Spiroergometrie poprvé 2


Mám za sebou 4 týdny maratonského tréninku, momentálně se nacházím ma konci pátého. Můj trénink se v příštích týdnech hodně zaměří na posunutí hranice ANP a výdrži v ní. Jenže do minulého pátku jsem svou hranici ANP netušil, vlastně ani jiné zóny tepové frekvence. Vím, že existují tréninkové metody jak zjistit potřebné údaje v tréninku, ale já se raději rozhodl jít na spiroergometrické vyšetření.

Metody v tréninku totiž zabírají celkem hodně času, jeden pokus nestačí, a nejsou dostatečně průkazné nebo se vůbec nemusí povést. Několikrát jsem zkoušel zjistit svou maximální TF metodou opakovaného vybíhání mírného kopce (prý prakticky nejjednodušší metoda), jenže ani jednou se mi nepodařilo dostat se na maximálku. Párkrát se mi to asi podařilo při fartlekovém tréninku, ale u čísel z hodinek si člověk nikdy nemůže být moc jistý (chybovost se čas od času vyskytne), tedy pokud je nemá podložené z laboratoře nebo jiných vyšetření. Raději jsem do minulého týdne používal hodnoty z různých kalkulátorů a podobně. Nic úžasného, ale jako hrubý rastr musely stačit.

Osobně jsem si pro test vybral FTVS UK v Praze. Ono jako běžec zas tolik možností nemám, tedy pokud nechci jet někam přes celou republiku. Potřebuji prostě vyšetření na běhátku (na jihu Čech není k dispozici), což moc časté není. Pokud člověku postačí cyklistický trenažér (což běžci vážně ne, zóny jsou úplně jinde), tak si může nechat udělat spiroergometrii skoro v každém městě u sportovního lékaře. Navíc se mi u FTVS líbila i cena – 750 peněz podle mě cajk (třeba taková Palestra za 1500 a k dispozici polovina údajů).

Na FTVS Univerzity Karlovy je opravdu skvělá laboratoř. Sice o mě nevěděli (i přes mé objednání e-mailem), ale prý jim jen nedal sekretariát vědět. 😀 Byl bych naštvaný, vzít si volno v práci, táhnout se až do Prahy a nic by z toho nebylo. Naštěstí jsou na fakultě samí pohodáři a prostě mě vzali. Laboratoř mají v suterénu, k dispozici šatna se sprchou, vše moderně zařízené. Na starost si mě vzal nějaký Slovák, bohužel nevím jméno. Podle všeho asi doktorant.

Abych řekl pravdu, nebyl jsem si do poslední chvíle jistý, jestli vyšetření zvládnu. V úterý se mi totiž na tempovějším tréninku udělal díky mým nejstarším botám (už jsou v popelnici) na noze krvavý puchýř. Nic nenormálního, jenže on byl pod vrstvou ztvrdlé kůže na došlapovém místě pod kloubem malíčku a za boha se nedal odstranit. Středeční trénink se mi nějak podařilo odklusat, ale ve čtvrtek radši pro bolest pauza a celé odpoledne mazání mastičkami s doufáním, že místo změkne a přestane bolet. Nic moc před důležitým a ne zrovna nejlevnějším testováním. Naštěstí se noha během vyšetření úplně uklidnila, prostě jsem o ní nevěděl. Už samo o sobě je u spiroergometrie vysoká pravděpodobnost, že se nepovede. Hlavně když na ní jde člověk poprvé. S čímž jsem ale předem počítal a psychicky se připravil nechat na pásu maximum. Často se totiž stává, že člověk není schopný dostat se během vyšetření na své maximum, moc brzy z pohodlnosti nebo pro nastupující bolest ukončí a jedná se o vyhozené peníze. Naštěstí se mi dařilo užívat si bolesti do sytosti při fartlekovém tréninku a pocitů na zvracení celkem často. 😀

Chlápek mě nejdřív vzal do místnosti vedle trenažéru na různá měření. Nejdřív tělesné složení na Tanitě. Už jsem dříve na podobné byl, ale ta neměla oddělené ruce a měřila jen přes plosky. Výsledky vyšly zajímavé. Po Tanitě přišlo podle všeho EKG, nejsem si jistý, ale podobné senzory na mě lepily nedávno u doktorky. Následoval tlak, ten mi raději dvakrát přeměřili, protože byl vysoký. Není se čemu divit, trochu nervozity z měření, nevyspání, chvátání po Praze a tamní přesuny, prostě byl momentálně vyšší. Normálně mám nižší, doktorka mě dokonce při jedné návštěvě přeměřovala myslím třikrát, protože hodnotám nechtěla věřit. Celkově mají vytrvalci nižší tlak, takže v normě. Pro běžce a podobné mají lékaři jiné normy. 😉

Pak se šlo konečně na věc. Kluci mě nechali se pořádně rozhýbat, prokřupat, prostě připravit, během čehož mi dávali podrobnou instruktáž. Nejdřív rozehřátí a zvyknutí na běh na páse se sklonem 5% (nevím proč neudávají ve stupních). V úvodních 4 minutách rozehřátí se postupuje takto – nejdřív běh v rychlosti 11 km/h, po uvyknutí organismu se rychlost zvýší na 13 km/h a zase se běží do uvyknutí. Normálně každá část rozehřátí trvá 2 minuty. Pak rozehřátí končí, jsou cca 2 minutky na vydýchání a jde se na hlavní část testu. Ta začíná na 13 km/h a každou minutu se zvýší o 1 km/h, každých 20 vteřin se zaznamenají hodnoty. Celou dobu má člověk v puse dýchátko se senzory a navíc vidí na všechny hodnoty, takže bohužel ví jestli už je u maximální TF nebo ne. Z psychického hlediska nic moc. Hodnoty lezou nahoru vážně pomalinku.

První část testu naprostá pohodička. Na rychlosti 11 km/h jsem strávil cca minutu dvacet a šlo se na 13 km/h. Obě dvě mi přišly naprosto v pohodě, taky se mi hned ustálily hodnoty. Pan profesor docela koukal. Ony ty tempa mám často jako výklusová, takže je na ně můj organismus uvyklý. Mít v ústech skousnutý při běhu již zmíněný náústek nic moc, braly z něj křeče. Jenže bez něj smůla. Taky dost sucho v ústech. Druhá část testu byla zajímavější. První rychlost, vlastně i druhá, v pohodě. Na 15 km/h začala sranda, konečně se nohy trochu roztočily (tempo 4:00/km), ona to na tom sklonu byla malinko větší námaha než ve skutečnosti. Ani se člověk nenaděje a už pípá 16 km/h (= 3:45/km). Nečekal jsem, ale nohy daly docela zabrat, bylo znát, že v tréninku rychlosti nejsem moc dlouho. Další bylo 17 km/h (3:32/km), na kterých mi došlo, že má rychlost je vážně bída, protože obtížnost byla hodně nahoře. Běh už byl silový. Další stupeň radši ani nezmiňovat, normálně ustát rychlost pásu hrozně úsilí, prakticky všechno (18 km/h = 3:20/km). Nevím jak se podařilo, ale dosáhl jsem 19 km/h na skloněném pásu (tempo na pásu 3:09/km, v reálu na rovině prý hodně pod 3 minuty na kilometr). Přestalo se mi dařit stíhat pás, každý krok neuvěřitelně bolel, ale pan profesor hecoval ať vydržím alespoň 20 vteřin do záznamu. Bylo to hodně těžké, pás mi vážně ujížděl a já se pomalu sunul dozadu k hraně. Pípl záznam a seskočil jsem. Na víc v nohou nebylo. Ta úleva! Neskutečná!

Pan profesor a kolega celkem nad výsledky překvapení. Asi ode mě nic nečekali. Vyklusání na pásu, trochu kecání nad prvními výsledky, sprcha a jít zaplatit. Peníze nebyly, zapomněl jsem vybrat. Naštěstí se nikam nechystali, tak jsem si sjel k nejbližšímu bankomatu městskou. Kdyby někdo byl v podobné situaci, tak nejbližší bankomat je druhá zastávka směr město u KFC, o jednu dál je Spořka. Rychlý výběr, alespoň jsem mezitím vychladl, zaplacení a čekání na výsledky. Měli je prý poslat do úterý, ale mákli a odpoledne přistály na mailu. Docestoval jsem po Praze a jel domů, nové Salming Speed v ruce. Příjemná cesta.

Jak jsem dopadl (pás sklon 5%):

  • 174cm/62,8kg
  • %tuku – 8,8
  • max rychlost – 19 km/h
  • VO2max – 68,2 ml/kg
  • SF max – 195
  • Laktát – 12,1 mmol/l
  • ANP –  176 tepů, 3:29/km
  • %max – 82,3 VO2
  • AEP – 156 tepů
  • ANZ – 187 tepů
  • hmotnost jednotlivých částí těla: PDK – 9,9; LDK – 9,5; trup – 30,8; PHK – 3,2; LHK – 3,3

Neuvedl jsem úplně vše, jen to hlavní. Je jasně vidět, že v hodně věcech musím ještě zapracovat. Podle FTVS bych měl přibrat na 65, trochu tuku nabrat a běhat víc rychlost v ANP a nad ní. S prací na rychlosti naprosto souhlasím. Na té i pracuji a po malinkých krůčkách se zlepšuje. S přibráním a tukem ale nesouhlasím.  Jako někdo kdo se chce nad zemí pokud možno vznášet přibrání neholduji. Pocitově vím, že ideální běžeckou váhu mám 60-61 kg. Malinko mě vyděsila rozdílná váha nohou, skoro půl kila je fakt hodně. Budu muset na pár týdnů zařadit dřepy na jedné noze.

S vyšetřením a jeho výstupy jsem velmi spokojený. Přesně mi zjistilo jednotlivé zóny, i když lepší je říct upřesnilo. Díky upřesnění jsem zkvalitnil přípravu na maraton ohledně tepů a podobně. Neřídím se jimi vždycky, někdy se řídím i jenom určenými tempy, ale každopádně je kvalitnější. Uvidíme po maratonu, jestli se mi kondice někam posunula a nebo jsem pomalu už u hranice. Pokud někdo na podobné vyšetření chce jít, můžu jenom doporučit.


Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

2 zamyšlení nad “Spiroergometrie poprvé

  • Robert

    Skvělá recenze!
    Na tvůj web jsem narazil velkou oklikou. Moje žena je původem z Tábora-Čelkovic, já běhám a bolí mě záda, takže když jsem zadal “ bolest zad běhání „, strýček google mě nasměroval sem. Když jsem zjistil že jsi z Tábora, přečetl jsem toho víc a dostal se až k tomuto testu.
    Žena mi koupila k Vánocům http://www.sportovnilekarstvi.cz/prehled-sluzeb/sportovni-prohlidky-a-testy-2/
    Test SP3 – cena závratná, bohužel speciální vyšetření pro běžce ještě + cca 2 tis. Mají to snad dělat modernější metodou odběru krve po jednotlivých fázích zátěže.

    Nicméně mi to, co jsi absolvoval ty za 750 kaček přijde lepší a přemýšlím jak sdělit ženě že jsem našel něco jiného…

    Díky za podělení se o zážitek
    A hodně úspěchů při běhání
    Robert

    • KN Autor příspěvku

      Celkově je SP3 úplně super, jenom bohužel zaměřen na cyklisty. I když zase dostaneš EKG v zátěži, což je prý velmi dobré znát. Říkali známí, mně osobně stačí klidové EKG, na které mě čas od času pošle má obvoďačka.

      Ten odběr krve je opravdu nejpřesnější na určení laktátu a různých prahů. Moc moderní metoda to není, používá se už hrozně dlouho. 😀 Spíš si myslím, že ti budou odebírat krev během zatížení.

      Takové přesnější měření by se mi líbilo, ale osobně si vystačím se základní spiroergometrií od FTVS.