Akademie Cesty Síly

Je to již nějakou dobu, co se konalo 2. setkání aktivnějších členů z diskuzního fóra stránek jediismus.ic.cz. Konalo se u Chardriho (jeden ze členů) doma na Karlštejně a musím uznat, že to byl velice příjemně strávený víkend. Jednalo se o poslední červnový víkend a přece jen, už od něj nějaká doba uběhla. Víkend to byl velice pěkný, byl nabitý pozitivní energií, protkán krásnými procházkami Karlštejnskou přírodou a s plno zajímavými diskuzemi. Po jeho ukončení se tedy ukázalo, že se toho řešilo možná až moc najednou, ale dle mého názoru nakonec dojdeme k řešení, které bude vyhovovat všem.

Spousta lidí si pořád myslí, že skupina lidí, která se hlásí k Jediismu, jsou pouze fanoušci Star Wars nebo recesisté. Je málo lidí, kteří jsou ochotni Jediismus uznat jako reálnou plnoprávnou víru, filosofii, postoj k životu… každý ho bere jinak, stačí si vybrat. Jenže musím oznámit, že Jediismus je více než schopný být rovnocenným náboženstvím či filosofií. Naše komunita na posledním (již druhém) setkání řešila možnost aktivnějšího fungování. Upřesnili jsme dokonce návrh z prvního setkání, a to, že založíme Akademii Cesty Síly. Mohl bych se o ní dlouze rozepsat, ale dle mého názoru to stejně škarohlídy nepřesvědčí, takže použiji přirovnání. Námi zakládaná Akademie Cesty Síly je něco jako japonská škola samurajů žijících podle kodexu, jenže po Česku. Rozhodli jsme se vybrat disciplíny, které musí každý člen akademie na určité úrovni zvládat. Hlavní myšlenkou je, že musíme být připraveni na jakoukoliv situaci, která může v životě nastat. Mezi disciplíny patří například příprava fyzická, duševní, zdravotní, sociální, přežití v přírodě, komunikační atd. O čem přesně Akademie bude a co je náplní společenstva bude brzy možné zjistit po zveřejnění Manifestu naší komunity.

To vše se řešilo na II. setkání. Hlavně se konečně rozdaly jednotlivým členům konkrétní úkoly a příprava se rozběhla na plné obrátky. Uběhly tři celé měsíce a je před námi III. setkání, tentokrát již Akademie Cesty Síly. Na tomto setkání se doladí poslední detaily a v krátké době po něm bude Akademie spuštěna do ostrého provozu. Těším se opět, až se s naší malou komunitou setkám. Očekávám opět víkend překypující pozitivní energií a plný zajímavých poznatků a názorů. Tentokrát s poněkud klidnějším průběhem než posledně. Přece jen byl program krapet přeplněný, ale konečně víme do čeho jdeme a co můžeme čekat.

Může to vypadat jako pokus stvořit něco utopistického, ale jde opravdu o reálný projekt, který spěje k úspěšnému zakončení a zprovoznění. Může to vše vypadat krásně, ale musím dodat, že stát se členem Akademie není zas tak lehký proces. Zájemce musí nějakou dobu přispívat na diskuzním fóru, aby jsme ho lépe poznali, což ovšem všichni nevydrží a vzdají, po této určité době si sám zažádá o vstup a musí složit vstupní test skládající se převážně z otázek filozofického typu zaměřených na jediismus. Až po tomto procesu bude moci aktivně, nebo pasivně, působit v Akademii. Takže kdo si myslí, že do Akademie se dostane kdejaký fanoušek nebo individuum, je na omylu. Členství není automatické.

Doufám, že jsem informace o české komunitě Jediiů a o co se snaží, napsal srozumitelně. Nakonec ještě dodám a zčásti zopakuji – že nepatříme mezi lidi, kteří mají snahu založit v České republice církev, nepatříme do komunity fanoušků Star Wars a nejsme recesisté.

Zakončím jediiským pozdravem: „Ať Vás provází síla!“

Deprese

Dnes na vážnější téma. Nejdříve trocha teorie a pak důvod, proč o tom píši.

Teorie převzatá z Wikipedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Deprese_(psychologie)

Pro depresi je charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a bezvýchodnosti. Jedinec se přestává zajímat o dřívější příjemné aktivity a přestává z nich mít potěšení – například se přestává zajímat o koníčky, zájmy a o sex. Dále dochází ke změně spánku, jedinec zpravidla hůře usíná a brzy se budí, ale může spát i více než je obvyklé. Podobně je to s chutí k jídlu, zpravidla se chuť sníží, nemocní hubnou, někdy se změní i samotná chuť jídla, bývá bez chuti. Někdy je naopak chuť k jídlu zvýšená, nemocní příbírají. Dále dochází k poruchám koncentrace, nemocní se nemohu soustředit na práci, na četbu, často u aktivit dlouho nevydrží. Charakteristická je i ztráta energie. Mohou se objevit sebevražedné myšlenky. Zhruba 2/3 nemocných prožívá silné úzkostné stavy, které zvyšují riziko sebevraždy. 5 – 15% nemocných s depresivní poruchou ukončí svůj život sebevraždou. Může se projevovat poruchami paměti, kdy budí dojem dementního člověka. Deprese je vlastně zlomená vůle. Člověk by chtěl, ale nemá dostatek vnitřní ani fyzické energie. 

Dalšími konkrétními projevy životu nebezpečné nemoce deprese jsou například:

  • Nemocný má hlad /žízeň/ a není schopen si namazat ani chleba či podat pití.
  • Většinou polehává, popř. se zabývá pasivní činností: sledováním televize apod.
  • Problém s hygienou, v těžké fázi deprese si nezvládá umýt ani ruce.
  • Uvnitř celého těla cítí nepopsatelný stav. Pocity v mozku někdo charakterizuje jako: čepice na mozku, jiný jako: mravenčení mozku. Na jednu stranu možná výstižná přirovnání, když se vezme v potaz jak je mozek křehký. Na druhou stranu pro toho, kdo deprese nezažil příliš slabá.
  • U někoho se stává, že „ztuhne“. Nemůže pohnout ani malíčkem, otočit hlavou a ani mluvit. Tento stav může trvat hodinu, 20 minut …
  • Rozdíl mezi lenochem a člověkem postiženého depresí je, že lenoch je naštvaný, když musel něco udělat, ale depresivní má radost (úměrně tomu v jakém stavu je), že se mu něco podařilo, i když třeba „jen“ uvařit čaj.
  • Těžko přijímají negativní informace i ty, které se netýkají přímo jich. A není ani potřeba, aby se jednalo o nějakou tragédii.
  • Nezvládá někoho „dlouho“ poslouchat, leč se jedná relativně o několik málo minut.
  • Bez příčiny pláče, přestože se může cítit trapně, nedokáže pláč zastavit.

A proč se vůbec o depresi zmiňuji? Asi kvůli uvědomění, že se mě tento problém již značně dlouhou dobu také týká. I když se bude možná hodně lidí divit, je to prostě tak. Přiznávám se, mám deprese. Většina bodů nahoře na mě sedí. Vždy jsem si o sobě myslel, že deprese je něco, co se mě netýká, ale vypadá to, že jsem lhal sám sobě. Vždy, když někdo mluvil o těchto pocitech a stavech, zasmál jsem se tomu a řekl jsem, že podobné stavy nechápu. Proč by měl být taky člověk nespokojený se životem, že? Vždyť mi prakticky všechno vychází a jsem celkem úspěšný. Škola jde sama, společenský život celkem bohatý, s opačným pohlavím také žádné problémy, zdraví nezlobí, peněz díky podpoře rodiny dost… a stejně má deprese.

No chápe to někdo? Já sám sebe osobně nechápu, a to se na to snažím přijít od té doby, co jsem si deprese uvědomil. Vždy jsem si myslel, že člověk duševně silný se takovými stavy vůbec nemusí zaobírat, protože se ho netýkají. Jenže to vypadá, že nejde jen o sílu ducha, ale prostě o spokojenost se životem a se sebou samým. A v tom je to uchvacující. Člověk, který má prakticky všechno a bezproblémový život, se přímo vnitřně užírá a neví co by si počal.

Posledních pár měsíců, než jsem si uvědomil skutečnost, jsem se snažil své stavy zahánět různými metodami. Od čistě fyzických (sex například), po čistě duchovní (různé filozofie). Zjistil jsem, že fyzicky tyto stavy moc dobře eliminovat nejdou. Je tedy pravda, že při konání té určité činnosti (od sexu po sport – běh, volejbal, plavání a jiné) jsem se z toho dostal, ovšem ale pouze v tu danou chvíli a jakmile jsem s činností skončil, stavy se okamžitě, jako věrný pejsek, vrátily. Duchovní cesty také nic moc, nejprve jsem zkusil ponořit se do různých duševně složitých her, to nepomohlo, ale na ukrácení dlouhé chvíle skvělá věc. Po hrách přišla doba duchovně vážnějšího charakteru, hledal jsem tu svou správnou životní filozofii. Bible mě nikdy nelákala, Korán je na mě moc násilně psaný a buddhistické texty jsou většinou velice těžce psané, jiné náboženství-filosofie se mi nelíbily svou podstatou. Abych ale nevypadal jako někdo, kdo se nerozhodl, já si vybral. Nakonec zvítězil ZEN (ten původní indický, neplést s japonským). A k zenu jsem přidal ještě Jediismus. Tyto dva směry mi hodně pomohly a stále pomáhají.

Všechny výše popsané metody mohu vřele doporučit. Neříkám, že člověku pomůžou, ale ani na škodu nejsou. Co ovšem nedoporučuji, je zahánění depresí alkoholem. V posledních pár týdnech jsem si tím prošel a co s jistotou můžu říct, alkohol deprese nevyřeší. Jistě, na ten určitý večer je krásně smete z povrchu zemského, ale ráno hned čekají vedle postele nebo gauče, záleží kde člověk večer upadl, a zase se chtějí kamarádit. Navíc se ještě prohloubí, hned poté, co se podíváte do peněženky. Tento odstavec vyznívá, jako bych pil každý den, ale tak to není. Pít jsem šel dvakrát, někdy i třikrát do týdne a hlavně jsem nikdy neodmítl pozvání jít posedět. Jedno vím jistě, pil jsem hodně, ale hlavně kvůli společnosti ostatních lidí. Alkoholik opravdu nejsem.

Co funguje celkem dobře, i když to moje rodina nerada vidí, je dát si špeka. Pro všechny, opravdu nejsem vyhulenec, jen se potřebuji čas od času pořádně uvolnit. Takže příležitostné pokouřeníčko není na škodu, slouží jen k odbourání stresu.

Jedno jediné vím ale jistě, jakmile si člověk přestane lhát a přijme skutečnost, všechno se začne samo postupně zlepšovat. Takhle veřejně se přiznat k vlastním depresím může spousta lidí považovat za slabost, ale já si myslím opak. Přiznat sám sobě i svému okolí podobné problémy… to většina lidí nedokáže. A nebo dokáže velice snadno, ale doufají, že jejich problémy za ně potom vyřeší někdo jiný, což já osobně ovšem nechci. Já si deprese uvědomil a díky tomu se zase pomalu vracím do starých dobrých kolejí. Uvědomit si mi i dost pomohl film Něco jako komedie, kde deprese hrají pomalu hlavní roli, vše ovšem podáno přívětivou formou. Takže jsem se rozhodl, že vše hodím za hlavu (což je i jednou z myšlenek zenu) a budu si jen užívat přítomnost (opět také v zenu). -Proč já vůbec ten zen poslední dobou zanedbával a nechával na vedlejší koleji?- Člověk se prostě musí naučit mít radost z maličkostí a nedávat si nesplnitelné cíle, jinak bude tam kde začal. Prostě a jednoduše doporučuji: žít, jíst, číst si, chodit, pít pivo, běhat, koukat na filmy, dělat věci do školy, milovat se, koupat se, chodit ven s přáteli, cestovat, hrát hry, koupat se, psát, pít vodu, kouřit vodní dýmku, povídat si s lidmi, učit se cizí jazyky, smát se, pít čaj, jíst, vařit, hrát kolektivní sporty, pomáhat lidem, pracovat, vtipkovat, dělat si ze sebe srandu, sexovat, víc číst, sekat trávu, slunit se, co nejvíc být s přáteli, užívat si život, poslouchat ostatní, povídat si, jezdit na kole, mluvit cizími jazyky, kreslit, dívat se na měsíc, zpívat a ještě víc činností a všechny pořád dokola.

Poslední dlouhou větu jsem převzal z výše zmíněného filmu, jen jsem si jí pro sebe upravil. Určitě jsem nenapsal vše, co jsem chtěl a jak jsem původně chtěl, ale to se mi snad ještě nikdy nepovedlo. Hlavní je, že myšlenka je vyjádřena a bude snad i pochopena.

Pokud jsem někomu pomohl, má podobné problémy, chce mě v něčem opravit nebo napsat vlastní zkušenosti, je tady vždy možnost komentářů.

Nostalgický a vzpomínkový den

31. srpen ve mně zatím vždy vyvolává podivnou nostalgii. Pokaždé zavzpomínám nad minulostí, jak ten čas šíleně rychle utíká, a potom zhodnotím své léto. Rozhodl jsem se to udělat znovu, a tentokrát i zveřejnit zde. Tím se také vrátím k pravidelnější publikaci, po té letní pauze.

Co se týká práce, zítra bych měl jet naposledy do Písku osobně. Z původně plánované několikatýdenní stáže se vyklubala celkem pravidelná práce na, bez šesti dní, celé dva měsíce. Úkolů jsem dostal několik a naštěstí se mi je podařilo všechny celkem bezproblémově zvládnout, takže zítra bych měl dostat zaslouženou odměnu. Spokojenost…

Co se týká společenského života… celkem ušel. Nic extra, mohlo to být lepší. Poznal jsem hromadu nových lidí, zažil s nimi několik krásných akcí a doufám, že vztahy budou fungovat i nadále. Což by neměl být snad problém, pivo prostě sbližuje.

Z hlediska cestování a poznávání světa nakonec žádná sláva. Pouze dvě podařené vody v našich krásných jižních Čechách (Otava a Vltava) a jeden prodloužený víkend v Chorvatsku s kamarády, který se mimochodem povedl na více než 100 %. Obě vody byly prakticky celé o alkoholu, jen pro představu, na Otavu s námi jelo cca 110 piv na pět lidí a na Vltavu jsme ve 12 lidech táhli 260 piv a k tomu se ještě chodilo na točené. Do Chorvatska se jelo hlavně na prodloužení toho krásně teplého zakončení léta, po celou dobu jsme tam měl cca 32 – 36 °C ve stínu. Podle mě nejlepší zakončení léta, které ani moc nestálo. Jedna z povedenějších, atmosféru krásně vystihujících fotek…

Mezi cestování zařazuji i druhý sraz s Jediisty, který se konal v Karlštejně. Pro upřesnění, ano, jedná se o tu vesnici, která se rozkládá pod hradem Karlštejn. Jeden člen našeho společenství tam totiž momentálně pracuje a bydlí. Dům má veliký a všichni jsme se tam bezproblémově vešli. Byl to krásný víkend. Zaprvé skvělí lidé a zadruhé ta okolní příroda. Tamní příroda je prostě úžasná, vůbec se nedivím, že se tam Karlovi IV. tak líbilo. Zato se divím turistům, že se zaměřují hlavně na hrad. Neměli by…

A jiné věci? První celý týden v září ještě pojedu na vodu, tentokrát na Slovensko. Hodně se na to těším, jedna z krásných akcí s kamarády, kde konečně nebude hrát hlavní roli několik set piv. Protože jedu s lidmi z vysoké, takže žádní velcí alkoholici a chlístači. Jen parta skvělých lidí, kteří si chtějí hlavně užít přírodu ve Slovensku.

Víc už snad na srdci nemám. Snad jen, že se už úplně nesmírně těším až mi začne pátý semestr…