Velešínský půlmaraton 2015

Půlmaraton ve Velešíně se pro mě stává každoroční akcí, letos připadl státní svátek 28. října na středu, krásné rozdělení pracovního týdne. V pondělí konečně přestalo bolet koleno a já si zkusil jestli mám v nohou nějakou rychlost. Na mé tradiční necelých 15 km dlouhé tréninkové trase podél Lužnice se mi celkem bez námahy dařilo držet tempo lehce pod 4:00/km, musel jsem se brzdit abych se úplně neodvařil před závodem. Po dlouhé době radost z pohybu bez bolesti. Veselý obličej Vždy super lidi, krásné počasí, skvělá trať… prostě nejenom státní svátek, ale i běžecký svátek. Hezky ráno vyrazit, stavit se cestou u dědy a kolem desáté být v klidu na místě. Už z auta jsem se zdravil s lidmi a potom cestou na registraci samé “čau” a “ahoj”. Prostě, jako bych byl doma. Vždy mě znovu překvapí, jak se všichni tady na jihu známe, když ne nějak víc, tak alespoň od pohledu ze závodů a hlásíme se k sobě. Registrace proběhla celkem rychle, na startovce během mé registrace zatím z chrtů jenom Jirka Csirik. Asi jsem se registroval moc brzy.

Někde za třetím kilometrem - já, Jirka Csirik a momentálně na čtvrté pozici Tomáš Chlup
Někde za třetím kilometrem – já, Jirka Csirik a momentálně na čtvrté pozici Tomáš Chlup

Hned po registraci převlékání, přitom kecání se všemi co šli okolo, namíchání Hornet Turbo a pak rozklusání. Hornet Turbo mi dal na vyzkoušení Jirka při Sumu ve Vlastibořicích. Prý nějaká novinka pro vytrvalostní závodníky, měla by nastartovat tukový metabolismus  a urychlit získávání energie z tuků během závodu. Proč to nevyzkoušet, že? Chuťově neutrální a konzistence jako šumák. Jen jsem se modlil ať mi ten šumák nějak nehne se střevy během závodu, jelikož nevyzkoušená věc. Rozklusání proběhlo suprově, prostě se mi ho podařilo prokecat s Martinem. Pocity po Hornetu zatím nezměněné. Při rozklusání se mi podařilo potkat Jonnyho z DM. Vypadal natěšeně, i když říkal, že se moc necítí a na osobák to nevypadá. Pocity byly u nás obou stejné. Jelikož od jara neproběhl žádný trénink rychlosti (trénink před dvěma dny jasně řekl, že na bednu bych neměl mít nárok, na to bylo to tempo pomalé), byly mé cíle jednoduché, zaběhnout alespoň pod 1h19m. Což by mělo teoreticky stačit jako limit pro PIM 2016 (limity ještě nejsou zveřejněné, ale loni byla 1h23m na půlmaratonu). Už před startem mi bylo jasné, že k mému osobáku nemám momentálně šanci se přiblížit.

Asi budu muset trochu vylepšit náklon těla
Asi budu muset trochu vylepšit náklon těla

těsně před startem padl z davu dotaz k atletickým rozhodčím, jestli má trať opravdu délku půlmaratonu, podle odpovědi na beton ano. Start byl tradičně na čas. Vyběhlo se celkem zvolna, žádný kvapík. I když hodinky ukazovaly tempo pod 3:40/km, nepřišlo mi nějak moc rychlé. Každopádně po prvním kopci radši lehce ubrat k 3:50/km a přeci jenom nechat organismus zahřát na provozní teplotu.  Jirka Csirik běžel tak nějak u mě a pak byli kluci za námi. Všiml jsem si Tomáše Chlupa, zbytek jsem znal jen od vidění. Na třetím kilometru za druhým kopcem se roztrhala obloha a začlo být krásně slunečno. Aby se neřeklo, Jirka lehounce zrychlil a já se rozhodl nezůstat pozadu. Do závodu jsem šel bez nějakého plánu, prostě pudově, buď to pude a nebo to nepude. Veselý obličej s otevřenými ústy Na pátém kilometru na mě měl Jirka asi 100 metrů (klidně už mohl být fuč, ale on si přijel jenom pro peníze a moc se neunavit) a třetí za mnou byl Tomáš asi 200 metrů. Překvapivě se mi pořád běželo lehce, i když mi bylo krapet horko (sluníčko mě překvapilo a já měl jedno triko navíc) a tak jsem se rozhodl to udržet co nejdéle. Dobré bylo, že ani kopeček na sedmém kilometru, kousek před občerstvovačkou, mě moc nezpomalil a rozestupy byly stále stejné. Tou dobou jsem už dávno čekal zatavení, to víte, trénink bez rychlosti závodům na krev nepřeje. Jenže zatavení nepřišlo. Kolem desátého kilometru jsem se otočil a to byla chyba, Tomáš byl jen asi 50 metrů za mnou. Jak se tam dostal? Rozhodl jsem se ho neřešit, veděl jsem, že má formu (nedávno desítka za 37 minut a nějaké drobné – nevím jestli bych jí momentálně takovou vypotil), tak jen dál držet tempo a doufat, že odpadne. O kousek dál na nejvyšším bodě před druhou otočkou se připojila Linda (jela na kole, něco s lýtky, že prý léčí běžeckou pauzou), tak jí říkám “Týpek za mnou nějakej dobrej, ne?” a ona jen odvětila, že určitě skape za pár kilometrů. Tak nějak jsem tušil, že nemá pravdu. Každopádně na otočce jsem měl zase svůj náskok zpět a do kopce za otočkou se mi ho podařilo ještě lehce zvětšit. Rval jsem co to šlo. Linda pak kolem mě projížděla ještě jednou a na mou poznámku o Tomášovi zareagovala jen “Asi jsem se spletla.” Jo, Tomáš běžel fenomenálně, ale z mých zkušeností jsem věděl, že nejtěžší je poslední kilometr s nepříjemným stoupáním a skoro každoročním lehkým protivětrem. Obijí na místě bylo. I když jsem měl značný náskok, Tomáš nebyl vidět, radši jsem si záda kontroloval. Drama se nekonalo a do cíle jsem doběhl v čase 1:18:56 na druhém místě celkově, přede mnou v klidu bez potíží doklusal Jirka. Necelou minutu po mě doběhl Tomáš a pak už byl jeden běžec za druhým. Těsně po doběhu mi došlo, že nejsem nějak moc zadýchaný a ani unavený jako loni (tehdá jsem byl hodně vyšťavený). Nevím jestli za to mohl Hornet Juice a nebo o něco pomalejší tempo, ale prostě jsem byl v pohodě. Celkově jsem se rozhodl Hornet nějak nehodnotit, protože nevím jestli měl nějaké účinky nebo ne. Na někoho určitě bude mít, ale já jsem k těmhle doplňkům celkově méně citlivý.

Spokojení v cíli
Spokojení v cíli

Nevěřil jsem, že se s takovým časem dokážu vůbec umístit. Letos bylo celkově slabší pole, čemuž jsme se s Jirkou divili, protože se zde letos běželo i Mistrovství Jihočeského kraje v půlmaratonu. Nevadí, obálka se vždycky hodí. Každopádně svůj cíl jsem si splnil a umístění bylo takový bonus. Čekání na vyhlášení probíhalo skvěle, svítilo sluníčko, do toho povídání s klukama o tréninku a plánech na jaro a bylo prostě nádherně. K tomu kupa spokojených usmívajících se lidí, endorfiny ze všech jen tryskaly. Hlavně z Jonnyho, který si zaběhl nečekaně osobák – Gratulace chlape! Místo, kde chceš prostě být. Příští rok se zase rád vrátím, ale tentokrát o hodně lépe připravený, protože doběhnout v čase cca 1h19h na druhém místě není žádné terno. Až se za to trochu stydím. Potěšilo mě, že i v těch kopcích jsem měl jen 3 km ze všech nad 4:00/km. Každopádně půlmaraton jsem si maximálně užil a jsem za něj rád, vím kam se přesně v tréninku posunout. Příští závod až silvestrovská 15 v Jistebnici, do té doby nabírat kilometry a kvalitně trénovat.

Dodatek: Délka závodu je stále diskutabilní. Organizátoři se dušují, že trasu mají přeměřenou autem, na kole tachometrem a i na kole s gps. Bohužel ale všem běžcům vždy naměří gps cca 20,7 km. Odchylky jsou v desítkách metrů. Není možné, aby tolik zařízení udělalo chybu. Každopádně jde oficiálně o půlmaraton, tak snad napřesrok dojde k oficiálnímu přeměření trasy. Zatím se musíme všichni spokojit s nejistými osobáky…

výsledky: výsledky Velešínský půlmaraton 2015 19. ročník

2 komentáře u „Velešínský půlmaraton 2015

  1. Pěkný čas a pěkný pohárek, gratuluji. Prosímtě, jak funguje ta kvalifikace na PIM ? To musím mít registraci u atletického svazu nebo stačí, když někde zaběhnu půlmaraton 1:23 a mám pak startovné zdarma ? P.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *