6 hodinové kroužení Stromovkou

aneb 6/12h Self-Transcendence Run Prague 2016.

IMG_3184Po nevyvedeném PIMu jsem okamžitě hledal nové výzvy. Pavel z Babic mě překecal na jednu podzimní srandu a Jirka zas doporučit 24h na Kladně. Prý něco neskutečného. Vyprávěl o skvělém sebepoznávacím zážitku a hlavně o hromadě vynikajícího jídla na bezkonkurenční občerstvovací stanici. Po maratonu byl člověk plný endorfinů z doběhu a tak sám sobě odkýval všechno. Maraton vzala voda, týden po něm patřil regeneraci prakticky bez běhu a pak byla na místě dovolená. Před dovolenou jsem se tedy ještě stihl docela dost běžecky v tréninku vyšťavit, ale na ní bylo pohybu, kterému by se mohlo říkat sport, minimum.

IMG_3183Na dovolené se mnou byl mimo jiné Jirka a tak nějak mě při našich ranních klusech po písečných plážích nalomil jít si po příjezdu zaběhat 6 hodinovku. Jelikož mám nečekané výzvy rád, začalo vážné uvažování, že se zúčastním. Jeden z důvodů také byl, že se mi podařilo lehce na dovolené přibrat (ne moc, ale pocitově mi tělo říkalo, že se zpomalilo) a bylo na čase zase organismus rozhýbat. Konečné rozhodnutí jsem nechal na zpáteční cestu domů a jak se po ní budu cítit. Ono strávit víc jak 12 hodin v různých dopravních prostředcích a nebo čekáním tělu moc energie nedodá. Jenže tentokrát se z mých nohou nestalo pocitové olovo a já se rozhodl závod zkusit. Takže v rozmezí několika hodin opět vlakem směr Praha, tentokrát s taškou plnou běžeckých věcí.

IMG_3186
Zázemí

 

Starty v jednu hodinu po poledni mají výhodu v tom, že člověk nemusí vstávat nějak časně, pospí si, jede pozdějším spojem a na start přijde hezky odpočatý. A na jaký start! Jako by člověk přišel do oázy klidu. Probíhal závod, ale tak klidná atmosféra se jen tak nevidí. Počtářů sedělo za stoly jen pár, měli dost času odškrtávat své svěřence, nikdo nezmatkoval (když vzpomenu na naše vlastní pořádání…) a ovzduší bylo až ospalé. Takové krásné, ničím nerušené dopoledne, které doplňovali stále se usmívající běžci. Z nichž jsem dost znal osobně nebo od vidění. Také za sebou měli necelé 4 hodiny běhu. Registrace pro můj závod ještě nebyla otevřená, tak jsem chvilku fotil a následně sluněním strávil chvilku do jejího otevření. Proběhla během chviličky, jen triko neměli v mé velikosti – aspoň měl táta měl radost. V registračním formuláři byla i kolonka „Váš dnešní cíl:“ nebo tak nějak – napsal jsem do ní uběhnout alespoň 65 km. (Jirka mě tipoval minimálně na 75 km, ale já se znám a tak byl cíl malinko nižší. Také sebedůvěra byla po dovolené nižší.) Po registraci líné projití tratě v protisměru proložené fanděním a povídáním s běžci a nakonec hodinové leháro na úžasně měkké trávě spojené se sluněním. Až se mi nakonec vůbec nechtělo jít běhat, ležení najednou vypadalo jako jasná volba.

Přibližně hodinu a čtvrt po startu
Přibližně hodinu a čtvrt po startu

Nedalo se nic dělat, dopajdal jsem se do převlékárny, hodil na sebe věci, ještě si došel na záchod a už jen čekat na start a čas si krátit kecáním s Evženem. Byla pohodička, tedy až na horké dusno. Přes 24°C, nic moc ovzduší pro následujících 6 hodin strávených v běhu. Nedalo se nic dělat, muselo se běžet. Na startu nás stálo necelých 40. Najednou se řeklo „start“ a my vyběhli.

Hodinu a čtvrt, to bylo stále hej!
Hodina a čtvrt běhu, to bylo stále hej!

Původně byly mé představy o tempu cca 5:00/km. No, představy jsou jedna věc, realita jiná. Najednou se mi nohy točily 4:30 za minutu a tělo se naprosto spokojeně pohybovalo vpřed. Řekl jsem si, že dám na pocity a poběžím podle nich. (Chyba! Obrovská chyba!) Přibližně 300 metrů přede mnou běžel první běžec na 6 hodinách, nějaký Němec. Za mnou dlouho po dvou kolech prázdno. Pokud tedy nepočítám pořád někoho z 12 hodin. Začátek byl opravdu až moc rychlý, ale zase dobře utíkal. Deset kilometrů uteklo jako nic a já teprve začínal cítit, že se tělo pořádně zahřálo. Kilometry tam padaly někdy i k 4:20/km a pořád se běželo dobře, jak by taky ne jenom po hodině běhu. Po dvou hodinách už jsem vedl šestihodinovku (Němec vypadal hodně špatně a rapidně zpomalil) a dělal si malinký náskok. Bavilo mě to, pořád se bylo s kým bavit nebo aspoň v rychlosti prohodit pár slov. Na dlouhé rozhovory došlo později při krizi. Byla očekávána, věděl jsem, že po takovém začátku musí přijít trest. Někdy kolem třetí hodiny běhu se podél trati pohyboval Radek se Satanem, povzbuzovali, kecali s běžci, dělali mobilní občerstvovací stanice a prostě odlehčovali atmosféru. Ještě, že přišli tak brzo, kdyby mě viděli jen o hodinu později, asi by mě nepoznali. 😀 Maratonem se mi podařilo proběhnout naprosto v poklidu bez sebemenšího problému v čase 3h22m. Byla to taková užívačka. Počtáři pokaždé zafandili a mě běh stále bavil. Hlavně asi proto, že po dlouhé době vůbec nezlobil žaludek a já i po třech a půl hodinách běhu necítil ani sebemenší náznak problémů. To bylo na celém odpoledni úplně nejlepší.

Celkové výsledky
Celkové výsledky

Abych se konečně dostal k tomu hlavnímu – KRIZE. Krize nejenom s velkým K, ale prostě MEGA krize. Kolem čtvrté hodiny a asi kolem 48. kilometru mi najednou kleslo tempo. Energií to nebylo, ta se mi dařila doplňovat. Z občerstvování se mi podařilo udělat si malý systém, od začátku každé tři kilometry pití, další tři pár soust s pitím a tak pořád dokola. Hlad nebyl, žízeň ani dehydratace také ne. Jen šílené vedro. Jako jediný jsem běhal bez trika, což malinko pomohlo. Ale krize přišla i tak, přeci jen tělo takovou vzdálenost dlouho neběželo a podařilo se mi narazit na jeho hranici. Bylo třeba jí jenom překonat. Moc mi to nešlo. Po 4 a půl hodinách běhu jsem na tom byl tak špatně, že se mi nedařilo držet tempo ani s Pavlem na 12 hodinovce. On měl už 9 hodin v nohách! Já se svým walking dead stylem se mu nemohl rovnat. Dorazil jsem k němu, povídali jsme si a on najednou, že jdeme. Rozběhl se pětkovým tempem, vůbec se mi nedařilo se ho držet. Tak špatně na tom mé tělo zrovna bylo. Ale co, aspoň se mi podařilo seznámit se s novými lidmi a hodně dobře pokecat. Úplně skvěle se ploužilo a povídalo s Aničkou, která byla v rodinné štafetě na 12 hodinách. Měla pro mě ideální tempo a i témata byla zajímavá. Krize trvala přes hodinu. Přes hodinu šourání se, vypadání na umření, bylo to tak hrozné, že si i pořadatelé mysleli, že ukončím nebo se na běh vykašlu. V této hodině se mi zdárně povedlo ztratit první pozici na šestihodinovce a k mému překvapení i druhou. Vůbec nevím kde mě první předběhl ten druhý. Naštěstí třetí místo bylo dobře ohlídané, díky značnému náskoku z prvním čtyř hodin. Ale co se nestalo?! Já se opět rozběhl. Takových 50 minut do konce najednou všechny problémy přestaly a tempo se zase vyhouplo z 6:30/km na 5:00/km a i rychleji. Zase se mi dařilo předbíhat ostatní a hezky stahovat Němce na druhé pozici. Už si nebylo s kým povídat. Popravdě to ani nešlo, najednou byl můj dech šíleně hlasitý. Tělo jelo na poslední zbytky energie. Na jídlo už nebylo pomyšlení, jediné co fungovalo bylo pivo 50/50 s coca colou. Vždy kelímek a jako by mi někdo zatopil pod kotlem. Posledních 20 minut tempo na cca 4:40/km, vůbec netuším kde se ta energie v mém těle vzala. Deset minut do konce jsem probíhal startem a vyžadoval po organizátorech vlaječku (do posledního kola jí dávali a běžci pak po zatroubení nechali vlaječku na místě), jenže oni můj požadavek odmítli, že minimálně jedno kolo ještě dám. Tělo bolelo, dýchat mi nešlo, předbíhal jsem jednoho běžce za druhým, v obličeji výraz šíleného utrpení, ale nakonec se podařilo. Kolo jsem probíhal se značnou rezervou. Do zatroubení se mi podařilo uběhnout ještě kilometr.

Vyhlášení 6 hodin
Vyhlášení 6 hodin

Poslední hodina mě šíleně napumpovala. Tělo sice bolelo, ale únava byla ta tam. Naprosto plný adrenalinem. I organizátoři koukali kde se to ve mně vzalo. Taková má malá osobní show (hlavně pro sebe samého). Po konci hned směr občerstvovačka pro věci a hlavně se konečně pořádně najíst. Pavel už tam byl a ládoval se. O občerstvení nebylo moc zmínek, byla by škoda se nezmínit. Nejlepší občerstvovací stanice co se mi kdy podařilo vidět a při závodě z ní jíst. Ani Francouzi v Nantes neměli tak skvělé občerstvení. Na výběr bylo z ani nevím kolika druhů studeného a teplého pití, u studeného včetně piva. Jídlo měli jak pro masožravce, tak i pro maso odmítající část běžecké komunity. Nápojová část skvělá, ale to jídlo. Co se týkalo jídla, naprosto bezkonkurenční. První možnost dát si během závodu sushi se mi poštěstilo až zde. Řeknu to jednoduše – Sri Chinmoy Team prostě umí. O večeři před vyhlášením a příjemném povídání během ní ani nemluvit.

Výhra s diplomem
Výhra s diplomem

Nakonec více než povedený den. Podařilo se mi překonat vzdálenost napsanou při přihlášení, a naopak se mi nepovedlo přiblížit ani trochu Jirkovo tipu z Řecka – 75 km je vážně moc. Suma sumárum 6 hodin běhu a ne špatných 68,2875 km. Stačilo na třetí místo celkově i v kategorii. Ale hlavně, zas mě šíleně chytly dlouhé běhy. Po dlouhé době jednoduše spokojenost.

Výsledky: stromovka-2016-all_0

2 komentáře u „6 hodinové kroužení Stromovkou

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *