Svěřit se nebo ne?

Všude možně na běžeckých blozích člověk čte, jak všichni tvrdě trénují na maratony, mají vysněné časy a šíleně se řeší každá blbost. Nejvíce známou blogerkou v tomto ohledu je asi poslední dobou Barborka. Veřejně píše na běhej.com články o tom, že by chtěla splnit maratonský limit pro olympiádu v Riu 2016. Tvrdě trénuje, má trenéra, sponzory a hromadu chutě do běhání. Co ale po x měsíční snaze chybí? Výsledky. Její časy se prakticky na všech distancích skoro nezlepšily. Skoro by se dalo říci, že někde v tréninku je chyba. A jelikož její seriál článků na běhej.com pokračuje, dostává od tamních uživatelů pořádně zabrat. Nebudeme si nic nalhávat, její cíl je asi opravdu moc velké sousto, ale snaha se cení. Já Báře fandím, jsem realista, ale fandím. Musela by sice ještě moc zabrat aby limit splnila, ale kdo ví co se stane, že?

Sám vím, jaké to je říci dopředu na běhej.com svůj cíl pro určitý závod. Udělal jsem to před Benešovem a co následovalo mě malinko překvapilo. Takovou sprchu jsem už dlouho nedostal. Dokonce i od lidí, kteří nikdy žádný maraton neběželi. To se to od stolu kritizuje něčí výkon, když tam ten člověk nebyl, nebyl v kůži toho kritizovaného a netušil co se stalo, proč to nevyšlo. Neprožil si prostě všechny ty detaily.

Na názoru té většiny anonymů na běhej.com mi opravdu nezáleží. Vše zlé je ale k něčemu dobré. Dalo by se říci, že mě to v určité věci posunulo, v jiné zase lehce utvrdilo. Nejvíc asi hláška méně o výkonech mluvit a prostě je dokázat. Jenže tohle funguje dost jednostranně. Pokud se člověk nikde nezmíní o vysněném cíli, není pak o čem debatovat. Hlavně když ví, na co má natrénováno a jak tvrdé tréninky podstupuje. Prostě se pak zaběhne závod za nějaký čas a hotovo šmitec. Maraton se sice nepovedl, ale o dva týdny později jsem si vše vybral zpět i s úroky na půlmaratonu ve Velešíně. Ten mi hlavně potvrdil, že má cesta je správná.

Zajímavé je, že po povedeném Velešínu bylo celkem ticho po pěšině. Pár uživatelů mi poblahopřálo a to bylo všechno. Nejde mi o uznání, jen je někdy na fóru vidět šílený nepoměr. Když se nějaký začátečník zlepší na desítce z 55 na 48 minut, to je velké haló. Jako by se to nedalo u začátečníků očekávat… Jenže když se někdo, kdo se na fóru pohybuje už roky a trénuje jak blázen, zlepší na osobáku o několik tvrdě vydřených minut, nikoho to moc nezajímá, protože se to dalo přece čekat. Ten člověk trénuje mnoho hodin a tak ty výsledky musí mít. Jedním slovem – populismus. Jak lze vidět, Češi jsou prostě jasní, jakmile vidí, že si do někoho můžou rýpnout, tak to udělají. Ale jakmile by měli někoho pochválit, dodat mu sebevědomí nebo se omluvit za nepříjemné poznámky z dřívějška, raději mlčí a nekomentují. Čest výjimkám.

Podle mě si větší uznání zaslouží ti dlouholetí vytrvalci, kteří jsou třeba svými časy blízko svých maxim a stále se je snaží posouvat, než běžci, kteří ani zdaleka netuší, kde leží jejich limity. U obou totiž stojí úplně jiné úsilí, čas v tréninku a bolest ty hranice posunout.

Nejvíc mě vždy pobaví, když někdo někoho hodnotí podle kalkulaček předpokládaných výkonů z kratších vzdáleností. Mě taky říkali, že se svou desítkou nemám šanci zaběhnout maraton pod tři hodiny nebo půlmaraton pod hodinu dvacet. Jenže tihle hodnotitelé si neuvědomují, že ten čas na desítku může být u toho kterého běžce (například u mě) třeba rok nebo dva roky stará záležitost a prostě desítky v závodech neběhá. To ale nikoho nezajímá a hned se podle toho chystá hodnotit. Párkrát tak hodnotili mě a častokrát i výše uvedenou Báru. Nejlepší je, že tyhle kalkulačky berou v potaz pouze dřívější výkony. Už se do nich nemůže doplnit, co by bylo, kdyby se v den závodu všechno povedlo od spánku po pocity při běhu. To pak člověk třeba běží závod o 20 vteřin na kilometr rychleji, než si myslel, že by byl schopný, a přijde mu to navíc úplně stejně lehké jako nedělní výklus. Také se mi několikrát díky skvělému dni podařilo zmíněné kalkulačky výkonů předběhnout o x minut oproti jejich tipům.

Takže lidi, až budete chtít příště hodnotit něčí výkon a třeba si ho dobírat při neúspěchu, rozmyslete si to. Pokud jste nebyli v jeho kůži, nevíte co se stalo. Sice řekl dopředu, co chtěl dokázat, ale že se mu to nepovedlo ještě neznamená neúspěch. Prostě nevyšel den a podaří se příště. Už svěřit se dopředu s vysněným výsledkem chce ohromnou odvahu, které většina lidí není schopná. Osobně si myslím, že třeba Bára by se někdy mohla dostat k maratonskému času 2h50m. Pokud se dostane níže, třeba až k limitu na olympiádu, bude mít můj obdiv. Je před ní ale ještě hodně dřiny. A co se týká mě, netuším k jakému času bych se mohl na maratonu někdy dostat. V blízké budoucnosti pokukuji po 2h48m, v delším časovém horizontu po 2h39m. Je to silné prohlášení? Možná. Ale nebojím se svůj cíl říct veřejně. Sice si jedu Firenze marathon na konci měsíce čistě užít, ale pokud padne první zmíněná meta, bylo by to úžasné. Podle mě je lepší svěřit se se svým cílem veřejně, ať už má vyjít nebo nemá. Člověk ho pak může sdílet s více lidmi. A nesmíme zapomenout na to hlavní – každý v cíli (maratonu) je vítěz.

Categories: Co mě zrovna napadne nebo zaujme, Hlavně běh a trochu i jiné sporty

4 komentáře

  • Jitka

    Nevím, kdo tě kde sepsul za plány na Benešov, ale srovnávat sebe s Bárou mi přijde nemístný. Stejně jako ono „no jo, Češi“… a upřímně, pro někoho je desítka za 48 minut maximum (třeba pro mě), za kterým je taky strašný dřiny, byť chápu, že pro vás, co tímhle tempem vyklusáváte co noha nohu mine, to je těžko k uvěření. Ale každý máme své fyzické limity, mám je já, má je Bára (která nikdy na olympiádě maraton nepoběží a není to o tom, jestli jí to přeju nebo ne (je mi to, upřímně, fuk) – prostě na něco takovýho je kromě tréninku potřeba i veliký talent a kdyby ho měla, už by to po těch letech, co běhá, věděla) a máš je i ty. Každý jinde z jiných důvodů. Jedno je ale pravda – kritika se píše snáz, minimálně ta literární 😉 A ten běžecký populismus bych potřebovala trochu dovysvětlit, to jsem úplně nepochopila.

    • KN

      Skoro to Jíťo vypadá, že jsi nepochopila co jsem chtěl článkem jako celkem říci. Nebo pochopila, což doufám, a jen jsi vytrhla pár vět z kontextu. Jediné, jak se porovnávám s Bárou je v tom, že jsme oba dopředu řekli své cíle. Jak to dopadlo a jaké byly a jsou reakce, se už ví. Báru žerou zaživa pod jejími články, do mě se pustili uvnitř tamního fóra.

      Já tvou desítku za 48 ale vůbec neshazuji. Ty na ní už roky dřeš a je to momentálně tvé maximum. Vůbec se nemůžeš porovnávat s nějakým běžeckým začátečníkem. Všichni víme, že v začátcích je progres někdy až neuvěřitelný. Podle mě naprosto normální věc, když se člověk začne hýbat, rychle se dostaví výsledky. Nic, co by se mělo nějak obdivovat, tedy podle mě. Zato třeba tvá snaha o překonání tvé magické hranice 48 minut je něco, co by se mělo uznávat. Dáváš tomu hodně a už roky. Hodně viditelné zlepšování se dávno zastavilo, ale stejně se nevzdáváš a jednou ta hranice padne. Třeba se díky tvrdé dřině dostaneš i pod 40. Třeba se mi poštěstí a zrovna u toho budu.

      Při slově talent mi vždycky naskočí kopřivka. To slovo hrozně zavádí. Raději bych říkal genetické předpoklady. Podle mě to tohle spojení lépe vystihuje. Na vytrvalostním běhání se mi líbí, že tvrdou dřinou se dá dostat daleko i bez ideálních předpokladů. sice nikdy ke špičce, ale hodně daleko.

      Tím populismem myslím to, že se úplně začaly rozdělovat a jinak hodnotit výkony dlouhodobých běžců a běžců začátečníků. U začátečníků se každé zlepšení šíleně oslavuje, kdežto u ostřílených běžců se dobrý výkon prostě očekává a hotovo. Když selže začátečník, nic se nestalo, vždyť nevěděl do čeho jde. ale pokud selže někdo zkušenější, hned je oheň na střeše. A přitom pořád všichni patří mezi amatéry, do stejné skupiny.

  • Jitka

    Mně ale nepřijde, že by ji někdo žral zaživa – jen jí nikdo nepíše: „No jasně! To dáš! Jsi dobrá! To zvládneš!“ Naprosto realisticky jí tam většina píše, že s její výkonností versus úsilí běhu věnovanému, na to prostě nemá. Tečka. A z velké části dodávají, že jí to ovšem přejí a třeba překvapí. Co napsali tobě vážně netuším, fórum už čtu jen občas, a jestli byli hnusní, tak ať jim mráz prdele spálí. Populismus jako terminus technicus je trochu o něčem jiném, proto to podivování. A nic z kontextu nevytrhávám, já jsem holt na opačný straně barikády, nemyslím si, že je nutné všechno a všechny za každou cenu chválit. Je rozdíl mezi tím, když chce někdo na tvojí úrovni zlepšit osobák o naprosto reálnej čas, a když si někdo staví cíle nereálný – jako třeba věčný under3h Maraton3r… A začátečníkům se prostě dodává odvaha, aby s běháním po prvním neúspěchu nesekli. Od matadorů se prostě čekají víc nohy na zemi. Tak vidím já.

    • KN

      já si stejně myslím, že kdyby jen víc upravila svůj trénink, neznám ho tedy, tak by se mohla dostat hodně daleko. U vytrvalostních sportů jé krásné, že se člověk může dostat i bez genetiky skoro ke špičce. Nikdy ne k nejlepším, ale hodně blízko.

      Mně psali všechno možné, ale to je jedno, nakonec mě to jen posunulo dál. Zpětně jsem za to rád. Lehká úprava tréninku dělá divy. Vlastně vždycky trénink lehce změním, když se něco nepovede.

      Populismus je jako terminus technikus o něčem jiném, ale při přenesení na jiné odvětví než je politika se tak podle mě chápat dá. Znáš to – „lid“ a „elity“. Třeba jsem si jen špatně vyložil, rád se nechám poučit.

      Matador, jak krásné slovo. To někdy použiji. 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*