Dovolená v Rakousku opravdu levně – 1. polovina

aneb běhání a jiné aktivity kolem úžasných jezer. Tentokrát jeden z příspěvků nejenom o běhu. Prosím nečekat žádnou vysokou češtinu, vše napíši jak mi přijde pod prsty. To víte, stále plný dojmů.

Dovolená, na kterou jsem se těšil opravdu dlouho. Na jaře vypadalo, že na se bude jednat o cyklodovolenou na těžkou po Rakousku s partou přátel, ale bohužel se nám nepodařilo sladit termín. Nakonec jediný, kdo v plánovaný termín mohl, byla Renča. S kým na aktivně trávenou dovolenou jet raději, než s kamarádkou triatlonistkou, že? Řeknu předem, že už dlouho se mi žádná dovolená tak nelíbila a nebyla tak uklidňující. Navíc prakticky nic nestála.

Návod na prakticky zadarmo strávený skoro týden u jezer v Rakousku je jednoduchý. Vezme se velká dodávka, do ní dvě molitanové matrace, naloží potřebnými věcmi na sport a vaření, přidá nejlepší spolucestující a jede se. Spí se těsně (pokud je možné) u hladiny jezer v autě, přemisťuje se podle aktuální nálady a prostě se nic neřeší. Toť jednoduchý recept na bezkonkurenčně nejlepší dovolenou.

Náš hotel na 4 kolech
Náš hotel na 4 kolech

Den odjezdu

Odjezdový den nebyl vůbec jednoduchý. Abych se přiznal, lehce jsem si problémy způsobil sám. V práci pohoda, ale jeden můj bokovkový projekt trochu změnil datum odevzdání na okamžitě (páteční odpoledne). Ještě večer před odjezdem jsem do půlnoci rýsoval a dodělával v rychlosti resty, aby bylo vše pro stavební úřad hotové. Podařilo se. Vstávání muselo být před pátou ráno (základními počty každý dojde k výsledku, že spánek opravdu nebyl dostatečný) abych v práci mohl skončit o hodinu dřív, stihl zajet za architektem dořešit poslední drobnosti kolem projektu a hotový projekt odevzdal klientce. Takové ty klasické hoňky těsně před odjezdem. U mě už pomalu klasika.

Naštěstí vše klaplo a já si mohl ve smluvenou hodinu vyzvednout u bratra dodávku (že jí musel ve dnech před odjezdem nechat v rychlosti opravit snad ani nezmiňovat), naložit jí věcmi a jet pro Renču do Prahy. Vše klapalo dobře, tedy až k Benešovu. Díky práci našich pilných silničářů je klasická cesta kolem města rozkopaná a musí se projíždět městem. Asi si dovede každý představit, že kolem čtvrté v pátek odpoledne není ostatních aut zrovna málo. Přesně situaci vystihne popis – v takové koloně už jsem pár let nestál. Přibližně kilometr před městem začala a pak se posouvala rychlostí asi 50 metrů za 5 minut. Prostě žádná sláva, bylo mi jasné, že v domluvenou dobu nejsem schopný v Praze být. Navíc mě v koloně začal zmáhat nedostatek spánku. Nezbylo nic jiného, než zavolat Renče, že bude muset popojet vlakem až do Benešova.

První bordel
První bordel

Naštěstí to vzala v dobrém a vlak do Benešova stihla. Já mezitím hodil v autě dvacet, až tak, že na mě musela Renča čekat. Ale jenom minutku či dvě. Každopádně jsme se shledali, naložili věci a vyrazili. Cestou se ještě stavili u mě doma v Táboře pro kolo a pak konečně jeli. Když Renča viděla v Benešově tu kolonu a hlavně před ním, tak pochopila, že jsem nechtěl riskovat cestu do Prahy s nejistotou kdy bych do ní dorazil. S malou zastávkou v Budějovicích na nákup už cesta probíhala naprosto bez problémů.

Celý odjezd se nám posunul a tak ani nebylo divu, že na hranicích za Kaplicí jsme byli až někdy kolem půl desáté. Nic moc čas na plán dojet k Mondsee ještě ten ten. Možná by se i stihlo, jenže to bychom se nesměli stavět ve městě Freistadt pro dálniční známku. Při jejím kupováním lehké faux pas. Připraven na rozhovor v němčině mě úplně zaskočila česky mluvící prodavačka. Až tak, že mi musela třikrát říci sumu co po mně chce. Potřetí už jsem jí zaregistroval a vyndal peníze. To se prostě nedělá, člověk je připraven na cizí řeč a najednou čeština!

Hledání náhradního spaní
Hledání náhradního spaní

K jezeru Mondsee se nám dorazit nepodařilo. Za prvé začalo velmi brzy na dálnici vydatně pršet a moc nebylo vidět. A za druhé na mě začala opět padat únava a nechtěl jsem riskovat. Renča byla vybavená super tabletem se skvělou mapou Rakouska a rychle našla pro nocování alternativu u jezera Traunsee, od kterého jsme se nacházeli jen pár minut jízdy. Napodruhé se nám podařilo k němu trefit, neodřít v úzké uličce žádné auto, zaparkovat hned u vody a po rozbalení matrací okamžitě po ulehnutí usnout. Jak mi vždy říkali kluci na intru – tvrdým horolezeckým spánkem.

Den první – sobota

Asi se nám den předtím nezdálo, ale oba dva jsme byli opravdu hodně unavení. Jinak si ani přibližně 10 hodinový spánek vysvětlit nejde. Ano, vstávání bylo až kolem deváté. Probudila náš čeština nějaké party, co zrovna šla do kopců nad jezerem. Prostě Čechů je v Rakousku plno a potkají se všude. O té partě ale mluvit nechci, když odešli, otevřeli jsme dveře. To byl výhled! Parkovali jsme hned u naprosto průzračné vody s krásným panoramatem kopců na druhé straně jezera. Kousek za vesnicí Ramsau, skoro až na konci Traunsteinstrasse kam se dalo dojet autem, dál byla už jenom závora. Všude kolem dechberoucí nádhera! Navíc podtržená krásným počasím. Vím, možná přeháním, ale jelikož na podobné výhledy nejsem zvyklý, prostě si je vždy neskutečně užívám.

Já měl hned jasno co budu dělat. Po vyčištění zubů hned v běžeckém. Renča zvolila neoprén a plavecký trénink. Po pomoci se zapnutím neoprénu už mi moc cukaly nohy a utekl jsem nahoru do kopců. Tak nějak nám s Renčou (hlavně jí) bylo jasné, že oběhnout jezero asi nepůjde, což se po kilometru běhu podél vody potvrdilo. Snahu o různé nalezení cest jsem měl, ale stejně byla nakonec jenom jedna volba. Zastavil jsem u pramene pitné vody, napil se a přitom si všiml směrovek pro turisty. Na jedné byl směr do kopce a čas 1:45 pro chodce. Směr i cíl byl jasný – nahoru, stále nahoru. Běželo se po hezké štěrkové cestě ze začátku lehce stoupající až k tunelům, v těch se sklon rapidně změnil a až do mé obrátky po 8 km na Garminech zůstal stejný nebo lehce těžší. Tunely za sebou byly tři a každý měl minimálně 250 metrů. GPS neměřila, zpětně jsem musel vzdálenost přidat. Po tunelech už jen stoupání a stoupání, čas od času předběhnutí nějakých turistů nebo dalších běžců. Po půlhodince se mi podařilo dorazit na cílové místo podle směrovek, být na místě o hodinu dříve než svižnou chůzí není špatné. Ještě jsem dalších deset minutek do kopce přidal a až pak se otočil. Na hodinkách na polovině 8 km bez tunelů. Zpátky z kopce hezky opatrně, ošklivý pád na jarní dovolené v Řecku na Korfu mě poučil. I tak byl ale sestup hodně rychlý. Po úpravě kilometráže nakonec naběháno 17 km, převýšení podle Garmin Connect cca 880 metrů.

První trénink
První trénink

Jak můj trénink byl super, Renče se moc nepovedl. Má špatné pocity z plavání v neznámé vodě, takže jen pár minutek. Ale jinak se nenudila, uspořádala a přeskládala věci v autě – najednou v něm byl pořádek a spousta místa. Po strečinku hned koupel v jezeře. Ledová voda, pro unavené svaly naprostá paráda. Pak snídaně a po ní konečně přesun k Mondsee.

Večerní výhled z auta
Večerní výhled z auta

Cíl na odpoledne byl jasný – ferrata Drachenwand. Ferraty (minimálně tato jedna) byly jednou z aktivit, kterou jsme na dovolené měli v plánu. Renča speciálně kvůli nim půjčila od kamaráda dva ferratové sety (sami je nevlastníme). Pro oba byla tato ferrata premiéra. Rád bych se rozepsal více, ale tuším spoustu textu, takže až v samostatném článku. Po sestupu jen sednutí do auta a přesun kilometr k jezeru se pořádně vykoupat a zrelaxovat. Už podruhé v jeden den super koupání. Místo na spaní se nalezlo lehce, vrátili jsme se na parkoviště pod Drachenwandem a prostě zakempili. Otevřeli dveře, vařili večeři, kochali se výhledem a k tomu si povídali nebo četli. Idylka. Lidí v autech tam spalo více, i jiní Češi. Večerní pohodičku navíc okořenil úchvatný měsíc nad Drachenwandem. Při zpětném pohledu nám stále nemohlo dojít, že se nám nahoru podařilo vylézt…IMG_3294

Den druhý – neděle

Jaké bolestivé vstávání! Takhle podobně mě stehna už hodně dlouho nebolely. Totálně rozmasakrované. Po včerejším kopcovitém dopoledním tréninku a odpolední ferratě se nebylo ani čemu divit. Únavu doložil i spánek, opět přes 10 hodin naprosté pohody. S Renčou jsme se shodli, že za dlouhý nepřerušovaný spánek může naprostá tma v autě. Naše dodávka totiž neměla vzadu žádná okna, tudíž ideální.

Po otevření dveří už bylo kolem nás plné parkoviště a slunce svítilo. Nahoře na stěně musely být pořádné zácpy. Dokonce přibily i cedulky s nápisem, že denní parkování stojí 2 Eura. Ještě večer tam na 100% nebyly. Za co ti Češi vše nemůžou, že? Okamžitě po vyčištění zubů jsme se s autem přesunuli k jezeru. Na řadě byl náš individuální dopolední program. U mě opět běh, Renča se rozhodla pro kolo a lehký cykloprůzkum okolí.

Brzké ráno a plno
Brzké ráno a plno

Běh byl moc pěkný. Zvolil jsem trasu od jezera do údolí, kterou jsem si vyhlédl den předtím z vrcholu ferraty. Slunce svítilo, bylo bezvětří, v údolí nádherné silničky a k tomu všichni lidé co jsem potkal byli usměvaví a zdravili. Hrozná užívačka. Byla by o malinko lepší, kdybych při každém kroku necítil stehna. Jako by mě někdo do stehen řezal nožem. Až tak dostaly den předtím zabrat. I přes jejich bolest ale celkem kvalitní trénink – 23,5 km v průměrném tempu 4:37/km, nastoupáno jen cca 250 metrů. Když nepočítám bolest nohou, ani mi nepřišlo moc namáhavé. Prostě paráda.

Druhý trénink do údolí
Druhý trénink do údolí

Renče se vyjížďka také povedla, když jsem se vrátil, už byla v pilném protahování. Musím uznat, že proti ní strečink osobně hodně flákám. Přistupuje k němu vážně zodpovědně. Osobně dám vždy po běhu jen rychlovku do deseti minut. Renča v něm má systém a opravdu protáhne celé tělo. Už vím na čem musím do budoucna (mimo jiné) zapracovat. Já dal svůj obvyklý strečink a po něm naprosto bezkonkurenční koupel v Mondsee. Co jsem ještě nezmínil, že oproti Traunsee je Mondsee krásně teplé. Jinak je čistota vody stejná.

Renča trénuje
Renča trénuje

Po snídani, vlastně snídani/obědu, se vymýšlely plány na odpoledne. Já navrhoval nějaký výšlap kopce, ale Renče se z důvodu rozbitých nohou nechtělo. Nakonec jsem jí dal za pravdu a tak padla volba na relaxační odpoledne u vody. Po půlhodině nám bylo jasné, že u Mondsee jen tak nezaparkujeme. Byla totiž neděle a všichni místní z okolí se přijeli v naprosto úžasném počasí vykoupat a strávit odpoledne u vody. Naštěstí Renča našla na tabletu malinké jezero Krottensee hned za kopcem nad Mondsee. Parkování bez problémů do 500 metrů od koupaliště. K dispozici zadarmo nádherná udržovaná louka i se záchody. Co víc si přát? Možná malinko teplejší vodu. Jak bylo jezero malé a výš, mělo dost studenou vodu. Ale dalo se. Renča si vzala neoprén a dala si pořádný plavecký trénink, já se jen slunil, užíval sluníčka a občas se pořádně zchladil. Po půl hodině kraula vylezla Renča ven. Musím říci, že na mě její plavecký trénink udělal dojem, sám bych podobného výkonu nebyl schopný. Zbytek odpoledne prostě odpočinkové.

Koupáni s panoramaty
Koupáni s panoramaty

Místo na přespání se pak večer také našlo hned, stačilo autem popojet 500 metrů na nižší parkoviště uprostřed lesů. Nespalo se u jezera ani pod ferratou a ani nebyl nějak úchvatný výhled, ale i tak pohodové místo. Po večeři byla Renča nějaká plná energie a dala se do vybalování Slackline, na parkovišti se nacházely úplně ideální stromy. Mně se moc hýbat nechtělo a má volba byla kniha – Zátopkovi a jejich život pod pěti kruhy (recenze brzy). Po pár minutách mi nedalo a musel jsem se jít na Renču podívat. Moc nepokročila a celkem s upínacím systémem ráčny bojovala. Jo, my kluci, kteří s ráčnou a pásy pracovali od malička, s tím nemáme nejmenší problém. Hned byla slackline na stromech. Ale byla dost vysoko, tak jen pár pokusů a hned se vše zase uklidilo. Navíc se už hodně setmělo.

Jeden z mála pokusů
Jeden z mála pokusů

K pokračování tudy: http://kaen.cz/2016/08/22/dovolena-v-rakousku-opravdu-levne-2-polovina/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *