V krátkosti o 2019

Rok 2019 přišel rychlostí blesku. Ani mi nepřišlo a byl tady. Na to, že se toho v roce 2018 z hlediska sportu moc nestalo, uběhl nějak moc rychle. Ono se asi není čemu divit, protože v jiných životních rovinách se pořád něco dělo. Kamarádi kolem mě rodili jak na běžícím pásu, svatbovali ještě rychleji, má matka se podruhé vdala (ano, dříve než její nejmladší syn – má maličkost! – poprvé!), spousta lidí slavila různá jubilea a ještě hromada věcí, na které si momentálně nevzpomenu. Můj osobní život byl jedním slovem skvělý, ale to do dnešního příspěvku nepatří a nevím jestli vůbec někdy na blogu bude. Chci být trochu tajemný. Doby, kdy jsem se rozepisoval naprosto o všem co se v mém životě šustlo, jsou asi už nenávratně pryč.U mě se toho asi nejvíce událo v oblasti jógy. Pokusil jsem se v roce 2018 o celoroční denní praxi jógy, ale snad každému musí bát jasné, že 365 dní s ásanovou praxí se nekonalo. Přišlo pár rýmiček (každý muž mě pochopí), nějaká celodenní cestování, účast na x svatbách a jednoduše spousta událostí znemožňující denní praxi. Ovšem, o dovolených se jógovalo, ať už šlo o lyžování na horách a nebo dovolenou u moře. Naštěstí mi sem tam den volna nějak extrémně nevadil, kvůli dnu nebo dvěma se svět nezboří a mé tělo se nezkrátí jako fotbalista, když se po letech bez protahování pokusí dát ruce na zem. Ono i ve světě jógy není čas od času odpočinek špatný, tělo si odpočine a člověk se pak s ještě větší vervou může pustit do další praxe a co dřív nešlo najednou jde samo. Plus, ve dnech volna je vždy víc času na pránajamu, meditaci a nebo nějaké další aspekty jógy.

Jen dva muži (včetně mě) ve skrumáži žen u spojené hodiny dvou skupin. Z původně mužské záležitosti je momentálně toto…

Jóga mě zaujala až natolik, že jsem se o ní rozhodl dozvědět víc. Už od roku 2017 jsem čas od času pokukoval po instruktorských kurzech, ale nikdy jsem se nerozhoupal se přihlásit. Vždy jen pročtení informací, zasnění se, chvíle koukání do blba a pak zase návrat do reality. Jenže s blížícím se létem jsem byl asi s občasnými zmínkami o kurzu a hlavně hodnocení lidí na Instagramu větami typu: „Cože?! Tenhle člověk si jako udělal instruktorský kurz?! Vždyť se józe věnuje jen pár měsíců!“ doma už moc otravný a začal jsem být ze strany mé polovičky lehce podporovaný (pokud se mě jen nechtěla na těch několik víkendů zbavit a mít doma klid), že bych si měl kurz také udělat. Józe jsem podle všeho propadl víc, než jsem si myslel. Tož jsem se rozhoupal a na kurz se přihlásil. Ke kurzu sem nebudu přidávat víc informací, jak probíhal a podobně, protože se nejednalo o moc dobrou zkušenost. Trval od června do listopadu a jeho informační hodnota byla opravdu nevalná. Pár informací se mi vysosat podařilo, ale s ohledem na časovou a i finanční náročnost se jednoznačně nevyplatily. Příště už nebudu koukat na cenu jako na hlavní parametr výběru. K mé vlastní obraně, pokoušel jsem se najít na internetu názory na mnou absolvovaný kurz, ale bohužel nikde nejsou. Stejně jako já je nikdo nikam nepublikoval. Osobně si myslím, že za tím je strach co by se mohlo stát, kdyby informace vyšly na povrch (reakce majitelů školy) a pak také, že absolventi dodržují ahimsu – neubližování. Kdyby se někdo chystal v ČR na kurz instruktora jógy, jen mi napište a budete vědět kterému se vyhnout. Každopádně papír mám zdárně doma a u toho asi zůstane. Kurz jsem absolvoval hlavně pro obohacení vlastní praxe, nějak mi nešlo o vedení lekcí. Sice se mě lidé kolem mě a kamarádi ptají, jestli nebudu vést někde lekce, ale výhledově není v plánu. Ale abych nelhal, sem tam vedu lekci v jindřichohradecké posilovně Raw gym. Ale opravdu jen, když nemůže nikdo jiný a hodina by se musela zrušit.

Úplně první hodina vedená mou maličkostí…

Díky hlubšímu ponoření do jógy a také nedostatku informací na kurzu zde v ČR jsem se ještě během podzimu přihlásil na intenzivní měsíční kurz jógy v Indii. O něm se více rozepíši v dalším příspěvku, je to přeci jenom víc informací. Až se vrátím z Indie, budu se rozhodovat znovu jestli někde povedu lekce nebo ne. Ale abych mnou absolvovaný kurz jen nehanil, za jedno mu vděčím, začal jsem díky němu denně meditovat. Psal jsem o začátcích s meditováním práci, takže asi tak. Každopádně má meditace se od léta velmi prohloubila. Nemedituji už sice každý den jako na začátku, ale zase se mi daří meditace delší a koncentrovanější. Vše chce svůj čas a výsledky se dostaví. Sám jsem stále na začátku cesty…Všechny mé běžecké známé asi nejvíc zajímá jak jsem na tom s během. Abych byl přesný, momentálně nijak. V červnu sice vypadala situace kolem nohy růžově a už už jsem se stavěl do bloků, ale nakonec jsem raději odpočinek protáhl na neurčito. Bolesti se vrátily a já rozhodl nechat tělo prostě regenerovat. Co to je cca rok bez běhu, že? Pohoda, klídek a cigárko. Ale vážně, nějak jsem pohybově nestrádal, i když kondička šla krapet dolů. Asi jako když se hodí kamen ze skály, dopadne do jezera a skončí pár metrů pod hladinou v bahně. Přibližně tam je momentálně moje kondička týkající se vytrvalosti. Znát byla i na jediném závodě, kterého jsem se vloni zúčastnil. Velikonoční Běh okolo Harrachovky dopadl neslavně a byl jsem rád, že jsem nedostal infarkt. Bohužel ani článek jsem o tom nenapsal…

Umírání před cílem!

Neběhám, maximálně chodím na výlety, ale žádný strach, kondolence posílat nemusíte, já se vrátím. Mám v plánu pokusit se o lehké pobíhání po mém návratu z Indie. Tedy začnu zas v březnu. Sám jsem zvědavý jak mi to půjde. Žádnou slávu neočekávám. Ale těším se! Snad se na nějakém závodě zase brzy uvidíme, já tam budu ovšem jenom do počtu někde vzadu v poli závodníků. 😉

Snad letošní rok bude stejně krásný jako byl rok 2018. Spousta se toho udála i bez mé běžecké vášně a věřím, že letošek bude na zážitky ještě bohatší. Už jen únorová Indie bude skvělý start se zážitky. Snad toho cestování bude nakonec více než vloni, a i když jsem se o něm zde nezmiňoval, bylo výletů za poznáním po ČR i Evropě dost. Uvidíme co rok 2019 přinese, vážně se na něj těším. 🙂

Tělo řeklo, já (konečně) poslechl…

Rozhodl jsem se poslechnout své tělo. Konečně. Od minulého léta mi říkalo abych zpomalil, zastavil, dal si pořádný oraz, nechal ho odpočinou… Nic, neposlouchal jsem, drtil kilometry dál co šlo, co tělo dalo, a výsledek se dostavil o pár protrápených měsíců později.

Mé půlroční martyrium se dá dohledat ve starších článcích, ale ve zkratce ho popíši. První problémy začaly koncem léta. Vypnula mi noha. Chvíli se táhlo (dobře, měsíc a půl není chvíle) a nakonec se mi podařilo rozběhat. Opět zpátky do tréninku rychle dohnat ztracený čas. Takový byl plán. Jenže mě pro změnu sundala chřipka. Skoro dva týdny mimo. Po chřipce opět návrat pomalý, tělo přetěžovat nechceš. Jenže co se nestalo, po prvních pár bězích se mě chytlo něco jako náběh na zánět plic (to si tak při prvním mrazu nevezmeš šátek přes ústa). Kašel se mě držel dlouho, po pravdě až do Vánoc. Všichni víme, jaké je trénovat s kašlem. Kdo neví, tak o ničem. Ždímání těla vážně zbytečné, že já radši neležel. Po Vánocích pokus o rychlý trénink pomocí fartleků. Naiva, jako by se dalo za necelých deset dní něco dohnat. Pochopitelně nevyšlo, Silvestrovský běh byl nejhorší ze všech mých účastí. Totální propadák. Na Nový rok po něm hned další závod, výsledek lepší, ale tělu neprospělo. Totální vyždímání ve dvou dnech při ne zcela ideálně doléčených průduškách zase vystavilo stopku. Na tři dny jsem musel lehnout. Nebudu to prodlužovat, když už se mi ke konci ledna podařilo dostat ze všech nemocí, chytla mě pro změnu po dvou týdnech běhu bez problémů na 5 dní noha. Netuším co jí bylo, ale dva dny jsem jí sotva tahal za sebou. Ta se dala do kupy, já odjel už úplně v pořádku (vážně mi to tak přišlo) na dovolenou, tam kvalitně po dlouhé době odtrénoval (2 týdny a v každém cca 140 km bez sebemenší bolístky nebo problému), vrátil se z ní, v klidu běhal. A co se nestalo? Začala bolet pravá noha stejně jako na konci léta (mimochodem jsme v současnosti). Taková divná neurčitá bolest, která znemožňuje běh. Krásný půlrok, že? Někomu to dojde hned, někomu později, jen tupce musíš praštit do hlavy. Nebo nohy.

Začátkem března jsem ukončil devátý rok běhání (doby kdy se věnuji hlavně běhu). Od roku 2012 se v tréninku snažím zlepšovat, přidávat, zrychlovat… Prostě hlavně kupředu. Nemoci přeběhávám (pokud mě úplně neskolí), spoustu zranění taktéž přeběháno (to byla možná (určitě!) blbost), tělo jsem vyždímal x-krát, když mělo odpočívat… Co vše mám k běhu kolem, nemá cenu zmiňovat, najdou se tací, kteří mají víc a v klidu zvládají. Přeji jim to, mé tělo má ale dost a odmítá dál podobný koloběh zvládat. Upřímně můžu říci, došlo mi to. Už vím co se mi neustálými bolestmi a nemocemi snažilo mé tělo říct. Nechtělo pokračovat, ale já neposlouchal…

Po dlouhém rozjímání padlo konečné rozhodnutí – na neurčito končím s nějakým těžším tréninkem, vyšší kilometráží a hlavně snahou si v běhu něco dokázat. Ani závodit nebudu (jestli si povolím účast, tak totálně bez ambic a nějakého tlaku). Vlastně můžu říci, že jednoduše končím s pokusem o výkonnostní běhání. Můj cíl pro příštích nevím kolik měsíců (možná déle) je se během jenom bavit. Určitě neskončím. Chci běhat málo, užívat si pohyb a hlavně si užívat tu hromadu času, kterou najednou mám. Například, konečně je čas a energie na jógu… 🙂

Průběh třídenního půstu

A plate, fork and knife

Měsíc bolesti nohy uběhl a s ním spojené nesportování taktéž. Prakticky celou dobu bez běhu. Plně jsem cítil, jak se mi organismus zpomaluje a lehounce přibírám. Nemám doma váhu, ale za ty roky v běhu (tréninku) už umím odhadovat každých pár gramů. Jelikož noha znemožnila běhání, strávil jsem z něj spoustu času v bazénu, tedy ve studené vodě a ta, jak je známo, nakopne organismus k lehkému ukládání ochranné vrstvy – tuků. Doma a vlastně všude se sprchuji od poloviny léta studenou vodou, takže další plus pro tepelnou izolaci. Sprchování studenou provádím ze zdravotních důvodů, takové lehčí otužování.

Ke všemu výše zmíněnému přibily dva víkendy, které proběhly v lehkém alkoholovém opojení. Párty se prostě malinko zvrhly a s tělem pěkně pohnuly. Vždy až do úterý byly v těle pocity, které se mi moc nelíbily.

Prostě jsem se rozhodl restartovat tělo půstem. Již před pár lety, tehdá ještě na vysoké, proběhl pokus s týdenním půstem. Proběhl celkem bez problémů a přesně jak popisovaly všechny zdroje, ke kterým se mi podařilo před pokusem dostat. První den pohoda, druhý den šílený hlaďák, třetí den najednou příval energie a chutě zmizely, čtvrtý stále dost energie s lehce sníženou pozorností (nedoporučuje se řídit) a pátý den stejný jako čtvrtý. Šestý den mi už přišlo zbytečné pokračovat, protože tělo se vyčistilo přímo ukázkově, tak jsem už pomalu najel na jídlo. Dále v průběhu let jednodenní půsty, někdy i nedobrovolné. 😀 Jenže už déle žádný neproběhl.

Tentokrát mi přišel vhodný půst třídenní. Musím přeci jenom fungovat v práci a k tomu lehce sportovat. Lehký klus mi přišel vhodný pro lepší pročistění organismu. Vím, že by se při půstu měly namáhavé činnosti omezovat, ale nejsem přeci žádné béčko, ne? Jako startovní večer jsem zvolil neděli večer po proběhlém namáhavějším víkendu s kamarády a vínem.

Zahájení – neděle večer

O neděli se snad ani nedá nic psát. Dal jsem si někdy v šest večer večeři a poté už nic nejedl. Takový normální večer. Sranda začne až někdy zítra odpoledne.

Před večeří jsem si koupil čistící čaj, který mám v plánu během půstu pít. Že je to chyba mi došlo naštěstí během prvních hodin půstu.

Na půst se přímo neskutečně těším, tělo je po proběhlém víkendu značně rozhozené. Jako by ani nebylo moje. Cítím se jakoby nateklý, přesnější je slovo nakynutý.

Další jídlo až ve čtvrtek ráno.

Přepis mých skromných poznatků:

Den první – pondělí

  • 5:45 – Po dvou týdnech opět ranní tibeťani. Ani nevím proč jsem s nimi přestal. Chyběli mi.
  • 6:30 – Normálně doba, kdy si dávám první jídlo dne – vždy ve všední dny jde o bílý kyselý jogurt. Dnes jen první čistící čaj od Teekanne. Chutná mi.
  • 8:20 – Dostavily se první pocity hladu. Tělo si možná začíná uvědomovat, že se tržim na pár dní změní.
  • 10:20 – Po druhé čaji je s čajem konec. Na internetu se mi podařilo nalézt informace, že se čaj při půstu nesmí. Zabraňuje totiž základní myšlence půstu. V čaji jsou různé minerály, vitamíny a silice, které nechávají střeva aktivní. To při půstu nechceme. Cíl je zastavení činnosti střev aby se energie normálně potřebná na trávení přesunula na opravu organismu.
  • 16:00 – Den v práci bez problémů. Dostavují se první pocity lehkého hladu.
  • 18:00 – Naplánovaná masáž u klientky. Nedalo se jinak, objednaná masáž musí proběhnout. Půst nepůst. Energie v pohodě.
  • 19:40 – Po masáži první postní běh (zajímavé spojení).Jen lehoučký klus, i přes to, že energie je stále nadbytek. Hlad jen ze začátku, pak ho ubil adrenalin.

Zítřek bude ten pocitově zajímavý den.

Den druhý – úterý

  • 5:20 – Budík nebyl třeba, podařilo se vstát dlouho před ním. Tělo má více energie. Alespoň něco funguje. Ranní cvičení tiběťanů bez nejmenších problémů.
  • 9:00 – Hlad se zatím nedostavil. Ani chutě. Nějak je ani nečekám. (Jak jsem byl naivní!!!)
  • 11:15 – Dostavily se pocity lehké otupělosti. Nohy jako by nebyly moje, jsou takové lehké a bez energie. Asi právě začíná ta pravá zábava.
  • 15:00 – Chutě jsou zpět. Nejraději bych cestou domů koupil celé grilované kuře s deseti rohlíky a vše to spláskal na posezení. Samozřejmě se udržím…
  • 16:30 – Únava. Jelikož mám zkušenosti z běhání, vím, že se jedná o hypoglykémii = organismu chybí cukry a nestíhá se s tím vyrovnávat. Vyjít dvě patra do bytu byla celkem slušná zábava,
  • 17:50 – Už po běhu. Byl to přímo spirituální zážitek. Již od první metrů se mi nechtělo, hrozná únava. Tak první dvě třetiny hrozné, celé v hypo stavu. Ale poslední dva kilometry se najednou energie vrátila. A ano, jen kilometrů. I tak to pro mě bylo psychicky jak třicet. Teď mě čeká sauna, zajímá mě, jak jí zvládnu.
  • 21:15 – Žiju! Jen sranda. Sauna naprosto v klidu. Ještě víc než normálně. Vůbec se mi totiž nedařilo zahřát tělo. Poslední sauna byla skoro dvacet minut dlouhá a na konci mi kamarád poklepal na rameno, že už jdeme a úplně se lekl, jak jsem studený. No, bylo mi příjemně, o tom žádná.

Den třetí – středa

  • 5:00 – Jsem vyspaný. Na to, že se mi podařilo vzbudit ve čtyři a už jsem nezabral, tak překvapení.
  • 5:30 – Ranní tibeťani a následné cvičení namáhavější než jindy. Po každém cviku byla třeba chvilička na vydýchání. Výbušná síla nějak zmizela. No nic, směr ranní předpracovní bazén.
  • 7:20 – Tak bazén naprosto v pohodě. Pořádně mě probudil. Plavání bylo krásné, přímo jsem se ve vodě vznášel. Lehoučký jako dlouho ne.
  • 8:30 – Tak dnes energie naprosto neskutečná. Přímo jí překypuji. Po ani sebemenší malátnosti žádná stopa.
  • 11:00 – Asi zabiju kolegu! Vezmu sešívačku a… On si z domova přinesl vepřo-knedlo-zelo! Neskutečná vůně. Málem mě dostal. Pomalu jsem chtěl sníst i desku od stolu.
  • 17:00 – Až na malý psychicky náročný kiks během doby obědů proběhl den naprosto skvěle. Energie jako by ještě přibilo.
  • 18:00 – Běh stejně dlouhý jako včera. Po hypoglykémii ani stopa. Jak já říkám – užívačka.
  • 20:00 – Přiznám se – těším se na jídlo.

Návratový den – čtvrtek

  • 1:40 – Ano, vážně je před druhou ranní! Organismus se zbláznil. Jako by vůbec nepotřeboval spánek. 4 hodiny spánku! Po psychické stránce nic moc pocit. Na usnutí vyzkoušeno snad vše. Nefungovalo nic, smůla. No… četl jsem si.
  • 4:30 – Vážně se mi nepodařilo zabrat. Ani četba nepomohla. A ta normálně funguje stoprocentně.
  • 5:25 – Energie na ranní cvičení prakticky žádná. Přemohl jsem se a s přestávkami odcvičil svou klasickou sestavu. Ale úsilí to dalo hodně.
  • 6:30 – Nevydržel jsem déle a už vařím. Přinesl jsem si kvůli tomu do práce paříci nástavec na hrnec. Dvě brambory, půlka cibule a jedno rajče.
  • 7:00 – Konečně po jídle! 🙂 Přiznám se, že očekávání byla větší. Nějaký extrémní výbuch chutí, jaký se mi podařilo zažít před lety po půstu, se nekonal. Ale i tak naprosto vynikající.
  • 8:10 – Ve střevech mi snad pochodují permoníci. Zvláštní věci se tam dole dějí. Zajímá mě, jestli mě ta pařená zelenina prožene, jak se všude na internetu píše. Údajně by měl přijít pročisťující průjem.
  • 13:30 – Tak nic. Zelenina mě neprohnala. Už pomalu najíždím na normální režim. Ani po indickém čištění střev jsem se doporučeného režimu (až na první jídlo) nedržel.

Půst mi začal v neděli kolem sedmé hodiny večer a skončil ve čtvrtek v sedm ráno. Celou dobu se mi dařilo pít pouze čistou vodu. Celkem se mi podařilo 74 hodin bez jídla. Započítal jsem i těch pár hodin na čaji první den.

Správný návrat k normální stravě by podle teorie měl trvat stejně dlouho jako půst. V momentálním případě tedy 3 dny. Nepovedlo se. Čekal jsem všelijaké problémy, ale žádné se nedostavily. Střeva spokojená. Tělo nějak neprojevovalo potřebu být tři dny na pařené zelenině.

Půst splnil co jsem potřeboval a chtěl. Zmizela oteklost, navrátila se energie a chuť k běhu. Malý bonus byl, že jsem i lehce shodil. Podle všeho na tuku. Se vším spokojenost. Podobný detox můžu jenom doporučit. Ale bez načtení informací předem se do něj nepouštět.

V plánu mám každé dva až tři týdny jednodenní půst. Jen víc dobrých věcí pro organismus.