Proběhnutí v Pečkách

Delší dobu bez závodu, delší dobu bez příspěvku. To to tedy vedu. Prostě ani nevím jak se událo, ale z února se stal mrtvý měsíc. Neběhání závodů mělo dva důvody. Za prvé časové zaneprázdnění prací, v termínu pěkných závodů bohužel vždy v práci. Kbelskou desítku jsem zase strávil na kurzu tradičních thajských masáží v Brně, ani na mistrovství Evropy v atletice jsem si díky zaneprázdnění nevzpomněl. A zrovna se tak podařilo… Druhý důvod je snadný – zdraví. Nevím proč, ale od maratonu ve Florencii mě nějak zlobila noha. Stále nějaké bolístky na levé noze, no vůbec se mi to nelíbilo, tak jsem sice jakž takž držel svou klasickou kilometráž, ale vše bylo klusání. Sám sobě obhájeno jako nabírání obecné vytrvalosti. Nějak jsem si ty chybějící tempové běhy, úseky na dráze, fartleky a podobné obhájit musel. Každopádně týden před Pečkami mi pozvedlo sebevědomí zjištění, že mé nohy se stále umí točit rychle. Tempo kolem 3:30/km na patnáctistovkách bylo relativně v klidu. Vyzkoušel jsem tedy dva rychlejší tréninky a zase se pokorně vrátil k nabírání OV, jak tomu s oblibou říkám. V týdnu před Pečkami mě potěšilo, že ani doprava nebude tak složitá, Ivan z DM se nabídl, že mě sveze z Prahy tam a zpět.16836607245_20d51f16c3_b

V den Peček brzké vstávání, chňapnutí báglu do ruky a rychle na bus do Ahy. Ani nevím jak, ale byl jsem na Černém mostě, kde jsem si zkrátil čas procházkou nákupním centrem. Měli tam wi-fi zadarmíko, tak jsem si alespoň pořešil nějakou komunikaci a neodkladné věci. Ve tři čtvrtě na deset jsem ale už stál u KFC, nečekal jsem ani minutu a už tam byl Ivan s autem. Vedle něj byl Pavel z DM, takže představení naživo proběhlo skupinově. Cesta zabrala chviličku. Na místě jsem se ještě setkal s Lenkou, která pro mě měla knihu od Jirky, kterému jsem jí půjčil někdy v létě. Ještě, že se knihy nekazí. Bohužel jsem zapomněl jeho triko doma, takže mu ho budu muset vrátit při jiné příležitosti. Pak rychle pro číslo, převléknout se a jít se vyklusat. I když bylo času dost, radši jsem zvolil delší zahřátí. V hale a pak venku jsem potkal hodně známých, jak ze závodů, tak od nás z jihu a i lidi z DM, se kterými jsme byli dopředu domluvení – Důša, Lůca, Ondra a druhý Pavel. Všichni natěšení, v plné formě, no prostě atmosféra na osobáky.PEC15SK0039_D

Předem přiznám své cíle před závodem. Dostat se mezi prvních 40 závodníků a stlačit čas pokud možno pod 34m30s. S těmi to myšlenkami jsem se zařadil do třetí lajny na start mé první oficiální závodní desítky. Ani nevím jak se to událo, ale najednou výstřel a všichni se vrhli vpřed jako splašení. Nebudu ze sebe dělat nezkušeného závodníka, ale start v Pečkách mě dostal svou tvrdostí. Bylo to doslova o ostrých loktech. Dokonce mě někdo nakopl tak ošklivě, že mi roztrhl kůži na holeni. Masakr do první zatáčky, která je cca 100 metrů od startu. Pak už je ulice dostatečně široká, aby těch cca 1100 běžců pobrala. Tempo bylo sice hodně ostré, ale došlo mi, že jsem přeci jenom pomalejší a začalo předbíhání jednoho běžce za druhým. Přibližně na prvním kilometru jsem se dostal na úroveň Miloše Smrčky. Posledně mě na Blaníku porazil, tak jsem myslel, že běžet s ním by bylo dobré, ale jeho tempo mi po chvilce přišlo pomalejší, než jaké jsem chtěl. Takže opět vpřed. Na úrovni druhého kilometru byl Miloš někde dál za mnou a pořadatel vedle silnice na nás křičel 6m40s, což znamená, že jsem se držel plánu. Ale co se nestalo, k mému překvapení kopeček. Nic dlouhého, každý kdo věděl mi dá za pravdu, ale malinko člověka zpomalil. Po něm zase krásná rovinka, kde mi tedy přišlo, že začalo lehounce foukat. Oproti ideálnímu bezvětří předtím to člověk hned poznal. Každopádně jsem si držel tempo, i když asi ne tak dobře, jak jsem myslel, protože skupinka tří běžců přede mnou se začala lehounce vzdalovat. A po rovince druhé překvapení dne, táhlé klesání dlouhé tak kilometr až k obrátce v polovině. Tam se dalo zrychlit. Na pěti kilometrech jsem byl za 17:17, což bylo stále jakž takž podle plánu. To jsem si alespoň myslel, až po závodě mi bylo sděleno, že závodníků s pozitivním splitem je v Pečkách vždy minimum. Druhá polovina byla rychlá, alespoň mi tak připadala. Ono je to tak vždycky, když má člověk za sebou u těchto krátkých závodů polovinu, rychleji to pak ubíhá. Stoupání od pátého kilometru mi ani nepřišlo, sundal jsem totiž čepici a užíval energie od protiběžců, z nichž mi hodně zafandilo. Bohužel jsem neměl na to jim odpovědět, šetření silami. Ani nevím jak, ale najednou jsme byli na osmém kilometru. Celou dobu jsem tak nějak spolupracoval s běžcem z AK Chotěboř, buď táhl on, nebo jsem nastoupil já, když mi připadalo, že ochabuje, a tak pořád dokola. Neměl jsem s sebou hodinky, takže žádné ponětí o čase. Jenom já, spoluběžec, zbývající kilometry a mé nohy s divnými pocity. Stále se mi a mému spoluběžci dařilo předbíhat jiné běžce. Až na devátém kilometru, už v Pečkách, jsme se spoluprací skončili a každý si to hnal do cíle po vlastní ose. Přiznám se, že Martin Trojan (jméno jsem zjistil až z výsledků) mi lehce utekl, podařilo se mu dostat ještě před jednoho běžce, já na to už bohužel morál neměl. Na posledním kilometru se mým Adaptům vůbec nelíbily mokré kostky, celkem znatelně mi to klouzalo. Prostě, trakce nestála za nic. Po vběhnutí do cílové rovinky mi přejel po těl mráz. Sice vidím na dálku špatně, ale toho času na časomíře kolem 34:30 jsem si všiml hned. Posledních sto metrů bolelo asi nejvíc, ale nakonec se mi to podařilo. stlačil jsem čas pod 35 minut, přesně 34m54s.PEC15JK0865_D

Po proběhnutí cílem mi ani nebylo tak špatně jak jsem čekal. V klidu jsem to rozdýchal a šel se napít. Potřeba tekutin byla veliká. Martin za mnou přišel a děkoval za spolupráci. Jenom prohodil, že kdybychom byli tři, mohlo to být ještě lepší. S tím jsem s ním souhlasil. Pak rychle pro věci a jít se vysprchovat, dokud se nedovalí zbytek běžců. Voda byla přímo vařící. Strečink proběhl až po této zasloužené lázni. Pak jen ochomítání v hale a čekání na ostatní. Přišli za chvilku a všichni byli spokojení. Přesun do hospůdky proběhl bez zádrhelů a začalo hodnocení závodu. Já osobně spokojený s osobákem, ale v koutku duše i nespokojenost, že jsem to alespoň o těch 24 vteřin rychleji nedal. Ale druhý cíl splněn, do elitní 40 jsem se vešel, přesně na 34. pozici. Nu což, bez tréninku rychlosti to není špatný výsledek. A zlatá tečka na závěr, odměnil jsem se luxusní kachnou s bramborovými knedlíky a se zelim. 🙂

Výsledky: pecky10km2015vA

1 komentář u „Proběhnutí v Pečkách

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *