Velikonoční běh kolem Harrachovky 2016

Dnes jsem koukal, jak nejlepší Češi a Češky zaběhli půlmaraton v Praze a říkal jsem si, jestli má vůbec smysl o nějakém lokálním pouťáku psát. Kor, když se na něm vyhrává s podprůměrnými časy a obecně dost průměrným tempem. Ale nakonec mi to nedalo a níže je průběh již tradičního Velikonočního běhu kolem Harrachovky v Táboře popsán.

O velikonoční bílé sobotě jsem si udělal závodní výlet do Prahy. Celkem se i povedl a podařilo se mi na 10 km trati Vaší ligi v pražském Hamru skončit druhý. Sice rychlost na kilometr nic moc, ale zase mě začal běh bavit. Umístění v závodě vždycky pomůže. Jenže mě závod dost zničil a tak jsem si naordinoval neděli u babičky bez hýbání a hlavně se spoustou jídla. Obojí splněno na jedničku.

Start (já 80 a Patrik 91)
Start (já 80 a Patrik 91)

V pondělí vstávání celkem brzy, ráno bez jídla, po příjezdu domů rychlé lehké rizoto a hezky na místo činu. Tam už byla hromada lidí. Krásné počasí, spousta běžeckým kamarádů, prostě nádhera. Hned jsem věděl, že i kdybych se neumístil, bude mi to jedno. Běh v triku a kraťasech při sluníčku a bezvětří zas tak často v poslední době nebyl. Navíc jsem měl v záloze výmluvu na unavené nohy ze soboty, že… 😀 Ty tedy moc neposlouchaly, při rozklusání se ozývaly úplně neskutečně. Nejvíc asi lýtka a k nim, aby se asi neřeklo, pravé stehno. Fakt něco! 😀 Navíc mi dělali trochu starost soupeři – mladý triatlonista Vojtěch Vacek (svěřenec Michala Háši) mi řekl, že chce čas pod 25 minut (při tom jsem vloni málem umřel)  a Patrik Novák z Kamenice nad Lipou (na toho mě upozornili kluci, byl mi povědomý). Nikdo jiný nebezpečný naštěstí nepřijel, škoda, třeba s atletem Nerudou z tábora bych si po posledním debaklu opět rád zaběhl. Běžci o třídu a vůbec jinde o Harrachovku naštěstí moc nejeví zájem (díky Jirko a Honzo).

150 metrů před cílem
150 metrů před cílem

Start byl jednoduchý, narval jsem to a plán byl udělat si náskok na prvním kilometru. Nějak mi v hlavě vrtal červík a zasadil mi myšlenku, že mi odejdou v druhé půlce únavou nohy. Úprk se úplně nezdařil, Patrik z Kamenice se bez nějakých větších problémů držel těsně za mnou, pak už byla stále se zvětšující mezera. Na hranici 1500 metrů šel Patrik přede mě, dost mi pomohl, jen jsem se na chvíli pověsil a odpočinul. Přibližně na třetím kilometru začal lehký protivítr a já si všiml, že Patrik mi nějak neutíká, stále těsně za ním, a rozhodl jsem se mu na chvíli pomoct. Předběhl jsem ho a přitom ho uklidnil, že mu jen chvíli potáhnu a že mě bolí nohy ze sobotní desítky. Očividně se mu ulevilo a já vážně neměl v plánu před ním zůstat, čekal jsem, že na silnici o půl kilometru dál mě smlsne jak malinu. Jenže přišel asfalt a nic se nestalo, dokonce se mi zdálo, že klapot podrážek se lehce vzdaluje. Nic jsem toho nedbal a pokusil se zrychlit. Tempo na hodinkách nic moc, ale neřešil jsem je, nebyl to boj s časem, ale s protivníkem. Za mostem na po 4. kilometru mi už situace byla divná a za zatáčkou jsem se otočil – nikde nikdo. Já měl náskok, a značný. Přede mnou jen auto policie a poslední tři kilometry. Když mi nepřišla krize v kopci mezi čtvrtým a pátým kilometrem, začalo mi být jasné, že dnes zadarmo neprohraji. Že se sobotní cíl konat prostě nebude. Pak už rutina, x-krát naběhaný úsek od sauny k Harrachovce. Přesně jsem věděl co mě na každém kroku čeká. Za Chatkami u Ježka byl Háša a po jeho ujištění, že mám 20 vteřin náskok, se mi začalo běžet ještě lehčeji. Poslední kilometr neustálá kontrola Patrika, ale nikde jsem ho neviděl. Cílová rovinka už byla lehce zpomalená, hezky uvolněně a s úsměvem na rtech.

Je doma!
Je doma!

Po nevím kolika letech zase zůstalo vítězství doma! Vzdálenost 7,1 km podle hodinek a oficiální čas 24:53. Nejdřív jsem myslel, že nic moc, ale až doma mi došlo, že i s na nic pocity v posledních týdnech mám opět na této trati o několik vteřin lepší čas. Patrik doběhl se zpožděním 21 vteřin (jako jedinému se mi podařilo dostat pod 25 minut) a Vojtěch na čtvrtém místě v čase 25:37. Příští rok (pokud bude trénovat jako doposud) bude úplně někde jinde než já… Nebudu lhát, moc jsem si vítězství užil. Zas tak často první místa neberu, ani si nepamatuji kdy naposledy. 😀 Ale asi největší radost má asi maminka, té jsem dal hlavní část výhry – kamen na grilování.

Výsledky: 44_harachovka_vysledky_celkove_poradi

Sportu zdar a běhu obzvlášť! 😉

1 komentář u „Velikonoční běh kolem Harrachovky 2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *