Lehké zhodnocení výdrže minimalistických a hlavně barefoot bot

Zastánci klasické obuvi často jako důvod proč neběhat v botách simulující běh naboso uvádějí jejich výdrž. Podle nich ty tři až pět milimetrů hmoty u barefoot obuvi nic nevydrží a po několik stovkách kilometrů jsou na vyhození. Rád bych tuto demagogii v tomto krátkém příspěvku vyvrátil. Tuším, že spoustě lidem se možná mé názory nebudou líbit a že jsem se pustil na horkou půdu, ale já musel. Jedná se totiž o mé osobní zkušenosti a postřehy z užívání.

První barefoot boty jsem si pořídil na konci roku 2011 a byly to Vibram Fivefingers koupené na Ebay.com z Číny. Podle všeho nešlo o originály. Od té doby jsem je z Ebay koupil ještě dvakrát, tudíž mi sloužily tři páry. Celkově jsem za ty roky v pětiprstech naběhal 1736 km. Nejsem si jistý kolik v každém páru, ale dejme tomu, že průměrně mi vydržely 600 km jedny. Nic moc výsledek, ale převážně sloužily na asfaltu a tvrdých površích, kde se rychle opotřebovaly, navíc stály pouze cca 1100 Kč pár. Nevýhoda byla, že než si boty sedly, měl jsem trochu sedřené nárty. Kritická místa – trhliny z boku svršku a vždy jako první prošoupaná podrážka pod malíčkem. Fotky nemám bohužel k dispozici, vždy jsem je po jejich dosloužení dal na hraní psovi. Další detail, který se mi za roky běhání v prsťácích nepodařilo vyřešit, je zapáchání. Stačilo cca 100 km a boty dost nesnesitelně voněly, ani několikeré praní nepomáhalo. To, že nedávají moc volnosti prstům a hodně špatně je chrání snad ani nemusím zmiňovat.

S pětiprsty jsem vždy, převážně v zimě při mrazech, střídal New Balance MT10, úplně původní průkopnický model. Koupil jsem ho ve stejné době jako první FiveFingery. Pomalu nemám co těmto botám vytknout, sloužily a ještě stále mohou sloužit, pro mě spíš už jenom na chození. Naběháno v nich mám zatím něco přes 1400 km. Snad jediné, co mi na nich vadí je, že přibližně po 900 km začaly být cítit přes podrážku kameny a všechny nerovnosti na cestách. Každou chvíli mi nějaký kamen zajel do prstů na noze, vždy mi to přišlo, že se zařízl až do kosti. Kritické místo je žlutá nechráněná guma podrážky v přední části u špičky, na fotkách dobře vidět, jde i o nejošoupanější místo. Další věc, která přišla s unavenou podrážkou a byla předtím nemyslitelná, je únava plosek nohou. Nevím proč, ale při delších bězích (maraton a víc) mě šíleně v těchto botách trápí přední plocha chodidel. Nejvíc jsem si asi užil na posledních 20 km závodu Krakonošova 100. I přesto, že nemají prakticky žádnou technologii v podrážce, je její opotřebování znát na funkčnosti. Spokojený jsem ale s výdrží svršku, jen trochu odrbaný, ale žádná díra, trhlina a ani nic podobného.

IMG_2430IMG_2434

Od září 2013 jsou v mé stáji boty od Vivobarefoot. Přesněji multiterénní model Evo M 4.0. Hned po prvním výběhu mě boty nadchly. Spousta místa pro nohy, prsty volnější než v pětiprstech, a přitom lepší ochrana. Na podrážku jsem koukal s despektem, ale překvapila mě. Těch blbých 5 mm se za celou dobu používání skoro neopotřebovalo. Po prvních pár desítkách kilometrů mě trochu vyděsila kvalita zpracování, lehce se mi odchlípla podrážka od svršku, cca 2 mm miniaturního odlepení na délku a tak milimetr do hloubky. Podle výrobce je to prý normální a nebrání užívání. Nevěřil jsem, ale po půl roce můžu potvrdit, že se mi ta původní rozlepená místa už více nerozlepila. Prostě drží a hotovo. Botky jsem používal jako hlavní tréninkové, takže jsem v nich naběhal nejvíc, převážnou většinu tréninků. Od září mají natočeno cca 1240 km. A jak po nich vypadají? Podrážka, jak už jsem psal, překvapila, je stále dobrá, i v mokrém terénu pořád celkem drží. Ale zklamal mě svršek, ten už po cca 800 km začal z vnitřní strany nártu praskat, až z toho vznikla jedna velká trhlina (k vidění na fotkách), která ovšem vůbec nebrání užívání. I ve sněhu a bahně k mému překvapení v pohodě. Svršek boty je totiž ze dvou vrstev a ta druhá se mi zdá oproti venkovní přímo nezničitelná, nějaká hrubá kvalitní síťovina. Oproti pětiprstům se nekonal ani zápach a už vůbec ne nějaké dření kůže na nártu, boty jsou maximálně pohodlné hned napoprvé, nemusí se nějak rozcházet nebo na ně zvykat. Navíc stejné pocity jako na začátku jsou po celou dobu užívání. Takže až na roztrhnutý bok hodnotím boty na jedničku a v těch svým ještě něco naběhám. Snad jediná škoda je, že Vivobarefoot bude ukončovat výrobu této multiterénní podrážky, prý je moc minimalistická a málo barefoot. Budu si je muset koupit do zásoby.IMG_2437IMG_2439 IMG_2440

Vivobarefoot Breatho II M používám stejně dlouho jako Evo. Ale oproti nim v nich mám naběháno pouze přibližně 483 km. Jejich podrážka je prostě do terénu a toho, přiznejme si, se v Čechách zas tak moc nenachází, kor kolem Tábora. Hned na první nazutí pocity jako v bačkorách. Po jejich ozkoušení na 10 km mi hned posloužily při závodě Ultra Cavalls del Vent 2013 – 100 km libůstka v Pyrenejích v Katalánsku. Žádný puchýř ani nepříjemné pocity, prostě jako druhá kůže. Od té doby žádný problém. I když jednu výtku mám, a to k předku boty. Spojení podrážky s vrškem mi přijde, že je moc nízko. Při trénincích v Chorvatsku v kopcích nad Makarskou jsou úžasné terény, ale hodně z nich s velmi ostrými kameny. Jednou jsem si nedal pozor, noha se mi zachytila za špičku a podařilo se mi natrhnout několik milimetrů podrážky od svršku po obvodu. Naštěstí nic vážného ani hlubokého a na funkci opět žádný vliv, stejně jako u modelu Evo. Podrážka prakticky bez opotřebení (a to není oděruvzdorná jako u modelu Evo), nevadí jí ani těch několik kilometrů po asfaltu, které mám mezi domovem a terénem. Za mě opět ideální botky do terénu. Myslím si, že minimálně ten 1000 km s nimi bez problémů dám.IMG_2432IMG_2433

Poslední speciálka, kterou jsem si pořídil, jsou Inov-8 ROAD-X-TREME 138. Prakticky nic nevážící boty určené k použití na tvrdém a hladkém povrchu, nejlépe silnice. Původní záměr byl běhat v nich pouze závody, ale ten brzy vzal za své. Běhání v nich je prostě až moc lákavé. Podle všeho bych potřeboval o půl čísla větší, ale naštěstí se dá vyndat vložka a bez ní mi jsou botky akorát. Jejich váha 138 g opravdu na noze není znát. V porovnání s Vivobarefoot jsou ale o hodně užší, zvykání chvíli trvalo… V botách zatím naběháno 403 km a není to na nich znát, pokud se tedy nebere v potaz lehké zašpinění síťoviny, podrážka není opotřebovaná ani trochu. Mám dojem, že udávaných 600 mil výrobcem (960 km) vydrží s přehledem. Lehké překvapení mi ale udělaly při Mercury marathonu. Jejich podrážka je opravdu hodně tenká a daly nohám pořádně zabrat – popraskala mi zespodu za prsty kůže a z boku prstů bylo pár puchýřů. Léčení trvalo skoro další dva týdny po maratonu. Na boty jsem ovšem nezanevřel, běhá se mi v nich parádně, do vzdálenosti půlmaratonu podle mě ideální boty. Maraton v nich zkusím ještě jednou určitě, příště si ale nohy namažu nějakou mastí, třeba to pomůže. Pro závody na silnici do vzdálenosti půlmaratonu neznám lepší volbu.IMG_2435IMG_2436

Co z mého článku plyne? Barefoot boty mají minimálně stejnou výdrž, jako boty normální. Oproti normálním (rozumíme se zbytečným tlumením pod patou) si ale až do rozpadnutí drží stále stejné vlastnosti a beze změny nechávají chodidlo pracovat tak, jak je fyziologicky uzpůsobené. Oproti avizovaným cca 800 km, kdy se mají podle prodejců klasické boty obměňovat, protože ztrácí své vlastnosti, mi to přijde jako velmi pozitivní zjištění. Tolik moje zjištění z dlouhodobého užívání.

4 komentáře u „Lehké zhodnocení výdrže minimalistických a hlavně barefoot bot

  1. Pěkné zhodnocení. Chtěl jsem se zeptat, jak si eviduješ kolik v kterých botách naběháš? Já si to eviduji přes Dailymile. Jinak souhlasím s Tvým komentářem MT10. Už v nich mám naběháno přes 1000km. Podrážka drží, vršek trošku potrhán od běhání v terénu. Do terénu ideální bota. Vyzkoušel jsem ji za různých podmínek. Ve VFF Speed mám naběháno málo přes 300km. Ze začátku jsem měl pocit, že mi musím boty každou chvíli spadnout z nohy, jak člověk necítí žádný odpor při běhu. Jen se mi protrhala látka mezi palcem a ukazováčkem a to na obou botách. To jsem si asi způsobil šiškama a větvema, které se mi dostaly mezi prsty. Poslední botu, kterou zatím mohu hodnotit, je NB MR20BK1. Mají naběháno 500km a jsem s během v nich spokojen. Zvládnou i lehčí terén. Jen jsem zklamán zpracováním. Praskly mi stejně, jako Tvoje Evo M 4.0. Obě boty a po obou stranách. Bohužel NB nemají žádnou pevnou síťovinu. Možná je to způsobeno mou širokou nohou, nevím. To mě u těch bot dost mrzí.

    1. Mimo Dailymile si vedu také tréninkový deník v počítači klasicky v tabulce. Na jednom listu mám všechny své tréninky se všelijakými daty, zapisuji i použité boty, a na druhém listu tabulku bot, kam si po každém tréninku přičtu kilometry pro právě použité.

  2. Dík za článek.
    Teď vybírám nějaký VB.
    Jinak mam podobný zkušenosti s výdrží bot (INOV8).
    Trailrocy – 1300 km – kdybych je neměl z boků roztrhaný, tak skoro nepoznáš co maj za sebou. U novějších modelů, mají tu síťovinu vyřešenou líp..
    A Flitky – tam mam natočíno 800 km skoro bez známek používání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *