Inteyoga Ashram

Východy slunce byly kouzelné…

Inteyoga je malá škola, přesněji ashram, nedaleko jihoindického Mysore, která se zabývá výukou technik klasické hatha yogy podle starého díla Hatha Yoga Pradipika. Tak levná byla (a stále v porovnání se všemi ostatními kurzy v Indii je), protože majitel školy nechce na studentech primárně vydělávat. Jeho cílem je hlavně předávat informace a sdílet učení jógy. Dr. Ashutosh, zakladatel a majitel školy, předává informace z osobní více než 40 leté praxe jógy (jeho učitelé byli velikáni jako Swami Sivananda nebo Swami Krishnananda) a medicínské znalosti z celoživotní praxe západní medicíny kombinované s ayurvedou. Nebyla oblast, kterou by snad ve své osobní praxi v životě neřešil nebo se o ní nějak nezajímal. Neskutečná studnice vědomostí…

Celý ashram z dálky

Každému, kdo umí počítat, ovšem dojde, že i při tak nízké ceně na každém kurzu vydělavá hodně. Ono při cca 50 účastnících se ani není čemu divit. 50 někomu může připadat jako moc a že se člověk nemůže nic naučit, ale opak je pravdou. Platí co mají napsané na svých stránkách: „Learning is an art …. which depends on the disciple’s passion, skill and eagerness to learn. How many people can swim in an ocean!“ Lze se naučit opravdu hodně a i při tak značném počtu studentů je k dispozici dostatek osobního přístupu pro každého.

Ashram je u vesničky Devalapura doslova na venkově, ale to už víte z předchozí části (odkaz). Má 2 části od sebe vzdálené asi 200 metrů. V části u silnice leží ženská ubytovna a obytný dům pro většinu učitelů a lektorů. Jsou taková malá rodina – dohromady 2 hlavní lektoři, jeden pomocný a pak 3 karmajogíni (ti jsou z celého světa a po x měsících se střídají). Druhá část ashramu leží prakticky mezi poli vzdálená přibližně 200 metrů od té první a obsahuje mužskou ubytovnu, obří shalu, jídelní stany a kuchyni. Toť vše.

Jak vychází z popisu ubytoven, ubytování je oddělené pro ženy a muže a je striktně hlídané. Ani páry spolu nemohly být a celý měsíc byly odděleně. Ubytovna byla pro cca 25 osob – jedna veliká místnost s buňkami po 2 postelích. Ty oddělené nízkými asi metr vysokými zdmi. Vše dost nahrubo, krov udělaný z klacků a na něm jenom tašky, na oknech sítě, ale neotevíraly se, podlaha beton, postele kovové s asi 4 cm tlustými matracemi, prostě žádný luxus. Na konci tohoto dlouhého bungalovu byla koupelna – 6 indických záchodů (záchod se sprchou dohromady), ohřívací varna na vodu, 3 umyvadla a 2 zrcadla. Toť ze sociálního zařízení pro cca 25 mužů vše. Shala je jen veliký prostor cca 14 na 22 metrů betonové zastřešené plochy, v rozích police s pomůckami. Jídelní stany byly udělané z bambusových listů, stolů a plastových židlí. Celkově hodně spartanské podmínky, jen nejnutnější věci k živobytí, prostě nic co by člověka nějak rozptylovalo. Mně se to neskutečně líbilo a celkově vyhovovalo. Proto asi i levnější cena než jiné kurzy. Dost často se jinde platí za luxusní ubytování a všelijaké rádoby duchovní serepetičky.

Co se mi zdálo také super bylo, že ashram se nacházel v oblasti prakticky bez signálu. A když už se nějaký chytil, o 4G si člověk mohl nechat leda tak zdát. Stačilo se jen o pár centimetrů hýbnout (i jen rukou s mobilem) a bylo po signálu. Jak za starých časů v ČR když začínaly mobily. 😀

Po mém příjezdu mě ubytovali, ukázali kde co je, vybrali peníze (to odpoledne se v shale válel přibližně milion rupií v hotovosti), zaevidovali, předali jednotnou uniformu a dále jen řekli, že večer bude informativní briefing kde se vše podstatné dozvíme. Na něm jsme se představili (zjistil jsem, že na kurzu se mnou byla jedna Slovenka, jinak lidé z celého světa), dostali učebnici a denní listy pro vyplňování pocitů s fyzickým stavem. Byl nám představen denní program, zdůrazněn Code of Conduct (kodex chování) a byly nám sebrány mobilní telefony. Každý mobil byl vložen do plastové krabičky pod číslo (které si musel majitel zapamatovat) a mohl ho dostat na vyžádání vždy po několika dnech na cca hodinu a půl. Nikdo si netroufl neodevzdat. Jelikož jsem to předem očekával, nepřekvapilo mě to. Pak nás poslali spát a bylo to. Žádné květinové mandaly, zbytečné proslovy, rituály a podobné cavyky, za které se většinou v jiných školách platí nehorázné peníze, jen aby si účastníci připadali nějak výjimečně a více oduševněle. V této škole si na pozlátko nepotrpí.

Na zahájení nám bylo zdůrazněno jedno – jste tady hlavně kvůli sobě a certifikát není váš cíl. (Souhlasil jsem s nimi jen napůl, protože jsem sice přijel něco udělat se svou jógou a posunout se ze zaseknutí, ale kvůli tomu papíru jsem přijel také. To byly mé myšlenky na začátku kurzu.) Zdůraznili nám, že musíme být účastni na všech hodinách a pokud možno, všeho se aktivně účastnit. Nechtějí plýtvat svým časem a hlavně naším. V druhé řadě i našimi penězi, protože si uvědomují, že nás podobná cesta stojí značné finanční prostředky a každé vynechání je jako zbytečné vyhazování peněz z okna.

Takže co obsahoval Code of Conduct, který byl přísný a opravdu se musel dodržovat? Měl těchto 20 bodů:

  • 1. Dress code – až na ásanovou praxi povinné nošení uniformy.
  • 2. Pravidelnost a dochvilnost – odchodit povinně naprosto všechny hodiny a být na nich před jejich začátkem.
  • 3. MAUNA (Ticho) – byly určené celé dny, kdy se nesmělo promluvit a bylo doporučeno mluvit co nejméně. V ubytovně zákaz po celou dobu.
  • 4. MITAHARA (Jogínská dieta) – jak v ashramu, tak mimo. Žádné jídlo z venku. Ani při „volném“ dni.
  • 5. KSHETRA SANYAASA (Zůstat na jednom místě) – povoleny jen 3 krátké výlety na pár hodin. Jinak celých 30 dní v ashramu.
  • 6. PRATYAHARA – zákaz elektronických zařízení.
  • 7. Zákaz jakýchkoliv intimností v ashramu.
  • 8. Kouření, drogy, alkohol nebo jiné omamné látky striktně zakázané.
  • 9. Od studentů se očekává přizpůsobení fyzicky, emočně a mentálně.
  • 10. Respekt k věku, rase, náboženství, pohlaví a limitům ostatních.
  • 11. Zákaz návštěv z vnějšku ashramu.
  • 12. Zákaz vlastních rituálů (např. náboženských) na ubytovně.
  • 13. Studenti jsou povzbuzování k překonání kulturních rozdílů mezi sebou.
  • 14. Nebýt hluční k sobě a hlavně přírodě mezi 8 večer a 5 ráno.
  • 15. Akceptovat vyučované techniky – vyzkoušet jich na sobě co nejvíce, ať jsou benefity pobytu co největší.
  • 16. Osobní problémy diskutovány s Dr. Ashutosh v určený čas.
  • 17. Nevstupovat do prostoru ostatních na ubytovně.
  • 18. Neodkladně informovat o zdravotních problémech
  • 19. Doporučeno nechat si otázky minimálně 24 hodin v hlavě a pokusit se na odpověď přijít osobně ve své hlavě. Odpověď často přijde, nemusíme se hned ptát.
  • 20. Učitelé na tomto kurzu nemusejí znát všechny odpovědi, ale sdílí se studenty techniky, které mohou pomoci k hlubšímu vnitřnímu uvědomění potřebnému k nalezení odpovědí „uvnitř nebo vně“.

Denní program vypadal následovně:

  • 5:00 – Budíček
  • 5:15-6:00 – Shatkarma
  • 6:15 – Čaj s ovocem
  • 7:00-10:00 – Pre-yogic cvičení, Sun salutation, Asana
  • 10:30 – Brunch
  • 11:00-12:00 – Karma yoga
  • 12:30-13:30 – Hodina teorie
  • 13:30 – Čaj s ovocem
  • 14:00-15:00 – Hodina teorie
  • 16:00-18:00 – Internal yoga (Pranayama, Yoga Nidra, Yoga Chikitsa)
  • 18:30 – Večeře
  • 19:30-20:30 – Bhakti yoga (Kirtan)
  • 21:30 – Večerka (zhasnutí světel)

A po 30 dní se Code of Conduct musel tvrdě dodržovat a s ním i denní program, který byl až na 3 výjimky neměnný. Ty 3 výjimky byly dny volna. Ale nepředstavovat si stejně volné dny jako v Rishikeshi, tam byly celé volné a bez programu. Zde se jednalo o volno mezi Karma yogou a večeří – takže cca 6 a půl hodiny volna na návštěvu města nebo procházku. A to se ještě musel podepsat čas odchodu a příchodu zpět do ashramu s uvedením kam člověk směřuje. Prostě přísnost!

Západy slunce si v ničem nezadaly s východy slunce