2015

Běžecké zhodnocení 2015

Nebudu lhát, minulý rok patřil z hlediska běhu ke stagnaci. Nepřišel žádný posun, spíše zhoršení. Ale hezky popořadě.

Rok začal tak nějak zvláštně. První týdny, asi to začíná být pravidlem, na mě dosedla nějaká únava. Neběhalo se dobře, nohy se nechtěly točit, no šílené, trénink nestál za nic. S tím jsem i zahájil prvním závodem Půlmaraton na Blaník z Vlašimi. Vůbec se nepovedl, byl jsem pomalý, kopce mě ubily, celkově se mi trať a průběh moc nelíbil…

Po něm jsem si dal chvilinku pauzu a tělo zregneroval. Věděl jsem jistě, že se z únavy chci vyhrabat a na jaře si zaběhnout osobáky od 5 km po maraton. Na ten jsem cílil celý trénink, který v té době sestával hlavně z fartleků, čas od času dráhy a hodně dlouhých běhů kolem 30 kilometrů. Vždy mě to neuvěřitelně posunulo. Nechci se chlubit, ale to jaro tento trénink opět fungoval. Na desítce v Pečkách jsem zažil sice malé zklamání, čekal jsem jí rychlejší, ale alespoň mi došlo jak trénink upravit.

Hned za necelý měsíc mi na domácím závodě kolem Harrachovky došlo, že úprava se povedla. Necelých 7,5 km v tempu 3:20/km se mi moc líbilo. Nohy byly plné síly. Už zbývalo jen lehce poladit rychlost s vytrvalostí a maratonek mohl pod těch 2:40 být. Jenže pak zafungoval běžecký osud, spíš špatný strečink a zranění mě totálně vyřadilo asi týden po Harrachovce z tréninku. Bolel běh, bolela chůze a někdy přišla bolest i v noci nebo při sezení.

Trvalo mi, než se mi podařilo objevit řešení – vnější hlava čtyřhlavého stehenního svalu táhla čéšku ke koleni a ta způsobovala nesnesitelnou bolest. Řešení jednoduché, jen nohu přitahovat křížem k druhé hýždi. Bohužel už bylo po maratonu. Během léčby, ze začátku jen klid, jsem si zaběhl i Radimovického koňáka (mini závod vedle Tábora), nikdo rychlý nepřijel a já tam přes bolest vyhrál. Nespokojené vítězství. Na příčinu potíží se přišlo až někdy v červenci (hodiny a hodiny s knihou anatomie), takže výpadek byl značný. Tou dobou se mi hlavou honilo hodně myšlenek o skončení se závoděním, že bych si jen tak pobíhal a běh byl prostě na úplně vedlejší koleji. Nebudu lhát, myšlenky byly vážně těžké a hlavně lákavé. Ta lehkost, prostě skončit a už tuhle stránku života neřešit…

Naštěstí se mi z černoty podařilo vyhrabat. Vždy si připomenu všechny lidi na vozíku, s nějakou nemocí svalů nebo jiným problémem zněmožňující pohyb, kteří by chtěli, ale nemůžou, vždy si dám facku, že zahazovat život někde u piva není prostě můj styl, jsem zdravý a hýbat se jednoduše musím. Zase přišel postupně lepší trénink a s ním i závodění. A proč nezačít rovnou ve velkém stylu, že? S měsícem tréninku se rovnou vrhnout na maraton v Písku a ještě doufat v čas pod 3 hodiny. Jak jsem dopadl, je zde. I přes neúspěch mě ale opět chytla „chrtí“ slina a touha vítězit. Naštěstí o návratech něco vím a bylo mi rovnou jasné, že ten rok se už ničeho nedočkám, vytrvalost pryč a o rychlosti nemluvit. Vytrvalost se poměrně rychle vrátila. Hodně mi k ní pomohlo proběhnutí kolem Vlastibořic pořádané nejlepším pořadatelem – Dušanem. 50 km v lehce zvlněném terénu už s návratem vytrvalosti něco udělá.

Po tom malém ultra jsem jen poklusával a nějakých 10 dní po něm si zaběhl Půlmaraton ve Velešíně. Čas pod 1:19 mě osobně nijak nenadchl (rok předtím byl rychlejší), ale aspoň se mi podařilo splnit limit na PIM 2016. Celkem štěstí bylo, že nepřijeli jihočeští chrti, takže se mi nějakým zázrakem podařilo doběhnout druhý a byl jsem druhý i na mistrovství jižních Čech v půlmaratonu. S rychlostí to ještě moc špatné nebylo. Začal jsem na ní lehce pracovat, hlavně fartleky a tempa, no a na Silvestra se úsilí povedlo zúročit. Třetí místo na Silvestrovském běhu v Jistebnici (kde se mnou běžel i Vítek Pavlišta, i když on si běžel svůj vlastní závod 😀 ). Třetí místo pěkné, ale že jsem o druhé přišel o pouhých 13 vteřin mě ještě teď hodně štve. Alespoň se mi potřetí v řadě povedl traťový osobáček. Navíc se mi podařilo nastydnout (jen blbec si v mrazu a větru nevezme na závod čepici!), takže první tři dny roku 2016 bez běhu, v nich i neběžená novoroční pětka kolem Sídliště nad Lužnisí (start mám 200 metrů od domu).

Rok 205 řeší čísel a grafů:

  • Celkově naběháno – 3755 Km (o necelý tisíc méně než v roce 2014 – zranění)
  • Průměr za měsíc – 312 km   :-/
  • Zábodních kilometrů – 119,1 km   🙁 málo

Opotřebování bot během roku:

 

  • Inov8 Road X-Treme 138 – 587,75 km (vyhozené)
  • Vivobarefoot Breatho – 23,74 km
  • NB MT10v1 – 267,01 km
  • Vivobarefoot Evo Lite M 4.0 Blue – 285,63 km
  • NB MR20 – 696,81 km (vyhozené)
  • Inov8 X-Talon 212 – 34,59 km
  • Adidas Adipure Adapt M – 56,39 km
  • Saucony Hattori – 617,67 km (vyhozené)
  • NB MR10v2 – 573,27 km
  • Salming Distance A2 – 550,91 km
  • Naboso – 61,62 km

Graf z Dailymile na němž je krásně vidět výpadek a pak i návrat. 🙂2015

Průměrné tempo se moc nevyvíjelo. Myslím v dobrém. Na konci cca 4:50/km.tempo2015

A nový graf, počet aktivit ve dnech. Je zajímavé se na to kouknout takhle komplexně.aktivity2015

Toliko k minulému roku. Tímto za ním dělám tlustou čáru! A čeho bych rád v běhu dosáhl v roce 2016? Stále stejné – desítku pod 34 minut, půlmaraton k 1:15 a maraton pod 2:40. K tomu uspořádat závod a hlavně stále běhat a co nejvíc se setkávat s běžeckými kamarády. Hlavně vydržet. Howgh!

 

2 komentáře: „Běžecké zhodnocení 2015

Napsat komentář

*