Díky běžeckým kamarádům, přesněji Lindě ze Sudoměřic u Tábora, mi tento závod neunikl. Ještě aby, když se koná ve vesnici, kterou mám přesně 3 km od domu přes řeku a do kopce. Sice jsem netušil jestli mě pracovní povinnosti pustí, ale nakonec se zadařilo a já se mohl zúčastnit.

Den závodu byl zajímavý, protože jsem celý předchozí týden byl každý den v práci a každé dopoledne tvrdě trénoval, nějak mi během čtvrtka (26. 6.) úplně došla energie. Tři hodiny před závodem jsem normálně sprostě usnul.  Po x měsících odpolední spánek. U mě, někoho, kdo zásadně odsuzuje spánek přes den. Sice ho odsuzuji, ale tentokrát neuvěřitelně zafungoval a já dorazil na místo s předstihem a dá se říci, že plný energie.

Na místě už bylo hodně známých, se kterými jsem se postupně pozdravil a parádně popovídal. Při probíhání trati mi došlo, že tohle bude zase jeden ze závodů, kde vyplivnu plíce. Přespolní závod s délkou 2 míle – dvě kola, každé o délce 1600 metrů. Lehký terén, polní cesty, louky a převýšení v jednom kolem +50m. Prostě odrovnávačka.

Po odstartování všech kategorií došlo i na tu hlavní – mužskou. Na startu se sešla pěkná řádka běžců, ze kterých jsem většinu neznal a tak bylo nejasné na koho si dát pozor. Jediný, o kom jsem věděl, že bude dělat problémy, byl Jaromír Habara. Můj týmový kolega z JBP, jinak šíleně těžký soupeř, který mě vždy na krátkých tratích dá. Nic naplat, neznámí běžci znamenali jenom jednu možnou strategii – rozběhnout to svižněji a zjistit kdo se na prvním kilometru udrží. A byl to Jaromír. 😀 Držel se přibližně 100 metrů za mnou jako klíště. Nemohl jsem se ho zbavit. První kolo bylo kolem 5:40. A fakt těžké, vůbec se mi do toho dalšího kola nechtělo. Dal jsem tomu opravdu všechno, ale stejně mě Jaromír v posledním stoupání předběhl. Už se mi nepodařilo ho chytit a on vyhrál s náskokem 10 vteřin. Což je na takovéhle trati o parník. Můj čas 11 minut a 53 vteřin. Na 3,2 km to není vůbec špatné, s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o přespolní běh.

Naštěstí mi prohra moc nevadila, protože je Jaromír ve starší kategorii. Vím, měl bych se stydět, že mě porazil starší, ale on má naběháno a má prostě rychlost a umí to urvat silou. Prostě je lepší. Pak už jenom plivání plic za cílem, neschopnost popadnout dech, gratulování dalším doběhnuvším a přeživším a jenom zábava a slastné pocity. Vyhlašování bylo super, dostal jsem medaili, triko vítěze ve velikosti XL (přesně pro mě 😀 ) a asi tak půl kila koniny. Hlavně ale zase jednou dobrý pocit z krásného závodu s pohodovou organizací. Byl to vydařený 30. ročník. Za rok zas, pokud mi práce umožní.