PIM 2014 – prvně ve štafetě

Trochu opožděně, ale nakonec se mi podařilo najít čas celou akci sepsat. Letos poprvé ne na celý maraton. Původně bylo v plánu běžet ho celý, protože limit na MČR se mi podařilo s přehledem zaběhnout, ale před několika týdny z toho sešlo. Problémy s achilovkou a i nějaký útlum energie. Takže návrh od Jonnyho, abych běžel štafetu za ČZU, byl přímo na místě. Po vyřešení všech logistických problémů jsem byl v neděli ráno před startem na místě srazu před Palladiem.

Náš Dream team :-)
Náš Dream team 🙂

Připadl na mě poslední úsek, ten nejdelší měřící 12.195 km. Stále byly nějaké problémy s achilovkou, takže jsem opravdu netušil, jak to půjde. Po shlédnutí startu, poprvé jako divák. Bylo to přímo dechberoucí, jak se ta vlna běžců rozběhla a jak několik prvních řad vyrazilo pro mě neuvěřitelným tempem. Na místo startu jsem došel klidnou chůzí přibližně za hodinku a pak jen poslouchal moderátorku, která byla opravdu skvělá, a sledoval živý přenos na plátně. Chvíli před očekávaným přiběhnutím Jonnyho rozklusání, návštěva občerstvovačky, která byla hned za rohem, a opět čekání. Ta občerstvovačka byla nutná, protože jsem měl už dost velký hlad a běžet hladový přes 12 km naplno bych nedal. Normálně ano, ale ne po jedenácté dopoledne.IMG_3102

Štafetu mi Jonny předával na nějaké cca 30. místě ze všech štafet. Vyrazil jsem jako blázen a držel dost rychlé tempo. Mohlo být lepší, ale pořád jsem v nohou měl závod v Ševětíně, kde jsem byl den předem. Moje strategie byla jednoduchá, vždy jsem si vyhlédl někde v dálce před sebou štafetáře a toho stáhl. Po chvíli jsem to i přestal počítat. Každopádně těch 12 km uteklo opravdu rychle. Jak by taky ne, když mě každou chvíli povzbuzoval někdo z DailyMile. Bylo to úplně skvělé, přímo mě to nabíjelo energií. Jak jsem běžel je vidět níže, prvních 10 kilometrů se mi dařilo držet slušné tempo, ale pak se asi něco stalo a poslední 2 km kleslo mé tempo nad 4:00/km. Dost mě to štve, ale v závodě mi to ani nepřišlo. To bylo asi to zvlnění a tunely před Pařížskou. Ta mi navíc letos přišla hodně nudná, díky nic moc počasí byla na mě až moc prázdná. Ticho…

22. místo ze všech štafet
22. místo ze všech štafet

A to je asi vše. Po maratonu ještě do pizzerie setkat se se skoro celou bandou DailyMiláků, postěžovat si na různé bolístky, probrat plány, vytáhnout z těch lepších jejich tréninkové postupy a hlavně se bavit. Moc příjemný víkend.

Spokojený team
Spokojený team

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *