Denní průběh života v ashramu

Ranní budiček nebyl zrovna příjemný. V jednom jídelním stanu byl umístěn obří buben, ke kterému byli přidělané bubnovací paličky všelijakých velikostí a každé ráno v 5 se vypínačem elektronicky spouštěly. Neskutečný rámus tohoto elektronického bubnu musel probudit široké okolí. Jsem si tím jistý, protože bezpečně probudil i přes špunty v uších… Pak následovaly Shatkarma, tedy čistící techniky. Začalo se jednod jala neti (vyplachování nosu konvičkou), po několika dnech se přidalo sutra neti s plastovým provázkem (protahování nosem), později se přidalo Dhauti (zvracení slané vody), Agnisara (jemnější provedení než nauli se silnou kompresí, které je běžně učené – v tomto případě s uvolnenými břišními svaly), jednou i Shanka Prakshalana (jogínská technika na očistu střev) a nakonec sutra neti s klasickým old-school provázkem (asi 4mm tlustý bavlněný provázek, který je na prvních 30 cm obalen směsí vosku). První protažení tímto starým typem sutra neti bylo neskutečně bolestivé, ale dnes už naprosto standardní záležitost, kterou každou neděli opakuji (sice jenom jednou týdně, ale alespoň něco…). Ve třetím týdnu jsme se propracovali k denní praxi dhauti, následované sutra neti, pak jala neti a nakonec agnisarou proloženou kapalbhati. Poslední týden se už čistící techniky nedělaly, aby se naše tělo více zklidnilo. Bylo na každém jestli je bude dělat nebo ne, už nebyly nařízené. Musím uznat, že všechny čistící techniky mi šly mnohem lehčeji než v Rishikeshi. Úplně jinak nám je vysvětlili a hlavně i demonstrovali. Opravdu věděli co dělají a ukazovali svou běžnou praxi. Se zdejšími postupy šlo/jde všechno naprosto bez problémů a bezpečně.

Čistící techniky se někdy daly stihnout do 20 minut. Zbytek času pak patřil osobní praxi pranayamy spojené s krátkou meditací. Žádně lelkování po okolí nebo bavení se s ostatními, všechen čas se pokud možno na 100% využíval a zaplňoval činnostmi. Následovala krátká pauza na čaj s ovocem, nejčastěji banány, a pokračovalo se 3 hodinovou pohybovou lekcí. Pohybová píši schválně, protože se nejednalo jen o ásany. Začínalo se pre-yogic cvičeními (= The Pawanmuktasana Series I., II. a III.) – jedná se o všelijaké cvičení na břicho (hlavně CORE), nohy, ruce a prostě celkové zesílení těla, které většinou trvaly cca hodinu. Následovaly pozdravy slunce, začalo se na 3 a končilo na 6. Všelijakých tipů – od jednoduchých (3-6x) po typ flow. Typ flow surya namaskar byl 2 verzí – první verzí byly 3 specifické pozdravy nijak nenavázané na ásany, ale s mnoha vloženými prvky a takové silovější, druhá verze byla vlastně 4 pozdravy, do kterých bylo vložené neskutečné množství ásan a když je člověk udělal, měl prakticky celé cvičení ásan za sebou. Zbývalo už jen pár závěrečných ásan. Klasické pozdravy zabraly kolem 30 – 45 minut a po nich následovala sekvence 27 ásan v hatha jógovém stylu. Když byly pozdravy v provedení flow 2 verze, tak to bylo o těch 30 minut rychlejší, protože většina ásan proběhla spojená v těch pozdravech. Pravidelně se končilo po těch 3 hodinách, využíval se celý čas, žádné zkracování. Někdy se nějaké části více natáhly, jindy se ukázaly jiné variace a tak. Prostě na 3 hodiny. Když se někdo zastavil a koukal po ostatních, hned byli u něj a říkali mu ať praktikuje a neztrácí tak svůj drahocený čas. „Don´t waste your time and money!“ Pak měl být konec a pauza 30 minut před oběděm, ale většinou jsme jí strávili po ásanách probíráním terapeutických pozic jógy a jejich zkoušením. Takže nejen teorie, ale hlavně hodně praxe a vyzkoušení působení na sobě. To pro mě bývalo dost na morál, protože po závěrečné šávásáně mi často vypnulo tělo a bylo takové unavené ve stavu jít si lehnout. A řekl bych, že nejenom tělo, ale i hlava. Pár prvních dnů jsem byl z této pohybové praxe dost rozsekaný, někdy se mi třásly svaly na rukou ještě přes hodinu…

Po obědě, který byl satwického typu, následovala karma yoga. Každý dostal zadanou určitou práci (ve skupinách 2 až 6), kterou musel v tento denní čas vykonávat. Práce se přidělovaly na týdenní bázi. Já měl první týden mytí koupelny u pánské ubytovny, druhý týden zametání shaly, třetí týden vytírání ubytovny a poslední týden jsem připravoval rohože před všemi teoretickými lekcemi a podobně (což byla nejhorší práce ze všech, zabrala nejvíc času a byla nejpracnější). Většinou jsem měl práci za pár minutek hotovou. Nejlepší bylo asi mytí záchodů, 10 minut práce a klídek. Ovšem, našli se i tací, kteří podobnou činnost opravdu neunesli. Jednalo se o 2 účastníky, kteří hned druhý den okamžitě ukončili kurz, když jim byla vylosována jako první karma jóga mytí záchodů. Zbytku osazenstva žádná práce nevadila, ani těm starším distingovaným paním (maximálně měli naštvané a uraženecké průpovídky), které se kurzu také účastnily.

3x denně rohože připravit a zase sbalit…

Odpoledne byly 2 hodiny teorie. Jedna filosofická, tedy probírání všeho kolem teorie jógy, ale hlavně zaměření se na dva důležité jógové texty – Hatha Yoga Pradipiku a Patanjaliho jogasutry. Nevím co bych k filosofické hodině více napsal, probíralo se prostě úplně všechno. Druhá hodina byla zajímavější – anatomie. Vůbec nic jsem od ní nečekal, ale byla to nejlépe podaná anatomie, které jsem se kdy jako laik účastnil. Dr. Ashutosh používal velkou LCD televizi a moderní 3D zobrazovací metody. Myslím, že šlo o program Visible body. Anatomie se probírala ve spojitosti s jógou z fyziologického hlediska. Tedy, když uděláme něco, to něco v těle ovlivňuje určitá místa a tohle se pak stane nebo bude dít. Nejzajímavější byla fyziologie pranayamy a různých meditačních technik. Co se v těle při dechových technikách přesně děje je naprosto fascinující. Poznámky stále zpracovávám. Navíc se hodiny filosofie a anatomie dost často prolínaly, když se mluvilo na filosofii teoreticky o určitých technikách, většinou se na anatomii probíralo jejich působení v těle. Prostě jóga i z moderního věděckého pohledu. Nikde jinde mi podobný přístup nikdo nenabídl.

Příprava na teorii

A to velmi zajímavé (ne-li nejzajímavější) bylo před večeří – internal yoga. Dvouhodinovka technik práce s energií a naší myslí. Jednalo se o praktický nácvik a zažití si technik pranayamy, yoga nidry, relaxace, práce s energiemi atd. Ani jeden den jsme nevěděli co nás čeká. Dr. Ashutosh vše vymýšlel až na místě podle atmosféry skupiny. Techniky pranayamy, které jsme za ten měsíc procvičovali – jógové plné dýchání, Anuloma-Viloma, Chandra Bhedana, Surya Bhedana, UJJAIY, Sitkari, Sitkali, Bhramari (i Bhramara) a Bhastrika. Ovšem i všelijaké kombinace těchto typů (např. Ujjaiy + A-V + kumbhaka). Věnovali jsme se i různým typům drishti (bhrumadhya, nasikagra a abhyantara), všelijaké typy kumbhaky (zádrží dechu při pranayamě) o různých délkách od pár sekund po minutu a více, relaxace, hraní si s energií v těle, yoga nidra… Přiznám, že se pro mě jednalo o nejtěžší hodiny z celého dne, na které jsem se ale paradoxně většinou nejvíc těšil. Tohle byly techniky, které mi v mé osobní praxi doma chyběly. A tady jsem jich dostával plné náruče každý den. Hltal jsem každou novou techniku a informaci. Co k tomu patřilo také, bylo trávení těch 2 hodin v některém z meditačních sedů s hezky rovnými zády. Naštěstí Dr. Ashutosh nás po 15 – 30 minutách nechal změnit pozici nebo lehce protáhnout nohy (věděl, že naše kolena mohou trpět a že se pro spoustu jednotlivců nejedná o anatomicky vhodné pozice). Kdo opravdu nemohl sedět v některém ze sedů, mohl používat stoličky, židle, oporu stěny, více jógamatek, prostě co potřeboval. Jak jsem řekl – nejvýživnější 2 hodiny z celého dne.

A poslední denní program, který následoval po večeři, byl Satsang (chcete-li Kirtan). Hodina, na kterou se nám často kvůli únavě nechtělo. Hodně z nás pravidelně únavou skoro usínalo ve stoji, ale i tak jsme šli. A věděli jsme proč. Po prvních pár minutách Kirtanu z nás pokaždé veškerá únava spadla a my plni energie zvesela zpívali jednu mantru za druhou. Ano, Kirtan je večerní zpívání manter a jiných všelijakých písní. Energie skupiny byla vždycky neuvěřitelná. Dost často se na melodii spontánně tancovalo a člověk měl více a více energie. Prostě večery, na které jen tak nezapomenu. Po prvním týdnu už se nejely jenom mantry, ale lidé skládali vlastní básně, písně, zpívali známé songy, sdíleli své vnitřní prožitky (jen ti opravdu hodně extrovertní) a šlo prostě o neuvěřitelně tvůrčí proces za pochodu. Tu energii bych přál zažít každému.

To bylo velmi ve zkratce popsáno, jak kurz probíhal a co se při něm na každodenní bázi dělo. A takhle to vypadalo celých 30 dní, každý den stejný program beze změny. Někdo asi řekne „Pěkná nuda!“ nebo „Kvůli tomuhle jsi tam jel?!“, ale pro mě osobně byl každý den vždy úplně jiný a neskutečně mě osobně posouval…