Týden do odletu

Poslední týden před odletem, natěšenost stoupá a s ní i cestovní horečka. Dnes jen pár posledních slov, příští příspěvek už bude snad z Indie (beru si s sebou kvůli psaní cestovní klávesnici, tak doufám, že budu mít na psaní blogu alespoň trochu času).

Vše mám připravené. Víza kontroluji obden a stále mi platí (slovo Granted = uděleno se na mě stále usmívá), téměř vše mám nakoupeno, už sehnat jen zámek. Dokonce se mi podařilo po urputném boji schrastit i fotoaparát, brácha mi po půjčil svou starší zrcadlovku Canon 400D s ideálním objektivem na cestování s rozsahem 18 – 200 mm a já tak s sebou nemusím tahat několik objektivů. I když pevná 50 by se hodila, s tou jsem vždy fotil velmi rád.

Oproti jiným dovoleným jsem si napsal i seznam věcí co budu potřebovat a hezky ho celý bod po bodu splnil. Skoro všechny věci jsem si dokonce připravil na hromadu už týden před odletem. To normálně nedělám! Většinou čekám na poslední den a ten pak celý lítám a sháním všechno v několika hodinách. Tentokrát jsem si řekl, že se o tento typ adrenalinu připravím a celkem jsem si s plánováním dal práci. Beru si s sebou něco kolem 60 věcí. Níže fotka co se mnou pojede (na fotce chybí prakticky jen má cestovní jógamatka).

Připraveno k zabalení.

Článků o Indii jsem si načetl hodně a připadám si celkem připravený. Zdroje www.nacaj.cz a www.tybrdo.cz jsou velmi obsáhlé a řeknou člověku i ty nepříjemné stránky Indie. Jako třeba o tom, že když se taxikář zeptá jakou prací se člověk živí doma v Evropě, tak se nejedná o společenskou frázi, ale zjišťování, jak moc movitý je ten živý “bankomat” a o kolik ho tedy s klidným svědomím může stáhnout. Ale vím, že stejně budu překvapený až dorazím na místo. Jak jsem psal posledně, kamarádka říkala, že v Indii chtějí “Extra money for everything…”, ale hlavně zdůraznila, že tam jsou lidi stejní jako všude jinde a člověk se prostě musí mít na pozoru.

Co očekávám, je šok z množství lidí v Dillí a Indii celkově. A hodně mě zajímá i tamní přezaměstnanost. Spousta kamarádů mi o přezaměstnanosti v Indii vyprávěla, ale stejně si ji nedokáži představit. Celkově si myslím, že Indie bude zajímavá. Všichni vždycky píší a říkají, jak si po návratu váží všeho co zde mají a jak si vlastně žijeme v nadbytku a řešíme zbytečnosti. Tak uvidím co si po návratu budu myslet já a jak se k tomuto tématu budu sám vyjadřovat.

Jedna z hůře proveditelných a neovlivnitelných proměnných před odjezdem byla a stále ještě je – neonemocnět. V posledním půlroce jsem se pro posílení organismu snažil udělat vše možné. Od většího konzumování ovoce, přes prakticky vynechání alkoholu, konzumace vyššího množství C vitamínů ještě s jinými doplňky, vyhýbání se hromadné dopravě, když nebylo úplně nutné, až po saunování. Saunování provozuji tedy i normálně, nejedná se o novinku. Snad bude vše v pořádku a odletím v plné síle bez sebemenší nemoci v těle. Zatím se cítím skvěle, ale těžko říci co na můj organismus bude zbývající 4 dny působit. Několik kolegů má malé děti a jak je známé, jejích zákeřné bacily bývají pro dospělý organismus zničující. Nezbývá než doufat a pevné věřit, že zdraví i těch několik posledních dní vydrží.

Nakonec malinká perlička, které budeme říkat váhová challenge. Kolik budu asi tak vážit po návratu? I přes proběhlé Vánoce a s nimi spojené volno se mi nějak nepodařilo přibrat. A to jsem se celkem i snažil, protože malinko přibrat před odjezdem mi přišlo (mému okolí též) jako dobrý nápad. Ale bohužel, aktuální váha se mi pohybuje mezi mými standardními 63 a 64 kilogramy. Takže kolik to asi bude po měsíci kdy bude mít člověk přibližně 4 hodiny pohybu denně a k tomu asi i menší denní kalorický příjem?  A to už vůbec nemluvit o hypotetických průjmech a jiných střevních problémech, které jsou v Indii při její první návštěvě více než reálné. Osobně doufám, že snad moc dolů váhou nepůjdu, protože kdyby ano, vážně budu vypadat jako kulturista z Mauthausenu…

Vše o plánování mého odjezdu do předaleké Indie

V minulém příspěvku bylo popsané vše co předcházelo rozhodnutí odjet do Indie. Dnes popíši jakou anabázi jsem musel podstoupit před odjezdem a co vše by si měl cestovatel/turista zařídit.

Kde jsem vzal tolik času?

První co asi všechny napadne, když někdo někam na měsíc nebo delší dobu odjíždí je, že ten týpek určitě nepracuje, bydlí u rodičů a nechává se jimi i živit. Jelikož náklady na život nulové plus žádné povinnosti, začne se nudit a rozhodne se, že bude cestovat. Vždyť v zahraničí se nuda nekoná a je tam vše růžovější. Pojede třeba na měsíc pryč (viz má Indie), půl roku cestovat po Asii/Africe/dosaď své a nebo dokonce na cestu kolem světa. Jo, tyhle lidi povoláním dcera/syn se mají…

Na to všechno hezky zapomeneme. Nic z toho se u mě nekoná. Bydlení si platím, živím auto, živím „sebe“ (uvozovky schválně, protože prakticky žiji s přítelkyní), do kolbenky chodím a peníze od rodičů vidím maximálně na Vánoce (a to i přes to, že jim to rezolutně zakazuji).

Tak kde jsem vzal měsíc volna? Jsou čtyři možnosti, jak toho docílit, když je člověk zaměstnaný:

  • Varianta číslo jedna – čtyři týdny dovolené.
  • Varianta dvě – neplacené volno.
  • Třetí varianta – nadělání si hodně hodin dopředu a vybrání v dalším roce (člověk ovšem tu možnost s naděláváním hodin musí mít, nejde u všech prací).
  • Poslední čtvrtá varianta – dát výpověď.

Nejsem blázen, takže varianta jedna a čtyři nepřipadá v úvahu. Tedy o jedničce jsem uvažoval, ale neprošla u zaměstnavatele a navíc se mi nechtělo vyplýtvat dovolenou najednou. O druhé variantě jsem uvažoval, ale nakonec jí zamítl. Tu si raději nechám v záloze. Takže varianta tři. Jelikož jsem se rozhodl odcestovat už v září 2018, bylo na nadělání hodin dost času. Dohoda se zaměstnavatelem zněla 2 týdny dovolené a 2 týdny z nadělaných hodin. Upřímně, nejsem žádný workoholik, takže nadělání 80 hodin mi dalo celkem zabrat a trvalo mi v podstatě celý podzim. Jelikož mám rád trávení času po práci svými koníčky, vyplývá z toho, že každodenní vstávání bylo brzké a pochopitelně krušné. Často jsem vstával i v půl páté, abych si užil odpolední čas po práci a měl k tomu nadělané hodiny. Ale nakonec se zadařilo a ještě mi zůstalo pár hodin k dobru, kdybych náhodou na něco potřeboval. Já spokojený, zaměstnavatel spokojený, lepší to už být nemůže.

Co nemoci?

Další co okamžitě napadlo mé kamarády i rodinu – očkování. Ano, strašák smrtelných nemocí číhajících v zahraničí hned u výstupu z letadla. Okamžitě na mě mají všechny skočit a totálně mě odrovnat. A vlastně člověk nemusí čekat na vystoupení z letadla, už v něm přeci může chytnout smrtelnou chřipku! Ještě, že nejezdím autobusem…

Okamžitě se začalo mluvit o žloutenkách, břišním tyfu, malárii, vzteklině, chřipce a bůh ví co ještě padlo. Popravdě, při mé cestě do Austrálie na půl roku s mezizastávkami v Asii jsem nic podobného vůbec neřešil. Ale jelikož jsem trochu rozumnější (chápejme, dost na mě tlačí i doma), tak jsem si informace zjistil. I z důvodu, že cestovat chci v budoucnu krapet víc a tak by se zapláclo víc much jednou ranou. Nakonec došlo na Hepatitidu A+B, Břišní tyfus a obnovení tetanovky. A s B na pohodu, břišní tyfus také bez reakce, jen na tetanovku trochu reakce. Nateklá ruka několik dní a k tomu jeden den zvýšená teplota. Když už jsem do sebe něco nechal vpravit, tak už pořádně. Tetanovka byla v kombinaci s černým kašlem a ještě dvěma nemocemi. Reakce pak trochu byla, jak už jsem řekl, ale nic hrozného. Každopádně mám na x let vystaráno.

Problematika malárie. Řešil jsem jí jak s lékaři, tak s lidmi, kteří v Rishikeshi byli, s googlem a i přímo se školou. Lékaři – antimalarika s sebou a brát je. Předepsáno. Kamarádi co již byli – jako nějací komáři tam létali, ale netrápilo je to vůbec a neřešili. Google – do severní části Indie nemá smysl a navíc antimalarická profylaxe zbytečně zatěžuje organismus. Odpověď školy – s malarií ještě problém nebyl, moskytiéry na pokojích máme a repelenty poskytujeme (něco podobného jsem od nich očekával – hlavně DON´T PANIC!). Mé zjištění po nákupu léků na recept v lékárně. Lékaři v ČR nepředepisují antimalarika, ale antibiotika, která mají stejnou funkční látku jako antimalarika. Prý to vyjde o hodně levněji. Upřímně, měsíc a něco antibiotika brát nebudu, nemám zájem zjišťovat co by tomu řeklo mé tělo. Takže antibiotika pojedou se mnou v kufru a snad i neotevřená zpátky. Budu je mít jen pro jistotu. Pokud budou nějaké horečky, u místního lékaře test na malárii a když bude pozitivní, tak léčba. Údajně nejlepší postup v oblastech, kde se nevyskytuje těžká forma malárie jako v Africe. Tam bych si antimalarika nebrat netroufl.

Jsi pojištěný?

Co se dále hodně řešilo a každý k tomu měl co říci bylo a je cestovní pojištění.Všichni mě tlačili do komerčního pojištění na denní bázi. Protože jiné typy pojištění mě prostě plně nepojistí a ještě toho budu litovat. Já se o komerční pojistky ze začátku zajímal také, protože pojištění storna cesty. Ale jakmile jsem zjistil, že podmínky storna jsou dost o ničem a ještě musí být placené v den koupě letenek (obojí bylo dávno zařízené), tak z něj rychle sešlo. Ono platit cca 600 a víc za měsíční pojištění mi přišlo krapet moc. Se stornem cesty hodně přes 1 000 Kč.

Nakonec jsem si zjistil jak se momentálně mají pojištění k platebním kartám a zjistil jsem, že FIO banka je na tom velmi dobře. Jejich nejvyšší varianta pojištění za 75 Kč měsíčně je pro tento typ cesty více než dostatečný. A tento názor mám i po detailním prostudování jejich podmínek. Kdo nevěří, jen se podívejte na stránky banky. Pro cestování podle mě dostatečné pojištění. A nejedná se reklamu. Pojištění ke kartám je prostě dávno jinde, než si většina lidí myslí.

Už máš letenky?

Další bod na seznamu – letenky. K nim jen to, že pokud si najdete letenky za dobru cenu na svém počítači a vyhovují, tak je rovnou kupte. Ono je velmi pravděpodobné, že za půl hodiny už ze stejné IP adresy nebudou k dohledání. Což se mi také stalo. Dopoledne nalezen krásný spoj Praha – Nové Dillí (jiná odletová města na dostřel – Vídeň, Berlín, Bratislava… – lepší ceny nenabízela), ale řekl jsem si, že ještě pohledám dál a případně se k němu vrátím. Když jsem chtěl asi po hodině letenky koupit, už mi nabízeli jen o hodně horší časy za stejnou cenu a nebo stejný čas o hodně dráž. Po zbytek dne beze změny. A kontroloval jsem to opravdu často.

Večer na jiném počítači jsem zkusil najít znovu a najednou spoj byl a i s původní cenou. Okamžitě jsem bookoval. Do Indie letím z Prahy přes Amsterdam s KLM aerolinkami a v Novém Dillí přesedám na vnitrostátní let aerolinek IndiGo. Má to jen jednu nevýhodu, mezinárodní let má omezení 23 Kg na velké zavazadlo,vnitrostátní pouze 15 Kg. Musím s tím při zpáteční cestě počítat…

Vlastně ještě jedna věc bude asi sranda, přesunout se v Novém Dillí z terminálu 3 na Terminál 1. Terminál 3 je určený pro mezinárodní lety a Terminál 1 pro vnitrostátní. Teoreticky cesta mezi nimi zabere jen 20 minut shuttle busem, ale i tak jsem na ten přesun velmi zvědavý.

A to tam můžeš jen tak odjet?

Co jsem si myslel, že bude story sama o sobě, jsou víza. Naštěstí jsou už i Indové v 21. století a nemusí se pro ně jezdit osobně na ambasádu do Prahy. Vše jde vyřešit hezky z pohodlí domova s pomocí internetu. Na oficiální stránce https://indianvisaonline.gov.in/evisa/tvoa.html se jen vyplňuje interaktivní formulář. Doporučuji mít připravený scan pasu (platnost musí být víc jak půl roku po návratovém datu z Indie), dalšího dokladu (OP nebo ŘP) a k tomu “dokladové” foto (já si jen vyfotil před bílou stěnou selfie a trochu ho ořízl). Je dobré si i připravit kontakt s adresou na někoho v Indii, ke komu se jede. (To platí pro vízum spojené s jógovým kurzem – je přímo v nabídce, jak to mají na čistě turistickém netuším.) Samotné vyplnění trvá tři čtvrtě hodinky (chyba prakticky nemožná), zaplatí se a pak se už jenom čeká. Schválení víz trvalo v mém případě 2 dny. I když jsem věděl, že musím projít, stejně jsem byl lehce nervózní. Kdo byl v Pákistánu, mohl by mít možná problém. Jakmile se mi v aplikaci na webu objevilo slovíčko Granted, byl jsem klidný.

U víz si dát opravdu pozor jestli je člověk na oficiální stránce. Údajně existují falešné kopie a cestovatel jen přijde o peníze u podvodníků.

A není to drahé?

A kolik to nakonec celé stojí? Nikde v článcích o absolvování kurzu v Indii se člověk přesná čísla kolik podobný „výlet“ stojí nedočte a všem je jasné, že o nejlevnější zábavu se nejedná. A ano, opravdu ne. Tahle sranda prostě něco stojí a já přesně řeknu kolik (tedy alespoň náklady známé před odletem), protože podobná data mám prostě rád.

Soupis hlavních nákladů (cestovatelské drobnosti kolem moc nepočítám):

  • Kurz – 18 984 Kč (60 000 INR)
  • Víza – 1 927 Kč (82,35 USD)
  • Letenky
    • KLM – 11 455 Kč
    • IndiGo – 1 241 Kč (53 USD)
  • Očkování (cena i s aplikací)
    • Tetanovka speciální – 850 Kč
    • Hepatitida A+B (2 dávky) – 3 500 Kč
    • Břišní tyfus – 760 Kč
  • Léky na malárii – cca 450 Kč
  • Dovybavení lékárničky – cca 450 Kč
  • Dodatečné platby v Indii (taxík na/z letiště a den noclehu navíc) – 1 500 Kč

Suma sumárum = 41 117 Kč

Takže, koho napadne letět studovat jógu do Indie a bude se nad tou myšlenkou přímo rozplývat, měl by si ten nápad rychle vytlouct z hlavy, pořádně jí zchladit, zjistit si nejdřív tvrdá fakta a až s  pořádným odstupem se rozhodnout znovu. Nejedná se zrovna o levnou záležitost, i když na měsíční dovolenou pořád levné. Musím ovšem poukázat, že můj kurz nepatří vůbec mezi ty nejdražší (na druhou stranu ani nejlevnější). Průměrná cena kurzu se pohybuje okolo 1000 Eur, tedy cca 25 000 Kč. Se standardní cenou by byly náklady o kousek jinde. Zas když vezmu, že výlet na běžecké závody v zahraničí trvající pár dní vychází nákladově třeba na 8 – 10 000 Kč (doprava, ubytování, startovné, jídlo atd.), tak se vlastně jedná o levnou záležitost. Každopádně, každý musí posoudit sám. Jeden kamarád mi řekl „Takové peníze?! Jsi blázen! Bych za to nikdy nedal!“ a jiný zas „Kámo, taky bych chtěl někdy tak levnou dovolenou…“

Poznámka bokem a rada pro lidi, kteří nemají zájem o kulturní šok a dlouhé cestování. Když člověk vezme celkové náklady, klidně by mohl podobný kurz absolvovat v Evropě a vyšel by ho prakticky na stejné peníze. Příkladem jsou kurzy Sivananda Yoga, která pořádá učitelské tréninky excelentní kvality všude možně po Evropě a i jinde po světě. A možností kurzů je pochopitelně více než jenom Sivananda Yoga.

Jóga je v Indii úplně stejný byznys jako všude jinde a možná se tam budou snažit člověka ještě více obrat než třeba v Evropě. Prý na lidi ze západu koukají jako na živé bankomaty. Já beru tento výlet hlavně jako dlouhou dovolenou s přidanou hodnotou výcviku jógy a poznáním nové kultury.

Člověk ještě nevyjel a už to celkem dost stálo. Hlavně jsem díky kamarádům připraven na tvrdou realitu: “Extra money for everything…”

Spoustu informací o Indii jsem čerpal (a vy můžete také) ze stránek www.nacaj.cz a stránek www.tybrdo.cz. Skvělé stránky, které jsou informacemi o Indii přímo nabité a jsou často aktualizované. Určitě doporučuji navštívit. Mně tamní rady velmi pomohly.

Únor 2019 = Indie!

„Vážně? Indie? Co tě to zase popadlo? Ty tvé úlety už neznají konce…“ Spousta podobných vět hlavně z úst mé rodiny mi byla řečena. Jenže nikdo z nich skutečně netušil jak jsem to s Indií měl v minulosti a že mi jen trvalo o hodně déle zrealizovat něco, nad čím jsem už roky přemýšlel.

Bylo nebylo…

Indie možná mé rodině a některým přátelům připadá prvoplánově, ale vůbec není. Pro první zmínky o Indii a mém zájmu o ní musíme zabloudit do již značné historie. Psal se červen 2011 a já šel v Brně se spolubydlící na narozeniny její tehdejší nejlepší kamarádky… A co bych se opakoval, koho zajímá, může si počíst zde: http://kaen.cz/2011/06/02/indie/. Kdo si nepřečetl, tak v krátkosti: prostě jsem si s jednou holčinou domlouval celoletní cestování po Indii. Bohužel se z různých důvodů nevydařilo, jako skoro všechny jiné akce a plány v té době. Mladická naivita a nerozvážnost. Realita mě vždy velmi rychle semlela a z plánů nakonec skoro vždy sešlo. Tož teď už víte, že první pomyšlení na Indii mi sice bylo vštěpené někým jiným, ale v mé hlavě se neuvěřitelně uhnízdilo.

Z Indie sice napoprvé sešlo, ale tak nějak se mi pořád myšlenka na ní držela někde na pozadí v hlavě . Když se plánovala má cesta do Austrálie a mé smělé plány na roky po ní, opět jsem si na Indii vzpomněl. Plán byl, že po skončení v Austrálii povede má cesta přes Indii, kde bych strávil nějaký čas v místních ašrámech meditacemi a přemýšlením o životě. Prostě trocha té spirituality. Tehdy jsem totiž velmi koketoval s buddhismem a podobnými filosofickými směry, takže mě podobný pobyt v ašrámu velmi přitahoval. Bohužel Austrálie měla nakonec úplně jiný průběh než jsem očekával a na Indii opět nedošlo…

Pak bylo na několik let ticho po pěšině. Plně jsem se věnoval běhu, sem tam duševnímu rozvoji a hlavně snaze přežít denní život v ČR. Kupodivu, když mě po letech běhání náhle zradilo tělo, opět jsem se vrátil k východním naukám a nakonec po tom dlouhém hledání skončil spokojeně u jógy. K mému překvapení mě totiž od čistě fyzického cvičení postupně přivedla i k spirituální stránce věci.

Foto získáno: ww.thrillophilia.com

Ideální místo pro první návštěvu Indie?

Tím jsme přeskočili do současnosti, kdy se můj dávný plán/sen dal konečně do pohybu a realizuje se. Už je to tak, celý únor 2019 strávím v indii na intenzivním jógovém kurzu jehož výsledek je certifikát RYT200, který je uznávaný po celém světě. Kdo se alespoň malinko zajímá o jógu, tak o Indii slyšel a k tomu i určitě o Rishikeshi. Město na úpatí Himalájí nacházející se prakticky hned vedle Nepálu. Údajně se jedná o světové centrum jógy. Tak se o něm alespoň mluví. Ono těch center je pochopitelně více, namátkou – Kerala, Goa, Mysore. Rishikesh je nejznámější díky Beatles, kteří ho neuvěřitelně v 60. letech minulého století proslavili a po nich se tam každoročně hrnuly přímo davy Američanů. Proto se mu říká světové centrum jógy.

Rishikesh jsem zvolil schválně, pro člověka začínajícího s Indií (ve skrytu duše doufám, že se nebude jednat o poslední návštěvu) a chtěním studovat jógu se prý jedná o nejlepší místo na seznámení s Indií. Na intenzivní studium jógy se těším, ale doufám, že toho tedy stihnu více než jenom cvičení, meditace, očisty, ajurvédu, anatomii, mantry a podobně. Snad bude i dostatek času na poznávání okolí a doufám i v pár krátkých výletů trošičku dále.

Výběr jógové školy

Školu jsem si zvolil sám skrz stránky www.bookyogaretreats.com. Na tyto stránky jsem narazil asi předloni a od doby co je znám jsem na nich čas od času brouzdal. Vždy si zadal různé parametry pobytu a jen koukal na fotky a snil. A najednou už se nejednalo jenom o snění, najednou jsem minulý podzim vážně vybíral školu. Původně jsem cílil na jihoindické město Mysore, protože se mi hodně líbí Ashtanga yoga, ale nakonec padlo rozhodnutí, že prvotní výběr nebude omezující a nakonec jsem zahrnul prakticky celou Indii. Jen městu Goa a jeho okolí jsem se nějak instinktivně vyhýbal. Ani nevím proč, ale prostě se mi tam nechtělo a stále ani nechce (údajně až moc pozápadštělé). Možná v budoucnu navštívím, ale asi jen pokud pojedu s přítelkyní. Aby měla také vyžití, zatímco já se budu poflakovat po lekcích. Abych se vrátil k výběru školy. Každopádně jsem na školu nakonec narazil díky Facebooku, který mi do feedu díky cookies a mému velmi častémů brozdání po bookyogaretreats.com neustále házel reklamy na nějaké školy jógy v Indii. Dlouho jsem návrhy Facebooku ignoroval, ale nakonec mě jedna škola ani nevím proč zaujala. Prohlédl jsem si její informace na bookyogaretreats.com, pak její stránky – www.yogaadi.com, napsal jim pár e-mailů a nakonec se přihlásil a poslal peníze (koho by zajímalo, cena byla 60 000 rupií za vše a měla by být prakticky konečná). Nakonec budu mít kombinaci hatha a ashtanga jógy ve škole, jak už bylo zmíněno, www.yogaadi.com (její profil na stránkách Yoga Alliance). Polovina lekcí jednoho a polovina druhého. Taková je alespoň teorie, uvidíme v praxi.

Přihlášení a poslání peněz byl to ode mě trochu výstřel do tmy. Ale což, jsem už od založení malinko hráč. Protože škola měla velmi málo fotek, málo referencí a prostě vypadala stroze, skoro až neuvěřitelně. Co mě přesvědčilo byla ale jejich komunikace a hlavně jistota, že mám koupeno přes stránky bookyogaretreats.com, takže kdyby byl nějaký veliký problém, peníze by se mi vrátily. Co se mi líbilo oproti jiným školám byly seznamy bodů, které jsou v ceně a které nejsou v ceně kurzu. Jako jediná škola na kterou jsem tehdy narazil, a že jsem si prohlédl něco kurzů, měla informaci, že poplatky za Yoga Alliance certifikaci nejsou v ceně. Tedy, certifikát o absolvování programu pro registraci člověk dostane, ale registrovat se už musí sám a za své peníze. Všechny ostatní školy píší, že dávají certifikaci, ale ani jedna se už nezmiňuje, že poplatky u Yoga Alliance si musí zaplatit každý student za své (jedná se o desítky dolarů ročně plus vstupní poplatek za registraci také ve výši několika desítek dolarů). A tahle otevřenost se mi u této školy velmi zalíbila.

Už za pár dní odjezd!

Od mého přihlášení uteklo několik měsíců a už se nebojím, že má škola neexistuje a nebo že jde o podvod. Škola neustále komunikuje, dodala na své stránky i na stránky přes které jsem se registroval spoustu doplňujících informací, fotek a navíc začaly přibývat i reference od lidí. K mému překvapení všechny pozitivní, na to, že se jedná o školu založenou v říjnu 2017 a je tedy velmi mladá a měla by být přeci nezkušená. Nebudu lhát, jsem velmi zvědavý na kvalitu. Na druhou stranu nějak vůbec nemám strach, že by škola nebyla kvalitní, nějak věřím, že jsem vybral správně a učitelé budou velmi kvalitní. Určitě se nemůže jednat o horší zkušenost, než jsem měl v ČR s rekvalifikačním kurzem. Tady si alespoň měsíc odpočinu od práce a když už nic, tak pocestuji.

Toť ve zkratce vše k tomu, jak se u mě podrobněji Indie v průběhu let vyvíjela. Příště napíši něco blíže k letenkám, očkování, věcem s sebou a prostě všemu kolem plánování.

Poznámka na konec, v článku odkazy s affiliate programem od Bookyogaretreats. Pokud byste přes ně rezervovali pobyt, budu více než rád. 😉