Velešínský půlmaraton 2014

Konečně závod, který se po dlouhé době povedl lépe, než bylo očekávání. Po maratonu v Benešově přišel na pár dní bežecký splín. Vůbec nebyla chuť běhat a navíc mi trochu ubyla sebedůvěra k mému tréninku. Ale co člověka nenakopne jako jiní lidé. Na diskuzním fóru Běhej.com se do mě lehce pustilo pár uživatelů a to mě zatvrdilo, prostě dokážu jim a i sám sobě, že na to mám. Dal jsem se do tréninku s ještě větší vervou, tedy jakmile se mi podařilo dát do kupy svaly. Další týden po maratonu se mi podařilo dát 116 km ve slušných tempech a před Velešínem jenom jeden den volna. Netušil jsem jestli je to dobrý plán, ale bylo mi to jedno. Na půlmaratonu byl můj plán být do pátého místa a pokud možno čas kolem 1h19m.Start

Na místo jsem dorazil s Petrem v dostatečném předstihu na registraci a rozklusání. Počasí skvělé, jako vloni opět jasno, jen chladněji kolem 8°C s lehkým vánkem. Při rozklusání jsem potkal Jirku Csirika, takže tušení o prvních umístění bylo. Pak se najednou všichni začali přesunovat na start a já s nimi. Tam akorát rychlé pozdravení s Mírou Vostrým, prohození pár slov se Serbessou, můj druhý tip na první umístění, a najednou se běželo. Žádný výstřel ani zakřišení, jenom tiché teď. Dostalo mě to. Tempo mi nepřišlo nějak hrozné. Ale to bývá u rozbíhání závodů klasika. Na druhém kilometru se najednou Jirka s Mirečkem začali lehounce vzdalovat. Nenechal jsem se tím rozhodit a běžel si své. Stále mi nepřišlo, že je mé tělo dostatečně zahřáté.

Těsně před cílem poprvé
Těsně před cílem poprvé

O kilometr dál už mi přišlo. Lehce jsem se začal Petrovi a ještě jednomu klukovi vzdalovat. A přišla obávaná louže před otočkou na nějakém 4,5 km. Prý hluboká a na nic. Nepřišlo mi, proběhnutí středem, jako bych se vznášel a o minutku zpátky jakbysmet. A v protisměru celá ta kupa běžců. Nejkrásnější bylo, že hodně z nich mě povzbuzovalo. Krásně to nakoplo. Neměl jsem tušení, že mě zná nebo pozná tolik lidí. Kluci za mnou začali nějak zaostávat, ti přede mnou se zase lehce vzdalovali. Úplná idylka, tedy až na to, že jsem běžel sám. Lehce jsem se bál stoupání od šestého kilometru do cca dvanáctého. Loni mi tam totiž nějak na chvíli došlo a trvalo tu krizi mi trvalo překonat dalších 7 kilometrů. Letos změna, kopec nekopec, běželo se stále krásně, žádné zpomalení. Na občerstvovačce jen lok vody a makat dál. Jako by tam ani žádné kopce nebyly, najednou vrchol a klesání na druhou stranu. Na okraji Kaplice – nádraží potkání s Mirečkem v protisměru, chviličku za ním Jirka. Povzbudil jsem ho, ale nevypadal, že mě slyšel. Pak už jsem byl na druhé, poslední, obrátce já a mohl si zkontrolovat náskok na čtvrtého. Byl značný, ale i tak jsem věděl, že nesmím zaostat a v následujícím kopci se bude lámat chleba. Místo zpomalení, jak bych to vždycky dřív udělal, přišlo malinké zrychlení a krásné vzdalování se tomu za mnou. Opět mě protiběžci povzbuzovali, spousta dokonce našla i síly si se mnou plácnou. Krásné povzbuzení podruhé. Myslím, že na Jonnyho se mi podařilo zakřičet, že kdo v cíli neblije, běžel pod své možnosti. Jakmile se cesta začala lámat, tempo se mi podařilo ještě vystupňovat a z těch mírných klesání jsem prostě běžel naplno. U občerstvovací stanice se ke mně přidal jeden běžec, který pro nevolnosti vzdal a byl na cestě zpět, ale po hlášce „Můžu se k tobě přidat? Doprkýnka, jak rychle to běžíš, 3:40/km?“ a mé odpovědi, že nevím, nemám hodinky a běžím naplno, se raději vzdálil a přešel do klusu. Nějaké 4 km do cíle a už jenom rovina a jedno otravné klesání před cílem. Lehký problém byl protivítr, vánek zesílil, dost mi chladem tuhly stehna, ale rval jsem to co to šlo, náskok značný. Už jsem věděl, že třetí pozice je má. Ani poslední kopec mě nezastavil a já si v čase 1:17:34 doběhl pro krásné třetí místo!

Před cílem podruhé
Před cílem podruhé

V cíli maximální spokojenost. I po tom, když mi řekli, že Mireček byl v cíli o pět minut přede mnou a Jirka o čtyři minuty. Třetí flek a překonání osobního rekordu, co víc si v ten den přát, že? A bylo to ještě lepší, Petr doběhl na pátém místě a taky ještě pod 1h20m. Ani vykašlávání plic se nekonalo. Bohužel bez zvracení, takže rezervy musely nějaké být. 😀 Rychle obléci a ke kamnům. Vyklusávání se nekonalo, jenom jsem dal pořádný strečink v sále, který byl k dispozici. Pak už jenom dobrý boršč, kecání s ostatními a čekání na výsledky. Chvíli jsem byl nervózní, ve čtyři jsem musel být v práci. Naštěstí ve dvě hodiny všechny vyhlásili a já dostal krásný stříbrný pohár, druhý v kategorii, a tričko. Nic moc ohodnocení, ale vůbec mi to nevadí. Já si splnil vše s maximální spokojeností a vrátilo se mi sebevědomí na Firenze marathon. A taky jsem se rozhodl na svém způsobu tréninku nic neměnit. Očividně mi funguje dost dobře. Krásný den plný zážitků byl tenhle státní svátek. 🙂

Petr vyhrál i kategorii M50
Petr vyhrál i kategorii C (50-59)
Nejmladší mužská kategorie
Nejmladší mužská kategorie A (19-39)

Výsledky: výsledky Velešínský půlmaraton 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *