Stieg Larsson – Muži, kteří nenávidí ženy

Za posledních několik týdnů se mi podařilo přečíst několik knih ze série Úžasné Zeměplochy od Terryho Pratchetta. Při čtení poslední jsem se přistihl, že už mě to tolik nebere. Přece jenom číst stále stejný styl v několika knihách za sebou se nedá. Po dočtení Posledního regimentu došlo tedy k rozhodování co číst dál? Volba padla na Stiega Larssona a jeho detektivní román Muži, kteří nenávidí ženy.

Na seznamu k přečtení se mi tato kniha objevila někdy na podzim. Již v té době jsem si všechny díly trilogie nahrál do čtečky a od té doby v ní čekaly na svou chvíli. Zaujala mě spousta kladných recenzí na internetu a hlavně podivné okolnosti okolo autorovo smrti. Debaty ohledně toho, jestli autorem byl Stieg nebo převážně jeho družka, bych si nevšímal. Kniha je napsaná, prodává se a je vynikající. A to je hlavní.

Moc knih o žurnalistech v hlavní roli jsem totiž nečetl. Od začátku má děj knihy spád, který mě ke knize téměř připoutal. Rozsudek pro Mikaela Blomkvista, velmi zajímavá nabídka práce v odlehlé vesnici na ostrově, jeden zvrat za druhým ve více dějích najednou, až do konce vyšetřování čtenář netuší kdo za vraždami stojí, další zvrat týkající se vyšetřované Harriet Vangerové, jakž takž očekávaný konec ohledně Mikaelovo hlavního nepřítele. Do toho všeho zážitky a příběh vynikající a hodně podivínské detektivky a hackerky Lisbeth Salanderové. (I dobrý novinář a spisovatel se může dopustit chyby ohledně záměny slov hacker a cracker. Bohužel k tomu došlo v celé knize. Možná se jednalo o záměr. Přece jen ve všeobecném užívání je slovo hacker pro ty špatné.) Stieg Larsson a jeho žena věděli jak udržet čtenáře v napětí. Posledních několik kapitol jsem přečetl v jednom kuse plný očekávání jak vše nakonec dopadne. Podobný pocit při čtení jsem dlouho nezažil. K tomu ještě u detektivky, která vůbec není můj žánr.

Před uměním autora a jeho stylem smekám. Někdo by mohl k stylu psaní a vyprávění Stiega Larssona mít nějaké námitky, ale pro mě je geniální. Prostý, lehce čitelný a přitom obsažný. Přesně ten styl, který mám rád.

Momentálně mám rozečtený druhý díl Dívka, která si hrála s ohněm a vůbec se nenudím, i když první díl byl o něco lepší. Spíš měla poutavější začátek. Knihu určitě všem doporučuji. I lidem, kteří normálně moc nečtou.