Recenze Salming Speed

Dlouho to netrvalo a už jsou v mém botníku druhé boty od Salmingu. Rád bych podotkl, že nedostávám boty ani jiné vybavení zadarmo a nemám ani žádné speciální slevy. Salming prostě umí a já si ho okamžitě oblíbil. Koupil jsem loňský model Speed ve slevě a musím uznat, že se jedná o skvělou botu. Ve Speedech mám naběháno přes 200 km a cítím se tedy s botami dost sehraný na to ohodnotit je.

Po vybalení z krabice
Po vybalení z krabice

První výběh byl trochu rozpačitý, ale rychle jsme se spolu sžili. Pomalu je začínám brát z botníku častěji než SD2. chudinky se asi cítí trochu staře a zapomenutě. Co se mi na botě oproti SD2 hned zalíbilo, byla výška paty. Trochu nižší a co to udělá. Na noze sedí lépe a s příjemnějším pocitem. Za mě palec hore.

Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze

Jedná se o užší botu, v porovnání s objemovým modelem SD2 hodně úzkou. Miloš Škorpil o nich píše, že i přes jeho rozťáplou nohu s nimi nemá žádný problém, ale osobně bych je bral trochu širší. Já s šířkou lehký problém mám, noha je v nich moc stažená. Asi mám rozťáplější nohu než Miloš, a to nemám naběhán ani zlomek jeho kilometráže. Pro milovníky NB MT10 nebo MR20 bude šířka bot zklamáním. Dá se na ní zvyknout, ale i po více kilometrech se boty moc nerozšlápnou. Prakticky vůbec. Na fotografii je vidět, že špička jde více do špičata než u širokých SD2.

SD2 (cca 1000 km) a Speed (nové)
SD2 (cca 1000 km) a Speed (nové)

Co se týká tvrdosti bot, nelze jim nic vytknout. Ovšemže se boty nesrolují jako například Vivobarefooty, ale podrážka mi přijde dostatečně pružná a tím tedy i poddajná. Při došlapu na jakémkoliv terénu se cítím jistě. Mé Speedy mají něco k 250 km a oděr podrážky minimální. To u SD2 po 1000 km začínám trochu podrážku postrádat. Nějak netuším, jak v nich Miloš mohl naběhat 1500 km a stále mu podrážka vepředu vypadá jako nová. Asi máme každý naprosto jiný pohled na došlap přes přední část chodidla. 😉 Každopádně Speedy používám převážně k fartlekům, úsekům, rychlým tempům (někdy k 3:00/km) a čas od času k rychlejšímu dlouhému běhu 30-35 km. Vše zvládají na jedničku, ale asi nejvíc jim sedí rychlost. Jak taky jinak, že?

SD2 po 1000 km
SD2 po 1000 km
Podrážka drží lépe než u mých SD2
Podrážka drží lépe než u mých SD2 (lehce jiný materiál proti oděru – podle výrobce – je znát)

Svršek drží snad lépe než u SD2. U těch bylo třeba udělat s pomocí jehly a nitě domácí opravu, lehce se mi po cca 800 km začaly rozešívat zevnitř nad palcem. Chvilička s jehlou a botky fungují bez problémů dál. Speedy mají svršek udělaný trochu jinak a zatím to nevypadá, že by někde povolovaly nebo se objevovaly rozšití. Jak se říká: „Drží jak židovská víra.“

Svršek jako nový a spodek to samé
Svršek jako nový a spodek to samé

Úplně bych zapomněl na tkaničky. Nevím jak to v Salmingu dělají, ale umí je skvěle. Opět bezproblémově drží jen na jeden uzlík, ani by nepotřebovaly druhý pro jistotu. Ještě se mi nerozvázaly. Například ve Vivobarefootu by se od Salmingu mohli hodně naučit o tom, jak se dělá bota, která vydrží a nejsou s ní problémy.

A jsme na konci. Obrázky vypovídají o všem a k tomu pár mých osobních poznámek a plků. Stejně je musíte vyzkoušet sami. Ale ode mě mají v Salmingu velké plus. Salming běžecké boty „zatím“ dělat umí. Uvidíme co nám ukáží v budoucnosti. Víme jak se hodně značek změnilo. Ale to je vedlejší. Botky prostě super.

Recenze Salming Distance A2

Boty jsem si pořídil těsně před SUMem a po více než 100 naběhaných kilometrech v nich přišel čas na jejich zhodnocení. Koupeny přes Slevomat v akci. Poslední dobou mám velkou spotřebu bot a proto vyhlížím slevy všude možně. Vyzvednutí v Praze na Karlínské prodejně Jednadvacítka proběhlo bez problémů. V obchodě možnost boty vyzkoušet na pásu je sice dnes již standard, pro mě ale vždy super věc, většinou totiž kupuji boty přes internet. V Táboře koupit běžecké boty je přímo nemožná věc.

Podruhé na noze
Podruhé na noze

První pocit z bot byl rozporuplný. Přeci jenom něco úplně jiného než jsem zvyklý. Salming se v reklamách ohání přirozeným během, ale každý kdo proběhal několikery pětiprsťáky a Vivobarefooty musí uznat, že tento model má do přirozeného běhu konstrukčně trochu daleko. Narážím na sklon pata špička (sice jen 5 mm, ale znám hodně běžců, kteří ani ten nesnesou) a hlavně na tloušťku podešve. Na takovou tlumící vrstvu už leta zvyklý nejsem. Takový byl první pocit z pohledu naživo v ruce. Ve velikosti UK8 mají 235 gramů, takže ani mezi nejlehčí se nemohou řadit. Zajímavé ale je, že i přes celkem bytelnou konstrukci jsou boty pocitově hodně lehké. Což mě hodně překvapilo.

Lehce rozporuplné pocity převládaly i po vyzkoušení na pásu. Přiznám, podmínky měly od ideální daleko – boty prvně na noze, nezvyk na běžecký pás a k tomu v riflích. Jsem typ běžce, který hodně piluje techniku, snaží se i ke konci maratonu došlapovat na přední část chodidla a prostě technika bosoběhu je mi velmi blízká. Ovšem, 99% všech kilometrů naběhám v minimalistických botách různých značek. První kroky nejisté (oproti jiným minimalistickým botám mají Salmingy vyšší patu, na kterou nejsem zvyklý), dokonce jsem při dopadu i cítil, že pata lehce drhne. Za to podle mě mohl jen nezvyk na takovou výšku tlumení. Stačilo pár kroků a došlap se srovnal. Prostoru pro prsty dost, noha v botě držela, tlumení po pár letech bez gumou pod nohou pocitově zajímavé, ale v pohodě. Boty jsem i přes lehce skeptické pocity vzal a dal jim šanci.

Výška paty - Distance A2, NB Minimus MR10v2, Inov8 Road-X-Lite 138 a Adidas Adipure adapt M (taková ponožka s podrážkou)
Tlumení pod patou – Distance A2, NB Minimus MR10v2, Inov8 Road-X-Lite 138 a Adidas Adipure adapt M (taková ponožka s podrážkou)

Prvně jsem je na běh vzal na výklus po SUMu (pro neznalé, Strom ultramaraton je nový ultra trail o délce cca 51 km kolem Vlastibořic). Nevím jestli za to mohla únava z předchozího dne nebo jen nezvyk na nové boty, ale první běh mi vůbec nesedly. Noha mi přišla neohrabaná a kontakt se zemí nedostatečný. Normálně cítím každý kamínek a najednou nic! Na silnici ale seděly dobře (jasně poznat, že na ní patří) a pocity se lehce zlepšily. První běh měl něco málo kolem 5 kilometrů a trval celkem dlouho. Celé tělo toho mělo po předchozím dni dost.

Podpora paty - Salmingy jednoznačně nejvyšší
Podpora paty – Salmingy jednoznačně nejvyšší (Adidasy také, ale jsou naprosto měkké a poddajné)

Na boty jsem nezanevřel a celý další týden v nich odběhal každý běh. Nejdřív kratší tréninky do 15 kilometrů a po regeneraci ze SUMu i delší štreky ke 30 km. Tempa různá od společenského cupitání s kamarády po tréninky rychlosti a ladění na závod pod 4:00/km. Hned druhý běh byl o hodně lepší než první, jako by boty potřebovaly trochu obouchat, změknout chcete-li. Opravdu mi přijde, že terén cítím trochu víc. Každopádně jsem si na boty zvykl a trénuji v nich hodně často. V posledních dvou týdnech je mám na nohou nejvíce.WP_20151105_19_25_13_Pro

Velmi důležité u těchto bot je ale mít je zavázané až na poslední dírku. U jiných výrobců jsem zvyklý, že boty tak nějak sedí na noze samy, V Distance A2 mi ale první běhy přišlo, že se mi noha posouvá dopředu a není zaražená do paty, jak by měla správně být. Zavazování na poslední dírku problém vyřešilo a noha se v botách ani nehne. Tkaničky udělali soudruzi ve Švédsku na jedničku. Na závod bych pro jistotu dvě smyčky udělal, ale normálně běhám všechny tréninky na klasické jednoduché zavázání a ještě se mi nerozšněrovaly. Takový malý zázrak, snad první boty, které se mi nerozvazují.

Šířka - nevypadají, ale jsou široké dost
Šířka – nevypadají, ale jsou široké dost

Co mě překvapilo, je šířka boty. Jako člověk zvyklý na opravdu široké boty v nich nemám nejmenší problémy. Na první pohled se prostě nezdají, vypadají úzce, ale klamou tělem. Podrážku hodnotím neutrálně, na silnici naprosto super, v terénu má mezery, ale co také od silniček čekat, že… Výdrž podrážky nemůžu zatím hodnotit, ale myslím si, že dřív se rozpadne svršek (můj nejčastější problém).

Podrážka (Inov8 půjdou brzy do věčných lovišť...)
Podrážka (Inov8 půjdou brzy do věčných lovišť…)

Úplně bych zapomněl napsat, co mě přimělo k jejich koupi. V posledním roce se mi podařilo doslova uběhat do rozpadnutí dvoje boty (NB Minimus MR20 – celkově bota, které moc nevydrží svršek, MR10 jsou jiná káva; Saucony Hattori – takový pokus, u nich se naopak prošoupala podrážka) a podle Lenky Horké vydrží Distance A2 opravdu spoustu kilometrů, prý v jedněch už má 2500 km a stále toho mají hodně před sebou. To mě opravdu rozhoupalo boty vyzkoušet. Zatím to vypadá na super rozhodnutí. Ovšem, tyto boty budu používat pouze na trénink, závod si s nimi nějak nedovedu představit. Navíc mám momentálně speciální boty pro závodění.

Salming se u mě vyšvihl hodně vysoko, uvidíme po delším čase a více kilometrech. Pevně doufám, že 2000 minimálně dají. Na jaře budu potřebovat nové závodky na maratony a půlmaratony, takže určitě vyzkouším jejich další modely.

Výzkum vlivu minimalistické obuvi na výskyt běžeckých zranění

Již někdy na jaře jsem si na Běhej.com všiml článku, že nějaká Zuzka shání dobrovolníky z řad minimalistů, kteří podstoupí vyšetření pro její diplomku. Název diplomové práce je Vliv minimalistické obuvi na výskyt běžeckých zranění. Na jaře mi bohužel neodepsala a tak to vyšumělo. A situace se opakovala, s tím rozdílem, že tentokrát na její výzkum upozornila Klárka na Dailymile. Nelenil jsem, napsal e-mail, tentokrát komunikace proběhla a já měl domluvený termín na 18. října od dvou hodin. Zrovna se mi to hodilo, protože jsem měl cestu do Prahy a nějaké vyřizování tam.

Samotné měření moc času nezabralo. Byly nějaké problémy uzel D s neurovědami v Motolu najít, ale nakonec se podařilo a já přišel přesně na čas. Při procházení Motolem jsem šel po balkonu a v místech, kde se natáčeli Básníci. Takový milý bonus. Jak už jsem psal, na místo se mi podařilo dorazit přesně a po krátkém telefonátu vystoupila z výtahu i Zuzka. Budoucí fyzioterapeutka, běžkyně, minimalistka a v pohodě holčina.

Dostal jsem vylosovat papírek, který určil v jakých botách bude pořadí měření, u mě od normálních bot přes mé Vivobarefoot a nakonec naboso, a mohlo se začít. Instrukce jednoduché, stát zpříma a hledět před sebe na smajlíka na zdi, neusmívat se a pokud možno se nehýbat. Normální běžecké boty s vysokou patou mi byly naštěstí zapůjčeny. První test jen stoj na tak 5 cm silném molitanu, nejdřív 52 vteřin s otevřenýma očima a pak to samé se zavřenýma. Překvapilo mě, že se zavřenýma očima byla stabilita o hodně těžší. Po tomto testu šel molitan pryč a už jsem stál pouze přímo na desce měřícího přístroje. Následovalo opět 52 vteřin s otevřenýma očima, jenže tentokrát se deska pomalu pohybovala dopředu a dozadu. To samé poslepu. Poslední měření probíhalo jako ty předešlé, jen se deska pohybovala dost rychle, za těch 52 vteřin sebou cukla 104 krát. Ke konci už mě dost braly křeče do chodidel, přeci jenom na ty tlumené boty nejsem zvyklý. Byly pro mě utrpení. Dále se to samé měřilo ještě dvakrát, nejdřív v mých Vivobarefoot Evo 4.0 a nakonec úplně bez bot. V mých botách a bez bot jsem se cítil o mnoho jistěji, než v těch propůjčených přetlumených botách.

Po tomto měření na přístroji následovalo už jenom pár vyšetření. Mých chodidel, v klidu a za chůze, i když to šlo pouze o vizuální vyšetření, a délky nohou. Nejdřív akční délky, tzn. v mém přirozeném postoji, a poté i délky klidové, v sedě na židli vždy s jednou nohou položenou na stejně vysoké židli přede mnou. Tohle měření mě z celého vyšetření zajímalo nejvíc. Již několik měsíců mi totiž přišlo, že mám levou nohu delší, přišel jsem na to sledováním došlapu při běhu. Měl jsem pravdu. Zuzka mi potvrdila, že u akční délky je má levá noha o 3 cm delší. Což je prý normální, většina lidí to má podobné, vždy jedna noha o pár centimetrů delší. U klidové délky ovšem zjistila, že mám obě dvě nohy naprosto stejně dlouhé. Budu tedy muset zapracovat na postoji, něco bude spatně. Následovalo vyplnění krátkého dotazníku a byl jsem propuštěn. Na cestu jsem dostal karamelové lízátko. 🙂

Doporučuji sledovat diplomové práce z Univerzity Karlovy. Někdy v brzké době, v což doufám, bude tento výzkum u koce, obhájený a hlavně se všemi výsledky. Konečně se dozvíme, jaký vliv na tvorbu zranění a stabilitu mají minimalistické a barefoot boty v porovnání s normálními. Přiznám se, že se nemůžu dočkat.

Po měření jsem začal přemýšlet nad jednou věcí ohledně chodidel. Při shlédnutí mých chodidel si totiž Zuzka zapsala, že začínají být ploché. Nevím, jestli s tím souhlasím, spíše ne. Podle mého pozorování barefoot boty ploché nohy nedělají. Já mám totiž už přes rok klenbu nohy beze změny, často jí kontroluji těmi jednoduchými testy s došlapem mokrou nohou a přiloženými nohami u sebe. Osobně si myslím, že se na chodidlech pouze vytvářejí a zvětšují svaly, které jsou normálně zakrněné a tím pádem nohy vypadají jako ploché. Čas od času se dám na toto téma s kamarády, vždy když jsme na bazéně, nebo někde podobně, a párkrát jsme dokonce i chodidla porovnávali. Vždy byli překvapení, že mám svaly v místech, kde oni nemají nic, nejčastěji právě přímo pod klenbou z vnitřní strany chodidla. Jedná se o můj soukromý názor, takže ho nikomu nevnucuji, že běháním naboso a v barefoot botách prostě ploché nohy nevznikají, jen zmohutní svaly, které v normálních botách nepoužíváme.

Vibram FiveFingers Bikila

Boty mi přišly 27. srpna a od té doby jsem s nimi za ten týden stihl naběhat 74 km. Takže si myslím, že je čas je trochu zhodnotit. Na to, že se jedná opět o boty z ebay.com, tak můžu s klidným svědomím říci, že jejich kvalita je vynikající. Čekal jsem podobné nedostatky jako minule, ale žádné jsem nenašel. Se zpracováním bot jsem naprosto spokojený. A navíc jsem k nim dostal pětiprstové ponožky.

Po vybalení

Po měsíci běhání v NB Minimus byl první běh naprostá lahoda. Konečně mě nic nedřelo, netlačily mě malíčky a nemusel jsem si dávat takový pozor na techniku běhu. Trochu problém byl první obutí, ale už to mám zažité. Přeci jenom Speedy měly tkaničky a nazouvaly se úplně jako každé jiné boty. Bikily se musí natáhnout na nohu, zandat všechny prsty a potom přetáhnout zadní část přes patu. Ale už to dávám stejně rychle jako každé jiné normální  boty.

První obutí

Podrážka je naprosto stejná jako u mého předchozího modelu Speed. Takže žádná změna a pocity při došlapu. Možná vykrojená bílá plocha na podrážce je o něco větší než u modelu Speed, ale ničemu to nevadí. Pásky přes nohu jsou také v pohodě, nikde netlačí ani nedřou.

První byla procházka

Co se mi na tomto modelu mimo jiné líbí je i jejich vnitřek. Jsou totiž uvnitř bezešvé. Takže noha je jako v ponožce…

Ze strany

Abych jen nechválil. Jedna malá chybička se u těchto botek přeci jen našla. U levé nohy mi krapet dělá problém pata. Je přeci jenom vyšší a tím pádem mi lehce dře achilovku. Naštěstí si na to to určité místo již zvyklo, zatvrdilo se a už to nebolí. Zvláštní, že to udělalo jen na levé noze.

Jiný pohled

Celkově jsem s botami spokojený na 97% a s klidem v srdci je doporučuji. U mě se možná jedná o jedny z posledních pětiprstových bot, protože mám v plánu začít s bosoběhem.

Běhání ve Vivobarefoot Achilles?

Na expu k PIMu 2012 jsem cíleně vyhledal stánek Vivobarefoot s tím, že si od nich alespoň jeden pár jejich bot odnesu. Nakonec to vyhrály běžecké sandály Achilles. Za prvé se mi líbili už dříve, hlavně jejich futurističnost a za druhé mi ostatní boty připadaly na noze jako kdybych jí měl obalenou igelitem. Neoprenovou vložku jsem do nich kupovat nechtěl. Od pražského maratonu uběhla již dlouhá doba a tak mi přišlo dobré sandály nejen z pohledu běžce zhodnotit.

Hezky spolu
VFF a Achilles

Z hlediska vzhledu se jedná o boty, které na první pohled zaujmou každého. V tom se naprosto vyrovnají pětiprsťákům. Jelikož již před několika týdny nahradily mé staré sandály, tak je nosím opravdu často – každý den. Jakmile se v nich objevím někde mezi lidmi, tak si na mě hned co nejméně nápadně ukazují a baví se o mých botkách. Díky VFF jsem na podobnou pozornost zvyklý, tak si to už jenom užívám. 🙂 Prostě boty z budoucnosti. Zatím jsem ale potkal jen jednoho člověka, kterému se Achilles vyloženě líbily, zbytek lidí mi řeklo nebo říká, že nejsem normální.

Co se týká pohodlnosti. Již jsem psal výše, že nahradily mé staré sandály a je to tak. Poprvé jsem si je na nohy vzal, když jsem šel z expa a hned mě dostaly. Podrážka prakticky žádná, myslel jsem, že přejití prahy bude utrpení a hlavně chůze po kočičích hlavách, ale naprosto jsem se mýlil. Nohy botky hned přijaly za své a chůze mi přišla o hodně lepší než ve VFF (a v těch je dost dobrá, pokud tedy není člověk den po maratonu). Na chůzi naprosto dokonalé. Navíc prý mají podrážku z kevlaru, takže by měli vydržet opravdu hodně a propíchnutí podrážky se podle prodejců bát nemusím.

Bohužel u běhu už o dokonalosti hovořit nejde. Běžel jsem v nich zatím jenom dvakrát (poprvé 10 km a podruhé 6 km), ale myslím si, že mi to o nich řeklo dost. Co se týká pocitů z běhu, tak naprosto shodné s pětiprsty. Dokonalá volnost nohy a cítění podkladu. Teď negativa, těch se mi podařilo zaznamenat víc. Jelikož jsou sandály úplně otevřené, tak z toho důvodu je jejich ochrana nohy více než špatná. Při prvním běhu jsem se nabodl několikrát na větev nebo zakopl o výstupek některým z nekrytých prstů. Časem bych si ale možná zvykl. Dále, ať jsem se snažil nohu v sandálech upevnit páskem sebelépe, nepovedlo se mi to tak, aby se mi běželo příjemně. Pokud jsem pásek utáhl na doraz, tak mě tlačila umělá hmota zepředu do palce, když je pásek zase volnější, noha má tendenci se v botě posouvat. Nevím, na toto jsem prostě nepřišel. Díky otevřenosti také nedělá dobře sandálům sypký povrch, při trošce nepozornosti jsou boty okamžitě plné písku, štěrku nebo jiného bordelu. Moc příjemné to není. A poslední věc, která mi na botách vadí, je zvýrazněna na obrázku níže. Přesně to místo totiž při běhu dře do nohy až do krve. Nohy by si na to asi po několika bězích zvykly, ale takový sadista opravdu nejsem.

Špatně vyřešené místo

Suma sumárum jsou boty naprosto dokonale navržené k chůzi. Pohodlnější boty na teplejší část roku jsem zatím na noze neměl. Aby byly dokonalé na běh, tak by museli návrháři ve Vivobarefoot opravit vady napsané výše. Někdo si třeba mých připomínek při nošení nebo běhu nevšiml, ale pro mě jsou nepřekousnutelné. Takhle v nich určitě maraton jako ve VFF nepoběžím.

Nové minimalistické boty na běhání

Za úspěšně splněný 5. semestr jsem se rozhodl dát si za odměnu boty. A jelikož nemám rád plané řeči, rychle jsem svůj nápad vyplnil v brněnském Triexpertu.

Jelikož mnou vyznávaný styl běhání je minimalismus, volba musela padnout na boty, které budou skvěle doplňovat mé VFF. Nebudou je jen doplňovat, ale nahradí je v zimě. Ono běhat v pětiprstech není žádný měd, když je pod nulou, sníh a fouká vítr.

Po celkem vydařené konzultaci s prodejcem Honzou došlo na měření došlapu na páse. Na mé pronaci se stále nic nezměnilo, ale potěšilo mě, že už jsem úplně zapomněl, jak dopadal při došlapu na patu. Honza mě o to musel požádat. Měření bylo stejně jen orientační, do prodejny jsem přišel s jasným cílem koupit New Balance Minimus. Na noze seděly (a sedí) jak ulité, vyzkoušení na pásu mi pohodlnost jen potvrdilo, nebyla jiná možnost než je koupit. Stal jsem se šťastným majitelem NB Minimusů.

Jen dodám, že nad NB Minimusy mi tekly sliny už dlouho. Pokaždé, když jsem je někde viděl, ať už naživo nebo na obrázku, mi přecházelo po zádech příjemné mrazení. Vždy mě odrazovala cena, ale jednou to přijít muselo.

IMAG0397

IMAG0401Zatím v nich mám naběháno přibližně 25 km a s botkami naprostá apokojenost. Klasických bot (dobře, Minimusy nejsou úplně klasické boty) jsem se po několikaměsíčním běhánín s VFF bál, ale jednalo se o zbytečné obavy. Botky sedí jako ulité a běh je s nimi také skvělý. Troufnu si říci, že se VFF vyrovnají. Cítím, že noha pracuje v botě prakticky stejně jako ve VFF, možná jen nemůžou prsty v přední části boty tak do stran, ale při porovnání se jedná o nepatrný rozdíl.

VFF se konečně ukázaly v plné síle a první plánované závody na rok 2012

Mé oblíbené FiveFingersse ukázaly zákeřnější, než se ze začátku zdálo. Prvních několik běhů byly nohy absolutně v pohodě, ale až předevčírem ze sebe vydaly všechno. Po delší době byl totiž čas na tempový trénink a já musel běžet rychlejší kadencí kroků než obvykle. Po doběhu všechno začalo – lýtka totálně napružená se začínající bolestí. Ještě dnes je stále cítím, dnešní běh byl pocitově víc než zajímavý. Potvrzuji, co se o začátcích s těmito botami říká, že při přehnání dojde k velkému zatížení lýtek a další běh, i chození, je potom chuťovka.Doporučuji ze začátku raději zařadit krátké úseky, ale zato v tempu. K těmto krátkým běhům se klidně můžou přidat dlouhé a pomalé výběhy, při nich totiž lýtka nejsou skoro vůbec zatěžována.

Co můžu ale s klidem na srdci říct je, že mé bolesti nohou přestaly prakticky okamžitě po tom, co VFF nahradily mé normální boty na běhání. Chodidla jsou naprosto v pořádku, dokonce i kolena vržou méně než dřív. A taky pozoruji další věc, mé prsty na nohou jsou více roztažené, noha v oblasti prstů jako by šla více do šířky – což považuji za pozitivní.

Na rok 2012 už mám naplánované a zaplacené dva závody – Volkswagen maraton Praha v květnu a Pardubický vinařský půlmaraton v dubnu. Můj plán pro půlmaraton je čas okolo 1:40 a u maratonu se chci zlepšit o 50 minut oproti minulému, tedy na čas 3 hodiny 40 minut. Jelikož do tohoto maratonu zbývá přibližně 6 měsíců, věřím,že na ten čas dokážu natrénovat. Půlmaraton poběžím spíš pro zábavu.

Určitě se nejedná o jediné závody, které příští rok poběžím. Před Pardubicemi mám v plánu ještě nějaké kratší závody, možná i půlmaratony a po maratonu v Praze bych rád  zkusil nějaký ten triatlon (stále se rozhoduji nad kolem, ale teď spíš řeším jestli silnici nebo MTB, protože mě opravdu hodně lákají terénní triatlony) a ještě několik běžeckých závodů. Takže kdybyste na nějakých závodech potkali vysmátého klučinu ostříhaného dohola, budu to s největší pravděpodobností já.