Polánka kros 2014

Snímek obrazovky pořízený 2014-04-28 10:10:22Závod, který se konal v sobotu 26. dubna ve Smilových horách. Vůbec jsem netušil, co od toho čekat. Před závodem jsem zase měl klasickou sebedestruktivní činnost. Večer před jsem se opil, šel spát k ránu a nespal ani celých 5 hodin. Ráno vstávačka, poslední přípravy bratrovo svatby, kolem oběda obřad, pak oběd s hromadou sladkého a v půl druhé už jsem seděl v autě směr Smilovy hory. Normálně bych ze svatby takhle neodcházel, ale brácha to měl hodně komorní a ukončili to brzy… Vůbec jsem se na nějaký běh necítil, ale když už jsem tenhle závod plánoval tak dlouhou dobu, musel jsem běžet.

Start
Start

Před startem jsem potkal hodně známých. Mám rád tyhle malé závody, člověk se na nich cítí jako doma. Už při příjezdu autem mi bylo jasné, že nepůjde o lehký závod, všude v okolí kopce a kopce. O trati jsem nevěděl zhola nic, ale Jansa jí při rozklusání trochu přiblížil. Bylo mi jasné, že to bude bolet. Přeci jen, závody v terénu moc neběhám a když už, mám po nich totálně zničenou zadní stranu stehen, díky práci jiných svalů, než na rovině. Díky simultánně probíhající Run Tour v Budějovicích se nedostavilo moc lidí, na hlavní trati o délce 8,5 km bylo pouze 18 můžu. Ženy běžely kratší trať o délce 6 km.

Nejtěžsí úsek
Nejtěžsí úsek

Všichni startovali naráz, jen ženy a ostatní byli o kousek za lajnou účastníku nejdelší tratě. Start byl svižný. Ještě před závodem jsem si říkal, že se budu držet Jansy a pak uvidím, ale jelikož bylo prvních několik set metrů z kopce po silničce, prostě jsem to rozbalil. Mezi mnou a ostatními značná mezera. V prvním kopci jsem zvolnil, přepálení by se mi nelíbilo, ale pořád podle mě slušné tempo. Nevím jaké, hodinky ležely opět doma. Na vrcholku prvního kopce mě pěkně bolely nohy, ale kousl jsem se a hezky je postrčil do rychlejšího tempa. Bolest ve stehnech šílená, ale nehodlal jsem zpomalit. Při obědě jsem totiž ze srandy machroval, že jedu vyhrát. Takže jsem do toho musel dát všechno. Po prvním kopci mi přišlo, že se hrozně dlouho běželo jenom z kopce, i když si uvědomuji, že tam nějaké kopečky byly a dokonce i jedno hodně nepříjemné stoupání, kde jsem myslel, že chcípnu. Ale po něm opět dolů, takže žádný stres. Nevěděl jsem kde se nacházím, kolik je přede mnou, ani jak dlouho běžím, jen jsem se čas od času otočil a zkontroloval si záda. Nikde nikdo. V jednom úseku kousek před posledním kopcem se mi podařilo vystrašit myslivce na babetě nebo kdo to byl. Proběhl jsem kolem něj jako duch, div, že nespadl, jak se lekl. Stejně tam s tím smrděl! Pak přišlo poslední stoupání. Šílený krpál, kde jsem radši víc zpomalil. Na jeho konci byl tak příkrý svah, že šlo sotva jít. Hezky opírání do kolen, jazyk až na triku a kdo tam nebyl? Fotograf! Blesklo to a já byl zvěčněn. Nahoře zase celkem rovinka, ale nohám se vůbec nechtělo. I přes šílenou bolest se mi je podařilo rozhýbat zpátky do tempa, mezi stromy jsem totiž zahlédl věž kostela Smilovek. Hezky se mi to podařilo rozjet, poslední kilometr mezi poli, kličkování mezi domy ve vesnici, kousek po hlavní a zase mezi domy a zezadu vběhnutí na hřiště, což byla i cílová rovinka. Nikdo nás chlapy tak brzy nečekal, všichni byli otočení na ženy. Musel jsem si houknout, prostě nějaký neidentifikovatelný zvuk se mi z hrdla vydral, a až pak se mi začali věnovat a fotograf se postavil správným směrem. Čas v cíli 33:06. Maximální spokojenost. Rychleji by mi to prostě nešlo. Jansa doběh o 47 vteřin později na druhém místě, třetí už měl větší odstup.

Užívání vítězství
Užívání vítězství

Trať nádherná, celkově tam nemohlo být víc jak 500 m asfaltu, jinak lesní cesty. Všichni si stěžovali na bahno a rozmočený terén, ale nějak mi nepřišlo. V jednom místě mi nohy tedy klouzali z jedné strany cesty na druhou, ale v té rychlosti se mi nad tím nějak nechtělo přemýšlet. Jen jsem se snažil nerozbít si tlamu. Značení podle mého vynikající, buď šipky na zemi a nebo praporky na stromech. Myslím znační 8.5 km trasy, odbočku, kde se oddělovaly ženy se mi zaznamenat nepodařilo. A to jsem si jí snažil hlídat abych věděl kde byly 3 km. I když jsem zaběhl tak pomalu (jak se to vezme na trati dlohé 8.5 km s kladným převýšením 300 m), podařil se mi rekord trati. Vyhrál jsem pobyt, pěkný diplom a ještě nějaké věci. Ale nejlepší byl stejně pokec s kamarády a úplně nejvíc stejně domácí buchta u registrace!4cda6f7936e197d8d4f32d89f7ea3da3

Pokud mi to příští rok vyjde, rád se na tento závod vrátím.

Výsledky: kros-2014-vysledky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *