První místo za nejhorší běžeckou knihu vyhrává…

Důkaz, že jí vlastním

Miloš Škorpil a jeho nejnovější „pokus“ o knihu s názvem Štastný života běh: Zápisky ultraběžce.

Spousta lidí co mě zná ví, že Miloše a jeho přístup moc nemusím, ale slibuji, že tato krátká recenze bude plně objektivní. Jak jen recenze (trochu i soukromý názor) může být. A s klidem beru na svá bedra možnost, že mě jeho příznivci zaživa sežerou.

Kniha mi přišla již skoro před čtvrt rokem s dalšími dvěma – Jak utéct času a Vytrvalost (jsou naprosto úžasné). Tímto titulem se Zápisky honosit nemůžou. Vlastně jediný titul, který jsem knize schopný dát je – PROBOHA PROČ?!?!

Čekal jsem nějaký příběh, životní moudra, Milošovy klasické promluvy do duše… Já nevím, prostě něco podobného ostatním běžeckým knihám vydávaných v Mladé Frontě. Takové to, máme zajímavou osobnost, napíšeme něco o jejím životě, sepíšeme úspěchy, co právě dělá a nakonec z toho vezmeme nějaké ponaučení nebo alespoň silný závěr aby se čtenář okamžitě zvedl z gauče a šel se hýbat. (Knihu Lizzy Hawker prosím do tohoto seznamu nepočítám.) Myslím si, že Miloš by se na podobnou knihu dokázal zmoct. Něco naběhal, hodně proběhal a prostě ten příběh tam snad nějaký je, ne?

Miloš podle všeho vzal své staré deníky, namátkově z nich vybral zápisky, poskládal za sebe a bez nějaké větší úpravy je poslal do nakladatelství. Tam si řekli „Zas něco od Miloše…“ a prostě to vytiskli. Nikdo s alespoň špetkou kritiky v krvi by nikdy podobně světu literatury přece neublížil. I knihy Ivany Pilařové jsou proti tomuto skvostná literární díla, která mají děj a spád.

Zpátky ke knize. Nemá absolutně žádný děj. Ale vůbec! Jeden zápisek střídá druhý. Není u nich žádný úvod ani jiné podobné informace. Například najednou čteme, že Miloš běžel první ročník TMMTR (Transmoravsky Masochistický Terénní Běh) s dalšími asi 5 běžci (přesně si nepamatuji), že tento „závod“ vyhrál a bere to jako veliký uspěch. Jak by také nevyhrál, když tam bylo jen 6 lidí?! To bych se kousl taky, s málo soupeři se nejedná o problém. Pak jsme najednou na nějakém 100 km závodě v zahraničí, opět bez nějakých přesnějších údajů a informací. Pokračujeme najednou Spartathlonem, který je hodně odfláknutý, a tak dále. Kapitoly takto v knize po sobě nejdou, ale pro představuje se jedná o naprosto přesný popis chronologie knihy.

Na většině závodů měl (na tehdejší dobu a soupeře) naprosto průměrné výsledky, ale aby nevypadal jako nýmand, vždy si v zápisku našel nějaký důvod, proč neběžel naplno nebo proč závod pojal jako trénink. Tu bylo horko, tam měl po nějakých závodech, tehdy zas před závodem… Nikdy nenapsal větu typu: Moje příprava stála za nic a podle toho vypadal i výsledek. Prostě běhám tužku (ale nepřiznám si to). Dokonce i u Spartathlonu si našel výmluvu, proč mu nevyšel v lepším čase. Prý chvíli před ním běžel TMMTR a tam se oddělal. Co má pak říkat Radek B. s jeho počtem závodů a tréninkem? Jo, on vlastně nemusí, on na rozdíl od Miloše vyhrává nebo se neskutečně dobře umisťuje. Z knihy jsem si odnesl hlavně to, že kdykoliv Miloš běžel závod s více účastníky než 10, výsledek nestál za nic. Celkově jeho výsledky u závodů nad 10 km jsou spíš průměrné. Kdyby měl alespoň trochu sebereflexe a zpětně si to přiznal. Ale ne, Miloš je přeci český běžecký bůh, na kterého se nesahá… (Blicí smajlík a odplivnutí!!!)

Celkově mi přijde, že Miloš prodává sám sebe. Nejde o výkony, ale prostě o zviditelnění. Koho zajímá nějaký oběh ČR, když se přitom vozil autem a přespával v penzionech? To samé jeho jiné všelijaké běhy a přeběhy. O nějakých veslařských rekordech vůbec nemluvím, nějak jsem nepobral co v knize dělají. Prostě kniha zklamala…

Přiznám se, spoustu míst v knize jsem přeskákal, prostě se pro nudu a nezajímavost nedala číst. Ani posledních x stránek interview s Milošem se nedalo. I ten rozhovor se neskutečně vleče. „Přečtení“ mi trvalo opravdu dlouho (člověk rychle usne, když čte večer v posteli) a čas strávený nad knihou považuji za opravdu ztracený. Miloši, dlužíš mi x hodin života! Výše jsem psal, že jiné knihy člověka neskutečně motivují. No, tak tato dělá pravý opak.

Pokud opravdu chcete vyhodit své peníze, rychle do knihkupectví a jeden výtisk si kupte. Ale kvaltem, je spousta lidí, kteří potřebují podložky pod klavír a tato kniha by se mohla hodit. V této funkci bude mít nedocenitelnou hodnotu. Jinak prosím ruce pryč. Vážně co nejdál to jde! Kupte si radši knihu od Ivanky, ta alespoň umí oproti Milošovi psát a člověk se něco dozví. Proč knihu vlastně mám a rituálně jí nespálím? Chyběla by mi do sbírky…

9 komentářů u „První místo za nejhorší běžeckou knihu vyhrává…

  1. Bohužel musím s Tvou recenzí souhlasit… Možná ještě větší zklamání, než jaké mi přinesla kniha sama, mi ale připravilo behej.com – ráno tam odkaz na Tvou recenzi v sekci blogy byl, ale když jsem se díval před chvílí, už tam není… Tak nevím, jestli je to technická chyba na mém či jiném počítači, nebo známka toho, že Miloše není v určitých kruzích možno veřejně kritizovat 🙂
    Honza T.

      1. Už je tam zase zpátky, tak snad to byl jen nějaký technický problém, a nikoli zásah cenzury 🙂

  2. Knihy se nepálí! Ani ty ultrablbý ne 🙂 Peníze je třeba ždímat a z Miloše aka gurua českého běhu se stal dobrý oslíček, otřes se. Co na tom, že je to o ničem, hlavně, když si to lidi koupí – a lidi si to koupí, protože je pro ně synonymem českýho běhu, stejně jako je pro ně synonymem závodu Run Czech. Je dobře, že jdeš proti proudu, on postoj „pochval nebo mlč“ nahrává bujícímu neumětelství… A buď v klidu, umělecká kritika je vždycky subjektivní, ať si ostatní říkají, co chtějí, tohle je tvůj názor (a ten je, jak známo, like an asshole – we all have one) a z toho, co píšeš, nebudeš mít případně nejmenší problém ho obhájit. Masochisticky se ptám – půjčíš? Že bych si taky početla a něco si napsala… 😉

  3. Jaký byl Miloš závodník, nebo nebyl, to mi nepřijde důležité. Řada jeho výkonů byla dost slušných a Spartathlon dal v limitu, takže za mě OK. A knihy, které mohou inspirovat, by nutně neměli psát jenom vrcholoví sportovci.

    Víc mi vadí, že tahle knížka jsou svázané články, co vytáhl z šuplíku, a Mladá fronta z nich udělala knížku. Naházelo se to tam vidlemi a soudě podle konečného výsledku zřejmě texty ani neprošly redakční úpravou. Prostě běžecké knížky pořád letí, tak vydáme ještě jednu, tahle ani nedá moc práce, přes RunCzech ji pořádně zpropagujeme (viz billboardy na nádražích) a máme vyděláno. Easy money. Větší ambice tento spisek neměl.

    1. Já nikdy na podobné výkony nedosáhnu, ale svůj názor na ně mít můžu. Dělá se z něj běžecký guru, nevím co ještě a stále nevím proč.

      Máš pravdu, nemusejí je psát jenom vrcholoví sportovci. Také jich řádku napsali hobíci a jsou skvělé. Příklad za všechny třeba René Kujan (bohužel jsem ještě nečetl). Ale tato Škorpilova kniha je spíš demotivující než inspirující.

  4. Knížku jsem dostala a ještě neotevřela, ale většinu Milošových článků znám, takže asi nezjistím žádné novinky. Po přečtení jí asi pošlu dál…tak vydržte, kdo jí ještě nemáte a chcete.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *