Sudoměřický triatlon 2014

O tom, jak jsem se zúčastnil mého prvního triatlonu. Vůbec nebyl v plánu, ale jak to tak bývá, plány se mění. To takhle jde večer člověk na oslavu narozenin rovnou z práce, na oslavě se lehce popíjí, z piškotéky domů po třetí ráno a co tělo neudělá? Jelikož je zvyklé vstávat mezi šestou a sedmou ráno, tak se prostě probere. Stupidně zvyklé. Cítil jsem únavu, ale prostě znovu už nezabral. A co dělat s načatým dnem? Co takhle sranda triatlon v Sudoměřicích u Tábora. Náhodou jsem si na něj vzpomněl a už jsem byl na cestě. Před startem se mi podařilo potkat neuvěřitelné množství známých. Probralo se snad úplně vše. I novou kolegyni z práce jsem potkal, prej: „Ty vypadáš hrozně! Tady někdo včera pařil, co…“ Myslím, že to řeklo všechno. Když jsem tak koukal na kola ostatních, bylo mi jasné, že v cyklistické části se moc chytat se svým krosovým kolem nebudu. No nic, neřešil jsem, stejně jsem přijel jenom zregenerovat a hlavně si závod užít.

Došlo na plavání. Podle propozic 300 metrů. Reálně 420 metrů. Takovou dálku jsme šli, jsem se svou dalekozrakostí ani pomalu neviděl na druhý konec rybníku. tak nějak si všichni vlezli do úžasně osvěžující vody, bylo nám řečeno, že se startuje mávnutím žlutého praporku v dálce a najednou se všichni neuvěřitelně rychle rozjeli. To už se odstartovalo? No, plaval jsem co jsem mohl, ale i tak nic moc. Naštěstí tam bylo hodně horších lidí, takže se mi podařilo vyplavat v polovině závodního pole a asi tak o půl litru v žaludku těžší. Příště bych poprosil organizátory o vodu s jinou příchutí, tahle byla opravdu hrozná.

Přechod na kolo hrůza. Z vody jsem cítil úplně všechny svaly, taková podivná zatuhlost až skoro křeče. Ne, že bych je nečekal, po maximálním úsilí ve vodě je mívám. Hned u výlezu z vody do bot. Ty tkaničky mi někdo musel začarovat, takhle dlouho mi nikdy netrvaly zavázat. Botky hezky mé Vivo do terénu, bez nášlapů, takže bez treter. Rychle ke kolu a jet. Jenže to by bylo moc jednoduché. Zasekl jsem se pro změnu na tričku, celé se mi srolovalo a já ho ne a ne přetáhnout přes hlavu. Naštvanost! Zdržení minimálně minutu kvůli boji s tričkem. Poznámka pro příště, NE triko bez rukávů! Pak už vím jen to, že jsem šlapal a šlapal a šlapal. Hezky i z kopců a stejně mě lidi na silničkách předjížděli. Pořád jsem čekal ten hrozný kopec, kterým všichni před startem vyhrožovali, a najednou koukám, že jsem zase na cestě kde jsem už jednou jel. Nějak mi nepřišlo, že by na trase bylo něco extrémního a náhle těch 16 kilometrů končilo. I když možná se jednalo o ten kopeček, kde jsem stáhl asi 6 lidí. Kteří mě ovšem hned z kopce předjeli. Navíc jsem v Borotíně blbě sledoval šipky na silnici a udělal si zajížďku mezi domy. Naštěstí se dalo krásně projet. Prý jiný závod. 😀 Přibližně kilometr před koncem kola hezky stoupnout, nízký převod a rychle protáčet nohy. Prý se pak lépe běhá a přechod není tak drsný. Můžu to „prý“ potvrdit, opravdu mi tahle rada pomohla.

V depu seskok z kola, rozehnání diváků ať koukaj uhnout, pohození kola a honem nahnat ztrátu z kola. Jenže ouvej, místo nohou rosol! Navíc můj dech hlasitější než lokomotiva. Fakt! Všichni, které jsem předbíhal, mě slyšeli hodně dlouho dopředu, takže měli čas se mi uhnout. Po cca kilometru a půl možná dvou se nohy roztočily a celkem to šlo. Bylo poznat, že běh je má disciplína, podařilo se mi předběhnout tak 15 lidí. Po těch cca pěti kilometrech se mi běželo úplně nádherně, jen už nebyl nikdo koho bych předbíhal. Takže poslední kilák na krev, i když daleko za mnou nikdo nebyl. Přeci jenom závod, tak do něj dát všechno. Šest kilometrů běhu bylo znenadání za mnou. Ještě aby nebylo, když jsem většinu trasy běžel prvního května při desítce. Cíl byl doslova vysvobození. Čas 1h15m24s. První byl v cíli za 1h03m13s pan Martin Korous z kategorie M40-49. Mlčím a šoupu nohama.

Ono přeci jenom dát si takový triatlonek po třech hodinách spánku a alkoholovém opojení není zrovna ideální. Pak už jenom koupačka v rybníku, jehož voda byla náhle naprosto super, najedení se, posezení s kamarády a probrání všeho možného okolo sportu a musel jsem jet do práce. Cestou k autu mě potkala Linda a prý: „Kam jako jdeš? To si nepočkáš na vyhlášení?“ Nevěděl jsem proč, když jsem skončil někde v první třetině závodníků, no a z Lindy vypadlo, že mám třetí místo v kategorii M20-29. Hustý! S mým bídným výsledkem a bezvýznamná bedna, která ale potěšila. Nedalo se nic dělat, ceny za mě vyzvedla kamarádka. Diplom a tři úplně nové tenisáky Wilson. 😀

Sluší mi to, že... :-D
Sluší mi to, že… 😀

Po této zkušenosti musím před všemi triatlonisty smeknout. Je to opravdu těžký sport a trénink na něj musí být vážně něco. Jedno vím jistě, na tento typ zábavy trénovat nebudu, zůstanu hezky u běhu. Což ale neznamená, že se dvou až tři sranda triatlonů příští léto nezúčastním. Na příští jaro jasný plán, pořídit si silničku a aspoň jednou týdně běžecký trénink proložit odpočinkovým kolem na pár desítek kilometrů. Ty dny bez běhu se vždycky najdou. Takže za rok v Sudoměřicích na viděnou.

1 komentář u „Sudoměřický triatlon 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *