odvahy a odletěl do Austrálie. Kde jsem vše ustál.
  • Přišel jsem na to, co chci v životě dělat a mám v plánu se o to v brzké době pokusit.

Z čeho v roce 2012 nadšený nejsem:

  • Opět vztahy nic moc, ale i přes to lepší než vloni.
  • Dvakrát stopka při běhu. Jednou únavová zlomenina a podruhé velmi nepříjemný zánět okostice.
  • Austrálie. Překvapení i pro mě, ale je to pravda. Není to země pro mě…

Sny a touhy (plány) na 2013:

  • Pokud možno běhat bez zranění, více a co nejvíc s radostí.
  • Čas na maraton pod 3 hodiny by mi udělal radost.
  • Alespoň jedno horské ultra.
  • Začít studovat navazující studium – dálkově.
  • Konečně začít podnikat.
  • Trávit více času se svými blízkými.
  • Pokusit se uspořádat běžecký závod.

Všem čtenářům mého blogu přeji, ať si splníte své přání a sny na příští rok a také ať jste úspěšnější než letos a vydrží vám zdraví! 😉