SUM 2015 – Strom ultramaraton

Můj popis SUMu, zjistil jsem, že by si určitě zasloužil víc slov. Jsem plný zážitků, jen mi nějak nejdou přenést na obrazovku. Snad i z toho mála bude znát, jak byla celá akce super.

Brífink
Brífink

Jak jsem v září začal opět běhat, hned mi pozvánka na SUM naskočila v paměti. Ale odvaha nebyla. Pak proběhl maraton v Písku a já po jeho ukončení, i když neproběhl podle představ, věděl, že chci běžet celý SUM. Hlavní důvod asi byl, že se opět uvidím s hodně běžci z DM a hlavně s Dušanem a Lůcou. Den dva u nich jsou vždy neuvěřitelně nabíjející, prostě oáza klidu. Zaregistrováno, zaplaceno a už jen těšivo.

Kus našeho diskuzního kroužku
Kus našeho diskuzního kroužku

Přibližně dva týdny před, jsem si psal s Jirkou a vypadlo z něj, že asi poběží také. Super zpráva! Pak chvilku ticho v éteru a v týdnu před akcí mi napsal, že neví, protože na něj něco leze. Já také nebyl moc v pohodě – zlobilo koleno. Podle všeho zánět, tzv. ITBS. Před závodem už tolik netahalo, ale předchozí dva týdny jsem jenom klusal, žádné dlouhé štreky a prostě si pokud možno běh užíval, když aspoň chvilku koleno nebolelo. Několikrát denně protahování a neustálé mazání vším možním, Alpou počínaje, Flector Gelem konče, se stahovacím obvazem a často i fólií. Noha se jakž takž dala do kupy, Jirka se uzdravil a víkendová best Akce podzimu mohla začít.IMG_20151017_104701

Cesta opět zajímavá, snad ani jednou za ty roky se mi nepodařilo trefit do Vlastibořic bez problémů. 😀 Praha je prostě moje Achillova pata. Do Prahy bez problémů. V Praze jen čtvrt hodinová kolona k Nuseláku, za ním už pohodička. Jirku jsem vyzvedával na Karlíně v obchodě Salmingu. Nečekal tam pouze Jirka, ale i mé nové boty Salming Distance A2 (recenze těchto Salmingů brzy). Obojí se mi podařilo vyzvednout bez problémů a už se frčelo. Hezky nastavit navigaci a poslouchat jí. Že já si radši konečně nepořídím autoatlas… Zapomněl jsem na navigaci zapnout placené úseky, takže mě vedla špatným výjezdem z Prahy směr Kralupy nad Vltavou. Už na dálnici jsem si to uvědomil, přenastavil a hle, navigace vedla zpět na centrum. Nevěda, že se nacházíme na špatné dálnici jsem jí neposlouchal a jel si svou. Až po chvíli mi to došlo, ale to jsme už byli daleko od Prahy. Takže hezky podjet Kostelec nad Labem, malými silničkami dojet do Staré Boleslavi a odtud už po správné dálnici směr cíl. To už navigoval Jirkův mobil, můj se odporoučel nedostatkem energie, a ten se nás rozhodl protáhnout centrem Mladé Boleslavi. Podle všeho se navigace od strejdy Gůgla vyhýbala koloně. Město pěkné, o tom žádná. Zbytek cesty bez problémů, za Boleslaví znám cestu už z paměti. Prostě žádná nuda, díky bloudění a hlavně díky spolujezdci, ty rozhovory vždy stojí za to.

Tady ještě kolena nebolela
Tady ještě kolena nebolela

Dušan odjel pro Jonnyho, takže přivítání od Lůci. Po příjezdu Dušana směr k Ivanovi na pivo a probrat závodní strategii. Pivo dobré, závodní strategii mně a Jirkovi nikdo nechtěl věřit (prostě na pohodu na 5:30/km a hlavně se nezničit, já si k tomu ještě přidal sledovat tepovku a nepřekračovat pokud možno 171) a společnost prostě suprová. Matěj, Jirka, Jonny, Dušan a místní, kteří už začínají běžce z jiných koutů republiky díky Dušanovo půlmaratonu bezpečně poznávat. Prostě vesnice žijící běháním, úžasná to věc.

Na trati tedy i dost silnice (bez té se dlouhé štreky dělají špatně)
Na trati tedy i dost silnice (bez té se dlouhé štreky dělají špatně)

Ráno vstávačka tak nějak s ostatními, rovnou do sportovního, naládování do sebe několik chlebů se sádlem smíchaným se škvarky (best jídlo!) a pomalou chůzí na start. Počasí přálo, předchozí den neustálý déšť, den závodu pod mrakem s bezvětřím a hlavně bez padající vody. Na startu se sešlo 29 bláznů. Hodně pěkná účast na první ročník prakticky bez reklamy. Hodně tváří bylo i neznámých. Tak nějak mi bylo jedno kdo je na startu, opravdu jsem neměl v plánu závodit. Dušan udělal rychlý brífink, že prý mezi cca 15 a 25 km není moc dobré značení, ať dáváme pozor, a pak nás hezky vypustil. Pár běžců vyrazilo jako blázni, ale já s Jirkou se radši drželi plánu a skupinky Jonny, Pavel, Michal, Micha a kdo další se nachomýtl. Běželi jsme hezky pomalu, povídali si, Jirka fotil za běhu a kilometry ubíhaly. Nehorázná kochačka krajinou, hrozně to okolí Dušanovi k tréninku závidím. První dva až tři kilometry se tempíčko trochu přehánělo (nějáké 4 a půl minuty na kilák je prostě moc rychle na začátku 50 km), ale pak se uklidnilo a pohoda. Krásná příroda, super lidi, zajímavá témata, blouděníčko. Ano, povedlo se dvakrát. Nejdřív ve velké skupině na cca 13. kilometru (dost jsme se v tu chvíli báli bídněji značení části) a pak pár kilometrů později s Jirkou, když jsme se trochu trhli a hned přehlídli šipku na zemi a naběhli si kilometr do kopce. Po druhém kiksu mě na chvíli opustila nálada na závodění a já se rozhodl prostě nezávodit a vážně v klidu běžet. Najednou občerstvovačka, bodla holka, běžel jsem totálně nalehko bez ničeho (byla žízeň), a hned dál.

Nebudu lhát, koleno nic moc. Od začátku jsem ho cítil každý krok, takže jsem byl za pomalé tempo skupiny hrozně rád. Druhá občerstvovačka neskutečně super, i když bylo ideální běžecké počasí bez horka , bez sluníčka a větru, byl jsem dost vyschlý. Lemtal jsem do sebe hrozně vody s kolou. Ty občerstvovačky byly hrozně rychle proběhnuté, zase hned do kopců… Nemám je rád. Vážně! Skupinka držela do cca 35. kilometru. Pokud nepočítám Jirku, ten se odpojil pár kilometrů předtím. Pak jsme se nějak s Pavlem trhli a běželi dlouho spolu. Cestou jsem díky němu zjistil, že se mi pauzují hodinky, takže to pod pět hodin určitě nedám. Pavel suprově vyprávěl o závodě v Holandsku. Masakr akce!

Na třetí občerstvovačce nám řekli, že před námi jsou jen 4 běžci, což mě překvapilo a já trochu zrychlil. Na nějakém 42. kilometru jsem Pavlovi utekl, celkem se mi zalíbila vidina pátého místa. Další občerstvení ve Vlastibořicích kousek od koupaliště, hrozně morálně náročná zastávka, věděl jsem, že cíl je vzdušnou čarou ani ne 100 m. Navíc ještě horší bylo, že prý do cíle 6 kilometrů! Tři z nich pohodička, ale ten zbytek šílenost. Dušane, jak já tě proklínal… Za prvé šíleně moc kopců! A za druhé, za co ale mohl déšť, chybělo značení u pár rozcestí. Naštěstí mi instinkt radil dobře. Poslední kilometr shodný s prvním. Pohodový doběh do cíle. Cíl byl hezky v hospodě na stole a byl to zvonek s nápisem Sex time! Originální! 🙂

Tato fotka SUM vystihuje nejvíc!
Tato fotka SUM vystihuje nejvíc!

Úleva, nekonečná úleva. Celkem necelých 52 km, 1050m+ a 5 hodin 21 minut. SUM byl pro mě skvělý závod, hlavně v tom, že mi ukázal, že kopce nejsou vážně pro mě (promiň Romane, ale B7 vážně nepůjdu). Na posledních cca 10 kilometrech mě bolely hrozně kolena. Ale co, přežil jsem. Byli super lidi, skvělý počasí, nádherná trať. Večer po závodě neskutečný, plný historek a budoucích plánů. Prostě… Ten víkend mě nabil na hodně dlouho. Děkuji moc Dušane za super závod a Lůce za pohostinnost. V červnu jsem tam zas jak na koni!

1 komentář u „SUM 2015 – Strom ultramaraton

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *