Běh/chůze na Blaník

Ani nevím proč, ale po přečtení Helenina příspěvku ve skupině běžců z Tábora a okolí jestli někdo nepojede, jsem se přihlásil a bylo hotovo. V ceně startovného tričko, no neberte to! Trénink mi moc nešel, nějak mě začala po novém roce víc pobolívat pravá noha a práce nad hlavu, odpočinek týden před závodem prakticky žádný. Ale už bylo zaplaceno a Helen s tím počítala. Oproti loňsku byla trasa trochu protažená ze 17 km na půlmaraton a pár stovek metrů. V propozicích stojí, že dvě třetiny jsou po asfaltu a jedna třetina terénem. Nevím nevím, ale pokud se jako terén bere i zámecký park ve Vlašimi, pak to organizátorům sedí. Mně osobně přišlo, že po silnici jsou tak čtyři pětiny a jen kousíček terénem kolem Blaníku.15756716504_26827a2b8b_b

V ráno závodu natankovat, vyzvednout připravenou Helen (příprava znamenala hlavně vyležení nemoci a vůbec dostání se do stavu moci startovat) a jalo se. Byl jsem celkem rád, že týden předem nesněžilo. Ono jet tu cestu z Tábora do Vlašimi po zasněžených silnicích by bylo slušné rallye. I takhle mě nějaké úseky dost překvapily, přeci jen mozek lehce zapomene kus světa, kde byl jenom jednou nebo možná taky nikdy. Každopádně se to zvládlo a do Vlašimi se dorazilo. I jsme dobře zaparkovali, pár desítek metrů od hlavní brány parku. Registrace proběhla zajímavě, Helenina proběhla prakticky okamžitě, jen si došla změnit desítku za pětku a hotovo. To mě čekala slušně dlouhá fronta, i když o pár desítek minut byla trojnásobná. Moc jsem to těm lidem nezáviděl, stát v té slotě a mrznou při čekání na číslo. A kde byla chyba? Organizační agentura si seznamy závodníků úplně nesmyslně vytiskla podle času zaregistrování a ne podle příjmení. No a hledejte pak v těch stovkách jmen to jedno, když si každý registraci pamatoval plus mínus pár dní. Start se odkládal asi jenom o půl hodiny, takže ještě cajk.10257479_1024654507561043_6440458792580741252_o

Předzávodní přípravu nemá cenu popisovat. Takže rovnou na věc. Že půjde o rychlý závod bylo jisté ještě před startem, kdy jsem potkal Mirečka. Poslední dobou na něj mám nějaké štěstí. Dnes mi ale nevadil, protože jsem se už ráno rozhodl, že závod pojmu jako rychlostní trénink. Bylo mi totiž jasné, že terény prostě neumím a hrozně bych v nich ztratil. Takže o nic nešlo a jen tak pro sebe jsem si řekl, že do 20. místa by potěšilo. Start byl zajímavý, trochu zmatečný, ale nakonec pohoda. První odpočítávání zastavili a druhé ani nebylo, rovnou zazněl výstřel. I když jsem tempo přes měsíc a půl neběhal, stále něco v nohách bylo. I přes rychlý start mi nedělalo problém držet se v první desítce. Běželo se, dle mého mínění, hodně opatrně. Lidi se drželi Miloše Smrčky a moc rychleji se jim nechtělo. To mě na třetím kilometru přestalo bavit a tak jsem vyrazil dopředu, ne moc rychle, ale ani pomalu. závodní pole se ještě více roztrhalo a dobré dva kilometry jsem běžel osamoceně s Milošem a ještě jedním klukem. Zbytek byl vzadu. Jenže pak mi kolem sedmého kilometru nějak nesedl kopec, lehce jsme s Milošem zpomalili a pár běžců nás zase dotáhlo na vzdálenost slyšitelnosti dechu. A pak přišel úsek, kde mi to vážně nešlo a hodně lidí mě předběhlo, pokud se dobře pamatuji, bylo jich asi deset. Začalo stoupání k odbočce do terénu pod holým vrchem. Tam na mě dorazila rychlostní krize a v terénu se projevila naplno. Navíc přišlo ještě důraznější ujištění, že terén momentálně není má parketa. V prudkých stoupáních mě všichni dávali, kde ostatní pomalinku běželi, já raději rychleji šel, protože mi přišlo lepší ztratit v kopci pár vteřin než se v něm úplně vyšťavit. Konečné stoupání přímo na Blaník regulérní turistická chůze, jen před fotografem jsem popoběhl. 😀 Každopádně, do kopce k odbočce jsem vbíhal na nějakém 9. místě, díky terénu jsem se dostal na 19. pozici. slušná změna. Kluci přede mnou v nedohlednu, jenom jeden běžec dole pod kopcem, za mnou široko daleko nikdo. Na silnici jsem se rozhodl svůj běh pořádně rozbalit a pěkně do toho šlápnout. Týpka přede mnou jsem dal za další tři kilometry při probíhání kolem občerstvovačky na 16. kilometru. Hezky rychle jsem se mu vzdaloval, kluci, které jsem předtím nikde neviděl byli tak 200 metrů přede mnou. A znáte to, když má člověk koho dotahovat, jde závodění lépe. Nějak jsem asi špatně sledoval značení, ale v místech, kde jsem do cíle očekával už jenom cca kilometr byla cedule s nápisem, že zbývají 3 km. To člověku, který se předtím připravoval na drtivý kilometrový finiš, moc nepřidá na psychice. Přesně u cedule kilometr do cíle se mi podařilo doběhnout běžce přede mnou, tedy doběhnout, byl cca 10 metrů přede mnou. Bušil jsem do toho co to jde, nějaké myšlenky na příjemné tempo v posledních kilometrech vzaly za své. Navíc před klukem pár metrů další tři běžci. Ale všichni makali, ne jenom já…

Konečně cíl!
Konečně cíl!

Takže nakonec se mi nepodařilo předběhnout ani jednoho. Celkově 18. místo z 329 závodníků. Ale jsem spokojený, na té silnici se mi podařilo všechny kluky přede mnou krásně stáhnout, o čemž svědčí i to, že mezi 13. a mou 18. pozicí je pouze minuta rozdíl. Navíc ani Mireček nevyhrál a ani on mi moc nedal, necelých 8 minut. což považuji za úspěch, protože ve Velešíně mi na silnici za ideálních podmínek dal 5 minut. Prostě se mi konečný čas 1:33:32 na 21.5 km líbí. Vítěz Miloš Kratochvíl z Pardubic měl čas 1:23:34. Závod pěkný, ale z hlediska mého umění v terénu se na jeho nejdelší variantu příští rok vykašlu a v klidu si pojedu zaběhnout desítku. Třeba budu i na bedně. 🙂

Výsledky, stále neoficiální, zde: http://vysledky.irontime.cz/result41/.

3 komentáře u „Běh/chůze na Blaník

  1. Ahoj Karle, pekne ti to beha, tvoje reporty je radost cist. Je to o chuti bojovat, zlepsovat se, nevypoustet, ale makat az do konce. Zadny alibismus. To se mi moc libi. Blahopreji k fakt hezkemu vykonu.

    1. Díky moc. Jen škoda, že poslední dobou nemám na blog moc času. Jsem rád, že stíhám běhat… 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *