Silvestrovský běh Jistebnice 2014

Již od něj uběhly skoro tři týdny, ale stále ho mám celkem živě v paměti, tak padlo rozhodnutí si to krásně strávené dopoledne zaznamenat pro budoucnost. Letos mě na něj nikdo nelákal, opravdu. Celý rok jsem s tímhle závodem počítal, kdo by se taky o obhajobu vítězství nepokusil, že. Jediné, co mi lehounce dělalo vrásky, byla dlouho se vlekoucí regenerace těla po maratonu ve Florencii. Od posledního listopadu jsem neběhal žádnou rychlost ani tréninky v tempu, nebyla na to energie a ani pocity. Podle všeho za můj divný stav mohly dva po sobě následující maratony a hlavně to, že jsem se při každém úplně vyždímal a šel ho na krev. Pořádný trénink, se kterým bych mohl být celkově spokojený, jak energeticky tak pocitově, proběhl až po Vánocích. Vážně, regenerace mi zabrala přes 3 týdny. Ale i přes podařený trénink mi nebylo jasné, jestli mám v nohou vůbec nějakou rychlost. Nějak se mi jí ani nechtělo pokoušet, nebyly na rychlé tréninky díky neustálému rannímu náledí podmínky. Rozhodl jsem se vše nechat ještě lepší regeneraci a doufal v připravenost mých nohou a to, že rychlost se jen tak neztratí.

Těsně před startem
Těsně před startem

Silvestr vypadal skvěle. Počasí přálo, vítr nefoukal, jen ten sníh nemusel být napadaný. Oproti minulému roku o hodně horší podmínky. Ani den předem nijak slavné zprávy, kamarád Honza (šel závodit na koloběžkách) mi řekl, že až do Nadějkova (cca 9 km) leží na silnici sníh kombinovaný s náledím a zbytek je po prosolené silnici. Dost těžké na výběr bot, ale nakonec padla volba na Vivobarefoot Breatho, přeci jenom nemají úplně ostrý vzorek a na silnici nedostávají takový záhul, jako například Inov8 X-Talony 212. Nakonec byla volba správná.

Po startu (vpředu triatlonista Novák)
Po startu (vpředu triatlonista Novák)

Předem jsem tušil, že letos se mi asi obhájit nepodaří. Vím, že takové myšlenky předem jsou jistotou neúspěchu, ale v běhu jsem spíš realista. Věděl jsem, že přijede Serbessa a Pepa Soukup. Oba dva prostě o třídu lepší než já. Nikoho dalšího jsem nečekal a tak bylo mé očekávání na třetí místo. Malinko jsem se netrefil, ale o tom dále. V Jistebnici jsem hned potkal Lindu s Davidem. Šel jsem se zrovna zaregistrovat s vyplněným formulářem, ale Davic mi řekl, že ten papír nepotřebuji, prý už zaregistrovaný jsem. Připadalo mi to jako blbost, protože předem jsem se po internetu neregistroval, ale měl pravdu! Jako loňského vítěze mě zapsali automaticky a navíc mi dali krásné číslo 1. Rozklusání s Lindou a Davidem byla jasná volba. Už při rozklusu se ukázalo, že terén není na žádné rekordy. Ten sníh klouzal úplně šíleně! Vrstva sněhu a pod ní náledí, nic horšího snad už ani nemůže být. Na konci klusání jsme potkali Zuzku, tak jsem se proběhl ještě s ní, abych viděl stav doběhu do cíle. Úplný opak startu! Krásně mokrý asfalt, naprosto bezproblémový. Ještě se mi podařilo potkat Mirečka a Pepu, takže o boji o první pozici bylo jasno. No, lidí a známých bylo požehnaně.

Můj finish :-)
Můj finish 🙂

Start byl v deset, opět přesně jako vloni. Oproti loňsku měl ale jiný průběh, do čela šel Mireček s Pepou a ještě jedním takovým vyšším chlápkem, až v cíli mi řekli, že je to triatlonista Novák z Tábora. Kluci vpředu dali dobré tempo a tak jsem se zařadil za ně. Se mnou byl ještě Jaromír Habara a pak byla lehčí mezera. Nebudu lhát, po třech kilometrech mi to nějak přestalo šlapat a vedoucí skupinka se začala lehce vzdalovat, Jaromír mě doběhl a jeden běžec předběhl. Moc mi to nešlo, ale u zatáčky kolem pátého kilometru, když nás začal dobíhat nějaký běžec jsem prostě řekl: „Toho před námi dáme, přeci neskončíme za ním!“ Jaromír si to nemyslel, ale já se dal do stíhání. Týpek za námi měl ale asi stejný nápad. Po chvilce byl Jaromír dost vzadu a ten kluk mi těsně dýchal na záda. Věděl jsem, že na rovince a lehkém seběhu před Nadějkovem musím nastoupit, jinak mě předběhne. Taky jsem doufal, že můj nástup nedá fyzicky, šíleně divně dýchal. To mě zrovna na tom úseku začal běh připadat lehký, dýchání rovnoměrné a tak mi zrychlení přišlo jako skvělý nápad. Ale jaké překvapení! Ten kluk se mě držel jako klíště až k občerstvovačce, u které začínala silnice. Chlap přede mnou, kterého jsem stíhal, měl už jenom cca 50 metrů. Ale já už byl v klidu. Krásně hladký asfalt nás čekal, krize byla pryč a já věděl, že na asfaltu to budu moci teprve rozbalit. Na předchozích kilometrech mi hrozně vadilo podkluzování při každém druhém kroku a nemohoucnost do stoupání pořádně zabrat. A co se stalo na silnici? Přesně co jsem si myslel. Hodil jsem tempo hluboko pod čtyři na kilometr a prostě akceleroval. Kluk za mnou jako by se zastavil a ten přede mnou taky. Toho jsem dal hned za ukončující cedulí Nadějkova ve stoupání. Ve stoupání, kde jsem minulý rok umíral a letos mi připadalo úplně snadné. a jelikož oproti minule mi bylo naprosto jasné co mě kde čeká, mohl jsem to pořádně rozbalit. Tak trochu jsem koketoval s myšlenkou, že bych to třetí místo mohl ještě stáhnout, i když jsem před sebou nikoho neviděl. Kluci za mnou se za chvíli ztratili a co se nestalo, já v poslední vesnici zahlédl před sebou třetího, měl na mě tak 150 metrů. Což, přiznejme si, není žádná sláva, když člověk ví, že na dohnání má už jenom cca kilometr. Nebudu nikoho dlouho napínat, nepodařilo se mi ho doběhnout. Nakonec mi dal půl minuty… Já si doběhl na krásném čtvrtém místě v čase 54:06. Čas beru s rezervou, protože všichni co doběhli a čas si měřili řekli, že se jim někam ztratili 2 minuty. Ale nechme to tak, i v nepříznivých podmínkách tedy o 2 a půl minuty lepší než vloni.

Kategorie M39
Kategorie M39

Vyhlášení výsledků zase zabralo celkem hodně času. Stejně jako vloni. A jelikož se mi opravdu podařila bedna v kategorii, hezky jsem si na něj počkal. Moc se mi ten závod líbil, už se těším na příští rok. 🙂

Výsledky: 2014_Silvestrovský běh

Fotky půjčeny od Michaely Novákové.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *