STRC Lipno 2014

Pár slov o mém lehkém utrpení na Lipně. Původně se mi na tento terénní půlmaraton vůbec nechtělo, ale po důkladném prostudování mého diáře mi došlo, že bez trochy trailu tahle sezóna nepůjde. Abych totiž splnil minimum osm zaběhnutých závodů v JBP a tím pádem se mnou vyběhané body počítali týmu, bylo rozhodnutí se přihlásit otázkou pár sekund. O něco déle trvalo zaplacení startovného. Pak už jen návrat ke standardnímu tréninku, který jsem tedy týden před závodem omezil pouze na klusy. Jestli to bylo dobře nevím, ale možná ne. Dva dny předem snaha o sehnání spolujízdy na Lipno a zpátky, ale bohužel jako na potvoru nikdo z Tábora, na koho mám kontakty, na Lipno nejel. Nakonec jsem měl zavolat jednomu kamarádovi, který měl plné auto, ale nějak mi prostě vypadl a pak už bylo pozdě. Nakonec to bylo jedno, aspoň jsem po hodně dlouhé době cestou zpátky zajel k babičce s dědou.DSC_1065

Každopádně jsem se v neděli ráno sebral a jel se zastávkou v Budějkách na závod. Na místo se mi podařilo dorazit s více než hodinovým předstihem, což v tom počasí nebylo nic dobrého. Bylo ošklivě, zataženo s občasným deštěm a do toho studený vítr. Vůbec jsem neměl tucha co si obléci na trať. A nejednalo se jen o můj problém, otázku jestli krátký nebo dlouhý rukáv řešili všichni. Tedy až na pár jednotlivců, kteří pro jistotu přijeli jenom v kraťasech a tričku. Taky pěkně před závodem vymrzli. K mému překvapení se sešli zase všichni jihočeští borci a dokonce i Mireček. Ten se konečně vylízal ze všech zranění a zase se pomalu rozbíhá. Což pro pomalejší mého typu znamená na závodech JBP o další pozici dále od předních příček. 😀 Tak nějak jsem dopředu tušil, že pro mě tenhle závod nebude moc dobrý. Necítil jsem se totiž nejlépe a ani mozku se nechtělo moc běžet. To jsou prostě ty odpolední závody, kdy si nikdy nedovedu před závodem pohlídat jídelníček a pak to podle toho vypadá. Plán byl jednoduchý, pokud možno se dostat do první dvacítky a nenechat se předběhnout žádnou ženou. Což se mi už dlouho nestalo, ale člověk nikdy neví…DSC_1169

Konečně byl čas startu. Jako zázrakem se mraky roztrhaly, přestalo foukat a dokonce zasvítilo i sluníčko. Na startu chvilka zdržení, Mireček si zapomněl čip v autě. Okamžitě ale dostal náhradní a myslím, že o těch pár sekund navíc před výstřelem nikomu nevadilo. Já stál takticky ve druhé řadě a byl zvědavý, jak chrti závod rozběhnou. Přeci jenom skoro kilometr převýšení na půlmaratonu není zrovna nejméně. Kluci nezklamali a vyrazili hezky zostra. Chvíli jsem si říkal, že se jich budu držet, ale tempo mi nesedělo a víc se mi líbila taktika pomalejšího běhu se zrychlením v druhé polovině. To jsem ještě netušil, jak moc mi tahle taktika vyjde. Hned na druhém kilometru na začátku sjezdovky mi bylo jasné, že běžet v triku s krátkým rukávem byla správná volba. Horko nevadilo, ale začaly vadit divné pocity. Najednou jako bych byl bez energie. Dokonce mě do kopce předběhli lidé, které normálně na závodech s přehledem dávám. Nahoře na sjezdovce žádná změna, energie prostě pryč a ani běh z mírného kopce nešel. Ještě před první občerstvovačkou mě dalo několik lidí a za ní snad dalších deset i s první ženou. Vůbec mi nohy neběžely. Okamžitě jsem změnil plány na umístění a jen si přál doběhnou pod 1:45. O tom následném těžkém trailu radši nemluvit. Do kopce to byla taková hrůza, že mě dokonce doběhl i Reitinger z Tábora. Prý co tam dělám, že mě touhle dobou čekal už na druhé straně kopce. Nic se nedalo dělat, krize je prostě krize a vždy přijde, když jí člověk nejméně čeká. Dařilo se mi s ním držet krok, ale dole těsně před vesnicí mi lehce odběhl, i když mi přišlo, že se mi na té rovince přibližoval. Běh kolem říčky byl dost utrápený, ani jsem si moc neužil, že byl celý z mírného kopce. U mě byl celý urvaný. Pak někdě kolem desátého kilometru jsem prostě zastavil, udělal „number one“ (kdyžtak pro neznalé se jedná o malou, „number two“ asi nemusím vysvětlovat) potřebu a najednou se mi začalo běžet lehce, jako by se něco přepnulo. Stáhl jsem pár lidí a najednou se mi podařilo doběhnout Reitingera. Pak další lidi v kopci, pár ve sjezdovce za patnáctým kilometrem a hle, byla tu stezka korunami stromů. Před závodem jsem si maloval, jak schody vyběhnu stylem horského kamzíka. Realita? Hezky rychle nahoru po dvou schodech a užívačka opravdu žádná. Ze stezky nohy běžely samy, dole pod Alpskou vyhlídkou se mi podařilo doběhnou další lidi a dokonce pár metrů přede mnou byla první žena. Krásně jí to do toho kopce běželo. Musím vědět, já zase jenom šel a kochal se okolím. Předběhnout se mi jí podařilo až za vyhlídkou při seběhu lesem. Prostě jsem to pustil a hnal to do cíle. Jako rok předtím se mi tento úsek nejvíce líbil. Dole ve městě něco nečekaného. Tak moc jsem bičoval tělo, že se dostavily normálně křeče do hrudníku. Moc dobře se mi nedýchalo, chvílemi vůbec. Ale potíže jako by nebyly a prostě jsem to hnal dál a snažil se dohnat ty dva kluky přede mnou. Nakonec se mi skoro podařilo dohnat toho bližšího, ale v cílové rovince si už pozici uhlídal. Při průběhu branou jsem si jenom všiml času 1:44 a nějaké drobné. Nevím, protože jsem pomáhal zvedat Martina Koláře, na kterém bylo vidět, že do toho dal všechno – za cílem padl na zem. To mě bylo najednou krásně, maximálně spokojený.ADA_8979

Čas jsem neřešil a umístění už vůbec. Vždyť já si to přes polovinu trasy jenom užíval a kochal se. Nálada byla suprová, všichni jí měli. Překvapivě se nečekalo žádné překvapení a závod vyhráli jasně favorité z Prahy. Já už jenom chvilku pokecal, při blízkém prohlédnutí vody Lipna změnil názor na koupání a raději jel k babičce zpocený. Cestou se mi ještě podařilo potkat čerstvou bouračku pěti aut na nejvíc rovném a krásně přehledném úseku. Prostě nepochopíš. U babičky bylo malé posezení s příbuznými, takže krásné zakončení dne. Ještě hezčí bylo, když mi přišla sms s výsledným časem a umístěním. Já skončil celkově 14. s časem 1:44:16. V životě bych nevěřil v takové umístění, ale zase je pravda, že se mi podařilo v druhé polovině závodu hodně lidí předběhnout. Jsem si jistý, že ze STRC Lipno se stává jedna z mých každoročních stálic. Tam prostě nemůžu chybět. Navíc každý rok zlepšení. Vloni tedy po zlomenině nohy, ale čas byl prostě o 25 minut horší. Za rok na viděnou. 🙂

Výsledky: Lipno STRC kros 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *