Natáčení techniky došlapu v Táboře

Jednou při běhu se mi podařilo slíbit kamarádům, že jim pomůžu s běžeckou technikou. Přeci jenom už mám lehce něco naběháno a i na různá zranění došlo. Proč tedy nepředat nějaké zkušenosti a pomoci ostatním vyhnout se běžeckým chybám, že.

Utekla nějaká doba a nakonec muselo ke splnění slibu dojít. Jak jinak než s pomocí facebooku. Událost měla celkem ohlas a najednou se na ní přihlásilo celkem dost lidí, když vezmu v potaz funkčnost běžecké komunity v Táboře, která je prakticky nulová. Dokonce i lidi, které jsem nikdy neviděl. Což o to, vytvořit událost dokáže každý, ale když pak uteče čas jako voda a najednou je akce zde, člověk pomalu začne panikařit jak bude vše vůbec probíhat. Naštěstí mi pomoc slíbila kamarádka se stativem a fotoaparátem. Tudíž o jeden problém méně.

Jája byla na místě první, ale alespoň stihla připravit fotoaparát. Ještě než všichni přišli, vyzkoušeli jsme natáčení a jak bude vůbec probíhat. A najednou začali přicházet první účastníci. Proběhlo seznámení, pak čekání na ostatní a při něm povídání. Došel zbytek, Lukáš s Týnou přinesli druhý stativ s foťákem, a mohlo se začít.

Poslal jsem všechny jít se rozklusat, přitom koukal s Jájou a Týnou do foťáků a dolaďoval detaily. Vše nakonec bylo úplně jednoduché. První fáze – běhání v botách v nejběžnějším tréninkovém tempu. Druhá fáze – rychlá diskuze u notebooku se surovými videi a s tím spojená kritika běžeckého stylu. Třetí fáze – běh naboso bez bot a čtvrtá fáze nakonec zase v botách. Poslední část se mnou a hezky říkat všem jejich chyby a snažit se je opravovat za pohybu. Nakonec celkem dlouhá debata o běhu, příjemné povídání, ukazování strečinku, co má kdo v plánu a podobně. Prostě když se sejde banda běžců, vždy to tak dopadne.

Hotové video se celkem povedlo. Jen se mi při stříhání nepodařilo úplně načasovat texty, takže se musí stopovat, ale dá se přežít. Video k dispozici zde:

https://www.youtube.com/watch?v=GAVcaHhSkHE

Celkem se zúčastnilo 11 lidí, bohužel ne všichni počkali do konce na společné foto.DSC_0073-2Děkuji za společné odpoledne. Hrozně jsem si ho užil. 😉

Poprvé pořádání běžeckého závodu – chyby byly

Už zde na blogu byla zmínka, že pořádám závod Táborský trail (článeček zde). čas letí jako voda a už utekl víc než týden od proběhlé akce. Tak nějak se mi podařilo vše v hlavě sesumírovat a sepsat. Našlo se totiž hodně detailů, které jsem s ostatními naplánoval. Tak nějak se pokusím shrnout, co vše pořádání závodu předcházelo, s čím jsme v den D trochu nepočítali, co se pokazilo a z čeho se poučíme a jak na to nahlížíme.

Přípravy

Jako první jsme si sepsali osnovu co vše bude potřeba udělat. Krásně se dá vycházet z doporučení ČUS – http://www.cuscz.cz/sluzby-servis/poradani-akci.html. Podle ní jsme pak postupovali, různě jí upravovali, až nakonec na našem sdíleném Google Drive bylo přehršel souborů. Ani nevím, jak jsme se v tom vyznali. Ale děkujeme online službám za možnost neustálé komunikace, hrozně nám to ulehčily.

Dalším krokem po prvním nástřelu osnovy bylo už konkrétní zařizování. Hlavně nás zajímala odpovědnost za účastníky. Podle ČUS (http://www.cuscz.cz/sluzby-servis/sport-a-pravni-praxe/povinnost-organizatora-sportovni-akce-nahradit-ujmu-podle-noz.html) nejsou zdravotníci potřeba, tedy pokud nejsou součástí akce osamostatnělé závody pro děti. Následovaly povolení od města – kultura, sport, komunikace, poplatky za využívání plochy (naštěstí se nás netýkaly, díky záštitě starosty a hlavně charitativní stránce věci byly odpuštěné). Pak bylo třeba povolení od Lesů Tábor a také od vesnic, přes jejichž katastry se běželo. Nesmím zapomenou na lom, jelikož závod vedl po jeho okraji a povolení bylo potřeba. Nezdá se, ale oběhat vše zabralo skoro měsíc a půl.

K tomu se sháněli sponzoři, což šlo lehčeji než jsme čekali. Nakonec tuším 20 sponzorů. Vymýšlela se grafika, sháněly všelijaké věci potřebné k pořádání, komunikovalo s reklamkou na výrobě všelijakých věcí – trika, plaketky pro vítěze, bannery. Vymýšlely diplomy, loga, no všechno. S grafikou naštěstí pomohla kamarádka Jája, které za to patří můj velký dík.

Člověk se ani nenadál a čtvrt roku bylo pryč. Na poslední týden zůstalo futrování startovních tašek, značení trati, nákupy a logistika dostat vše na místo a zase pryč. Kompletně připraveno bylo den předem někdy kolem desáté večer.

Den D

Ráno před osmou sraz na místě a rychlá stavba stanů – stánek, převlékárna, registrace, prezentace Hudy. Najednou tam byli závodníci, čekali na čísla a my nestíhali. Což bylo naštěstí jen pár minutek a rozběhlo se to. Pak už šlo vše jak na drátkách, fotografům jsem ukazoval kde je chci, pořadatelům kde přesně budou stát na trati a co po nich budu chtít, zdravil se s běžeckými kamarády, koordinoval lidi, pomáhal připravovat vše možné a hlavně včas posílal lidi na trať, aby byli na místech v předstihu.

Zbývalo 20 minut do plánovaného startu a já si všiml, že fronta je stále hrozně dlouhá. Naštěstí rychlá reakce, okamžité udělání druhé registrace a v čas startu bylo po frontách. Za zdržení mohla špatně připravená registrace, špatně jsem vysvětlil Lukášovi, jak zapisovat a vydávat čísla a hrozně se to zdrželo. Už víme jak příští rok udělat, aby registrace byla plynulá. Start byl nakonec odložen jen o 20 minut. Na první ročník v normě.

Ani jsme se nenadáli a už přibíhali první závodníci. Sotva jsme se stihli v zázemí otočit a připravit pár věcí. Trochu mě překvapilo, že první jsou jiní běžci než byla má očekávání. Za chvíli jsem se dozvěděl. Z celkového počtu cca 180 běžců mi přibližně 10-15 minuli nejdůležitější odbočku, která vracela z kopce dolů na poslední kilometr. Já před startem oběma davům běžců řekl, že poslední kilometry jsou stejné jako ty první a myslel si, že to bude stačit. bohužel nestačilo a ta jedna šipka mi prostě chyběla. Stále mě to štve a hlavně mrzí. Protože třeba Jirka Csirik s Honzou Macounem a Jirkou Václavíkem skončili 2., 3. a 4. a přitom měli být na prvních třech místech. Všichni si tam zaběhli. To samé se stalo borcům na 7 km trati. Úplně jsem zapomněl, že jak běží člověk naplno, tak mozek nefunguje jako při výklusu. Měl jsem to čekat. Největší chyba a byla má. Bude mě štvát ještě dlouho…

Další kiks přišel s výsledky, vše v pohodě, čas od času špatné jméno, což se podchytilo a také umístění. Za umístění mohli zabloudění běžci, kteří nám přiběhli z druhé strany. Každopádně výsledky se zpětně daly po závodě dohromady ke vší spokojenosti. Že se nám vyhlášení trochu posunulo se dalo čekat. Co se ale už nedá vrátit je vyhlášení starších žen na 7 km trati. Omylem jsme na 3. místě vyhlásili paní, která doběhla mezi posledními. Nevíme jak se to stalo, ona totiž na fotkách nemá číslo a tak netušíme jestli ho náhodou nedala někomu jinému. Být na jejím místě, pro cenu bych si nešel, ale asi to viděla jinak. Tady beru chybu na naší straně, ale velkou roli tam také hrálo nedostatečné fair-play ze strany zmíněné závodnice.

Nebudu lhát, večer jsme celou akci pořádně zapili. Všichni organizátoři nadšení a šťastní, že se povedlo, ale já byl osobně dost mrzutý a naštvaný sám na sebe. Největší chyba a mohl jsem za ní já! Nedostatečné značení…

Co jsem zjistil zpětně, většina účastníků akce byla nadšená a těší se na další ročník. Já nejdřív hned po závodě říkal, že nic nebude, ale lidi jsou nadšení, pořadatelé do toho prý půjdou také a tak další ročník bude, jen ho asi uděláme v jiném termínu až bude tepleji. Z chyb jsme se poučili a napravíme je – značení, registrace výsledky a vyhlášení. Příští ročník bude bez chyb, už víme jak na něj. 😉

Po této zkušenosti ale vím, že pokud budu jako účastník na nějakém závodě a něco se protáhne nebo nebude fungovat, budu klidný a počkám si, protože vím co všechno se může na těhle malých akcích pokazit a tím rozbořit celý časový harmonogram.

Výsledky a další informace: http://www.taborskytrail.webnode.cz

Nakonec děkuji mým kamarádům, kteří pomáhali s celou akcí a bez nichž by nevznikla, Janě Šonkové, Štěpánovi Ulrichovi a Jáje Kratochvílové. Děkuji moc lidi. 😉

Recenze Salming Speed

Dlouho to netrvalo a už jsou v mém botníku druhé boty od Salmingu. Rád bych podotkl, že nedostávám boty ani jiné vybavení zadarmo a nemám ani žádné speciální slevy. Salming prostě umí a já si ho okamžitě oblíbil. Koupil jsem loňský model Speed ve slevě a musím uznat, že se jedná o skvělou botu. Ve Speedech mám naběháno přes 200 km a cítím se tedy s botami dost sehraný na to ohodnotit je.

Po vybalení z krabice
Po vybalení z krabice

První výběh byl trochu rozpačitý, ale rychle jsme se spolu sžili. Pomalu je začínám brát z botníku častěji než SD2. chudinky se asi cítí trochu staře a zapomenutě. Co se mi na botě oproti SD2 hned zalíbilo, byla výška paty. Trochu nižší a co to udělá. Na noze sedí lépe a s příjemnějším pocitem. Za mě palec hore.

Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze
Poprvé na noze

Jedná se o užší botu, v porovnání s objemovým modelem SD2 hodně úzkou. Miloš Škorpil o nich píše, že i přes jeho rozťáplou nohu s nimi nemá žádný problém, ale osobně bych je bral trochu širší. Já s šířkou lehký problém mám, noha je v nich moc stažená. Asi mám rozťáplější nohu než Miloš, a to nemám naběhán ani zlomek jeho kilometráže. Pro milovníky NB MT10 nebo MR20 bude šířka bot zklamáním. Dá se na ní zvyknout, ale i po více kilometrech se boty moc nerozšlápnou. Prakticky vůbec. Na fotografii je vidět, že špička jde více do špičata než u širokých SD2.

SD2 (cca 1000 km) a Speed (nové)
SD2 (cca 1000 km) a Speed (nové)

Co se týká tvrdosti bot, nelze jim nic vytknout. Ovšemže se boty nesrolují jako například Vivobarefooty, ale podrážka mi přijde dostatečně pružná a tím tedy i poddajná. Při došlapu na jakémkoliv terénu se cítím jistě. Mé Speedy mají něco k 250 km a oděr podrážky minimální. To u SD2 po 1000 km začínám trochu podrážku postrádat. Nějak netuším, jak v nich Miloš mohl naběhat 1500 km a stále mu podrážka vepředu vypadá jako nová. Asi máme každý naprosto jiný pohled na došlap přes přední část chodidla. 😉 Každopádně Speedy používám převážně k fartlekům, úsekům, rychlým tempům (někdy k 3:00/km) a čas od času k rychlejšímu dlouhému běhu 30-35 km. Vše zvládají na jedničku, ale asi nejvíc jim sedí rychlost. Jak taky jinak, že?

SD2 po 1000 km
SD2 po 1000 km
Podrážka drží lépe než u mých SD2
Podrážka drží lépe než u mých SD2 (lehce jiný materiál proti oděru – podle výrobce – je znát)

Svršek drží snad lépe než u SD2. U těch bylo třeba udělat s pomocí jehly a nitě domácí opravu, lehce se mi po cca 800 km začaly rozešívat zevnitř nad palcem. Chvilička s jehlou a botky fungují bez problémů dál. Speedy mají svršek udělaný trochu jinak a zatím to nevypadá, že by někde povolovaly nebo se objevovaly rozšití. Jak se říká: „Drží jak židovská víra.“

Svršek jako nový a spodek to samé
Svršek jako nový a spodek to samé

Úplně bych zapomněl na tkaničky. Nevím jak to v Salmingu dělají, ale umí je skvěle. Opět bezproblémově drží jen na jeden uzlík, ani by nepotřebovaly druhý pro jistotu. Ještě se mi nerozvázaly. Například ve Vivobarefootu by se od Salmingu mohli hodně naučit o tom, jak se dělá bota, která vydrží a nejsou s ní problémy.

A jsme na konci. Obrázky vypovídají o všem a k tomu pár mých osobních poznámek a plků. Stejně je musíte vyzkoušet sami. Ale ode mě mají v Salmingu velké plus. Salming běžecké boty „zatím“ dělat umí. Uvidíme co nám ukáží v budoucnosti. Víme jak se hodně značek změnilo. Ale to je vedlejší. Botky prostě super.