Šutr54 jaro 2014 – opět mě dostal

Nevím proč, ale Šutr je pro mě prostě zakletý závod. Jelikož se mi posledních pár týdnů vlekly různé problémy s mýma nohama – nejdřív levá achilovka a pak divná bolest na vnější straně pravého nártu. Týden před bylo vše celkem v pohodě, takže plán na závod byl jasný, prostě ho celý vyklusat a nikam se nehnat. Hlavně si užít den na parádní trase a se skvělými lidmi. Trochu mi mé plány upravily v práci, v pět odpoledne nástup, ale nic moc se nestalo a jen jsem ráno v den startu poprosil o start se čtyřkolovými závodníky, který mi byl umožněn.

Brífing o nástrahách tratě
Brífing o nástrahách tratě

DSC00642-MOTION

Opravdu se mi podařilo držet se mého přesvědčení. Na startu žádné blbosti s rychlostí, hezky na chvostu. Držel jsem si své tempo, které mi opravdu přišlo šnečí a prostě běžel. I přes lehké tempo jsem pomalu předběhl prakticky všechny. Jen Radek byl nenávratně pryč. Běželo se dobře, cítil jsem, že dnes je den, který proběhne naprosto bez problémů. Jak já se mýlil. První překvapení přišlo na občerstvovačce v půlce. Za prvé mi přišlo, že jsem tam moc rychle a za druhé mi tam vyrazili běh, když mi bylo sděleno, že je přede mnou jen Radek. To prostě nemohlo být možné, vždyť jsem se sotva vlekl. Radši jsem neřešil, ještě chvilku pokecal a pokračoval. Nahoře bylo trochu víc bahna než vloni, ale nepřišlo mi ho nijak moc. Za silnicí v seběhu jsem se přistihl, že to chci hodně pustit, tak hezky zpátečka a nikam se nehnat. Pak jen nahoře okolo zahrádek, kde mě dost nepříjemně poškrábala šípková větev, která trčela přes cestu. Seběhnout dolů, tam jsem si terén přímo užil, nahoru stylem Kilian, pak vyhlídka na Prahu, nepříjemný kus po asfaltu mezi domy, další super seběh, nasledovala opět šplhačka na Kiliana, zase super běh dolů, i když se mi málem podařilo přeběhnout odbočku, pak předcílové schody a klidná rovinka. Bylo by to super první kolo a poslední rovinka, kdyby mě kousek za půlkou nezačal trápit žaludek a potřeba záchodu. Naštěstí jsem jí vydržel až k cíli, kde mi lidi začali fandit, ale já na ně jen mávnul a fofrem do ToiToiky. Potěšilo mě, jak se tím všichni pobavili. Rád vyrábím úsměvy lidem na rtech. Pak následovala občerstvovačka, kde jsem si dal jenom Ionťák a zase na trať. Evžen se divil, jak jsem čistý, že prý před chvilkou proběhl Radek a ten byl zasraný až po hlavu. Prostě jsem nespěchal no. 🙂 Při probíhání branou jsem jen nevěřícně koukal na čas, 1:34 jsem opravdu nečekal.

Po prvním kole, to bylo ještě dobře...
Po prvním kole, to bylo ještě dobře…

To byla ještě dobrá nálada a pocity. Ty mě měly ale brzy opustit. Žaludek byl vyřešen, takže běh byl zase ladný a lehký, ale pod prvním kopcem jsem začal cítit, že pravý nárt začíná pobolívat. Nezasloužil si pozornost, v závodě stejně žádné řešení nevymyslím. Dole v lese pod občerstvovačkou přišla studená sprcha, zjištění, že jsem v prvním kole běžel špatně a zkrátil si ho tak o 250 – 300 m. K rostoucím bolestem pravého nártu tohle zjištění opravdu nepřidalo. Později jsem se dozvěděl, že nějací „vtipálci“ schválně změnily značení trati. Zbytek kola od půlky nestál za nic. Rovinky ještě jakž takž šly, ale zbytek byl každý došlap na pravou utrpením. A víme kolik rovinek na Šutru v Šárčině údolí je, že… Každopádně kopec na vyhlídku byl pro mě jako Everest, několikrát jsem musel pro bolest zastavit. O následném asfaltu radši nemluvit. Dokonce jsem cítil, že mi noha natéká. Každý krok horší a horší. Nebudu to prodlužovat, celý zbytek kola se mi hlavou honilo proč ukončit dřív a proč ne, tělo nechtělo a mozek taky ne, ale našla se malinká část mého racionálního myšlení, která přebila zbytek a rozhodla prostě skončit po druhém kolem, než si v tom třetím přivodit něco na dlouhodobější léčení. Nějak jsem se dopotácel k Evženovi a občerstvení a v klidu začal jíst a pít, když Evžen zjistil, že ukončuji, tak mě popoháněl do cíle, ale já jen odvětil, že není kam spěchat, že mi cíl neuteče a potom později po pár minutách v klidu prošel cílem a odevzdal čip. Druhé kolo za 1:48, celkem 3:22:58 na dvě kola. Prostě jsem lůzr.

Satan s budoucím vítězem Radkem při brífingu
Satan s budoucím vítězem Radkem při brífingu

Nějakou dobu po mě přiběhl Satan a taky odevzdal čip. No jo, holt jsme banda lazarů a ne běžci. 😀 Taky radši ukončil, než aby si něco udělal. Tak jsme tam stáli, klábosili o všem možném a nemožném, povzbuzovali běžce a prostě si to užívali, když v tom přišlo největší překvapení. Vítek přišel k cíli z druhé strany a rovnou odevzdal čip. Taky ukončil, on ale pro hypoglykemii. Prostě tenhle den stál za to. Ale i přes problémy jsem si ho užil. To, že mi druhý den natekla noha do přímo obřích rozměrů a každý krok byl lahůdka, radši nezmiňovat. Podle všeho nějaká šlacha, nevím, celkem se to dalo po pár dnech do pořádku. Toliko k mé třetí účasti na Šutru a druhé v řadě neúspěšné.

(Fotky různě sesbírané z internetu, autoři ať se kdyžtak přihlásí.)

5 komentářů u „Šutr54 jaro 2014 – opět mě dostal

  1. Jak se šlape do kopce na Kiliana? 🙂 A myslím, že jsi udělal jen dobře, na podzim do třetice prolomíš smůlu a trochu Radkovi zafuníš na krk 😉 (nebo on tobě?)

    1. Jíťo, úplně normálně, ruce na stehna a hezky se opírat do každého kroku. 😀 Podzimní nevím, ale příští jaro se Šutr pokusím zdolat znovu. A Radek běhá úplně jiný sport než já. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *