Výsledek ankety ohledně formátování textu na blogu

Na začátku května jsem se vás čtenářů mého blogu ptal, jaké formátování textu preferujete. Anketa po určeném počtu dní skončila a zde jsou její výsledky (k nahlédnutí i v původním článku):

Jaké formátování textu na internetu preferujete?

  • Do bloku (56%, 10 Votes)
  • Doleva (28%, 5 Votes)
  • Obojí se mi čte dobře (17%, 3 Votes)

Total Voters: 18

Nahrávání ... Nahrávání ...

Anketu jasně vyhrálo formátování textu do bloku, což znamená, že ho na mém blogu měnit nebudu a formátování ponechám stávající.

Do bloku nebo doleva?

Řeším úplně jednoduchou věc a nemůžu se rozhodnout. Mít na blogu zarovnání textu do bloku (větší mezery mezi slovy, tedy tak jak je teď) a nebo klasicky doleva (rozházená pravá stran textu, každý řádek jinak)? Mě osobně se snadněji čte text zaformátovaný do bloku, ale na internetu je prý lepší mít text formátovaný doleva.

Vytvořil jsem kvůli tomu jednoduchou anketu, která bude v platnosti 15 dní. Prosím, věnujte jí sekundu. Děkuji. 🙂

Jaké formátování textu na internetu preferujete?

  • Do bloku (56%, 10 Votes)
  • Doleva (28%, 5 Votes)
  • Obojí se mi čte dobře (17%, 3 Votes)

Total Voters: 18

Nahrávání ... Nahrávání ...

Poprvé publikován jinde

Přibližně před rokem jsem napsal článek o porovnání mobilních sportovních aplikací. Od té doby jsem příspěvek jen několikrát aktualizoval a nic jiného s ním nedělal. A co se nestalo? Nedávno mi napsali z BezvaBĚHu, jestli by můj článek nemohli na svých stránkách použít. Proč bych odmítal, že?

Výsledek si můžete přečíst přímo zde: http://www.bezvabeh.cz/clanek/1340-behani-s-mobilem-runkeeper-sports-tracker-nebo-endomondo. Jediné, co bylo upraveno, jsou obrázky. Já ve svém článku zde na blogu nemám screeny obrazovek, ale jen loga patřící k jednotlivým aplikacím.

Je to celkem pěkný pocit mít článek někde jinde, kde si ho přečte mnohem více lidí…

Vlastní hosting, nová doména a s tím i redakční systém

Přibližně před rokem jsem prvně měnil poskytovatele blogovacích služeb – více zde. Změna proběhla od www.bloguje.cz k velmi dobré službě Googlu, www.blogger.com. Se vším byla po dlouhou dobu velká spokojenost. Jenže jak se počet příspěvků navyšoval, s nimi velmi pomalu i čtenáři, přestávaly mi technické možnosti blogger.com vyhovovat. A jelikož jsem za ten rok a půl zjistil, že blogování mě opravdu baví a jen tak s ním nepřestanu, rozhodnutí padlo na vlastní hosting s redakčním systémem, kde budu mít vše kompletně pod kontrolou.

Hlavní důvody odchodu z blogger.com:

  1. U blogger.com bohužel nejsou rubriky, štítky mi velmi brzy přestaly vyhovovat a dlouhou dobu jsem se trápil se zařazením jednotlivých příspěvků.
  2. Doména třetího řádu něco.blogspot.com se mi přestala líbit.
  3. Blogovací jméno Czech Rascal mi přestalo vyhovovat. Hlavně z důvodu, že nemá nic společného s mým jménem a příjmením
  4. Pomlčka v adrese mi také nevyhovovala: czech-rascal.blogspot.com se lidem i špatně pamatovalo.
  5. Měl jsem pod kontrolou méně věcí, než se mi líbilo.

První problém, který se musel vyřešit, než koupím hosting, byla volba doménového jména. Věděl jsem, že nechci udělat stejnou chybu jako s Czech Rascalem. Ten měl být původně jenom Rascal, ale na bloggeru už byl samotný zabraný, a proto Czech. Jenže neměl nic společného s mým pravým jménem a to mi začalo po nějaké době vadit. Plus výše zmíněná pomlčka v adrese, no prostě děs a hrůza. Myslel jsem, že to budu mít rychle hotovo, ale nakonec to bylo to nejtěžší v celé změně. Ono se řekne vymyslet doménu…

Již od prvního okamžiku, kdy se mi poprvé v hlavě objevila myšlenka přemístění blogu, jsem nad doménovým jménem přemýšlel. Ale jelikož mě stále nenapadalo nic originálního a lehce zapamatovatelného, začínal jsem být pomalu zoufalý. O pomoc jsem požádal spolubydlícícho, ať na papír píše cokoliv ho napadne. Pěkně jsme se do toho ve dvou dali a skoro celé jedno odpoledne padal jedna originální adresa za druhou. Pár příkladů: buddhanahajzlu.cz, tuzkyzikey.cz, pisicibezec.cz, haboun.cz (to je z Úžasné Zeměplochy), lucker.cz a ještě spousta dalších. Bohužel jsem si ten papír neschoval. Všechny se mi líbily, jenže v podvědomí jsem cítil, že to stále není ono a něco tomu chybí. Pak uběhl další týden přemýšlení a já stále nemohl na nic přijít. Napadlo mě kn.cz nebo nk.cz (obojí mé iniciály), ale ani jedna doména nebyla volná a o pomlčce nemohla být řeč. Stále na mrtvém bodě jsem se rozhodl, že do příštího večera konečně na něco přijdu, nebo vezmu a budu používat hauboun.cz. Příští den dopoledne jsem šel pracovat do dílny a jako vždy, nejlepší myšlenka přišla u stroje. Napadla mě doména kaen.cz, stejná jako kn, ale jen napsané názvy písmen. U stroje jsem stál ještě několik hodin a na nic lepšího se mi přijít nepodařilo, kaen mě plně pohltilo svou jednoduchostí na zapamatování a tím, že je svázaná s mou osobou. Identita pod jakou budu do budoucna na internetu vystupovat a psát bude KN – mé iniciály. Nakonec to bylo tak jednoduché.

Výběr redakčního systému byl poměrně jednoduchý. Již při prvním přesunu blogu na blogger.com se mi podařilo narazit na WordPress. Nic moc informací jsem o něm nevěděl, ale líbílo se mi na něm, že byl od začátku určený pro blogy. Při výběru mi do oka padly i jiné redakční systémy – Joomla, BLOG:CMS a RS2. Bohužel na každém jsem postupně narazil na chybičky, které se mi nelíbily. Joomla moc těžkopádná na jednoduchý osobní blog a zbytečně složitá na nastavení. BLOG:CMS stejně jako blogger.com nemá rubriky (nebo štítky, nejsem si jistý) – vyžaduji obojí. Plus mi není moc sympatický hlavní vývojář projektu, pan Hulán. O RS2 se mi toho moc zjistit nepodařilo, ale radši jsem šel do osvědčeného WordPressu s velkou uživatelskou podporou a základnou. U RS2 tak velká uživatelská základna není a tím pádem je i možnost nalezení řešení určitého problému nižší. Musím uznat, že instalace a naučení WP je opravdu jednoduché, mě osobně to zabralo celkově 3 až 4 hodiny času, včetně všech nastavení.

A nakonec rozhodování nad poskytovatelem hostingu (vlastně i registrátorem domén). Ani nevím jak, ale narazil jsem na www.hosting.wedos.com a musím uznat, že splňují vše co si jen uživatel jako já může přát. Webhosting za bezkonkurenční cenu, registrace domén rychlá a bezproblémová a funkční non-stop podpora (díky vlastní šikovnosti již vyzkoušeno :-D). Jejich uživatelská zóna je taky jednoduchá na naučení. Úplně to vypadá, že dělám reklamu, ale tak to není, jsem jen velmi spokojený zákazník a uživatel.

Ještě nejsem úplně spokojený se vzhledem, ale to se poddá až narazím na nějaký, který se mi bude líbit. Doufám, že mě všichni mí staří čtenáři najdou na nové adrese a budou zde spokojení. Tímto článkem zde všechny budoucí i starší čtenáře vítám. 😉

Bloguje definitivně zrušeno a pár zachycených myšlenek

Měsíc utekl jako voda a já udělal to co jsem na svém prvním blogu napsal. Smazal jsem ho! Odteď už opravdu pouze zde a nikde jinde. Pokud tedy nebude v budoucnu vlastní doména.

Ani se mi nechce věřit, že už utekl měsíc. Přijde mi, jako by to nebyl ani týden. Čas je poslední dobou nějaký neúprosný. I ve škole si toho už někteří učitelé všimli a pomalu, ale jistě, začínají přitvrzovat. Prý druhá polovina semestru začala, za chvíli je tady zápočťák, měli byste začít něco dělat a takový ty podobný kecy. Jako bych to nevěděl sám, že bych měl začít něco dělat! K většímu učení se dokopávám přes dva týdny, ale vždy z toho není víc než hodinka dělání nejpotřebnějších věcí do školy. Třeba na seminárku z FYZMECHu jsem se ještě moc nepodíval, jen jsem si lehce připravil půdu pod nohama na její vypracování. Její stvoření by mi pak mělo jít hodně rychle. Počítám dva až tři dny. Alespoň takový je plán. Možná se jedná pouze o naivitu, ale i přes to doufám, že to tak bude.

Krapet jsem odbočil. Ale jelikož nechci být moc nostalgický, vzpomínkám na minulost se vyhnu. O něco lepší je přece jen budoucnost. Čas je neúprosný, to si uvědomuje asi každý. A proto jsem se rozhodl, že si budu co nejvíc užívat. Co mě v pár příštích měsících čeká, jen to hlavní: v únoru hory, pokus o rozjezd firmy, létání s WizzAir (nízkonákladový dopravce) po Evropě (vždy jen pár dnů), v létě moře a k tomu všemu spousta neplánovaných akcí. Hlavně snaha nacpat do rozvrhu co nejvíce různých zážitků a věcí, na které se dá vzpomínat. Je jedno jestli to budou vzpomínky dobré nebo špatné, hlavně že jich bude co nejvíc.

Nejlépe moje dnešní kydy vystihuje tento citát: „…lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic…“

Nově zde na blogger.com a nový externí HDD

Trpělivost s bloguje.cz (začal jsem tam blogovat a měl jsem tam blog s adresou rascal.bloguje.cz) mi došla. V budoucnu budu tady, nikde jinde. Důvody jsem popsal v posledním postu na bloguje, ale ty hlavní určitě připomenu. Tedy proč:

  • určitě snazší uživatelská správa
  • požaduji mít příspěvek označený pod více rubrikami (bloguje neumožňuje)
  • větší a snadnější variabilita se vzhledem blogu (HTML psát opravdu neumím a učit se nechci)
  • do budoucna možnost přesměrování na vlastní doménu (přiznám se, že nevím jestli to bloguje umí) a určitě snazší přenos na wordpress (je v plánu)
  • nezaznamenal jsem zde žádné výpadky (což o bloguje bohužel říct nemůžu)
  • vše zde mám pod jedním účtem
  • na psaní používám program Windows Live Writer (ten na bloguje nefunguje)

Nová adresa a stejný rascal. Co víc dodat, snad jen, že doufám ve větší zapojení vás čtenářů. Možnost komentování tady není pod těmi články pro nic za nic. Tím vás do toho nechcu nutit, jen připomínám vaše právo na blogu. O blogu už dost.

Jinak jsem se ouplně zapomněl zmínit, konečně jsem se dokopal a koupil si externí harddisk. Po zkušenosti s tím posledním mi odhodlávání trvalo hodně dlouho. Až to bylo v mém miláčkovi neúnosné, ani krapet místa na disku a ještě s riskem, že o data přijdu. Můj notebook přece jenom není nejmladší, pár zim už se mnou zažil. Potřeboval by inovovat chudáček, ale myslím (tedy vím), že se toho nedočká. Byla by to na jeho původní cenu až moc velká investice. Jen proč jsem se tak dlouho odhodlával. Měl jsem totiž dříve externí HDD značky Western Digital model My Book o velikosti 500 GB. Byl opravdu dobrý, jen se mi po roce a půl pokazil a já přišel o kompletně všechny data. Většinu jsem někde měl, ale fotky ne. Všechny moje fotky za střední a základku vzaly během pár sekund za svý. Peníze mi sice vrátili, ale důvěra se ztratila. Naštěstí Vagi (největší kopírovač dat co znám) i přes moje bezpečnostní opatření kompletně celý disk překopíroval, takže fotky mám schované celé roky u něj. Ještě, že mě neposlechl. Hodnej Vagi…

Exterák jsem koupil už včera, jen jsem na něj vůbec neměl čas. Nejdřív se kluk ušatá šíleně opil a dnes byl celý den až do večera ve škole. Myslel, že umře. Tak mu bylo špatně a divně. Abych se vrátil k disku, jedná se o značku ADATA, speciální exterák s protinárazovou a protiživlovou úpravou. Prej i potápět se s ním můžu. Tak mi snad v té zásuvce nějaké roky vydrží funkční. Kopíroval jsem na něj soubory a přemýšlel jak to udělat automaticky. Chvíli jsem hledal pomocí strejdy Googla dobrý synchronizační program, ale nedařilo se. Nakonec jsem úplnou náhodou zjistil, že dobrou synchronizaci má v sobě zabudovanou Total Commander. Takže až budete potřebovat udržovat dva disky se stejnými daty, nemusíte nic dalšího hledat. Já tedy nic instalovat nemusel, TCčko mám v compu vždycky, a jen to spustil. Jednoduché nastavení složek, pár parametrů a už jen kopírování. Trvalo déle než jsem čekal, bez pár minut celé tři hodiny. Ale je překopírované všechno jak má být. někdy totiž s větším počtem malých souborů bývají problémy, a že moje sbírka hudby hodně souborů má…

Teď už se jenom těším až se dokopu a zajedu za Vagim pro všechny ty fotky. 🙂