Hejt o běhu a trochu víc

10171917_788494767850651_1140351262435591135_nJenom lehce zareaguji na Zbyňův hejt. Prostě musím, když už zareagovala i Jíťa (odkaz). Vyjádřím několik svých názorů a i lehce zahejtuji. Proč taky ne, dnes je moderní hejtovat na vše.

Všeho všudy se Zbyňkem souhlasím. Až na to, že já mezi běžci rozlišuji tedy trochu víc. Taky mi vadí, že se vyrojilo tolik nových blogů, kde se píše o každém kroku těchto Sluníčkových běžců, jak je Zbyněk pojmenoval, ale zase je pravda, že nás je nikdo nenutí číst. Tolik k tématu jejich blogů. K tématu běžců. Již dříve jsem svůj názor napsal na Běhej.com v diskuzi, kterou založil Maraton3r (tamní uživatel, už má změněný nick). Zasvěcení vědí, byla to sranda číst ty sci-fi v jeho vlákně. A kdo je tedy podle mě běžec? Je to každý, kdo je schopný několikrát týdně trénovat za každého počasí, je jedno jestli třikrát nebo dvacetkrát, ale dává do toho vše a připravuje se po celý rok. Nejsou to pro mě běžci, kteří si obují boty jenom několikrát do roka na závod a pár dní před ním, jinak ani neví, že je doma mají. Co to jako je několikrát do roka si obout boty a říkat o sobě, že jsem běžec? Lidi, máte soudnost?! Úplně to shazuje všechny ty ostatní, kteří běhu dávají skoro hromady času, nevěnují pozornost počasí, nemocem, hlídají si jídelníček, vyhýbají se alkoholu, odpírají si všemožné radosti a to vše je z lásky k jejich sportu. Vůbec nejde o tempo jakým ti běžci trénují, ať si klidně běží tempem kolem 8 minut na kilometr, jde prostě o tu výdrž v tréninku a potom o snahu prodat vše na nějakém závodě. Tohle je podle mě definice běžce/sportovce. A nemluvím zde o začátečnících, všichni jsme začínali stejně. Mluvím o těch, kteří u sportu vydrželi nebo alespoň říkají, že sportují dlouho.

Co mi dále vadí? Vadí mi, že spousta běžců nemá soudnost. Jak to myslím? Jde mi hlavně o závody. Vezměte si můj pohled. Celý rok tvrdě trénuji, makám na sobě, pomalu cedím krev při tréninku tempa a intervalů a potom tohle vše chci prodat na nějakém závodě. Jenže co se nestane, na závodě si přede mě stoupne někdo jiný, kdo na první pohled vypadá jako úplně jiná výkonnostní třída, tak ho tam nechám a jsem rozhodnut si na něj dávat pozor. Jaké je pak ale mé překvapení, když mi po startovním výstřelu překáží a já musím investovat energii do jeho oběhnutí, někdy člověk musí použít i lokty a to je o hodně víc energie. Přiznám se, že se mi tohle více stávalo dříve, teď už vím do čeho jdu a taky lépe odhaduji soupeře. Ještě více je tahle nesoudnost vidět například na PIMu. Hned za elitními běžci stojí štafetáři. Dost často se jedná o „běžce“ z předcházejícího odstavce a nebo lidi, kteří umí desítku za 45. Jenže oni si neuvědomují, že lidé hned za nimi běhají maraton pod a kolem 3 hodin startují o hodně rychleji a ti se pak nimi musí prodírat. U maratonu se jedná o extrémní ztrátu energie, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Lidi, buďte soudní a naučte se startovat z pozic, na které máte. Oni pak ti milí běžci, kterým překážíte, najednou vůbec nejsou milí.

Tolik omílané téma zdravení během běhu. K němu nejde moc co napsat. Lidé prostě nekoukají, mají sluchátka v uších, hlavu skloněnou a nic je nezajímá. Můžu se uzdravit a stejně nic. A když už mě vidí, tak na mě koukají jako na někoho z vesmíru. Co si to vůbec dovoluji? Nějaký spratek a bude na mě mávat a ještě se u toho blbě smát. Jo, prostě to jsem já. Ale abych jenom nehanil, někdy také sám nezdravím. A kdy? Když trénuji fartleky nebo tempo blízké závodnímu. Stíhám vnímat maximálně svůj dech, své tělo, cestu, auta a psy. Na ty se zaměřuji, ale to asi každý běžec chápe. Třeba páníčky už vůbec nevnímám a už vůbec ne jejich obličeje. A ani nestíhám zdravit. Omluva všem, které prostě nepozdravím, ne vždy na to mám mozkové kapacity a nebo si všimnu. Možná to má spousta běžců podobné. Tím by se pak vysvětlovalo nezdravení ostatních. Ale moc tomu nevěřím. Snad poznám na výrazu jestli někdo proti mně běží na krev nebo ne. Zas tak dobří herci nikdo nejsme.

Trochu jsem ten hejt protáhl a možná je z něj nakonec úvaha, ale je mi to jedno. Za vším zde napsaném si stojím a rád si o problému popovídám i někdy osobně.

2 komentáře u „Hejt o běhu a trochu víc

  1. Jojo, otázka „kdo je běžec“ a „kdy o sobě můžu říkat, že jsem běžec“, se mi taky neustále vrací :-). Nezdravení a nesoudnost, to jsou kapitoly samy pro sebe. Vnímám to naprosto stejně. Vždycky si říkám, jestli to těm, kteří se tváří, že mě nevidí, když se na ně zubím a mávám, není trapný? Kdysi jsem na Běhej vzpomínala památné poučení z Hurvínkovy abecedy slušného chování, kde v části věnované domu a ulici Spejbl pravil: „Pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav povinnost!“ (asi si to nechám napsat na triko ;-).

    1. Jenže Jíťo, ty určitě BĚŽKYNĚ jsi! To, že máš čas od času výkyv, je naprosto pochopitelné. Ještě aby nebylo. Tvá odhodlanost se vždy vrátit zpátky je pro mě nejvíc inspirující. 😉 Spejbl to řekl nejlépe. Opravdu bychom si měli nechat někde vyrobit trika s tímhle nápisem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *