Vibram FiveFingers z ebay.com

Přibližně před 6 týdny jsem se konečně odhodlal a koupil si přes inzertní server ebay.com boty Vibram FiveFingers SPEED. Uběhlo 20 dní nedočkavého čekání a boty konečně dorazily.

Podle všech indicií, které se mi podařilo vygooglit a vysledovat z fotek na internetu oproti mým exemplářů, jsem došel k závěru, že nevlastním originál, ale pouze kopii. Nějak zvlášť mi to nevadí, přece jen jsem si je zatím koupil na vyzkoušení, nevěděl jsem, jestli mě „pětiprsty“ zaujmou. Teď už vím, že další koupě je jistá a tentokrát originál.

Běhat ve FiveFingerech je přímo neuvěřitelný pocit. Tu změnu oproti „normálním“ běžeckým botám pozná asi jen ten, kdo jí zažil osobně. Při mém prvním běhu jsem se cítil, jako bych se vznášel. Únava se nedostavila. Jako pozitivum oceňuji, že mě při běhu v nich nic nebolí. Několik posledních týdnů mi má chodidla dělala hrozné problémy a běh v mých botách Nike byl přímo utrpením, doslova nemožný. Tréninky šly raději k ledu a nastoupila regenerační pauza do uzdravení. Ta trvala skoro tři týdny, ale zlepšení stavu se nedostavilo. Running Shadow mi doporučil bolesti přeběhat a já se rozhodl ho poslechnout. Jaké bylo ale mé překvapení, že ve vibramech se nohy ani jednou neozvaly?! Musím uznat, že na přirozeném běhání „na boso“ něco je. Každopádně jsem si jistý, že se jedná o směr, kterým se bude mé běhání ubírat.

Oficiální fotografie (používá jí i prodejce na ebay.com)
Skutečný stav bot (po několika trénincích)
Detailnější pohled na lepidlo u prstů (originály nemají)
Vada, která nastala hned po prvním tréninku (u originálů vlastněných lidmi z behej.com nastává tato vada až po cca 1000 km)
Zadní štítky s nápisem Vibram mi přijdou lehce posunuté ze středu (na fotce bohužel nejde vidět), kvalita ostatních nápisů taktéž kolísá

Jak mi sedí na noze můžete vidět v mém starším článku. Další špatnou známku ode mě dostává podrážka, již po prvním běhu byla lehce opotřebovaná a teď po několika bězích je její stav ještě horší. Opotřebovává se rychleji než jsem čekal, podle zkušeností jiných podrážky FiveFingerů něco vydrží. Buď je to další důkaz falzifikátu nebo mi to tak jen přijde a originály mají stejné problémy. Přeci jen se jedná o krapet jiný druh podrážky než mají jiné modely.

I přes to, že mi přišly neoriginální boty, jsem spokojený. Za tisíc korun jsem boty vyzkoušel (a ještě nějakou dobu budu určitě zkoušet), pomohly mi od bolestí (možná se jedná o placebo, ale já to tak cítím) a vím, že tohle je to, v čem chci v budoucnu běhat.

Boty na běh – jak šel čas

Stručný souhrn bot, které jsem za ty roky používal nebo stále ještě používám.

První boty pouze na běhání – Carra
V době kdy jsem se rozhodl běhat, jsem nechtěl utrácet moc velké peníze za boty na běhání. Na začátku asi nikdo nechce, nevěděl jsem totiž, zda u běhu zůstanu. Proto byly první boty z Intersportu, značky Carra. Seděly mi, tlumení minimální, ale běhalo se v nich docela dobře. Jenže se brzy projevil neduh levných bot – podrážka ztvrdla během dvou měsíců a běhání začalo být krajně  nepohodlné, nastoupilo utrpení.

Druhé boty – běžecké speciálky Nike
Tou dobou jsem ale už věděl, že běh není jen jeden z dalších koníčků, které vyzkouším a zase u nich nevydržím. Došlo mi, že jde o pořádného Koně, který mě opravdu chytil a jen tak mi neuteče. Tak jsem neváhal a zašel v Táboře do obchodu Nike (mé hodnocení obchodu k dispozici na http://www.behej.com/forum v sekci Běžeckých obchodů) a koupil své první opravdu běžecké boty. Přesné označení modelu si bohužel nevybavím (prosím o případné označení pro doplnění), ale boty měly úpravu proti lehčí pronaci. V té době pro mě nějaké vady došlapu byly ještě španělská vesnice, až později jsem se dozvěděl, že se mi podařilo došlap náhodou trefit.

Mé nynější obutí – Nike Span6+

Přibližně po dalším roce mi mé krásné Niky začaly opět odcházet (odešel vzduchový polštář v patě a ani po opravě to nebylo nic moc) a já se rozhodl, že je čas na změnu. Sondování nabídky výrobců začalo nanovo. Zrovna tou dobou dělala jedna síť sportovních obchodů (již zkrachovalá) testování běžecké obuvi Nike s možností kontroly běžeckého došlapu na pásu. Akce se mi podařila stihnout a zjistil jsem na ní, že mám při došlapu opravdu pronaci. Navíc se mi zalíbily boty Span6+ a o dva týdny později už byly moje. Radost měli opět v prodejně Nike v Táboře. Já měl radost taky, proč nevyužít 50% slevy, že?

Momentálně mám ale pocit, že za mé problémy s chodidly můžou právě Span6+. Jak si noha v Brně navykla na kecky, tak už to velké tlumení je podle mě spíše na škodu, než k užitku. Proto se tyto botky brzy odporoučí do běžeckého zapomnění.

Boty, když zapomenu speciálky doma

Párkrát se mi podařilo doma v Táboře zapomenout boty a muselo tedy dojít k improvizaci. Jelikož mě už dlouhou dobu láká minimalistické obutí, tak jsem ho vyzkoušel. Tréninky v Brně jsem začal běhat ve starých vyřazených keckách. S došlapem žádný problém, jak jsem v dřívějším článku psal – rozhodnutí ke změně došlapu bylo v plánu již delší dobu. Ovšem, je znát, že boty nejsou určené k běhaní a nohy v nich přece jenom více trpí – tím myslím prsty, ne nárazy.

Nová dimenze – Vibram FiveFingers SPEED

Kecky pohodlné sice nejsou, ale alespoň mi pomohly k tomu, že jsem se dokopal objednat konečně na ebay.com FiveFingers-ky, tzv. pětiprsťáky. Konečně dorazily a já se nemůžu dočkat až s nimi poprvé vyběhnu. Což ovšem díky neustávajícímu špatnému stavu mých chodidel vypadá někdy ke konci příštího týdne. Reference pak okamžitě napíši, zatím alespoň první fotka.

Plánovaná koupě – nějaké minimalistické boty k doplnění Vibramů. Spíše na závody, na trénování moc používány nebudou, max. 40%. Nejvíce mě zatím zaujaly New Balance Minimus.

Běhaní bez tlumení

Nedávno jsem přečetl knihu Born to run. Velmi mě v ní zaujal postoj autora k tlumení moderních běžeckých bot. Nejvíc zajímavé na jeho názoru bylo to, že všechny své argumenty proti předimenzovanému tlumení dokázal odůvodnit a obhájit. Po dočtení jsem byl rozhodnutý, že si nějaké boty simulující běh naboso pořídím. Jenže léto uběhlo nějak rychle, času málo a na boty se mi podařilo úspěšně zapomenout. Přiznám se, že boty jsem si nepořídil ani teď, ale změna v obuvi přece jenom nastala. Začal nový semestr a já až v Brně zjistil, že se mi podařilo doma nechat své běžecké boty. Oblečení v tašce, ale problém byl co mít na nohou. Jelikož se mi poštěstilo koupit nové botky na normální chození, ležely staré „pičutky“ na chodbě ladem. Oko zavadilo, mozek nenašel důvod proč ne a už byly na nohou, jen vyběhnout…

Ještě před vyběhnutím jsem se bál, že než se naučím jinému došlapu, bude to hodně bolet. Ukázalo se, že se jednalo o liché dohady. Prvních pár metrů bylo hodně nejistých, ale pak už šlo vše jak na drátkách. Můj došlap se automaticky přizpůsobil jiným botám, tzn. žádné podrážce. Hned jsem bezproblémově dopadal při došlapu na špičky a náraz tudíž nevybírá pata, ale hezky se vypruží pomocí lýtkových svalů. Pocity při každém tomto novém běhu jsou velmi pozitivní, je to prostě něco nového. Pocity po běhu jsou také nové, i když už ne tak příjemné. Ukázalo se, že vše, co se psalo v knize Born to run, je pravda. Zakrněné lýtkové svaly (za to může došlap na patu) jsou opravdu cítit, možná až více než by člověk čekal. Co se týká jistoty při došlapu, je stejná jako při běhu přes patu. Často ještě lidé poukazují na pronaci a supinaci, nevím, nejsem žádný odborník, takže neposoudím. Jen řeknu, že každý další běh je lepší a lepší. Díky zapojení nových svalů jsou i nohy vypracovanější, chodidlo je více namáháno a myslím si, že moje slabá pronace, kterou jsem měl, bude brzy minulostí. Mám v plánu koupit si přes ebay FiveFingers, takže to bude ještě lepší. Jinak, přes ebay vyjdou asi o cca 2000 levněji než u nás z oficiálního českého zastoupení.

Co říct více? Snad už jen: „Určitě běh simulující došlap naboso doporučuji.“

Born to run

Aneb český název: Zrozeni k běhu. Autorem je Christopher McDougall.

Při pročítání stránek a diskuzních fór o běhání jsem na tuto knihu narazil před poměrně dlouhou dobou. Nepřipadala mi nějak důležitá, takže moje pozornost šla jinam. Jenže nedávno v nějakém příspěvku v diskuzi na běhej.com někdo tu knihu hodně chválil. Nedalo mi to a šel jsem do vlákna založeného přímo o ní a nestačil jsem se divit, všichni na ní pěli chválu. Její nákup proběhl o den později.

Kniha má pevnou vazbu s (dle mého) nádherným přebalem. Běžec stojící na vrcholu nějaké skály a nad ním už jen obloha. Nevím čím, ale ten obrázek mě prostě dostává.

K obsahu knihy. Kdo čeká běžeckou příručku, měl by raději hledat jinde. V této knize jde především o skvěle napsaný vlastní příběh autora. Popisuje, jak se od jednoduché bolesti v chodidle, se kterou nemohl běhat, dostal do Měděných kaňonů v Mexiku na padesátimílový závod s nejlepšími běžci planety. Už jen toto samotné by stačilo na skvělou knihu, ale McDougall se s tím nespokojil. Čas od času odbočí z příběhové linie k jiným běžeckým problematikám. Dozvěděl jsem se třeba mnoho pravdivých informacích o běžecké obuvi, o běhu naboso, o vývinu člověka, lovu během a spoustu dalších zajímavých informací. Vše pravdivě popsáno a zdokumentováno. Kde bylo potřeba i s odkazy na citace. Na internetu se dají nalézt z tamních běhů i fotografie.

Knihu určitě doporučuji k přečtení a zařazení do knihovny. A je úplně jedno jestli si knihu koupí běžec či neběžec. Bavit se s ní bude určitě každý…