Běž dál – Phil Hewitt

IMG_2547Tato kniha se mi dostala do hledáčku díky prodejnímu vláknu na běhej.com, nějaký uživatel se jí snažil prodat. Přišlo mi tehdy krapet divné prodávat prakticky novou běžeckou knihu a nemít ji ve své sbírce, ale teď už dotyčného plně chápu.

Na internetu i na zadní straně knihy si člověk o knize přečte vlastně jedno a to samé. Kniha popisuje cestu neběžce k člověku posedlého maratony. To vůbec nebudu vyvracet. Každý kdo má o knihu zájem, ať prosím nečeká nic příběhově plného jako byla Jez a běhej od Scotta Jurka a nebo knihu plnou pocitů podobnou Běhej nebo zemři od Kiliana Jorneta.

Phil Hevitt se nezabírá žádným složitým úvodem a ani prakticky nemá žádný příběh. Čtenář ani nezjistí nic o tréninku nebo stravě. Pokud toto v knize hledáte nebo alespoň od autora očekáváte, budete zklamaní. A co v knize vlastně je? Laicky řečeno, aspoň na mě tak text od první do poslední stránky působil, jde o vytisknutý deník s popisky jednotlivých závodů. Každá kapitola se zabývá nějakým maratonem, který autorovi utkvěl v paměti nebo byl podle něj něčím zajímavý.

Přišlo mi, jako bych četl blog. Mé první popisy maratonů a delších závodů jsou autorově stylu hodně podobné, první píši schválně, protože poslední dobou jsem to začal lehce zanedbávat. Phil prostě popisuje své pocity při a z jednotlivých závodů. Ty které se mu povedly mají šíleně pozitivní nádech, ty které ne jsou naopak negativnější. Jako asi každý maratonec (běžec) je buď plně spokojený a nebo hledá důvody, proč mu závod nevyšel a proč nedosáhl vysněného času. Jednou je to počasí, jindy pití, jindy nedostatek diváků = nedostatek podpory, jídlo, zranění, špatná trať (prakticky na každé se mu něco nelíbilo), dokonce smog… a spousta jiných. Co je ale zajímavé, ani jednou Phila nenapadlo vinit nedostatečný trénink. Několikrát v knize píše, že před každým maratonem trénuje 3 až 4 měsíce (dost času na ladění, řeknete si) a to tak, že běhá 3x týdně (cože?!) a to 2 krátké běhy a jeden dlouhý nad 20 km (už se ničemu nedivím). A s takovým tréninkem je nespokojený ze svých časů a výsledků. Sám sebe považuje za zkušeného běžce a maratonského matadora, ale ani jednou ho nenapadlo hledat chybu u svého tréninku, jenom několikrát v knize píše důvody proč nemůže běhat a trénovat víc.

Lehce mě tahle jednostrannost u celé knihy zklamala. Je vlastně o člověku, který se s nedostatečným a prakticky neměnným tréninkem snaží překonávat své osobní rekordy a stále se diví, že mu to nejde. Poslední třetina knihy pro mě byla téměř utrpením jí dočíst, protože je skoro celá negativní, alespoň tak na mě působila, a plná různých výmluv proč nemůže být lepší a rychlejší běžec. Před třemi lety jsem na spoustu věcí kolem běhání koukal podobně jako autor, ale asi jsem od té doby někde jinde. Co jsem si z knihy odnesl, jsou 2 nebo 3 typy na úžasné závody v Anglii, terénní masakry přibližně o délce maratonu, při kterých si běžec sáhne na dno. Za pár let by se mi líbilo na ně zajet.

Knihy se určitě ze své sbírky běžeckých knih zbavovat nebudu, ale ani se k ní nevrátím, tak jako ke spoustě jiným. Jestli chcete knihu přečíst, doporučuji si jí někde půjčit. Hlavně si jí NEkupujte!

1 komentář u „Běž dál – Phil Hewitt

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *